3 Ads 74/2010 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 74/2010- 173 - text 3 Ads 74/2010 - 183 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: MUDr. I. B., zastoupené JUDr. Milanem Holomkem, advokátem se sídlem Lešetín II/385, Zlín, proti žalované: Česká lékařská komora, se sídlem Dolní náměstí 38, Olomouc, proti rozhodnutí Senátu Čestné rady České lékařské komory (tzn. žalované) ze dne 14. 4. 2007, č. j. 04/63/439, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2010, č. j. 22 Ca 313/2007 – 128, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2010, č. j. 22 Ca 313/2007 – 128, s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností brojila žalovaná (dále jen „stěžovatelka“ ) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajského soudu“) ze dne 2. 4. 2010, č. j. 22 Ca 313/2007  128 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud prohlásil nicotnost rozhodnutí Senátu Čestné rady České lékařské komory (tzn. stěžovatelky) ze dne 14. 4. 2007, č. j. 04/63/439 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím stěžovatelka rozhodla o vyloučení žalobkyně z České lékařské komory. Napadeným rozhodnutím bylo tříčlenným senátem Čestné rady Komory ve složení Prof. MUDr. R. Č., CSc. (předseda), členové Prof. MUDr. R. Š. a Prof. MUDr. J. Š., CSc. (všechny tyto osoby jsou dle zveřejněného seznamu členů členy Čestné rady Komory), shledáno, že žalobkyně se disciplinárně provinila tím, že v rámci zdravotní péče poskytované pacientce J. S. tuto pacientku dopisem ze dne 2. 6. 2004 podrobně instruovala, jak má postupovat při zdravotní prohlídce ze strany Okresní správy sociálního zabezpečení tak, aby při této prohlídce byl zdravotní nález objektivně horší než nález odpovídající skutečnému zdravotnímu stavu pacientky, přičemž tuto pacientku vybavila léky, které vzhledem ke svému skutečnému zdravotnímu stavu nepotřebovala a jejichž užívání by ji mohlo poškodit. Tímto jednáním se dopustila porušení povinnosti vykonávat lékařské povolání odborně v souladu s etikou a způsobem stanoveným zákony, stavovskými předpisy a závaznými stanovisky Komory dle § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 220/1991 Sb.“) a § 7 odst. 2 písm. a) Organizačního řádu Komory. Za toto disciplinární provinění bylo žalobkyni uloženo dle ustanovení § 13 odst. 3 písm. a) Stavovského předpisu stěžovatelky č. 4 – Disciplinárního řádu (dále jen „disciplinární řád“) a podle ustanovení § 18 odst. 3 písm. c) zákona č. 220/1991 Sb. disciplinární opatření vyloučení z České lékařské komory. V žalobě ze dne 19. 9. 2007 (podané v rámci dvouměsíční lhůty od doručení napadeného rozhodnutí) se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. Především namítala, že se stěžovatelka dopustila procesních pochybení při hodnocení důkazů, neboť její provinění bylo podle jejího názoru podloženo důkazem opatřeným v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, a jeho opatřením došlo k porušení práv jiné fyzické osoby. Dále poukázala na skutečnost, že podle zákona č. 220/1991 Sb. je stanovena věcná příslušnost orgánu, který byl oprávněn rozhodnout v dané věci dle „závažnosti“ porušení povinností člena Komory. Tento právní pojem je podle jejího názoru zcela klíčovým předpokladem pro určení věcné příslušnosti. Žalobkyně namítla, že právní pojem „závažné porušení povinností člena Komory“ uvedený v ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb. není v tomto zákoně a ani v disciplinárním řádu blíže konkretizován. Jedná se tedy o neurčitý právní pojem, s nímž se ovšem stěžovatelka v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádala dostatečně. Z toho důvodu nebyla podle žalobkyně zcela nepochybně dána věcná příslušnost tohoto orgánu. Proto je podle názoru žalobkyně na místě se nejprve zabývat tím, zda napadené rozhodnutí je vůbec právním aktem. Pokud je napadené rozhodnutí tzv. nulitním právním aktem, tak nikoho nezavazuje a nikdo není povinen ho respektovat. S uvedenou argumentací navrhla přiznání odkladného účinku žalobě a následné zrušení napadeného rozhodnutí. V doplnění žaloby ze dne 3. 12. 