2 Afs 35/2010 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 35/2010- 163 - text 2 Afs 35/2010 - 168 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: EKOHORIZONT, s. r. o., se sídlem na Pahorku 1499/6, Praha 10, zastoupeného JUDr. Radkem Jonášem, Ph. D., advokátem se sídlem nám. W. Churchilla 2, Praha 3, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2006, č. j. FŘ - 15508/14/06, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2010, č. j. 10 Ca 411/2006 – 120, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 12. 1. 2006, č. j. 7098/06/009961/3061, o přezkoumání platebního výměru ze dne 3. 12. 2001, č. 1010002920, č. j. 241234/01/009961/3061, jímž byla stěžovateli vyměřena daň z převodu nemovitostí. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nesprávné stanovení ceny předmětných nemovitostí pro daňové účely v důsledku chybného výkladu vyhlášky č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění vyhlášky č. 127/1999 Sb. Podle jeho názoru měla být, v souladu s přílohou č. 15 vyhlášky, při oceňování předmětných pozemků uplatněna srážka ze zjištěné ceny ve výši 60 %. Tímto způsobem ostatně postupovali oba soudní znalci, jejichž posudky stěžovatel v daňovém řízení předložil. Správce daně, žalovaný a posléze i městský soud však dospěli k závěru, že se tato srážka uplatní pouze u nemovitostí ležících na území hl. města Prahy, jedná-li se současně o samostatné sídlo nebo část obce, která není s obcí stavebně srostlá, přičemž podle bodu 1 vysvětlivek k příloze č. 15 vyhlášky se za samostatná sídla nebo části obce, které nejsou s obcí stavebně srostlé, považují toliko obytné objekty; v daném případě však byly předmětem kupní smlouvy pozemky, na nichž se žádné obytné objekty nenachází. Stěžovatel naproti tomu zdůrazňuje, že bod 2 vysvětlivek obsahuje výčet konkrétních lokalit v hl. městě Praze, jež jsou považovány za samostatná sídla nebo části obce, které nejsou s obcí stavebně srostlé, přičemž jednou z těchto lokalit jsou i Miškovice v Praze 9, v nichž se nachází předmětné pozemky. Z poslední věty tohoto ustanovení, která zní: „Pro samostatná sídla nevyjmenovaná výše platí ustanovení pod bodem 1 vysvětlivek“, pak dovozuje, že území uvedená v tomto ustanovení jsou bez dalšího samostatnými sídly či částmi obce s územím obce stavebně nesrostlými, pročež se podmínky stanovené v bodu 1, včetně toho, že se musí jednat o obytné objekty, na lokality uvedené v bodu 2 vysvětlivek nevztahují. Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že dle jeho názoru není kasační stížnost důvodná, a popírá stěžovatelem tvrzenou nezákonnost napadeného rozsudku. V podrobnostech pak odkazuje na své předchozí vyjádření k žalobě a na odůvodnění rozsudku městského soudu, s nímž se plně ztotožňuje. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Kasační stížnost je dle § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zásadně přípustná, s výjimkou případů taxativně vypočtených v § 104 s. ř. s, pokud splňuje zákonné náležitosti (§ 106 odst. 1 s. ř. s.), je podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je řádně zastoupen (§ 105 s. ř. s.). V projednávané věci jsou zákonné náležitosti i procesní podmínky splněny a kasační stížnost je proto přípustná. Ze správního a soudního spisu soud zjistil následující relevantní skutečnosti. Dne 4. 4. 2000 uzavřel stěžovatel jako prodávající kupní smlouvu, na základě které došlo k převodu nemovitostí - pozemků parc. č. 316/4, 316/5, 316/6, 316/33, 316/34, 316/35, 316/36, 316/37, 316/38, 316/39, 316/40, 316/41 a 316/42 vedených u Katastrálního úřadu pro Prahu – město na listu vlastnictví č. 6 pro obec hl. město Praha – k. ú. Miškovice a pozemku parc. č. 506 vedeného u téhož katastrálního úřadu na listu vlastnictví č. 943 pro obec. hl. město Praha - k. ú. Čakovice; právní účinky vkladu nastaly dne 7. 4. 2000. Dne 11. 10. 