7 As 70/2009 — Nejvyšší správní soud

7 As 70/2009- 190 - text č. j. 7 As 70/2009 - 205 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Potamon GTS, a. s., se sídlem Václavské nám. 56/802, Praha 1, zastoupen JUDr. Danou Růžičkovou, advokátkou se sídlem Radlická 97/2488, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Město Kašperské Hory, zastoupena JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem Za Zelenou liškou 967, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2009, č. j. 11 Ca 360/2007 – 121, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2009, č. j. 11 Ca 360/2007 – 121, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2009, č. j. 11 Ca 360/2007 – 121 zamítl žalobu, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 29. 10. 2007, č. j. 6313/M/07, 77272/ENV/07, sp. zn. R/2027, jímž byl zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) ze dne 12. 7. 2007, zn. 520/259/07, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o stanovení průzkumného území Kašperské Hory pro vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že stěžovatel v žalobě nekonkretizoval, s jakými rozkladovými námitkami se ministerstvo nevypořádalo, proto přihlédl k tomu, že námitky, které stěžovatel v rozkladu uplatnil, jsou námitkami obecnými, které v podstatě představují vyjádření k dané problematice. Stěžovateli lze přisvědčit, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jaké konkrétní stanovisko k jednotlivým námitkám ministerstvo zaujalo, nicméně z hlediska věcného je zřejmé, že obsah uplatněných námitek byl posuzován a bylo zaujato stanovisko k věci samé. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že důvodem pro zamítnutí žádosti byly zákonem stanovené důvody, a to jednak existence zájmu na ochraně předmětného území, který převyšuje zájmy na průzkumu a následném využití území, a jednak rozpor se státní surovinovou politikou. Ani městský soud nemohl při úvaze o důvodnosti námitek odhlédnout od toho, že jde o ložisko vyhrazených nerostů, které jsou ve vlastnictví státu, a je tedy na jeho vůli, zda umožní podnikatelskému subjektu jeho využití. K namítanému porušení ust. § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“) městský soud uvedl, že z citovaného ustanovení vyplývá, že odvolací orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy v plném rozsahu, zatímco jeho věcnou správnost přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání nebo tehdy, pokud to vyžaduje veřejný zájem. Ačkoliv oproti předcházející právní úpravě došlo k omezení plného revizního principu, je i nadále odvolací orgán povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska souladu s právními předpisy v celém rozsahu bez ohledu na námitky uplatněné v odvolání (rozkladu). Navíc z věty druhé ust. § 89 odst. 2 správního řádu vyplývá jeho oprávnění přezkoumat napadené rozhodnutí po věcné stránce nad rámec námitek v případě, že to vyžaduje veřejný zájem. To platí zejména v daném případě, kdy bylo nutno posoudit, zda zájem na dalším průzkumu a následném využití vyhrazeného ložiska není převýšen jiným veřejným zájmem. Správní řízení tvoří jeden celek a zákon výslovně nezakazuje, aby odvolací orgán rozšířil důvody výroku prvostupňového rozhodnutí, je-li shledán jako souladný se zákonem, o další důvody, které jsou podle jeho názoru dány. I když odůvodnění prvostupňového rozhodnutí bylo kusé a neúplné, městský soud má za to, že rozhodnutí o rozkladu tyto nedostatky odstranilo. Pokud stěžovatel poukázal na závazný výklad věcně kompetentního správního orgánu, kterým je podle jeho názoru Ministerstvo průmyslu a obchodu, městský soud konstatoval, že bylo rozhodováno o žádosti o stanovení průzkumného území za účelem vyhledávání a průzkumu výhradního ložiska prostřednictvím geologických prací. Ústředním orgánem státní správy pro výkon státní geologické služby a pro geologické práce je Ministerstvo životního prostředí. Proto o žádosti stěžovatele rozhodovalo toto ministerstvo, které je podle zákona č. 62/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o geologických pracích“) kompetentní posuzovat žádost o stanovení průzkumného území. Z ust. § 4a odst. 6 citovaného zákona vyplývá, že ministerstvo žádost o stanovení průzkumného území zamítne, mimo jiné