8 Afs 12/2010 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 12/2010- 268 - text 8 Afs 12/2010 - 276 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra, v právní věci žalobců: a) BÖGL a KRÝSL, k. s., se sídlem Renoirova 1051/2a, Praha 5, adresa pro doručování Dvořákova 998, Dobřany, b) Chládek & Tintěra, a. s., se sídlem Nerudova 16, Litoměřice, c) Max Bögl Bauunternehmung GmbH & Co. KG, se sídlem Max Bögl-Str. 1, Sengenthal, Spolková republika Německo, všech zastoupených Mgr. Vladimírou Kolářovou, zaměstnankyní žalobce a), bytem Žákavá 121, Nezvěstice, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem Prvního pluku 367/5, Praha 8, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem Kořenského 15/1107, Praha 5, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 2. 2006, čj. 2R 105/05, 002/06  Hr, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2009, čj. 62 Ca 7/2006  200, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2009, čj. 62 Ca 7/2006  200, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Žalovaný zahájil dne 19. 10. 2005 k návrhu uchazeče – právního předchůdce žalobce a) a žalobců b) a c), účastníků SDRUŽENÍ MAX BÖGL & JOSEF KRÝSL  CHLÁDEK & TINTĚRA, založeného smlouvou o sdružení ze dne 11. 7. 2005, č. 05/PB/2005, podle § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za účelem podání společné nabídky na provedení předmětu veřejné zakázky (dále též jen „uchazeč“), správní řízení [§ 96 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“)] o přezkoumání rozhodnutí osoby zúčastněné na řízení (dále též jen „zadavatel“) ze dne 6. 10. 2005 o námitkách uchazeče ze dne 20. 9. 2005 proti rozhodnutí zadavatele ze dne 13. 9. 2005 o vyloučení uchazeče z další účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Optimalizace trati Plzeň - Stříbro“, zadávanou podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách formou otevřeného řízení, jehož oznámení bylo uveřejněno na Centrální adrese dne 15. 6. 2005 pod evidenčním číslem 50003838, a dne 18. 6. 2005 v Úředním věstníku Evropské unie. Žalovaný rozhodl dne 8. 12. 2005 pod čj. VZ/S194/05-152/5706/05-KV tak, že zadavatel porušil § 30 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách, protože požadoval po uchazečích prokázání odborné způsobilosti podle vnitřního předpisu Českých drah, a. s., který není právním předpisem, a uložil zadavateli podle § 101 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, aby zrušil zadávací řízení ve věci předmětné veřejné zakázky, a to ve lhůtě do jednoho měsíce od nabytí právní moci rozhodnutí. Předseda žalovaného k rozkladu uchazeče ze dne 30. 12. 2005 a rozkladu zadavatele ze dne 4. 1. 2006 změnil napadené rozhodnutí žalovaného tak, že správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle § 101 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách zastavil. Neshledal totiž porušení zákona o veřejných zakázkách. II. Žalobci napadli rozhodnutí předsedy žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 31. 10. 2007, čj. 62 Ca 7/2006  103, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, který rozsudkem ze dne 25. 5. 2009, čj. 8 Afs 47/2008  180, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud mj. vyslovil, že odbornou způsobilostí podle § 30 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách je třeba rozumět i odbornou způsobilost ve smyslu § 22 odst. 1 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dráhách“), definovanou vnitřními předpisy vydanými podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o dráhách. Krajský soud, který tuto otázku posoudil nesprávně, zatížil své rozhodnutí nezákonností, jíž se žalovaný řádně uplatněnou stížní námitkou dovolal. Krajský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 11. 8. 