7 Afs 58/2008 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 58/2008- 182 - text č. j. 7 Afs 58/2008 – 182 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. G., zastoupen JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti žalovanému: Celní ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem El. Krásnohorské 2378/24, Ústí nad Labem, v řízení o kasačních stížnostech žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2008, č. j. 15 Ca 63/2007 – 130, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2008, č. j. 15 Ca 63/2007  130, s e z r u š u j e ve výroku I. ve vztahu k rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 10. 1. 2007, č. j. 7678-6/06-2001-21, a ve výroku III. a věc s e v tomto rozsahu v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost žalobce s e z a m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 19. 3. 2008, č. j. 15 Ca 63/2007 – 130, ve výroku I. zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2007, č. j. 7678-6/06200121, č. j. 76784/06200121, č. j. 7678-7/06200121, č. j. 7678-8/06200121, č. j. 76789/06200121, č. j. 7678-10/06200121, a ze dne 11. 1. 2007, č. j. 7678-11/06200121, a současně i dodatečné platební výměry Celního úřadu Ústí nad Labem (dále jen „celní úřad“) ze dne 8. 3. 2006, č. 35/2006 až 41/2006, jimiž bylo žalobci doměřeno clo a daň z přidané hodnoty za dovoz osobních vozidel specifikovaných v těchto rozhodnutích a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dále ve výroku II. tohoto rozsudku krajský soud zamítl žalobu podanou žalobcem, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2007, č. j. 7678-5/06200121, č. j. 7678-1/06200121, č. j. 7678-2/06200121, č. j. 76783/06200121, a ze dne 11. 1. 2007, č. j. 7678-12/06200121, č. j. 7678-13/06200121, č. j. 7678-14/06200121, č. j. 7678-15/06200121, č. j. 7678-16/06200121, č. j. 767817/06200121, č. j. 7678-18/06200121, č. j. 7678-19/06200121, č. j. 767820/06200121, č. j. 7678-21/06200121, č. j. 7678-22/06200121, č. j. 767823/06200121 a č. j. 7678-24/06200121, jimiž byla zamítnuta jeho odvolání proti dodatečným platebním výměrům celního úřadu ze dne 8. 3. 2006, č. 31/2006 až 34/2006 a č. 42/2006 až 54/2006 na clo a daň z přidané hodnoty za dovoz osobních vozidel specifikovaných v těchto rozhodnutích. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že žalobce dovezl v roce 2003 ze Spolkové republiky Německo osobní automobily, které celním orgánům deklaroval jako osobní automobily evropských továrních značek (Opel, Ford, Citroën, Renault, Volkswagen, Nissan a Seat) a v několika případech jako osobní automobily tovární značky Škoda. K tomu, aby bylo zboží dovážené do České republiky bez cla, je třeba, aby mělo preferenční původ státu z Evropského společenství (dále jen „Společenství“), popř. České republiky, a to výlučně podle podmínek stanovených Evropskou dohodou zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé (dále jen „Dohoda o přidružení“), která byla publikovaná pod č. 7/1995 Sb. Preferenčním původem zboží se tedy rozumí původ v určité zemi, s nímž je spojeno nějaké zvýhodnění. Není rozhodné, zda je předmětem dovozu zboží, u něhož je velká pravděpodobnost, že bylo vyrobeno v zemích Společenství či dokonce v České republice, jak tomu je u vozů zn. Škoda, nebo zboží, které mohlo být vyrobeno kdekoliv na světě, jelikož nelze přiznávat zvýhodnění pouze na základě intuitivně určeného nebo očividného původu zboží. Nárok na poskytnutí celních preferenčních výhod plynoucích z Dohody o přidružení je možné přiznat jen při předložení některého z důkazů původu zboží striktně stanovených v Protokole č. 4 k této Dohodě, jehož pravost a správnost byla potvrzena při následné verifikaci celními orgány vývozní země. Jedním z důkazů původu zboží je prohlášení na faktuře vystavené vývozcem. Právě vývozce je povinen při následné verifikaci prokázat, a to výhradně stanoveným způsobem, kontrolním celním orgánům vyvážející země správnost tohoto prohlášení. Za důkaz původu zboží je možno považovat vedle průvodního osvědčení EUR.1 a prohlášení na faktuře i podpůrné dokumenty ve smyslu čl. 27 Protokolu č. 4 k Dohodě o přidružení. Nicméně tyto podpůrné dokumenty, jakož i další žalobcem navrhované důkazy (prohlášení dodavatelů jednotlivých továrních značek vozidel o jejich původu, znalecké zkoumání