— Nejvyšší správní soud

15 Kse 3/2010- 63 - text 15 Kse 3/2010 - 67 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Vladimír Veselý, Mgr. MUDr. Radan Kuča, JUDr. Jindřich Psutka, JUDr. Gabriela Vilímková a Mgr. Martina Douchová, projednal v ústním jednání dne 10. 11. 2010 návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudních exekutorů ze dne 21. 5. 2010 podaný ministryní spravedlnosti JUDr. Danielou Kovářovou, proti JUDr. J. G., soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Praha 6, se sídlem Bělohorská 17/270, Praha 6 - Břevnov t a k t o: Kárné řízení proti kárně obviněnému soudnímu exekutorovi JUDr. J. G. pro skutek, I. že jako soudní exekutor ve věci sp. zn. 025 EZ 3016/08 dne 11. 11. 2008 sepsal exekutorský zápis se souhlasem k přímé vykonatelnosti dle § 40 odst. 1 písm. d) a § 78 písm. a) exekučního řádu a se závazkem 67 762 535 Kč mezi účastníky UPC Česká republika, a. s. se sídlem Praha, Závišova 5, jako osobou povinnou, za níž jednal Ing. M.K., jako člen představenstva společnosti UPC Česká republika, a. s. a její finanční ředitel a JUDr. J. V., advokátem se sídlem L. 59, P. 2, jako osobou oprávněnou, a takto učinil i přesto, že jak z výpisu z obchodního rejstříku platného ke dni provedení zápisu, tak ze stanov společnosti účinných ke dni sepsání zápisu, přičemž obojí měl soudní exekutor k dispozici, vyplývalo, že Ing. M. K., jako řadový člen představenstva a finanční ředitel oprávněný jednat za tuto společnost pouze ve věcech majetku nepřesahujícího 1,5 mil Kč, nebyl osobou oprávněnou za povinného jednat a uznat takový závazek, který byl předmětem exekutorského zápisu. t e d y svým jednáním závažným způsobem porušil při výkonu činnosti své povinnosti, když v daném případě nepostupoval svědomitě a pečlivě, jak má na mysli ust. čl. 5 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů č í m ž s e m ě l d o p u s t i t kárného provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu se podle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů p ř e r u š u j e pro skutek II. že jako soudní exekutor pověřený exekučním řízením vedeném pod sp. zn. 025 EX 10935/06 realizoval dne 5. 6. 2008 dražební jednání ve vztahu k podniku povinné PharmDr. O. W., místo podnikání K. Ř., T. G. M. 584, a to i přesto, že zpráva správce podniku o ceně podniku ze dne 17. 3. 2008 avizovala možné předlužení podniku ve smyslu ust. § 338n odst. 6 o. s. ř. a k prodeji podniku přistoupil t e d y svým jednáním měl závažným způsobem porušit při výkonu exekuční činnosti své povinnosti, když v daném případě nepostupoval svědomitě a pečlivě jak má na mysli ust. čl. 5 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů, č í m ž s e m ě l d o p u s t i t kárného provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu s e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í : Kárný žalobce podal podle ust. § 117 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o řízení ve věcech soudců. státních zástupců a soudních exekutorů kárnou žalobu pro oba výše uvedené skutky dne 21. 5. 2010. Soudní exekutor byl obviněn jednak pro skutek, že dne 11. 11. 2008 sepsal exekutorský zápis se souhlasem k přímé vykonatelnosti dle § 40 odst. 1 písm. d) a § 78 písm. a) exekučního řádu a se závazkem 67 762 535 Kč mezi účastníky UPC Česká republika, a. s. se sídlem Praha, Závišova 5, jako osobou povinnou, za níž jednal Ing. M. K., jako člen představenstva společnosti UPC Česká republika, a. s. a její finanční ředitel a JUDr. J. V., advokátem se sídlem L. 59, P. 2, jako osobou oprávněnou, a takto učinil i přesto, že jak z výpisu z obchodního rejstříku platného ke dni provedení zápisu, tak ze stanov společnosti účinných ke dni sepsání zápisu, přičemž obojí měl soudní exekutor k dispozici, vyplývalo, že Ing. M. K., jako řadový člen představenstva a finanční ředitel oprávněný jednat za tuto společnost pouze ve věcech majetku nepřesahujícího 1,5 mil Kč, nebyl osobou oprávněnou za povinného jednat a uznat takový závazek, který byl předmětem exekutorského zápisu. Kárná žaloba byla podána na základě stížnosti společnosti UPC Česká republika, a. s. na postup exekutora, která byla doručena na ministerstvo spravedlnosti dne 5. 2. 2010. Kárná žaloba byla tedy podána pro uvedený skutek včas. Dne 24. 9. 