8 As 7/2008 — Nejvyšší správní soud

8 As 7/2008- 116 - text 8 As 7/2008 - 137 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: Občanské sdružení Mladí národní demokraté, se sídlem Novákových 59/4, Praha 8, zastoupeného JUDr. Klárou Slámovou, advokátkou se sídlem Urbánkova 3360, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Odbor občanskoprávních agend, se sídlem Jungmannova 35/29, Praha 1, zastoupenému JUDr. Janem Křížem, advokátem se sídlem Dlouhá 13, Praha 1, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 10. 2007, čj. MHMP 461471/2007 a čj. MHMP 461478/2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2007, čj. 5 Ca 325/2007  63, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2007, čj. 5 Ca 325/2007  63, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Správní rozhodnutí I.1 [1] Žalovaný rozhodl dne 30. 10. 2007, pod čj. MHMP 461478/2007 (dále jen „Rozhodnutí I.“), „…ve věci shromáždění oznámeného dne 29. 10. 2007 v 12,40 hod. svolavatelem právnickou osobou Občanské sdružení Mladí národní demokraté…“ tak, že zakázal shromáždění  pouliční průvod, „…který se má konat dne 10. 11. 2007 v době od 12,00 hodin do 20,00 hodin v Praze, po trase Karlova, Seminářská, Mariánské náměstí, Linhartská, U radnice, Malé náměstí, Karlova, Jalovcová, Řetězová, Anenská, Anenské náměstí, neboť účel shromáždění směřuje k výzvě k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti občanů pro jejich národnost, původ a náboženské vyznání.“. I.2 [2] Žalovaný rozhodl dne 30. 10. 2007, pod čj. MHMP 461471/2007 (dále jen „Rozhodnutí II.“), „…ve věci shromáždění oznámeného dne 29. 10. 2007 v 12,40 hod. svolavatelem právnickou osobou Občanské sdružení Mladí národní demokraté…“ tak, že zakázal shromáždění  pouliční průvod, „…který se má konat dne 10. 11. 2007 v době od 12,00 hodin do 20,00 hodin v Praze po trase Tychonova – Mariánské hradby – Jelení – U Brusnice – Kanovnická – Hradčanské náměstí, neboť účel shromáždění směřuje k výzvě k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti občanů pro jejich národnost, původ a náboženské vyznání.“. II. Řízení u Městského soudu v Praze [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobami u Městského soudu v Praze, který usnesením ze dne 8. 11. 2007 spojil řízení o obou žalobách ke společnému projednání a rozsudkem z téhož dne, čj. 5 Ca 325/2007  63, žaloby zamítl. [4] Městský soud s odkazem k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2007, čj. 8 As 51/2007  67 (www.nssoud.cz), uvedl, že správní orgán při posuzování, zda účel shromáždění nenaplňuje zákonný důvod pro zákaz shromáždění, nemůže vycházet pouze z oznámeného účelu shromáždění. Chce-li ovšem správní orgán zakázat shromáždění, protože podle jeho názoru svolavatel zastírá oznámeným nezávadným účelem skutečný závadný účel shromáždění, musí takový záměr prokázat a nese v tomto směru důkazní břemeno [5] Žalovaný zakázal předmětná shromáždění podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „shromažďovací zákon“), svůj závěr o jejich skutečném účelu přitom opřel o osobu svolavatele, den konání shromáždění a místo, resp. místa konání shromáždění. Na základě řady důkazů vyšel ze zjištění, že jménem žalobce (svolavatele) jedná osoba, která je spojena s neonacistickým a antisemitským hnutím, totéž platí pro jejího zmocněnce. Městský soud přitakal žalovanému také v závěru, že žalobce hodlal původně uskutečnit shromáždění ve výroční den tzv. Křišťálové noci v místech pražského starého židovského města a teprve pod tlakem okolností místo zamýšleného shromáždění změnil. Tato změna však podle městského soudu neznamená, že se změnou místa shromáždění změnil i jeho skutečný, původně zamýšlený účel. Městský soud uzavřel, že žalovaný měl dostatek důkazů proto, aby dovodil skutečný účel svolaných shromáždění a učinil závěr, že tento (skutečný) účel shromáždění naplňuje zákonný důvod pro jejich zákaz. III. Kasační stížnost [6] Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tj. vad řízení spočívajících v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit, přičemž za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, a podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí, jakož i další vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. [7] Rozhodnutí žalovaného i rozsudek městského soudu jsou podle stěžovatele „v rozporu s ustanovením § 46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, neboť nevycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věci“. [8] Stěžovatel uvedl, že mu sám žalovaný po oznámení původně zamýšleného shromáždění na den 10. 