původu dovážených vozidel, rozbor VIN jednotlivých vozidel, provedení výslechů jednotlivých vývozců či původních vlastníků vozidel), měl možnost uplatnit pouze vývozce v rámci verifikačního řízení. Vymezení důkazu původu, osoby příslušné k jeho vystavení a celních orgánů příslušných k jeho ověření v Protokolu č. 4 k Dohodě o přidružení je upraveno taxativně a je zcela svěřeno do kompetence vývozce a celních orgánů vývozní země. Tudíž žalobce jako dovozce ani celní orgány dovozní země nejsou oprávněni do těchto kompetencí vstoupit. Protože návrh žalobce na prokázání původu dovážených vozidel náhradním způsobem nebo jiným způsobem, tj. mimo verifikační řízení prováděné celními orgány vyvážející země, nemá oporu v Protokolu č. 4 k Dohodě o přidružení, krajský soud neshledal, že by žalovaný pochybil, pokud toto dokazování odmítl provést právě s poukazem na Dohodu o přidružení a její Protokol č. 4. Z téhož důvodu neprovedl ve smyslu ust. § 52 odst. 1 s. ř. s. důkaz znaleckými posudky, jak navrhoval žalobce. Podle názoru krajského soudu zůstala podstatnou pouze otázka, zda následná verifikace provedená německými celními orgány byla učiněna náležitým způsobem, aby na základě jejích výsledků mohly české celní orgány legitimně konstatovat, že nebyly odstraněny jejich pochybnosti o pravosti předmětných dokladů (kupních smluv či faktur), popř. pochybnosti o pravosti prohlášení na nich uvedených, a tudíž že nebyl prokázán preferenční původ dovážených vozidel. V daném případě německé celní orgány v rámci verifikačních řízení ve všech čtyřiadvaceti případech oslovily, nebo se pokusily oslovit, jednotlivé vývozce podle údajů uvedených v kupních smlouvách či ve fakturách předložených žalobcem celním orgánům. Krajský soud proto vyhodnotil námitku žalobce, že nebyli osloveni všichni jednotliví konkrétní vývozci, jako nedůvodnou. Rovněž neshledal, že by preferenční zacházení nebylo dováženým vozidlům přiznáno z důvodu, že se německým celním orgánům nepodařilo určité vývozce v místě bydliště zastihnout. Žádná taková skutečnost ze správních spisů nevyplývá. Preferenční zacházení nebylo dováženým vozidlům mimo jiné přiznáno proto (dodatečné platební výměry č. 37/2006 až 41/2006), že vývozce nebyl na uvedené adrese přihlášen, a ověření tak nebylo možné. Na základě tohoto zjištění celní úřad bez dalšího uzavřel, že dovážené automobily nelze pokládat za původní ve Společenství, popř. v České republice. S tímto závěrem, který akceptoval i žalovaný, však krajský soud vyjádřil nesouhlas. V těchto případech totiž verifikační řízení pro nedohledání vývozce nemohlo být vůbec provedeno. Neprovedení verifikačního řízení však samo o sobě nemohlo vést k závěru, že dovážené zboží nelze pokládat za zboží původní. K tomu, aby mohl být učiněn takový závěr, je třeba, aby celní orgány měly konkrétní pochybnosti o pravosti kupních smluv či faktur, popř. prohlášení na nich uvedených, přičemž tyto pochybnosti, pro které nebyly celní preference přiznány, musí v dostatečné míře blíže rozvést ve svých rozhodnutích. To ale celní orgány neučinily, což krajský soud posoudil jako vadu řízení ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Shodný závěr pak učinil u dovozního případu řešeného dodatečným platebním výměrem č. 36/2006, který celní úřad vydal na základě sdělení německých celních orgánů, že vývozce zemřel. Neprovedení verifikačního řízení z tohoto důvodu však samo o sobě nemohlo vést k závěru, že dovážené zboží nelze pokládat za zboží původní. K tomu, aby mohl být učiněn takový závěr, je třeba, aby celní orgány měly konkrétní pochybnosti o pravosti kupních smluv či faktur, popř. prohlášení na nich uvedených, přičemž tyto pochybnosti, pro které nebyly celní preference přiznány, musí v dostatečné míře blíže rozvést ve svých rozhodnutích. To ale celní orgány neučinily, což krajský soud posoudil jako vadu řízení ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Pokud jde o dodatečný platební výměr č. 35/2006, ten byl vydán na základě sdělení německých celních orgánů, že vývozce nebyl schopen předložit podpůrné doklady týkající se původu vozidel, a proto je nelze pokládat za původní ve Společenství. Ani s tímto závěrem celního úřadu, který akceptoval i žalovaný, však krajský soud nesouhlasil. Skutečnost, že v tomto případě vývozce v rámci verifikačního