2 As 52/2010 — Nejvyšší správní soud

2 As 52/2010- 59 - text 2 As 52/2010 - 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Bělecký Mlýn, spol. s r. o., se sídlem Olomouc, Šemberova 66/9, zastoupeného Mgr. Markem Gocmanem, advokátem se sídlem 28. října 219/438, Ostrava - Mariánské Hory, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 6. 4. 2010, č.j. 59 Ca 105/2009 – 29, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 6. 4. 2010, č. j. 59 Ca 105/2009 - 29, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1.] Žalobce (dále také jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadl shora označené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba brojící proti „Oznámení o neposkytnutí příspěvku na hospodaření v lesích“ (dále též „oznámení“) ze dne 5. 10. 2009, č. j. OŽPZ/914/2008 OVLH KULK/63350/2009. Citovaným oznámením žalovaný zamítl žádost stěžovatele o poskytnutí příspěvku na hospodaření v lesích (dále jen „příspěvek“), a to z důvodu pozdního podání žádosti. V oznámení žalovaný stěžovatele poučil o faktu, že na poskytnutí příspěvku není právní nárok, na jeho vydání se nevztahují předpisy o správním řízení a není možno proti němu podat žádný opravný prostředek. [2.] Krajský soud v usnesení napadeném nyní projednávanou kasační stížností uvedl, že citované rozhodnutí žalovaného nespadá pod pojem rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a je proto nutné žalobu postupem podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout. II. Obsah kasační stížnosti [3.] Stěžovatel napadl kasační stížností toto usnesení krajského soudu z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a dále z důvodu nezákonnosti napadeného rozhodnutí o odmítnutí návrhu [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. [4.] Stěžovatel má za to, že krajský soud nesprávně posoudil otázku nakládání s veřejnými finančními prostředky a povahu příspěvku na hospodaření v lesích, kdy tento je vyplácen z veřejných prostředků. Hospodaření s veřejnými prostředky podléhá kontrole podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů, z čehož vyplývá, že rozhodnutí žalovaného podléhá přímé aplikaci správního řádu a je proti němu tedy přípustný opravný prostředek. S těmito tvrzeními obsaženými již v žalobě se soud nikterak nevypořádal. [5.] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu o nemožnosti soudního přezkumu rozhodnutí o nepřiznání příspěvku. Nakládání s veřejnoprávními prostředky, ať již v rámci samostatné či přenesené působnosti, by s ohledem na jejich zdroj mělo soudnímu přezkumu podléhat. [6.] Stěžovatel doplňuje, že z uvedení slovního spojení „Krajský úřad Libereckého kraje“ a „odbor životního prostředí a zemědělství“ v záhlaví citovaného rozhodnutí žalovaného je nutno ve spojení s ustanovením § 70 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o krajích“), dovozovat, že žalovaný tímto sám sebe označil jako orgán vydávající rozhodnutí v rámci přenesené působnosti. Nelze se proto ztotožnit s názorem soudu, který žalobu stěžovatele odmítl z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínek řízení, když nebyla dána pravomoc soudu, jelikož žalobou bylo napadeno rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v rámci samostatné působnosti a nikoliv při výkonu činnosti v oblasti veřejné správy. [7.] Ze všech těchto důvodů navrhuje stěžovatel napadené usnesení zrušit. III. Vyjádření žalovaného [8.] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti plně odkazuje na své vyjádření k žalobě. Dodává, že nesouhlasí s názorem stěžovatele, že rozlišení aktů vydaných v rámci přenesené či samostatné působnosti vychází z označení orgánu v záhlaví písemností. Přenesená působnost je definována v ustanovení § 2 odst. 2 zákona o krajích a poskytování příspěvků na hospodaření v lesích této definici neodpovídá. K námitce stěžovatele o rozporu použitých hlaviček písemností žalovaného se zákonem tento uvádí, že veškeré své písemnosti považuje za souladné se zákonem, přičemž použití označení odboru v záhlaví písemnosti vydané v samostatné působnosti je doplňujícím údajem napomáhajícím orientaci občanů. Žalovaný v závěru svého vyjádření navrhuje, aby byla kasační stížnost zamítnuta. IV. Relevantní skutečnosti plynoucí ze spisu [9.] Z obsahu spisu plyne, že Krajský úřad Libereckého kraje poskytuje příspěvky na základě postupu obsaženého v dokumentu Zásady pro poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích z rozpočtu Libereckého kraje (dostupné na http://zivotni-prostredi.kraj-lbc.cz/page338, dále též „Zásady“), schváleném Radou Libereckého kraje a následně i rozhodnutím Evropské komise č. N 518/2006 ze dne 22. 