1 As 72/2010 — Nejvyšší správní soud

1 As 72/2010- 110 - text 1 As 72/2010 - 110 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce Mgr. P. M., zastoupeného Mgr. Hynkem Peroutkou, advokátem se sídlem Na Příkopě 15, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ing. arch. M. T., autorizovanému inspektorovi, proti certifikátu žalovaného ze dne 9. 12. 2009, č. j. 710923, za účasti osoby zúčastněné na řízení MARKING spol. s r. o., se sídlem Na Pankráci 1685/19, 140 00 Praha 4 -Nusle, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2010, č. j. 9 A 30/2010 - 60, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2010, č. j. 9 A 30/2010 - 60, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dne 9. 12. 2009 vydal žalovaný pod č. j. 710923 certifikát podle § 117 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a § 10 vyhlášky č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, jímž stvrdil, že stavba „Bytový dům rezidence SWISSHOUSE“ na pozemcích parc. č. 1677 a 1678 v k. ú. Podolí při ulici Jeremenkova, Praha 4, s dalším pozemkem dotčeným stavbou pro realizaci vjezdu, přeložky sloupu veřejného osvětlení provizorního chodníku v době realizace stavby a umístěním zařízení staveniště na pozemku parc. č. 2046/1 v k. ú. Podolí, může být podle ověřené dokumentace a připojených dokladů po právu provedena. Žalobce napadl předmětný certifikát žalobou u Městského soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 29. 4. 2010, č. j. 9 A 30/2010 - 60, postupem podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), odmítl. V odůvodnění městský soud mimo jiné uvedl, že činnost autorizovaného inspektora není výsledkem veřejnoprávního postupu, nýbrž plněním ze soukromoprávní smlouvy, jeho postup není formalizován a nejsou předepsány žádné postupy, jejichž dodržení by bylo možno kontrolovat a vyžadovat. Autorizovaný inspektor proto není podle názoru městského soudu správním orgánem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž odborně způsobilou osobou, která z titulu své funkce poskytuje odborné činnosti ve výstavbě. Stejně tak nemůže být certifikát vydaný autorizovaným inspektorem, který je plněním ze soukromoprávní smlouvy, rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. Městský soud chápe certifikát jako odborné stanovisko vypracované pro stavebníka, které nemá bezprostřední právní závaznost ani přímé právní účinky. Z těchto důvodů dospěl městský soud k závěru, že v dané věci není dána pravomoc správních soudů, a žaloba je tak neprojednatelná pro nedostatek podmínek řízení. Proti usnesení městského soudu podal žalobce včasnou kasační stížnost, v níž namítal, že autorizovaný inspektor naplňuje definiční znaky správního orgánu podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. S odkazem na § 149 odst. 1 a § 117 stavebního zákona zaujal názor, že postup autorizovaného inspektora při vydávání certifikátu lze analogicky srovnat s postupem stavebního úřadu v řádném, stavebním řízení – stavební úřad i autorizovaný inspektor by tak při ověřování projektové dokumentace logicky měli dospět ke stejným závěrům. Z koncepce zkráceného stavebního řízení je evidentní, že autorizovaný inspektor zcela nahrazuje činnost stavebního úřadu. Žalobce nesouhlasí s názorem městského soudu, že autorizovaného inspektora k vydávání certifikátů nepověřuje ani zákon ani žádný akt moci výkonné a poukazuje k tomu na úpravu v § 149 a § 143 stavebního zákona. Za chybný považuje i závěr soudu, že činnost autorizovaného inspektora není výsledkem veřejnoprávního postupu, nýbrž plněním ze soukromoprávní smlouvy. Soukromoprávní smlouva neupravuje postup autorizovaného inspektora týkající se ověřování projektové dokumentace, ale vzájemné vztahy mezi stavebníkem a inspektorem, jako např. sjednání výše odměny. Ostatně ani stavební úřad nevydává stavební povolení bez dalšího, ale pouze na základě žádosti, která je zpoplatněna. Nesprávné je i tvrzení soudu, že postup autorizovaného inspektora není ani v nejmenším formalizován – základní postup je stanoven v § 117 odst. 3 a 4 stavebního zákona, obsah certifikátu je regulován § 117 odst. 6 téhož zákona a § 10 vyhlášky č. 526/2006 Sb. Činnost autorizovaného inspektora podléhá dle § 171 stavebního zákona státnímu dozoru a inspektor může být odvolán ministrem pro místní rozvoj, jestliže při své činnosti opakovaně nebo závažně porušil veřejné zájmy, které měl chránit, nebo