2009, čj. 62 Ca 7/2006  200, znovu zrušil napadené rozhodnutí předsedy žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobci zejména namítli, že zcela naplnili požadavek na splnění kvalifikace uvedený v bodu 9.5 oznámení a předložili požadované doklady pro vedoucí prací. Za situace, kdy zadavatel neurčil, které pozice považuje za vedoucí prací, žalobci provedli toto určení sami, přičemž úředně oprávněného zeměměřického inženýra jako vedoucího prací neurčili. Krajský soud k tomu uvedl, že musel především zvážit, zda zadavatel skutečně neurčil, které pozice považuje za „vedoucí prací na dopravní cestě“ podle bodu 4.2.8 zadávací dokumentace. Zadávací dokumentace podle soudu neobsahuje ve spojení s pojmem „vedoucí prací“, případně „člen personálu, který bude vykonávat vedoucí práce“ žádný výčet pracovních pozic. Pojem „management pro řízení stavby“ je však konkretizován v bodě 4.1.5 zadávací dokumentace uvedením těchto pracovních pozic: „stavbyvedoucí, zástupci stavbyvedoucího, osoba odpovědná za bezpečnost a ochranu zdraví při práci, osoba odpovědná za ochranu životního prostředí, úředně oprávněný zeměměřický inženýr“. Krajský soud proto vážil, zda zadávací dokumentace považuje pracovní pozice, které zadavatel označil jako „management pro řízení stavby“, za totožné se „členy personálu, kteří budou vykonávat vedoucí práce“. Podle dílčího závěru krajského soudu si průměrná osoba pod slovem „management“ zpravidla představí osoby, které něco nebo někoho vedou, řídí. V daném případě je však třeba vycházet i z obsahu a kontextu zadávací dokumentace, v níž byly tyto pojmy použity. Krajský soud totiž připustil, že pojmy „management pro řízení stavby“ a „člen personálu, který bude vykonávat vedoucí práce“ nebudou použity ve stejném významu. Všichni členové managementu stavby nemusí být vedoucími prací na stavbě. Naopak management jako skupina vysoce kvalifikovaných odborníků se může věnovat řešení klíčových otázek a problémů stavby, přičemž samotný výkon vedoucích prací na stavbě mohou mít na starosti pouze někteří členové managementu, např. stavbyvedoucí a jeho zástupci. Rozdílnému obsahu pojmů nasvědčuje fakt, že jsou v zadávací dokumentaci použity oba, navíc vedle sebe (bod 4.2.8). Podle krajského soudu proto nebylo možné žalovanému bez dalšího přisvědčit, že pokud zadavatel v části 4.1.5 zadávací dokumentace hovoří o členech managementu pro řízení stavby, pak tím jednoznačně myslí osoby, které tuto stavbu řídí a vykonávají vedoucí práce ve smyslu bodu 4.2.8 této dokumentace. Zde krajský soud poukázal na to, že zadávací dokumentace musí být transparentní, dostatečně konkrétní a srozumitelná tak, aby na jejím základě mohla proběhnout všestranně korektní veřejná soutěž, v jejímž rámci bude vybrána ta nejlepší nabídka. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2009, čj. 2 Afs 86/2008  222 (www.nssoud.cz). Požadavek jednoznačnosti, konkrétnosti a přesnosti zadávací dokumentace plyne z obecné zásady transparentnosti zakotvené v § 25 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. V posuzované věci krajský soud uzavřel, že zadávací dokumentace ve vztahu k požadavku na předložení dokladu o odborné zkoušce podle předpisu ČD Ok 2/2 u úředně oprávněného zeměměřického inženýra objektivně připouští rozdílný výklad. Používání rozdílných termínů pro tytéž skutečnosti nepřispívá ke srozumitelnosti zadávací dokumentace. Naopak, může způsobovat její nejednoznačnost a v důsledku toho porušení zásady transparentnosti. Pokud by zadavatel v zadávací dokumentaci uvedl, že oba pojmy mají označovat tytéž osoby, resp. pracovní pozice, mohl způsobenou nejednoznačnost vyjasnit. Nic takového však v zadávací dokumentaci obsaženo není, ani z ní nic takového nevyplývá. Z obsahu zadávací dokumentace bylo krajskému soudu spíše zřejmé, že osoby zařazené mezi „management pro řízení stavby“ nemusí být totožné se členy „personálu, který bude vykonávat vedoucí práce“. Pokud zadavatel formuloval v bodu 4.2.8 ve dvou odstavcích povinnosti pro „management pro řízení stavby“ a v dalším odstavci použil při označení okruhu povinných osob jiný pojem („člen personálu, který bude vykonávat vedoucí práce“), lze oprávněně předpokládat, že se jedná o různé skupiny osob. Pokud by se mělo jednat o stejné osoby, neviděl krajský soud racionální důvod pro použití odlišné terminologie. Uvedenému závěru nasvědčuje podle krajského soudu i bod 4.1.5 zadávací dokumentace, který vyjmenováním pracovních pozic blíže charakterizuje pojem „management pro řízení stavby“. V tomto ustanovení není ani naznačeno, že by „management pro řízení stavby“ byl totožný s „personálem, který bude vykonávat vedoucí práce“ ve smyslu bodu 4.2.8. Spíše naopak, bod 4.1.5 odkazuje mj. na formulář 4.6.1.1, do kterého měli uchaz