v případě, že průzkum je v rozporu se státní surovinovou politikou, státní politikou životního prostředí, zájmy obrany státu, zahraničními závazky státu nebo pokud další veřejný zájem převýší zájem na dalším průzkumu a následném využití výhradního ložiska. Má-li ministerstvo posuzovat žádost i z hlediska státní surovinové politiky, je dána jeho kompetence posoudit, zda je žádost o stanovení průzkumného území v souladu se státní surovinovou politikou. Z citovaného zákona nevyplývá, že by při posuzování této otázky muselo ministerstvo vyžadovat stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu. I když nepochybně Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním orgánem státní správy, mimo jiné i pro tvorbu jednotné státní surovinové politiky, využívání nerostného bohatství, těžbu, úpravu a zušlechťování rud, je nutno vycházet z toho, že jednotná surovinová politika byla vytvořena v roce 1999, kdy usnesením vlády ze dne 13. 12. 1999, č. 1311 byl schválen dokument „Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů“ (dále jen „státní surovinová politika“), který byl zpracován společně ministerstvem a Ministerstvem průmyslu a obchodu. Z tohoto dokumentu ministerstvo vycházelo při posuzování důvodnosti podané žádosti. Tvrzení stěžovatele, že Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním orgánem státní správy také pro využívání nerostného bohatství, těžbu, úpravu a zušlechťování rud, je nerozhodné, neboť v této věci nešlo o konkrétní využívání nerostného bohatství ani o těžbu či úpravu a zušlechťování rudy. K námitce, že se ministerstvo při své správní úvaze odchýlilo od předmětu řízení, městský soud uvedl, že z ust. § 4a odst. 6 zákona o geologických pracích vyplývá, že při posuzování otázky, zda jsou splněny podmínky pro zamítnutí žádosti z důvodu „vyššího veřejného zájmu“, je důvodem pro zamítnutí zjištění, že další veřejný zájem převýší zájem na dalším průzkumu a následném využití výhradního ložiska. Posuzuje se tedy nejen zájem na dalším průzkumu, ale současně — viz použití spojky „a“ — na následném využití výhradního ložiska. To má svoji logiku, neboť jinak by průzkum byl samoúčelný. Ministerstvo musí posoudit zejména ty skutečnosti, které jsou demonstrativně uvedeny v citovaném ustanovení. V dané věci bylo posuzováno, zda veřejný zájem na ochraně životního prostředí převyšuje zájem na dalším průzkumu a následném využití výhradního ložiska. Již ve stadiu rozhodování o žádosti o stanovení průzkumného území je tedy při posuzování dalšího veřejného zájmu správní orgán povinen posoudit nejen míru zájmu na dalším průzkumu, ale i míru zájmu na následném využití výhradního ložiska. K tvrzení stěžovatele, že v závěru prvostupňového rozhodnutí bylo předem vyloučeno, že by někdy v budoucnu mohlo dojít ke stanovení dobývacího prostoru v jeho prospěch, městský soud uvedl, že takový závěr z rozhodnutí nevyplývá, protože v jeho odůvodnění je pouze uvedeno, že zamítnutím žádosti ministerstvo předchází případným budoucím námitkám žadatele za marně vynaložené finanční prostředky na provedený ložiskový průzkum a následné nestanovení dobývacího prostoru pro negativní stanovisko města Kašperské Hory a Správy NP a CHKO Šumava. K námitce, že není prokázáno, že se výhradní ložisko nachází v přírodních rezervacích Nebe a Amalino údolí, městský soud uvedl, že poloha výhradního ložiska byla zjištěna nejen průzkumem z roku 1993, ale i průzkumem z roku 1999. Přesné vymezení přírodních rezervací a chráněných krajinných oblastí a vymezení výhradního ložiska a jejich vzájemné územní překrytí je ministerstvu známo z jeho úřední činnosti, a proto nebylo třeba k této otázce provádět podrobné dokazování, když stěžovatel k žádosti předložil mapu, z níž jsou tyto skutečnosti zřejmé. Skutečnost, zda se průzkumné území nachází zcela na uvedených chráněných územích či zda „pouze“ zasahuje do těchto lokalit, je nerozhodná. Argumentaci ust. § 13 zákona č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „horní zákon“) označil městský soud za nepřípadnou, neboť v citovaném ustanovení je uvedeno, co se rozumí zásobami výhradního ložiska a dále vymezuje charakteristiku podmínek využitelnosti zásob. Nezabývá se tedy otázkou územního vymezení vyhrazeného ložiska. Žalobní námitku, že v