1 Afs 71/2009 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 71/2009- 113 - text 1 Afs 71/2009 - 123 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: VRTAL s. r. o., se sídlem Znojemská 80c, Jihlava, zastoupena JUDr. Jaroslavem Pavlíkem, advokátem se sídlem Bráfova 20, Třebíč, proti žalovanému: Celní ředitelství Ostrava, se sídlem nám. Sv. Čecha 8, Ostrava – Přívoz, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2008, č. j. 58002/08140100-21, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2009, č. j. 22 Ca 342/2008 - 24, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Celní úřad Krnov (dále jen „celní úřad“) provedl dne 2. 11. 2004 místní šetření v prostorech bruntálského skladu žalobkyně. Přitom zjistil, že se ve skladu nachází i tabák zn. Cézar v množství 160 ks balení à 150 g a tabák zn. GOLEM EXTRA v množství 34 ks balení à 150 g, který není opatřen tabákovými nálepkami. Žalobkyně doložila daňové doklady za nákup tohoto zboží od svých dodavatelů. Celní úřad ji vyzval k prokázání, že předmětný tabák byl zdaněn spotřební daní. [2] Následně dne 24. 10. 2005 zahájil celní úřad řízení o správním deliktu dle § 135b odst. 1 písm. g) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Toho se měla žalobkyně dopustit tím, že na daňovém území České republiky skladovala ve své provozovně tabákové výrobky, které nebyly v rozporu s § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních označeny tabákovými nálepkami. Rozhodnutím ze dne 22. 11. 2005, čj. 8017/05-0963-021, byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 5000 Kč. Odvolání žalobkyně bylo zamítnuto rozhodnutím Celního ředitelství Ostrava (dále jen „žalovaný“) ze dne 2. 3. 2006, čj. 173/06-1401-21. To však bylo posléze zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2007, čj. 22 Ca 143/2006 - 21. Krajský soud v tomto rozsudku dospěl k závěru, že zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, vyžaduje, aby předmětný tabák byl bez dalšího zpracování použitelný ke kouření; z důkazů provedených v řízení před celními orgány přitom vyplynulo, že tabák není způsobilý ke kouření bez dalšího zpracování. Žalovaný v návaznosti na právní názor krajského soudu zrušil i rozhodnutí celního úřadu a celé řízení se vrátilo na počátek. [3] Celní úřad doplnil dokazování a v rozhodnutí ze dne 26. 8. 2008, čj. 77604/08096300021, plně setrval na svých původních závěrech. Podané odvolání zamítl žalovaný rozhodnutím, které je blíže identifikováno v záhlaví tohoto rozsudku. [4] Žalobkyně napadla i druhé rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud zhodnotil všechny žalobní body jako nedůvodné, a proto žalobu zamítl. Předně nedal za pravdu námitce žalobkyně, že žalovaný neposoudil věc v souladu se závazným právním názorem krajského soudu vysloveným v předešlém zrušujícím rozsudku. Soud ozřejmil, že závaznost právního názoru soudu je nutně spojena s určitým skutkovým stavem. Jestliže byl poté zjištěn jiný skutkový stav, může to být důvod pro změnu právního názoru v situaci, že dříve vyslovený právní názor je neslučitelný s nově stanoveným skutkovým základem. A to se stalo právě v tomto případě, neboť celní úřad provedl podstatné doplnění dokazování. K žalobkyní zpochybňovanému důkazu kouřením tabáku v cigaretové dutince soud uvedl, že dle konstantní judikatury (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2008, čj. 22 Ca 53/2007  50) je tento důkaz přípustný a lze jím prokázat, že se jedná o tabák ke kouření ve smyslu § 101 odst. 3 písm. c) zákona o spotřebních daních a čl. 5 směrnice Rady 95/59/ES. Nedůvodný je též žalobní bod zpochybňující totožnost tabáku zabaveného žalobkyni a tabáku použitého při zkoušce kouření tabáku v cigaretové dutince. Z obsahu spisu vyplývá, že ke zkoušce byly použity totožné výrobky, jaké byly zabaveny žalobkyni, o jejich totožnosti nejsou žádné důvodné pochybnosti, ostatně pocházejí od stejných výrobců. II. Stručné shrnutí základních argumentů v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Nesouhlasí s tím, že celní orgán může opřít své rozhodnutí o tak absurdní, právně irelevantní, neprůkazný a ve svém důsledku zcela komický důkaz, jakým je zkouška kouření tabáku v cigaretové dutince. V ní lze totiž