2007 dále konkretizovala svou námitku nicotnosti napadeného rozhodnutí a uvedla, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že bylo vydáno jiným orgánem, než který k tomu má ze zákona č. 220/1991 Sb. pravomoc a působnost. Konkrétně namítla, že Senát Čestné rady Komory je zřízen pouze disciplinárním řádem stěžovatelky, aniž by jeho zřízení a přenesení rozhodovací pravomoci předpokládal zákon č. 220/1991 Sb. Dle ustanovení § 18 zákona č. 220/1991 Sb. je k vydání napadeného rozhodnutí oprávněna pouze Čestná rada Komory, která o tomto disciplinárním opatření rozhoduje svými devíti členy. Disciplinární řád Komory podle žalobkyně nemá jako právní předpis veřejnoprávní charakter a má nižší právní sílu než zákon č. 220/1991 Sb. Krajský soud nejprve žalobu odmítl usnesením ze dne 10. 1. 2008 pro opožděnost. Toto usnesení však bylo ke kasační stížnosti žalobkyně zrušeno rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 4 Ads 39/2008 - 83, který dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas, a to v důsledku nesprávného poučení obsaženého v napadeném rozhodnutí žalované. Krajský soud rozhodl po vrácení věci Nejvyšším správním soudem k dalšímu řízení o věci tak, že prohlásil nicotnost napadeného rozhodnutí žalované. Dále uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 280 Kč. Krajský soud se nejprve zabýval charakteristikou disciplinárního řízení vedeného před Českou lékařskou komorou a dovodil, že toto řízení je správním řízením ve smyslu ustanovení § 180 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dále citoval ustanovení § 77 odst. 1, 2 správního řádu, kde je obsažena úprava nicotnosti správního rozhodnutí. Poté se zabýval nejprve důvodností žalobního bodu č. 2), v němž žalobkyně tvrdila, že Čestná rada ČLK neměla dostatek věcné příslušnosti k rozhodování o věci, neboť ta byla dána Okresnímu sdružení stěžovatelky, konkrétně Čestné radě okresního sdružení. V napadeném rozhodnutí navíc nebyl podle žalobkyně vyložen pojem „závažné“ porušení povinností. Krajský soud citoval ustanovení § 13 a § 18 zákona č. 220/1991 Sb. a dovodil, že i kdyby bylo možno žalobkyni přisvědčit v tom, že Čestná rada Komory nebyla příslušná rozhodovat o vytýkaném jednání žalobkyně v prvním stupni, podle § 77 odst. 1 správního řádu nelze za nicotné považovat rozhodnutí, které bylo vydáno orgánem nadřízeným věcně příslušnému správnímu orgánu. Na základě toho dospěl k názoru, že je-li čestná rada žalované příslušná k rozhodnutí o opravném prostředku proti disciplinárnímu rozhodnutí čestné rady oblastního sdružení stěžovatelky, je třeba uzavřít, že ve smyslu § 77 odst. 1 správního řádu je čestná rada stěžovatelky nadřízeným orgánem čestných rad okresních sdružení stěžovatelky. Rozhodne-li pak o věci namísto věcně příslušného správního orgánu orgán jemu nadřízený, jedná se o výslovnou zákonnou výjimku z důvodů nicotnosti pro nedostatek věcné příslušnosti (§ 77 odst. 1 správního řádu), a proto je vyloučeno z tohoto důvodu nicotnost takového rozhodnutí prohlásit. Z uvedených důvodů krajský soud neshledal žalobní bod č. 2) důvodný. Poté se krajský soud zabýval žalobním bodem č. 1), v němž žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí stěžovatelky bylo vydáno jiným orgánem, než který k tomu má dle zákona č. 220/1991 Sb. pravomoc a působnost. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo vydáno tříčlenným senátem Čestné rady žalované. Krajský soud vyložil § 18 zák. č. 220/1991 Sb., podle něhož Čestná rada Komory vykonává disciplinární pravomoc vůči všem členům komory a skládá se z 9 členů. Dále konstatoval, že slovo „senát“ se v žádném z jeho tvarů v zák. č. 220/1991 Sb. vůbec nevyskytuje. Podle § 2 odst. 11 věty prvé a druhé Stavovského předpisu žalované č. 4 – Disciplinárního řádu (dále jen „Disciplinární řád“) čestné rady jednají v plénu nebo v tříčlenných senátech jmenovaných předsedou čestné rady. Čestná rada v plénu analyzuje a vyhodnocuje své poznatky, předkládá doporučení ostatním orgánům komory a rozhoduje o vhodném způsobu zveřejnění disciplinárních kauz. Dle § 12 odst. 1 disciplinárního řádu o odvolání rozhoduje senát Čestné rady Komory určený předsedou čestné rady, přičemž Čestná rada stěžovatelky může rovněž rozhodovat i v první instanci za podmínek § 13 odst. 1 disciplinárního řádu. Dle § 13 odst. 2 věty prvé disciplinárního řádu senát Čestné rady Komory je tříčlenný, může být určen náhradník. Z citovaných ustanovení zákona č. 220/1991 Sb. vyplývá, že zák. č. 220/1991 Sb. svěřuje rozhodování o disciplinárních opatřeních na úro