2010 byla kárnému senátu doručena zpráva Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, SKPV OHK 3. oddělení, ul. Kongresová č. 1666/2, Praha 4, č. j. KRPA-363-522/TČ-2010-000093, z něhož vyplynulo, že byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci nepravdivého exekutorského zápisu 025 EZ 3016/2008 ze dne 11. 11. 2008 proti podezř. J. G. a podezř. Ing. M. K. a podezř. J. V. pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákona ve stádiu pokusu dle § 221 tr. zákona, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákona. Kárný senát dospěl k závěru, že je zde dána totožnost skutku, pro který byly zahájeny úkony v trestním řízení, proto s přihlédnutím k ust.§ 15 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů seznal, že je dán relevantní důvod pro přerušení kárného řízení pro skutek vymezený ad I. Přerušení řízení trvá do právní moci rozhodnutí vydaném v trestním řízení. Kárná žaloba byla podána rovněž pro skutek, že obviněný exekutor pověřený exekučním řízením vedeném pod sp. zn. 025 EX 10935/06 realizoval dne 5. 6. 2008 dražební jednání ve vztahu k podniku povinné PharmDr. O. W., místo podnikání K. Ř., T. G. M. 584, přistoupil k prodeji podniku, a to i přesto, že zpráva správce podniku o ceně podniku ze dne 17. 3. 2008 avizovala možné předlužení podniku ve smyslu ust. § 338n odst. 6 o. s. ř. Kárný žalobce podal kárnou žalobu na základě stížnosti společnosti PHOENIX lékárenský velkoobchod, a. s. na postup exekutora ze dne 14. 9. 2009, která byla doručena na ministerstvo spravedlnosti dne 22. 9. 2009. Včasnost podané kárné žaloby posoudil kárný senát podle ust. § 117 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále „exekuční řád“) ve spojení s ust. § 121 cit. zákona, neboť dospěl závěru, že ust. § 117 exekučního řádu je nutno považovat za lex specialis k ust. § 9 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů. Podle ustanovení § 117 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále „exekuční řád“) musí být kárná žaloba podána do 6 měsíců ode dne, kdy se kárný žalobce o kárném provinění dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy ke kárnému provinění došlo. Do šestiměsíční lhůty se nezapočítává doba, po kterou se provádějí přípravné úkony k prověření, zda ke kárnému provinění došlo, nejvýše však v délce dvou měsíců. Subjektivní lhůta 6 měsíců i objektivní lhůta 3 roky jsou lhůtami prekluzivními, to znamená, že po jejich uplynutí již nelze kárnou žalobu podat. Pro určení počátku běhu šestiměsíční subjektivní prekluzivní lhůty je rozhodný výklad pojmu „dozvědět se“. Termín dozvědět se o kárném provinění přitom neznamená, že již v tomto okamžiku musí být najisto postaveno, že k jednání zakládajícímu kárné provinění došlo; zde postačí, že vzniklo důvodné podezření, že se tak stalo. Prokázání toho, že ke kárnému provinění došlo o kdo je za ně odpovědný je až předmětem příslušného řízení. Proto zjištění o porušení povinnosti stanovené zákonem, resp. Pravidly profesionální etiky a pravidly soutěže soudních exekutorů, je vázáno na určitou skutečnost, z níž plyne důvodné podezření, že k porušení došlo. Významný je proto okamžik vědomosti kárného žalobce o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní i jejich předběžné právní hodnocení v tom směru, zda je zde dáno důvodné podezření, že ke kárnému provinění došlo či nikoli. Byť jde o subjektivní lhůtu, je nutno „vědomí“ kárného žalobce, tedy v daném případě ministra spravedlnosti, založit na objektivní skutečnosti, tj. na datu, kdy ministerstvu spravedlnosti došla stížnost na postup exekutora, která svým konkretizujícím obsahem zcela dostačujícím způsobem skutek popisovala, a to s přihlédnutím i k tomu faktu, že skutkové okolnosti nebyly následně zpochybněny ve vyjádření samotného exekutora. Nelze dovozovat, že běh zákonné subjektivní lhůty k podání návrhu na kárné řízení počíná teprve dnem, kdy ministru spravedlnosti např. byla oficiálně předána zpráva o výsledku kontroly, neboť tím by počátek běhu uvedené lhůty se nutně stal věcí nahodilosti. Pověří-li ministr spravedlnosti, jako orgán oprávněný podat návrh na zahájení kárného řízení, provedením prověrky určitý odbor, což se běžně a pochopitelně děje (v daném případě tomu tak však ani nebylo, resp. ze spisového materiálu ani z vyjádření kárného žalobce při ústním jednání nevyplynulo, že by byla prověrka prováděna), implikuje nicméně tento postup, že lhůta k podání návrhu začíná běžet již dnem, kdy