kouřit cokoliv, co připomíná listy tabáku a je v suchém stavu. Pod § 101 odst. 3 písm. c) bod 2 zákona o spotřebních daních nelze podřadit vše, co je někdo schopen nacpat do cigaretové dutinky a vdechovat kouř vzniklý po zapálení. Výsledky tohoto experimentu jsou navíc v rozporu s posudkem Celně technické laboratoře, a je proto s podivem, že krajský soud dal při hodnocení důkazních prostředků přednost prvně jmenovanému experimentu. Skutková podstata, z níž celní orgán vycházel, je v rozporu s uvedeným posudkem, a tudíž nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu. Na závěr stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12. 6. 2009 oponuje stěžovatelce, že do cigaretové dutinky lze sice opravdu nacpat „cokoliv“, ovšem toto „cokoliv“ nebude možné kouřit stejně dobře jako u stěžovatelky zajištěný tabákový výrobek. Dále uvádí, že stěžovatelka dosud v žádné fázi řízení nesdělila a neprokázala, v čem spatřuje příkrý rozpor posudku Celně technické laboratoře se závěry, že tabákové výrobky zajištěné stěžovatelce jsou předmětem spotřební daně dle § 101 odst. 3 písm. c) bodu 2 zákona o spotřebních daních. Tento posudek byl navíc pouze jedním z důkazních prostředků, které celní úřad hodnotil samostatně i ve spojení s ostatními důkazními prostředky. Je na odůvodnění správního úřadu, potažmo soudu, ke kterému důkazu přihlédne více a ke kterému méně. Experiment kouření tabáku v cigaretové dutince nade vší pochybnost potvrzuje, že zařazení zajištěného tabáku pod § 101 odst. 3 písm. c) bod 2 zákona o spotřebních daních je správné. Žalovaný též poukazuje na rozsudek NSS ze dne 31. 12. 2008, čj. 8 Afs 29/2008 - 75, v němž se soud zabýval předmětnou otázkou. Na závěr navrhuje, aby byla kasační stížnost zamítnuta. III. Jednání před Nejvyšším správním soudem [7] Podle § 109 odst. 1 s. ř. s. o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. V této věci nicméně Nejvyšší správní soud považoval za vhodné provést jednání, které spojil též s provedením dokazování (§ 109 odst. 2 věta druhá s. ř. s.). Bylo totiž vhodné osvětlit vzájemný vztah důkazu zkouškou kouřením tabákového výrobku v cigaretové dutince, na straně jedné, a na straně druhé dalších důkazů provedeným v řízení před celním úřadem, z nichž jeden byl se zkouškou kouřením rozporný (viz dále). Za tímto účelem soud provedl rovněž důkaz výslechem svědka Ing. D. H., vedoucího referátu ropných produktů a ostatních analýz v Celně technické laboratoři v Praze, a Ing. P. C., vedoucího laboratoře provádějící zkoušky tabáku a tabákových výrobků, která je součástí Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Další dokazování soud neprováděl, neboť účastníci to nenavrhovali a potřeba doplnění skutkových zjištění nebyla dána. [8] Jednání před soudem bylo posléze formálně ukončeno konečnými návrhy. [9] Stěžovatelka ve svém konečném návrhu odkázala na svou kasační stížnost. Předmětem kauzy byl materiál zabavený v roce 2004, přičemž až do roku 2005 Celně technická laboratoř vyhotovovala posudky, které vyzněly v tom duchu, že se jedná o tabákový odpad nevhodný ke kouření. Celně technická laboratoř vydávala závazné posudky, které byly závazné pro posuzování v daném případu. A všechny subjekty se jím logicky v rozhodném období řídily a vlastně i řídit musely. Že snad potom si Celně technická laboratoř koupila lepší pěchovač dutinek a další laboratoř došla k jiným závěrům na vzorcích, které byly údajně obdobné, nemůže mít pro věc žádný význam. [10] Zástupce žalovaného předně v reakci na stěžovatelku odmítl, že ve věci byly vydávány závazné posudky Celně technickou laboratoří. Byly zajišťovány jen odborné posudky, které jsou dále realizovány jako každý jiný důkaz. Pakliže se v průběhu správního řízení objeví další skupina důkazů, hodnotí se ve vzájemné souvislosti a je možné, že některý z důkazů bude odmítnut nebo bude naopak vyvrácen. Stěžovatelka opakovaně rozporuje totožnost tabákových výrobků, nicméně fakticky stěžovatelka ve fázi, kdy byla účastníkem prvoinstančního řízení před celním úřadem, nepředeslala žádný faktický argument ke svému tvrzení, že se nejedná o totožný tabák. Odvolací orgán se proto nemohl ve svém odvolacím řízení touto námitkou řádně zabývat. Navrhl kasační stížnost zamí