6 Ao 2/2010 — Nejvyšší správní soud

6 Ao 2/2010- 102 - text 6 Ao 2/2010 - 115 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci navrhovatele: Rezidence Club Canada s. r. o., se sídlem Lipno nad Vltavou 25, Lipno nad Vltavou, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem, se sídlem Rooseveltova 37, Český Krumlov, proti odpůrci: Obec Lipno nad Vltavou, se sídlem Lipno nad Vltavou 83, Lipno nad Vltavou, zastoupeného JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou, se sídlem Radniční 7a, České Budějovice, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy - územního plánu obce Lipno nad Vltavou schváleného usnesením Zastupitelstva obce Lipno nad Vltavou č. 54/2008 ze dne 12. 3. 2008, takto: I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy - územního plánu obce Lipno nad Vltavou schváleného usnesením Zastupitelstva obce Lipno nad Vltavou č. 54/2008 ze dne 12. 3. 2008 se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Navrhovatel napadá návrhem ze dne 15. 4. 2010 opatření obecné povahy - územní plán obce Lipno nad Vltavou schválený Zastupitelstvem obce Lipno nad Vltavou dne 12. 3. 2008, usnesením č. 54/2008. Navrhovatel se domáhá zrušení celého územního plánu, in eventum zrušení územního plánu v části vymezující lokality označené PR4 a US PR4. I. Návrh na zahájení řízení Navrhovatel uvádí, že je vlastníkem pozemku parcelní číslo (dále též „parc. č.“) 60 v katastrálním území (dále též „k. ú.“) Lipno nad Vltavou a spoluvlastníkem pozemku parc. č. 61 v témž katastrálním území (navrhovatel vlastní ideálních 1550/3373). K uvedeným pozemkům nabyl vlastnické právo usnesením o příklepu soudního exekutora Mgr. R. Ch. ze dne 10. 6. 2005, č. j. 031 EX 417/04 - 107. Navrhovatel se v úvodní části návrhu věnuje svému oprávnění podat návrh na zahájení soudního řízení o zrušení předmětného územního plánu. Po citaci § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a závěrů usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006 - 62, uvádí, že „z textové i grafické části územního plánu vyplývají zásadní změny [týkající se pozemků parc. č. 60 a 61 v k .ú. Lipno nad Vltavou] oproti územnímu plánu z roku 2006. Vzhledem k tomu není pochyb o tom, že navrhovatel může tvrdit zkrácení na svých právech novým [územním plánem].“ Navrhovatel dále uvádí, že odpůrcem vydané opatření obecné povahy obstojí v prvních dvou krocích postupu přezkumu vymezeného v rozsudku Nejvyššího správního soudu z 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2005 - 98: pravomoc k vydání opatření obecné povahy, působnost k jeho vydání; napadený územní plán však podle názoru navrhovatele nebyl vydán zákonem stanoveným způsobem. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že v napadeném územním plánu zcela chybí vypořádání se s námitkami, které navrhovatel uplatnil; v této souvislosti navrhovatel odkazuje na právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 1 Ao 3/2008 - 136 ze dne 16. 12. 2008 týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách. Navrhovatel tvrdí, že uplatnil vůči návrhu územního plánu své námitky dne 2. 11. 2006 prostřednictvím Ing. J. T. - TMS PROJEKT STRAKONICE. Toto podání je dle navrhovatele třeba z obsahového hlediska považovat za námitky ve smyslu § 52 odst. 2 stavebního zákona (byť uplatněné ještě za účinnosti starého stavebního zákona; navrhovatel je názoru, že změnou právní úpravy nemohly námitky pozbýt svých účinků). Na námitky navrhovatele odpůrce do současné doby nereagoval. Navrhovatel se na odpůrce obrátil též 16. 10. 2006 s návrhem na narovnání závazné části regulace územního plánu. Odpůrce navrhovateli přípisem ze dne 23. 10. 2006 sdělil, že zastupitelstvo přijalo žádost a předalo ji k dalšímu zpracování; žádné další reakce se navrhovateli nedostalo. Podle názoru navrhovatele pak odpůrce v procesu přijímání územního plánu nedostál též další povinnosti pořizovatele územního plánu: u napadeného územního plánu nebylo provedeno posouzení vlivů koncepce na životní prostředí (tzv. SEA). Navrhovatel je přesvědčen, že napadený územní plán podléhá povinnosti posouzení vlivů koncepce na životní prostředí. Ve smyslu § 10i odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále též „zákon o posuzování vlivů“), je třeba nejprve rozlišit, zda daná koncepce podléhá povinnosti posouzení vlivů; přitom je třeba vycházet z obsahu zadání územního plánu. Napadený územní plán - zcela nový územní plán obce - počítá s vybudováním nových