se dopustil jednání neslučitelného s postavením autorizovaného inspektora. Podle žalobce je tedy postup autorizovaného inspektora ve zkráceném řízení činností v oblasti veřejné správy a autorizovaného inspektora lze považovat za správní orgán, což souladně dovodil i Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 30 Ca 120/2009. Žalobce dále namítl, že certifikát autorizovaného inspektora je obdobou stavebního povolení a nikoli jen pouhým nezávazným odborným stanoviskem a naplňuje definiční znaky rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. V okamžiku, kdy autorizovaný inspektor ověří projektovou dokumentaci a připojené podklady a vydá certifikát, postačí stavebníkovi již pouhé oznámení stavby stavebnímu úřadu. Ten nijak oznámení, certifikát ani ostatní podklady nepřezkoumává ani nepotvrzuje – oznámení má pro něj pouze informativní a evidenční charakter. Certifikát zakládá stavebníkovi právo provést stavbu, jakož i povinnost dodržet podmínky stanovené dotčenými orgány, a v tomto smyslu je na něj nutno pohlížet jako na správní rozhodnutí. Sám městský soud uznává, že na základě certifikátu může dojít k dotčení právní sféry konkrétních osob, a současně certifikát obsahuje veškeré formální náležitosti rozhodnutí kromě poučení o opravných prostředcích, které však nejsou v tomto případě přípustné. V této souvislosti žalobce odkazuje na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 30 Ca 120/2009, nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 1996, sp. zn. II. ÚS 75/96, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, č. j. 6 As 29/2003 - 97. Žalobce zdůraznil, že proti certifikátu autorizovaného inspektora se nelze odvolat a neexistují ani žádné další opravné prostředky, kterými by mohly být vady certifikátu napraveny. Právní úprava rovněž nereguluje situaci, kdy autorizovaný inspektor nevypořádá námitky podle § 117 odst. 4 stavebního zákona nebo nepředloží věc stavebnímu úřadu, když se nepodařilo odstranit rozpory. Pouze na základě mezery v zákoně však nelze dojít k závěru, že by věc nemohla být přezkoumána správním soudem. Naopak soudní přezkum je za dané právní úpravy jedinou ochranou zákonnosti postupu autorizovaného inspektora. Pokud by byl vyloučen soudní přezkum certifikátu, byla by v rozporu s článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z přezkumu vyloučena celá oblast činnosti státní správy, v níž příslušné orgány vydávají svá stanoviska podle stavebního zákona a zvláštních právních předpisů. Stanoviska těchto orgánů totiž nejsou přezkoumatelná samostatně, ale pouze prostřednictvím navazujícího správního rozhodnutí (stavebního povolení). Situace, kdy je soukromou osobou vydáno správní rozhodnutí, jímž je zasahováno do právní sféry žalobce, aniž by žalobce měl možnost nechat přezkoumat toto rozhodnutím nezávislým orgánem před tím, než dojde k jeho výkonu, je podle žalobce v rozporu s ústavním pořádkem, zejména s článkem 36 a článkem 11 Listiny základních práv a svobod, neboť je nepřípustně zvýhodněno vlastnické právo stavebníka (investora) oproti právům dotčeného vlastníka sousedních nemovitostí. Městský soud se proto měl pokusit o výklad zákonné úpravy v souladu s ústavním pořádkem a připustit možnost soudního přezkumu. Žalobce s kasační stížností spojil návrh na vydání předběžného opatření, kterým by bylo zamezeno společnosti MARKING spol. s r. o. v realizaci předmětné stavby. Výstavbou je totiž významně narušováno soukromí a dosavadní klid v okolní zástavbě rodinných domů. Na pozemek žalobce a ostatních mezujících sousedů vstupují opakovaně cizí osoby. Žalobce a ostatní mezující sousedé musí snášet nadměrný hluk a vibrace způsobené těžkou mechanizací, na pozemky pronikají imise prachových a jiných částic, fasády domů jsou v důsledku imisí znečišťovány, v důsledku nadměrných vibrací hrozí popraskání stěn a ohrožení statiky domů. Žalobce navíc poukazuje na usnesení o zahájení přezkumného řízení v této věci ze dne 20. 10. 2009, v němž správní orgán konstatoval závažné pochybnosti o právní a věcné správnosti územního rozhodnutí o umístění předmětné stavby. Žalobce podotýká, že společnost MARKING spol. s r. o. nebyla při získání územního rozhodnutí v dobré víře, zejména neinformovala mezující sousedy o zamýšleném záměru výstavby, nesplnila informační povinnost uloženou stavebním úřadem i stanovenou v § 87 odst. 2 stavebního zákona a nadto předložila v rámci úze