6 Aps 1/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Aps 1/2009- 69 - text 6 Aps 1/2009 - 74 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: Ing. R. K., zastoupeného Mgr. Robertem Zelenkou, advokátem, se sídlem Jiřího z Poděbrad 583/28, Česká Lípa, adresa pro doručování: Haštalská 760/27, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2008, č. j. 5 Ca 268/2007 - 38, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: Žalobce podal kasační stížnost proti shora označenému rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem a pokynem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, který měl spočívat v následujících skutečnostech: Žalobce byl do dne 26. 7. 2007 předsedou občanského sdružení OC FIS NORDIC WSC 2009, o. s., přičemž předseda občanského sdružení je zároveň prezidentem Organizačního výboru pro pořádání Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci v roce 2009. Dne 26. 7. 2009 došlo k odvolání z funkce a ke zrušení jeho členství v občanském sdružení valnou hromadou tohoto občanského sdružení, přičemž stěžovatel má za to, že k tomuto kroku došlo na základě zásahu a pokynu žalovaného správního orgánu, který udělil dopisem datovaným 10. 7. 2007 Statutárnímu městu Liberec. Jedná se o dopis adresovaný primátorovi města Liberec a vyzývající k podniknutí příslušných kroků směřujících k tomu, aby se členy organizačního výboru stali zástupci žalovaného, z nichž jeden by působil ve funkci viceprezidenta, a aby prezidentkou organizačního výboru byla jmenována K. N. Další zásah, proti němuž se žalobce domáhal ochrany, byly úkony žalovaného směřující k tomu, aby se zástupci žalovaného účastnili kontroly dosavadní činnosti žalobce v občanském sdružení a ve funkci jeho předsedy a člena výkonného výboru. Městský soud v Praze vyšel při svém posouzení věci z ustanovení § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), který vymezuje podmínky důvodnosti ochrany před nezákonným zásahem. Podle citovaného ustanovení každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování. V daném případě pak nejsou podle městského soudu splněny zákonné podmínky, neboť jde u přezkoumávaného úkonu o nevynutitelnou žádost, nikoliv o úkon správního orgánu učiněný v rámci výkonu veřejné moci, který by adresáta úkonu zavazoval k určitému jednání, kterým by byla přímo zkrácena práva žalobce. Předmětným dopisem nebyl žalobce přímo zkrácen na svém právu svobodně se sdružovat. Žalobce byl odvolán z funkce člena výkonného výboru občanského sdružení a jeho členství ve sdružení bylo zrušeno rozhodnutím valné hromady. Proti tomuto se mohl žalobce bránit dle § 15 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Dalším zásahem, proti němuž se žalobce domáhal ochrany, byly blíže nespecifikované úkony žalovaného směřující k tomu, aby se zástupci žalovaného účastnili kontroly dosavadní činnosti žalobce. Žalobce má z informací ve sdělovacích prostředcích za to, že žalovaný nadále hodlá zasahovat do jeho práv. K tomu soud uvedl, že zákon nepočítá s ochranou před aktuálně neexistujícími zásahy, tj. těmi, ke kterým došlo v minulosti, ani těmi, které mohou teprve v budoucnu nastat. O hrozbu opakování zásahu jde tehdy, pokud hrozí, že správní orgán opakovanými zásahy se bude snažit dosáhnout určitého konkrétního cíle a k následným zásahům bude přistupovat proto, že předchozí zásah k dosažení cíle nepostačoval, či nevedl. Musí jít o skutečně hrozící opakování původního zásahu, nikoli o zásah, který může sice vykazovat podobnost s původním zásahem, avšak ve skutečnosti jde o zásah nový. Žalobci nelze dle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout ochranu proti jednání žalovaného, které žalobce v budoucnu předpokládá a které dle jeho názoru bude opět zasahovat do jeho práv. Městský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Rozsudek je podle jeho názoru