7 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

7 Ao 1/2009- 56 - text č. j. 7 Ao 1/2009 - 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci navrhovatele: Ing. J. V., zastoupen Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Převrátilská 330, Tábor, proti odpůrci: Pardubický kraj, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy - územního plánu velkého územního celku Pardubického kraje schváleného usnesením zastupitelstva Pardubického kraje ze dne 14. 12. 2006, č. Z/198/06, t a k t o : I. Opatření obecné povahy – územní plán velkého územní celku Pardubického kraje schválený zastupitelstvem Pardubického kraje dne 14. 12. 2006 s e v části vymezení ploch a koridorů veřejně prospěšných staveb D1 – stavba rychlostní silnice R35 se všemi jejími objekty a souvisejícími stavbami včetně mimoúrovňových křižovatek s napojením na stávající silniční síť v k. ú. Řídký, Bohuňovice u Litomyšle, Sedliště u Litomyšle, Kornice, Lány u Litomyšle, Litomyšl a Záhraď z r u š u j e dnem právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Podaným návrhem se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy – Územní plán velkého územního celku Pardubického kraje schválený usnesením zastupitelstva Pardubického kraje ze dne 14. 12. 2006, č. Z/198/06 (dále jen „územní plán“), protože není v souladu s právními předpisy a nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Ve vztahu k posuzování vlivů na životní prostředí navrhovatel namítal, že na úrovni strategického posuzování nebyly posouzeny vlivy trasy rychlostní silnice R35 v části mezi obcemi Cerekvice nad Loučnou a Němčice na životní prostředí. Jak vyplývá z kopie mapy „Schéma vlivů na přírodu a krajinu“, která byla jedním z výstupů procesu posuzování vlivů koncepce na životní prostředí, byla v předmětném úseku posuzována jiná trasa R35, než jaká byla následně schválena v územním plánu. V této souvislosti navrhovatel poukázal na Memorandum o spolupráci při přípravě a realizaci rychlostní silnice R35 v celé délce trasy po území Pardubického kraje a souvisejících investic na silniční síti (dále jen „Memorandum“), které bylo impulsem pro změnu dosavadního přístupu zastupitelstva odpůrce. Jeho přílohou je mapa se zákresem tzv. jižní varianty R35, která neodpovídá trase výsledně schválené. V procesu posuzování vlivů koncepce na životní prostředí nebyly pro výsledně schválenou trasu R35 v úseku Cerekvice nad Loučnou - Němčice posouzeny mimoúrovňové křižovatky a přivaděče a nebyly tak posouzeny důležité vazby hlavní liniové stavby, která je v územním plánu uvedena. Tím, že zastupitelstvem odpůrce byla schválena trasa R35, jejíž vlivy nebyly řádně posouzeny podle zákona č. 244/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo zasaženo do práva navrhovatele na příznivé životní prostředí. Dále navrhovatel namítal, že konkrétní trasa rychlostní silnice R35 byla schválena, aniž by byly porovnány varianty možných řešení z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem stanovených obecných zájmů. Takový postup je v rozporu s ust. § 5 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“) a § 4 odst. 1 vyhlášky č. 13/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podkladové materiály neobsahují žádný dokument, ve kterém by byly shromážděny a porovnány údaje o jednotlivých variantách. Bylo provedeno pouze vyhodnocení dopadů výsledné trasy R35 na zemědělský půdní fond. Zmíněné nezákonnosti jsou o to výraznější, že od schválení zadání (červen 2002) až po zveřejnění prvního návrhu územního plánu (prosinec 2005) počítal územní plán se schválením trasy R35 v tzv. severní variantě. Poté byl za poměrně krátkou dobu návrh územního plánu přepracován a byla do něj zanesena rychlostní silnice. Je tedy zřejmé, že tady existují 2 reálné, a do podobné míry podrobnosti zpracované, varianty, které měly být porovnány mimo jiné i s ohledem na zásah do zemědělského půdního fondu. Tzv. jižní varianta prochází zemědělskou půdou s velmi vysokou bonitou. Tím, že nebyly řádně posouzeny dopady variant rychlostní silnice R35 na zemědělský půdní fond, došlo k zásahu do vlastnického práva navrhovatele, do jeho práva na příznivé životní prostředí a do práva na podnikání. Odpůrce se podle navrhovatele také řádně nevypořádal s jeho námitkami, které uvedl k 2. návrhu územního plánu, a to jmenovitě s