3. 2007. Dle čl. I odst. 3 Zásad příspěvky poskytuje ze svého rozpočtu Liberecký kraj a poskytnutí příspěvku schvaluje zastupitelstvo Libereckého kraje. Článek I odst. 15 Zásad stanoví, že na poskytnutí příspěvku není právní nárok. [10.] Dle dokumentu Organizační zajištění postupu při poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích z rozpočtu Libereckého kraje, který byl přílohou k vyjádření žalovaného k žalobě podané ke krajskému soudu, vyplývá, že Krajský úřad Libereckého kraje, odbor rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí mimo jiné vede evidenci žádostí, provádí věcnou kontrolu a formální správnost všech podaných žádostí z dostupných podkladů. Žádost podanou po termínu stanoveném pravidly do programu nevkládá a tuto skutečnost písemně sdělí žadateli. Vedoucí odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí pro potřeby poskytování příspěvků ustanovil jako svůj poradní orgán tříčlennou Komisi pro posuzování žádostí o příspěvky. [11.] V případě stěžovatele byla jeho žádost o poskytnutí příspěvku projednána Komisí pro posuzování žádostí o poskytování služeb a finančních příspěvků na hospodaření v lesích dne 27. 8. 2009. Komise navrhla zamítnutí návrhu stěžovatele z důvodu jeho opožděného podání. O výsledku tohoto jednání byl stěžovatel v souladu s čl. I odst. 15 Zásad informován dne 5. 10. 2009 Oznámením o neposkytnutí příspěvku na hospodaření v lesích. [12.] Ačkoli byl poučen o nemožnosti napadnout oznámení opravným prostředkem, podal stěžovatel dne 8. 10. 2009 podnět k přezkoumání postupu ke Krajskému úřadu Libereckého kraje. V odpovědi na tento podnět ze dne 20. 10. 2009 krajský úřad potvrdil svůj názor obsažený v oznámení. Stěžovatel se proto obrátil dopisem ze dne 8. 10. 2009 na Ministerstvo zemědělství, které přípisem ze dne 23. 10. 2009 sdělilo, že není orgánem příslušným k rozhodování o této věci. Stěžovatel tedy napadl shora označený akt žalovaného u krajského soudu, který, jak bylo uvedeno výše, postupem dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. žalobu odmítl. V. Argumentace soudu [13.] Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), přezkoumal napadené usnesení krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. [14.] Základem pro posouzení věci je v daném případě otázka možnosti soudního přezkumu napadeného aktu žalovaného. Zákonný rámec pro rozsah přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví je vymezen soudním řádem správním v ustanoveních § 4 ve spojení s § 2. Ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zavádí legislativní zkratku „správní orgán“. Tím se rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Zdejší soud v rozhodnutí ze dne 21. 5. 2008 č. j. 4 Ans 9/2007 – 197 (dostupné na www.nssoud.cz) uvedl, že „zákonná definice obsahuje tři prvky: za prvé, jedná se o orgán moci výkonné či jiný z typu orgánů v definici uvedených. Za druhé, tento orgán rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. Za třetí, toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy.“ Přezkumu ve správním soudnictví může být tedy podrobena taková činnost, která naplňuje všechny tři citované definiční prvky. [15.] Pro možnost přezkumu činnosti správního orgánu musí vedle těchto tří znaků přistoupit ještě znak čtvrtý, obsažený v ustanovení § 2 s. ř. s., tedy v daném případě musí být činností správního orgánu dotčena veřejná subjektivní práva fyzických nebo právnických osob. [16.] Lze tedy shrnout, že pro možnost přezkoumání aktu správního orgánu je nutno, aby tento akt napln