9 Afs 70/2009 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 70/2009- 66 - text 9 Afs 70/2009 - 74 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: FINANCIAL GROUP a.s., se sídlem Na Florenci 19A, Praha 1, zastoupený JUDr. Ivanem Vávrou, advokátem se sídlem Dlouhá 16, Litoměřice, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká hradební 61, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2008, č. j. 12324/08-1200-505957, o dodatečném vyměření daně z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2009, č. j. 15 Ca 295/2008 - 41, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2008, č. j. 12324/08-1200-505957. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Litoměřicích (dále jen „správce daně“) ze dne 4. 4. 2008, č. j. 47241/08/196912/0887, jímž byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006 ve výši 1 515 600 Kč. Přestože stěžovatel důvody kasační stížnosti výslovně nepodřazuje pod konkrétní ustanovení § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), je z obsahu kasační stížnosti patrné, že uplatňuje důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V úvodu kasační stížnosti stěžovatel nejprve v krátkosti shrnuje právní úpravu týkající se zvyšování základního kapitálu nepeněžitým vkladem. V této souvislosti uvádí, že valná hromada, která rozhodla o zvýšení základního kapitálu, proběhla dne 8. 6. 2008 a její rozhodnutí bylo do obchodního rejstříku zapsáno dne 18. 7. 2006. Následně po jmenování znalce, vypracování znaleckých posudků a vyhotovení smluv o upsání akcií byly nemovitosti tvořící předmět nepeněžitého vkladu odevzdány dosavadními vlastníky stěžovateli na základě písemného prohlášení. Dnem, kdy došlo k předání písemného prohlášení spolu s předáním nemovitostí (a tedy ke splacení nepeněžitého vkladu), tak akciová společnost (stěžovatel) přebírá nemovitosti do faktické i formální držby a vkladatel již není oprávněn s těmito nemovitostmi jakkoli disponovat, nedrží je, nebere z nich užitky a ani neodpovídá za nebezpečí na nich. Dle názoru stěžovatele veškerá práva a povinnosti přecházejí na akciovou společnost okamžikem předání, a tedy se nejedná o pouhou držbu, ale o vztah vlastnický. V dané věci je sporné, zda stěžovatel mohl v takovém případě již v roce 2006 vytvářet rezervu na opravy těchto nemovitostí a některé z nich odepisovat, ačkoli k zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí došlo až v průběhu roku 2007. Stěžovatel je přesvědčen, že pokud jsou předmětné nemovitosti součástí základního kapitálu na základě rozhodnutí rejstříkového soudu, pak není možné přijmout výklad, že stěžovatel není oprávněn o těchto nemovitostech účtovat a uplatňovat vynaložené náklady jako náklady daňové. Z výše uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti v plném rozsahu ztotožňuje se závěry obsaženými v napadeném rozsudku krajského soudu a navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Z obsahu předloženého soudního a správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Valná hromada stěžovatele rozhodla dne 8. 6. 2006 o zvýšení základního kapitálu nepeněžitým vkladem. Předmětem tohoto nepeněžitého vkladu byly konkrétní nemovitosti podrobně specifikované v rozhodnutí žalovaného i v odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, a to nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 2466 pro obec Štětí, katastrální území Štětí I; nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 611 a listu vlastnictví č. 51 pro obec Hoštka, katastrální území Hoštka u Roudnice nad Labem; nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 6962 pro obec a katastrální území Roudnice nad Labem a nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 255 pro obec Dalešice, katastrální území Dalešice u Jablonce nad Nisou. Splacení předmětného nepeněžitého vkladu bylo do obchodního rejstříku zapsáno dne 3. 10. 2006. K zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch stěžovatele došlo u některých nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 5. 2. 2007, u některých nemovitostí bylo vlastnické právo ve prospěch stěžovatele zapsáno s právními účinky vkladu ke dni 1. 11. 2007. Na základě zjištění obsažených ve zprávě o daňové kontrole vyplynulo, že stěžovatel nebyl v roce 2006 vlastníkem předmětných nemovitostí, avšak do daňově uznatelných nákladů roku 2006 si zahrnul odpisy dlouhodobého hmotného majetku (nemovitostí) ve výši 522 462 Kč a v daňově uznatelných nákladech vykázal i tvorbu rezerv na opravu výše uvedených nemovitostí v celkové výši 5 450 000 Kč. Správce daně vydal dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 ze dne 4. 4. 2008, č. j. 47241/08/196912/0887, jímž stěžovateli dodatečně vyměřil daň ve výši 1 515 600 Kč. Stěžovatel s uvedeným platebním výměrem nesouhlasil a podal proti němu včasné odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 10. 2008, č. j. 12324/08-1200-505957, jako nedůvodné zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že vlastnické právo k nemovitostem, které jsou předmětem vkladu do katastru nemovitostí, se nabývá až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni doručení návrhu katastrálnímu úřadu, a nikoli pouhým předáním nemovitostí do užívání. Pokud tedy stěžovatel předložil v průběhu daňové kontroly listiny, které prokazují nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem až v roce 2007, pak nemohl již ve zdaňovacím období roku 2006 tvořit rezervu na opravu těchto nemovitostí ani uplatňovat odpisy hmotného majetku. V obou případech totiž právní úprava umožňuje odepisovat majetek, resp. tvořit rezervu na opravy tohoto majetku, pouze tomu poplatníkovi, který má k tomuto majetku vlastnické právo. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel bránil žalobou u krajského soudu, v níž shodně jako v podaném odvolání namítal, že ustanovení § 60 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „obchodní zákoník“), se dotýká výhradně nově zakládaných obchodních společností, do kterých jsou jako nepeněžitý vklad vkládány nemovitosti. V případě stěžovatele je ovšem situace odlišná, neboť se jednalo o zvýšení základního kapitálu u již existující akciové společnosti, a v takovém případě ustanovení § 204 odst. 3 obchodního zákoníku odkazuje na § 60 odst. 1 téhož zákona pouze co do předepsané formy prohlášení. Stěžovatel namítal, že zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí má v souzené věci pouze evidenční povahu a samotná existence zápisu nemůže být rozhodující pro to, zda se předmětné nemovitosti staly součástí základního kapitálu. Stěžovatel v této souvislosti uvedl, že ve smyslu ustanovení § 202 odst. 5 obchodního zákoníku je zvýšení základního kapitálu účinné již okamžikem jeho zápisu do obchodního rejstříku. Je-li základní kapitál zvýšen vkladem nemovitostí, dostávají se nemovitosti do řádné držby společnosti se všemi důsledky s tím spojenými. Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že ačkoli se pokoušel realizovat zápisy vlastnického práva do katastru nemovitostí bez zbytečného odkladu, byly návrhy na zápis podány a k zápisu vlastnického práva došlo až v roce 2007, neboť v katastru nemovitostí bylo u předmětných nemovitostí vyznačeno omezení v podobě poznámky o probíhajících exekučních řízeních. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí nejprve podrobně rozebral právní úpravu týkající se vkladů do akciové společnosti a zvyšování základního kapitálu nepeněžitým vkladem. Na základě tohoto rozboru pak dospěl k závěru, že ačkoli to není v předmětném ustanovení výslovně obsaženo, i z ustanovení § 204 odst. 3 obchodního zákoníku, tzn. i v případě zvýšení základního kapitálu akciové společnosti nepeněžitým vkladem, jehož předmětem jsou nemovitosti podléhající evidenci v katastru nemovitostí, je ke vzniku vlastnického práva nutný vklad do katastru nemovitostí. S uvedeným závěrem dle názoru krajského soudu koresponduje také obecná právní úprava obsažená