staveb na území, které je dosud pokryto lesním porostem, což navrhovatel považuje za zásadní změnu. Územní plán odpůrce tedy podléhal nepochybně povinnosti posuzování vlivů koncepce na životní prostředí; posouzení však nebylo provedeno. Navrhovatel též uvádí, že napadený územní plán je v rozporu se skutečným stavem. Pozemky navrhovatele parc. č. 60 a 61 se nacházejí v území s určenou zastavitelností 35% (PR 4), avšak pozemek parc. č. 61 je zastavěn celý a pozemek parc. č. 60 je zastavěn z 39 %, též na ostatních částech prostorové regulace jsou umístěny stavby. Navrhovatel poukazuje na nedostatky v odůvodnění napadeného územního plánu ve smyslu požadavků stanovených v § 55 odst. 3 stavebního zákona (vymezení nových zastavitelných ploch pouze v případě, že nelze využít již vymezené zastavitelné plochy). Nový územní plán přesunul plochy se zastavitelností 80 % (v původním územním plánu) do ploch se zastavitelností 35 %, která ostatně ani neodpovídá skutečnému stavu (tyto plochy jsou již zastavěny zcela nebo více než 35 %, jak uvádí shora). Navrhovatel je přesvědčen, že napadený územní plán je v rozporu s cíli územního plánování vymezenými v § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona; odůvodnění vydaného územního plánu se totiž v této otázce omezilo na pouhou citaci § 18 odst. 1 stavebního zákona a aspekty ochrany životního prostředí (§ 18 odst. 4 stavebního zákona) jsou též územním plánem pominuty. Navrhovatel upozorňuje na skutečnost, že společnost ATELIER 8000, jež pro odpůrce vypracovala podklady pro napadený územní plán je vlastnicky propojena se společnostmi EXCEDER ENTERPRISE a. s. a CONDUCO a. s., které vlastní pozemky v prostorách s podmínkou prostorového uspořádání US PR 4 s druhem pozemku (převážně) lesní pozemek. Uvedené společnosti jsou k navrhovateli v konkurenčním postavení. V závěru navrhovatel obecně uvádí, že navrhuje, aby Nejvyšší správní soud posoudil soulad územního plánu se zákonem a též zjistil, zda odpůrce „při vydávání opatření obecné povahy nezneužil zákonem svěřenou pravomoc či působnost“. Ze všech uvedených důvodů se navrhovatel domáhá zrušení celého územního plánu, in eventum zrušení územního plánu v části vymezující lokality označené PR4 a US PR4. Vyjádření odpůrce Odpůrce nejprve zpochybňuje aktivní procesní legitimaci navrhovatele k podání návrhu. Je toho názoru, že navrhovatel v návrhu nedostál povinnosti tvrzení zkrácení svých hmotných práv vydáním napadeného územního plánu; poukazuje na část II.B návrhu obsahující toliko rozbor zákona a judikatury Nejvyššího správního soudu, tvrzení o zásadních změnách oproti původnímu územnímu plánu a vlastnictví pozemků navrhovatele, který pak dospívá k závěru, že „není pochyb o tom, že navrhovatel může tvrdit zkrácení na svých právech novým [územním plánem].“ (zvýraznění doplněno odpůrcem). Odpůrce z tohoto důvodu navrhuje odmítnout návrh na zahájení řízení. Dále odpůrce reaguje na námitky navrhovatele s tím, že je shledává nedůvodnými a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud, neodmítne-li návrh, rozsudkem návrh na zrušení opatření obecné povahy zamítl. Odpůrce nejprve pro přehlednost uvádí časovou souslednost pořizování územního plánu a právních kroků navrhovatele týkajících se pozemků parc. č. 60 a parc. č. 61 v k. ú. Lipno nad Vltavou. Z přehledu je zřejmé, že navrhovatel nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům až poté, co odpůrce rozhodl o pořízení nového územního plánu; o legitimitě očekávání navrhovatele vzhledem k využití území dle předchozího územního plánu tedy není možno hovořit. Dne 16. 10. 2006 navrhovatel podal žádost o „narovnání závazné části regulace ÚP“, v níž žádal o upravení regulativů využití území, v němž leží pozemky navrhovatele (bloky 40 a 113 v původním územním plánu) tak, aby došlo ke zvýšení možné zástavby z 2 podlažních budov na 3,5 podlažní budovy a aby bylo v daném území umožněno stavět budovy sloužící jak k ubytování, tak i k bydlení). Žádosti bylo odpůrcem vyhověno a požadavky navrhovatele byly zahrnuty do návrhu následně schváleného územního plánu. Odpůrce z podaného přehledu dovozuje, že záměrem navrhovatele bylo vybudovat byty, nikoliv stavět nemovitosti hotelového typu, jak tvrdí v projednávaném návrhu; svůj závěr dokládá též rozhodnutími Městského úřadu ve Vyšším Brodě, stavebního odboru. Odpůrce zdůrazňuje, že navrhovatel by svůj skutečný záměr nemohl podle starého územního plánu realizovat (viz určení bloku 40). K rea