2000 podal stěžovatel přiznání k dani z převodu výše specifikovaných nemovitostí, jejichž cena byla pro účely vyměření daně stanovena znalcem Ing. Š. P. postupem dle § 10 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, a § 23 a § 26 vyhlášky č. 279/1997 Sb., ve znění vyhlášky č. 127/1999 Sb. (dále též jen „Vyhláška“), ve výši 1 985 414 Kč. V případě pozemků ležících v k. ú. Miškovice znalec v posudku uplatnil snížení zjištěné ceny o 60 % podle přílohy č. 15, tabulky č. 1, položky č. 1, podpoložky č. 1.1 Vyhlášky. Dne 3. 12. 2001 Finanční úřad pro Prahu 9 po provedeném vytýkacím řízení stěžovateli platebním výměrem č. 1010002920, č. j. 241234/01/009961/3061, vyměřil daň z převodu nemovitostí ve výši 241 530 Kč. Při jejím stanovení vycházel ze zjištěné ceny převedených nemovitostí ve výši 4 830 600 Kč, tedy bez uplatnění srážky ve výši 60 %. Stěžovatel se podáním ze dne 27. 5. 2002 u finančního úřadu domáhal přezkoumání uvedeného platebního výměru s tím, že podle bodu 2 vysvětlivek k příloze č. 15 Vyhlášky měla být u předmětných pozemků šedesátiprocentní srážka z ceny uplatněna. Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 5. 2003, č. j. FŘ - 8494/14/02 bylo podle § 55b odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) povoleno přezkoumání označeného platebního výměru. Rozhodnutím ze dne 12. 1. 2006, č. j. 7098/06/009961/3061, finanční úřad tento platební výměr potvrdil. Dne 9. 3 2006 podal stěžovatel odvolání proti tomuto rozhodnutí, v němž zejména uvedl, že podmínky stanovené v bodě 1 vysvětlivek k příloze č. 15 Vyhlášky nelze vztáhnout na pozemky ležící v k. ú. Miškovice, neboť podpoložka č. 1.1 tabulky č. 1 přílohy č. 15 Vyhlášky, stanovící výši srážky u nemovitostí na území hl. města Prahy, odkazuje toliko na bod 2 vysvětlivek, podle kterého jsou Miškovice bez dalšího samostatným sídlem nebo částí obce, která není s obcí stavebně srostlá. Dále zdůraznil, že předmětnou srážku je nutno uplatnit vždy ve výši plných 60 %. K odvolání stěžovatel rovněž přiložil znalecký posudek znalce J. D., který potvrdil závěry znalce Ing. Š. P. Rozhodnutím ze dne 20. 10. 2006, č. j. FŘ - 15508/14/06, žalovaný odvolání stěžovatele zamítl. Podle žalovaného lze snížení ceny uplatnit vždy pouze u pozemků, na nichž se nachází obytné objekty, neboť účelem této srážky je zohlednění určitých negativ u částí obce, které nejsou s obcí stavebně srostlé, jako například horší dopravní obslužnost či dostupnost některých služeb, která dopadají na obyvatele takové lokality. Z bodu 2 vysvětlivek k příloze č. 15 Vyhlášky lze dovodit pouze to, že v případě tam výslovně vypočtených částí hl. města Prahy není třeba u pozemků s obytnými objekty posuzovat jejich vzdálenost od souvisle zastavěné části obce způsobem dle bodu 1 vysvětlivek. Dle poslední věty bodu 2 vysvětlivek pak výčet konkrétních částí hl. města Prahy v tomto bodu není konečný a předmětnou srážku lze uplatnit i v případě jiných lokalit v hl. městě Praze, a to při splnění všech podmínek dle bodu 1. Stěžovatel brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, v níž uplatnil totožné argumenty jako v odvolání proti platebnímu výměru a v kasační stížnosti. Žaloba stěžovatele byla usnesením městského soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 10 Ca 411/2006 – 78, odmítnuta. Proti tomuto postupu brojil stěžovatel dne 22. 1. 2009 kasační stížností, na základě které Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 52/2009 – 109, uvedené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud poté v rámci věcného posouzení případu dospěl k závěru, že i u nemovitostí nacházejících se v částech hl. města Prahy výslovně uvedených v bodu 2 vysvětlivek k příloze č. 15 Vyhlášky je možné předmětnou šedesátiprocentní srážku ze zjištěné ceny uplatnit pouze tehdy, pokud se jedná o obytné objekty. Podle soudu je zcela zřejmé, že se tato srážka neuplatní vůči všem nemovitostem ležícím v uvedených lokalitách. Tento závěr je ostatně plně v souladu s účelem příslušné právní úpravy, jenž soud chápe stejně jako žalovaný. Městský soud proto žalobu stěžovatele jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a