7 As 74/2008 — Nejvyšší správní soud

7 As 74/2008- 47 - text č. j. 7 As 74/2008 - 54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: L. V., zastoupen JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem Nádražní 9, Mohelnice, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2008, č. j. 58 Ca 8/2008 – 22, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce L. V. se v této věci domáhá kasační stížností u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2008, č. j. 58 Ca 8/2008 - 22, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě (dále také „krajský soud“) napadeným rozsudkem ze dne 24. 7. 2008, č. j. 58 Ca 8/2008 – 22, zamítl žalobu L. V. proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále též „krajský úřad“) ze dne 12. 10. 2007, č. j. KUOK 95703/2007, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Mohelnice, odboru životního prostředí ze dne 27. 8. 2007, č. j. ŽP/26739-07/2463-07/Pot, a současně potvrzeno toto prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným přestupkem podle ustanovení § 63 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o myslivosti“) a uložena mu podle tohoto ustanovení pokuta ve výši 2000 Kč za porušení ustanovení § 49 odst. 1 zákona o myslivosti, neboť dne 1. 3. 2007 v honitbě Střítež ihned neoznačil ulovené sele prasete divokého nesnímatelnou plombou. Krajský soud při svém rozhodování vyšel z dikce ustanovení § 49 odst. 1 zákona o myslivosti, podle níž musí být každý kus ulovené zvěře ihned po jejím ulovení označen nesnímatelnou plombou. Z toho dovodil, že pokud chtěl žalobce lovit, musel mít v držení nesnímatelnou plombu, aby mohl zvěř ihned po jejím případném ulovení označit touto plombou. Že je to lovec, který je povinen zvěř ihned po ulovení označit nesnímatelnou plombou, lze dovodit i z ustanovení § 28 odst. 2 vyhlášky č. 244/2002 Sb., která provádí myslivecký zákon. V tomto ustanovení je totiž uvedeno, že uživatel honitby před započetím lovu vydá každému lovci potřebný počet plomb a lístků o původu zvěře, a jen při společných lovech může označení zvěře zajistit myslivecký hospodář. Žalobce proto nemůže vyvinit ani skutečnost, že mu plomby nikdo nedal, případně že v polesí Střítež nebyla stanovena jednoznačná pravidla ohledně označení ulovené zvěře. Jako lovec především věděl, že se v lesovně plomby nenacházejí, a měl proto o nesnímatelné plomby požádat a před lovem si je opatřit. Pokud žalobce za tohoto stavu ihned neoznačil nesnímatelnou plombou ulovené sele prasete divokého, dopustil se nepochybně porušení povinnosti uvedené v ustanovení § 49 odst. 1 zákona o myslivosti a tudíž i přestupku podle § 63 odst. 2 téhož zákona. Všechny uvedené skutečnosti našly odraz i ve výši sankce (pokuta ve výši 2000 Kč) a v neuložení zákazu činnosti. Uložení pokuty ve výši 2000 Kč nebrání ani ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), v němž je pouze pro odvolací řízení výslovně vyjádřena zásada zákazu změny k horšímu. Původní prvostupňové rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 1000 Kč bylo sice zrušeno, ale věc byla vrácena k novému projednání správnímu orgánu I. stupně; odvolací orgán proto ještě nerozhodoval konečným způsobem ve věci samé. Nic tedy nebránilo v dalším rozhodnutí uložit žalobci pokutu ve výši 2000 Kč. Se zřetelem k uvedeným skutečnostem proto krajský soud žalobu L. V. zamítl. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále již jen „stěžovatel“) kasační stížnost, která se opírá o ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítl, že z ustanovení § 49 odst. 1 zákona o myslivosti vyplývá pouze povinnost označit nesnímatelnou plombou – a to ihned po ulovení - každý kus ulovené spárkaté zvěře. Z tohoto ustanovení již nevyplývá, komu je tato povinnost uložena. Tuto povinnost nelze dovodit ani z ustanovení § 28 odst. 2 věty prvé vyhlášky č. 244/2002 Sb., které upravuje toliko způsob vydávání plomb a povolenek k lovu. Nelze ji dovodit ani z ustanovení § 28 odst. 2 věty druhé téže vyhlášky, které upravuje pouze možnost (nikoliv povinnost) zajistit označení zvěře mysliveckým hospodářem při společných lovech spárkaté zvěře. V ustanovení § 46 odst. 1 zákona o myslivosti je uvedeno, že kdo loví zvěř, musí mít u sebe lovecký lístek, povolenku k lovu a potvrzení o povinném pojištění a při lovu se zbraní též zbrojní průkaz a průkaz zbraně. Také v tomto ustanovení zákona o myslivosti se nehovoří o tom, že by lovec musel mít u sebe plombu k označení ulovené zvěře. Z citovaných ustanovení zákona o myslivosti a prováděcí vyhlášky č. 244/2002 Sb. je proto nutno dovodit, že není dána povinnost toho, kdo zvěř ulovil, aby ji označil nesnímatelnou plombou. Měl-li zákonodárce v úmyslu stanovit tuto povinnost lovci zvěře, měl tento úmysl najít přesnější legislativní vyjádření. S ohledem na ustanovení čl. 4 Listiny základních práv a svobod bylo proto vyloučeno, aby mu jako lovci byla uložena sankce za porušení povinnosti, jež nebyla uložena na základě zákona a v jeho mezích. Krajský soud se však v napadeném rozsudku s touto argumentací nijak nevypořádal, ačkoliv byla již obsažena v žalobě. Třeba ovšem dodat i to, že při lovu jen respektoval pravidla, s nimiž byl seznámen mysliveckým hospodářem. Neměl tedy žádné pochybnosti o jejich zákonnosti, neboť se jimi řídili všichni lovci lovící v této honitbě. Není znám také jediný případ obdobného postihu jiného lovce. Pokud pak byl popsaný stav v rozporu s právními předpisy, pak byl nezákonný stav zapříčiněn mysliveckým hospodářem, který je odpovědný za dění v předmětné honitbě. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství v písemném vyjádření ke kasační stížnosti především uvedl, že stěžovatel nepopírá skutkový stav, k němuž došlo dne 1. 3. 2007 v honitbě Střítež. Naplnění skutkové podstaty přestupku podle ustanovení § 63 odst. 2 zákona o myslivosti předpokládá mimo jiné porušení povinnosti označit ihned ulovenou zvěř nesnímatelnou plombou. Tato povinnost je tedy uložena každému, kdo uloví zvěř a je v citovaném ustanovení explicitně vyjádřena. Povinnost označit zvěř se tedy vztahuje vůči každé fyzické osobě, která složila zkoušky z myslivosti, má platný lovecký lístek, povolenku a provádí v honitbě myslivost jako obor lidské činnosti. Stěžovatel nepopírá, že v okamžiku ulovení zvěře neměl vydanou plombu k označení zvířete, jež vydává uživatel honitby (§ 28 odst. 2 vyhlášky č. 244/2002 Sb.). Pokud tedy stěžovatel neměl vydanou plombu, kterou by ulovenou zvěř mohl ihned označit, neměl ani jít lovit zvěř. Pokud pak stěžovatel poukazuje na znění ustanovení § 46 zákona o myslivosti, v němž je stanoveno, což vše má mít u sebe fyzická osoba v době lovu, jde o výklad nepřípustně restriktivní. Je tomu tak proto, že v tomto ustanovení není uvedena ani lovecká zbraň, jež je jedinou zbraní, kterou lze použít k lovu spárkaté zvěře, aby nešlo o zakázaný způsob lovu. Skutečnost, že myslivecký hospodář stanovil v honitbě Střítež vlastní způsob vydávání nesnímatelných plomb k označení zvěře nemá automaticky za následek neplnění zákonných povinností uvedených v ustanovení § 49 odst. 1 zákona o myslivosti. Způsob interpretace tohoto ustanovení stěžovatelem by ostatně v konečném důsledku vedl k nemožnosti evidovat ulovenou spárkatou zvěř ve všech honitbách. Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu při vázanosti rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a jelikož sám neshledal vady uvedené v § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 23. 5. 2007 bylo stěžovateli doručeno oznámení o zahájení správního řízení ve věci podezření ze spáchání přestupku podle ustanovení § 63 odst. 2 zákona o myslivosti, kterého se měl dopustit tím, že dne 1. 3. 2007 v honitbě Střítež ihned neoznačil ulovené sele prasete divokého nesnímatelnou plombou a současně byl předvolán k ústnímu jednání na 4. 6. 2007. Podle protokolu o jednání