11. 2007 po trase Břehová – Maiselova – U Starého hřbitova – Břehová – Maiselova – Široká – Žatecká – Platnéřská – nám. Franze Kafky navrhl alternativní trasu Tychonova – Mariánské hradby – Jelení – U Brusnice – Kanovnická – Hradčanské náměstí. Když ovšem E. S., zmocněný v této věci jednat jménem stěžovatele, navrhl dne 4. 10. 2007 žalovanému přesunutí průvodu o týden později, tj. na 17. 11. 2007, žalovaný sdělil, že na stejné místo a čas bylo již dříve oznámeno jiné shromáždění. Poté stěžovatel oznámil konání shromáždění, jejichž zákaz je předmětem tohoto soudního řízení. [9] Stěžovatel zdůraznil, že správní orgán mohl podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona posuzovat pouze oznámený účel shromáždění. Shromáždění podle něj nelze zakázat dříve než k němu dojde z důvodu podezření, že je oznámený účel zástupný. Výklad zvolený žalovaným a městským soudem je zneužitelný a mohl by vést k zákazu jakéhokoliv politicky nepohodlného shromáždění na základě účelových a zástupných argumentů. [10] Stěžovatel poukázal na článek 19 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a článek 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) s tím, že pro omezení shromažďovacího práva musí být splněno několik podmínek. Omezení musí být dané zákonem, musí sledovat nejméně jeden legitimní cíl vyplývající z článku 11 odst. 2 Úmluvy a musí se jednat o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku, ad. Stěžovatel se domnívá, že v jeho případě tyto podmínky splněny nebyly. Nebylo totiž naplněno ustanovení § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona, zákaz nebyl přiměřený ani v demokratické společnosti nezbytný. [11] Akceptoval-li by stěžovatel výklad zákona, podle nějž správní orgán může vycházet nejen z oznámeného účelu shromáždění, vznikl by tím prostor pro rozhodovací libovůli, která není v právním státě přípustná. Žalovaný v tomto směru podle městského soudu své rozhodnutí odůvodnil, ale stěžovatel tvrdí, že je toto odůvodnění nezákonné a v rozporu se skutečným stavem. [12] Měl-li žalovaný pochybnosti o oznámeném účelu shromáždění, mohl je podle stěžovatele zohlednit pouze v připravenosti rozpustit shromáždění za podmínek stanovených § 12 odst. 5 shromažďovacího zákona. Závěr městského soudu, podle nějž může správní orgán zakázat shromáždění, jehož závadný skutečný účel je zastřen nezávadným oznámeným účelem, a nese v tomto směru odpovídající důkazní břemeno, nepovažuje stěžovatel za správný. [13] Žalovaný bez dalšího zakázal předmětná shromáždění, aniž došlo k porušení shromažďovacího zákona nebo jiného předpisu. Svůj závěr opřel stejně jako městský soud o spekulace vztahující se k osobám jednajícím za stěžovatele, nikoliv skutečnostmi týkajícími se samotného stěžovatele. Tyto orgány považovaly za rozhodné také den a místo konání shromáždění a své závěry opřely mj. o vyjádření dr. Z. a obsah internetových stránek. Stěžovatel však namítl, že tyto důkazy nemají žádnou vypovídací hodnotu. Odborná vyjádření dr. Z. jsou využívána v různých trestních řízeních, ale soudy jim ve skutečnosti nepřikládají význam a neslouží jako podklady pro rozhodnutí. Vyjádření v posuzované věci se navíc netýkalo stěžovatele, ale pouze osob jednajících za stěžovatele a dalších subjektů. Co do internetových stránek stěžovatele, nevyplývá z nich zástupný účel shromáždění. Je-li argumentováno jinými stránkami, stěžovatel namítl, že s jeho osobou nemají nic společného a nelze vyloučit ani jejich účelové vyt