nezákonný ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť spočívá na nesprávném posouzení právní otázky soudem v tom směru, zda byl předmětný pokyn ministerstva školství „zásahem“ dle § 82 s. ř. s., zda byl tento zásah nezákonný a zda v jeho důsledku došlo k přímému zásahu do práv stěžovatele, a nesprávném posouzení otázky, zda v době vydání rozsudku trvají důsledky nezákonného zásahu. Soud pominul zcela evidentní exces ministryně s kompetencí a pravomocí jí svěřených a evidentní donucovací účinek vůči představiteli samosprávy a přímý dopad do stěžovatelových práv, jehož důsledky v době vydání rozhodnutí trvaly. O nezákonné donucení vůči představiteli města šlo, neboť na podniknutí v pokynu uvedených kroků vázalo ministerstvo bez opory v právních předpisech poskytnutí dotace z veřejných rozpočtů. Dále stěžovatel uplatňuje s odvoláním na § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nedostatečně zjištěný skutkový stav a neprovedení výslechu žalobcem navrženého svědka Ing. J. K., ke zjištění důvodů jeho jednání a důsledků předmětného pokynu ministerstva, a neprovedení důkazů ke zjištění, zda důsledky zásahu trvají. Stěžovatel z těchto důvodů navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení. Ke kasační stížnosti je třeba poznamenat, že za nezákonný pokyn, který je předmětem kasační stížnosti, stěžovatel explicitně označuje pouze pokyn - dopis Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy z 10. 7. 2007 (na rozdíl od žaloby, která je pojata šířeji - jako druhý zásah proti kterému se stěžovatel domáhal ochrany, byly v žalobě označeny ještě blíže nespecifikované úkony žalovaného směřující k tomu, aby se zástupci žalovaného účastnili kontroly dosavadní činnosti stěžovatele). Žalovaný k věci zaslal vyjádření, ve kterém zejména zdůraznil, že pod pojmem „pokyn“ je nutno vnímat vyslovení zákazu nebo příkazu určitého jednání, které je adresát povinen respektovat. Při „donucení“ je pak osoba povinna podrobit se zásahu, a donucení strpět. V daném případě se nejednalo o „pokyn“ či donucení“ ve výše uvedeném pojetí. Dopis ministryně školství může vyjadřovat představu o vhodném chování adresáta a jedná se o nezávazný úkon, s jehož neuposlechnutím nejsou spojeny nějaké nepříznivé právní důsledky. Pokud jde o námitku neprovedení výslechu svědka Ing. K. ke zjištění důvodů jeho jednání a důsledků předmětného pokynu, není jasné, jaké jednání svědka má stěžovatel na mysli. Stěžovatel byl ze své funkce odvolán nikoli žalovaným, ale relevantním projevem vůle - hlasováním - členů občanského sdružení, proti čemuž se nebránil možnou žalobou dle § 15 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Žalovaný v občanském sdružení žádné zastoupení neměl. Předmětné svědectví neshledal soud za právně relevantní, s ohledem na zjištěný skutkový stav. V kasační stížnosti dále žalovaný postrádá konkrétní argumenty s vylíčením skutkových okolností, v nichž stěžovatel spatřuje nezákonnost. V závěru proto žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou odmítl, popř. zamítl. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda kasační stížnost splňuje zákonné náležitosti a shledal, že kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.), byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů stěžovatel jím označené rozhodnutí krajského soudu napadá (§ 106 odst. 1 s. ř. s.). Kasační stížnost je tedy přípustná a vykazuje zákonné minimum náležitostí nezbytných k tomu, aby mohla být věcně projednána. Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost není důvodná. Úkonem, který byl v kasační stížnosti označen jako nezákonný pokyn, byl dopis ze dne 10. 7. 2007, nadepsaný „Mgr. D. K., Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy“ a adresovaný primátorovi města Liberec Ing. J. K. o následujícím textu (text uveden v plném znění): „ Vážený pane primátore, v náv