námitkou obsahující konkrétní argument týkající se hodnoty, a tedy i kvality půdy. Navrhovatel, a další osoby uplatňující námitky, tak vůbec neměli šanci se dozvědět, proč jejich námitkám nebylo vyhověno. Rozhodnutí o námitkách tak právně vůbec nebylo odůvodněno. Takový postup je v rozporu s principem dobré správy a ust. § 23 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), podle něhož je pořizovatel povinen uvést i důvody, proč námitkám nebylo vyhověno. Povinnost vypořádat námitky způsobem reagujícím na argumenty v nich uvedené vyplývá také z Aarhuské úmluvy, konkrétně čl. 7 ve spojení s čl. 6 odst. 8, podle něhož má být v rozhodnutí náležitě brán v úvahu výsledek účasti veřejnosti. Podle navrhovatele nebylo, striktně vzato, o jeho námitkách rozhodnuto vůbec. V příloze E napadeného územního plánu jsou pod č. 2 uvedeny námitky navrhovatele, ale ve sloupci „Vyhodnocení“ není uvedeno, zda se námitkám vyhovuje či nikoliv. Vypořádání námitek je v rozporu se zásadami činnosti orgánů veřejné správy, zejména s ust. § 2 odst. 3 a 4, § 3 a za použití § 174 odst. 1 také s § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Tím došlo k zásahu do práva navrhovatele na spravedlivý proces. Proces pořizování napadeného územního plánu trpí závažnými nezákonnostmi, které vedly také k zásahu do práv navrhovatele. Tomuto procesu navrhovatel vytýká, že ve fázi 2. souborného stanoviska a 2. návrhu územního plánu došlo ke změnám v trasování R35, které nebyly součástí konceptu a variant v něm obsažených. Proto měl zpracovatel v případě úmyslu zařazení nových tras R35 vrátit proces pořizování zpět do fáze konceptu, což se však nestalo. Teprve půl roku před schválením územního plánu se situace změnila. Jednak byla komunikace R35 schválena v tzv. jižní variantě a jednak byla upravena v rozporu s dříve zveřejněnými, projednanými a schválenými trasami. Tyto změny odpůrce provedl narychlo a procesně vadným způsobem, který omezil, či dokonce znemožnil, dotčeným osobám možnost hájit jejich práva. Postup odpůrce považuje navrhovatel za nezákonný, protože mu bylo zabráněno podat námitky ke konceptu, který by obsahoval trasu rychlostní silnice R35 odpovídající výsledně schválené variantě, a tak byl současně zbaven práva na jeden opravný prostředek, když by v případě nevyhovění námitkám ve fázi konceptu měl možnost podat tzv. nesouhlas s vyřízením námitek ve smyslu ust. § 22 odst. 4 stavebního zákona. Navrhovatel dále namítá, že výsledně schválená podoba územního plánu je v rozporu s pokyny pro dokončení návrhu územního plánu, které jsou obsaženy ve 2. souborném stanovisku (bod 20. a 23.). Odpůrce si vybral třetí možnost, když do územního plánu rovnou zanesl novou trasu R35, která nebyla součásti konceptu. Takový postup je nezákonný, neboť byl v rozporu s pokyny pro dokončení návrhu územního plánu. Tím rovněž došlo k zásahu do práva navrhovatele na spravedlivý proces. Za nezákonné považuje stěžovatel i to, že o zásadní změně v návrhu územního plánu bylo rozhodnuto na základě výsledků „neveřejného semináře“ pro zastupitele odpůrce. Podle zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“) rozhoduje zastupitelstvo na veřejných zasedáních. Pojem neveřejné jednání/seminář/porada apod. zákon o obcích nezná. Zastupitelstvo obce jako orgán veřejné moci nemůže jednat jinak, než mu zákon umožňuje. Tuto vadu nelze zhojit tím, že následně je neveřejně dohodnutá věc veřejně schválena. K aktu rozhodnutí totiž již fakticky došlo na neveřejném jednání a veřejná část byla pouhou simulací rozhodování. Podle navrhovatele není vůbec zřejmé, jakým způsobem byla do územního plánu zakomponována trasa mezi obcemi Bohuňovice a Sedliště. V jeho textové části je odkaz na „technické řešení z června 2006, kterým byla dopracována studie od ŘSD“, ale podle ústní informace poskytnuté navrhovateli Ing. J. J., bývalým náměstkem hejtmana Pardubického kraje, tuto změnu trasy inicioval on sám. Důležité je to, že Ing. J. jako vlastník pozemků v trase jižní varianty rychlostní silnice R35 měl jako člen zastupitelstva v souladu s ust. § 34 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o krajích“) oznámit zastupitelstvu předem svůj střet zájmu, ale nic takového neudělal. Tato skutečnost jen zvýrazňuje závažnost pochybení, kdy se příprava územního plánu před schválením nového trasování R35 m