8 Afs 45/2009 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 45/2009- 98 - text 8 Afs 45/2009 - 98 Spis 8 Afs 45/2009 byl spojen se spisem číslo 8 Afs 42/2009 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto: 8 Afs 42/2009 - 71 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobce: JUDr. M. P., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem Pardubická 298, Hradec Králové 4, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové, Horova 17, Hradec Králové, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 3. 2003, čj. 3560/130/2002-Do, čj. 3561/130/2002-Do a čj. 1686/130/2002-Do, o kasačních stížnostech žalobce proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2009, čj. 31 Ca 214/2008  24, čj. 31 Ca 215/2008  25 a čj. 31 Ca 161/2008  62, t a k t o : I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 Afs 42/2009, sp. zn. 8 Afs 43/2009 a sp. zn. 8 Afs 45/2009 s e s p o j u j í ke společnému projednání. Věc bude nadále vedena pod sp. zn. 8 Afs 42/2009. II. Rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2009, čj. 31 Ca 214/2008  24, čj. 31 Ca 215/2008  25 a čj. 31 Ca 161/2008  62, s e z r u š u j í a věci s e v r a c e j í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 3. 2003, čj. 3560/130/2002-Do, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Trutnově ze dne 19. 6. 2000, čj. 52063/00/268910/7561, kterým správce daně žalobci dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden, únor, květen, červen a srpen roku 1995. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že přijatá zdanitelné plnění (oděvy) byla použita k dosažení obratu, a správce daně proto oprávněně neuznal nárok žalobce na odpočet daně. Faktury vystavené pro odběratele, společnost PVKP-GELIOS, jednotné celní deklarace, mezinárodní nákladní list a faktura za přepravu zboží nemohly sloužit jako důkazní prostředky dokazující plnění uskutečněná pro společnost PVKP-GELIOS, neboť daná společnost zboží neobdržela, což vyplynulo ze sdělení Státní celní služby Ukrajiny. Stejně tak nemohl jako důkaz sloužit kontrakt č. KO/001 08.01.1995 a pokladní doklady. Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2003, čj. 3561/130/2002-Do, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Trutnově ze dne 19. 6. 2000, čj. 52085/00/268910/7561, kterým správce daně žalobci dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období duben, květen, srpen, září, říjen, prosinec roku 1996. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že přijatá zdanitelná plnění (vany, obuv, kompresory) byla použita k dosažení obratu, a správce daně proto oprávněně neuznal nárok žalobce na odpočet daně. Faktury vystavené pro odběratele, společnost GUYLINE, se sídlem v Belgii, jednotné celní deklarace, mezinárodní nákladní list a faktura za přepravu zboží nemohly sloužit jako důkazní prostředky dokazující plnění uskutečněná pro společnost GUYLINE, protože belgická celní správa zjistila, že uvedené zboží belgická společnost nikdy neobdržela, protože s Českou republikou nikdy žádné styky neměla a se zbožím uvedeného druhu neobchodovala. Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2003, čj. 1686/130/2002-Do, zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Trutnově ze dne 8. 6. 2000, čj. 50213/00/268910/7561, čj. 50219/00/268910/7561 a čj. 50222/00/268910/7561, kterými správce daně vyměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 1997, nadměrný odpočet za zdaňovací období červen 1997 a daň z přidané hodnoty za červenec 1997. Šlo o obchodní kontakty se společností MIRIOTY TRADING Co. LTD se sídlem na Kypru. V tomto případě dospěl žalovaný k závěru, že nebylo prokázáno ani přijetí zboží (mikroprocesorů) od dodavatele žalobce a tím spíše nebyl prokázán jejich následný vývoz na Kypr a jejich úhrada. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. Věci byly vedeny pod sp. zn. 31 Ca 121/2003, sp. zn. 31 Ca 122/2003 a sp. zn. 31 Ca 123/2003. Žalobce zdůraznil, že správci daně předložil veškeré podklady a dokumenty. Nechal si rovněž vypracovat zprávu auditora k ověření postupu při nákupu a prodeji zboží do zahraničí v letech 1995 - 1997. Na její obsah v plném rozsahu odkázal. Nesouhlasil se závěrem žalovaného, že neprokázal použití zdanitelných plnění od Ing. H. k dosažení obratu za zdanitelná plnění žalobce, když dle tvrzení žalovaného společnost PVKP-GELIOS zboží deklarované na fakturách a jednotné celní deklaraci (dále jen „JCD“) neobdržela. Namítl, že správce daně a žalovaný porušili ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), podle něhož je vývoz uskutečněn, je-li zboží propuštěno do režimu vývozu, a ustanovení § 45 odst. 3 citovaného zákona. Podle tohoto ustanovení je daňovým dokladem při vývozu zboží rozhodnutí o propuštění zboží do režimu vývozu vydané na tiskopise celního prohlášení. Žalobce zdůraznil, že všechny tyto dokumenty měli správce daně i žalovaný k dispozici. Proto byl přesvědčen, že odpočet daně z přidané hodnoty si za kontrolovaná zdaňovací období uplatnil podle zákona. To platí i pokud jde o dodání zboží společnostem GUYLINE a MIRIOTY TRADING Co. LTD. Žalobce měl v účetnictví založeny doklady o nákupu i prodeji zboží, zejména pak doklady související s jeho vývozem. Správce daně neměl o správnosti těchto dokladů pochybnosti a tyto doklady prokazují pohyb zboží. Deklarované zboží prošlo ze strany žalobce režimem vývozu tak, jak to vyžaduje zákon. Na rozhodnutí správce daně nemůže mít podle názoru žalobce vliv to, že si správce daně zjišťoval u konečných odběratelů v cizině, kteří byli deklarováni žalobcem na JCD, zda zboží od žalobce obdrželi či nikoli, či zda se žalobcem obchodovali. Žalobcova povinnost disponovat se zbožím fakticky skončila jeho odevzdáním do celního režimu vývozu. Skutečnost, že deklarované zboží opustilo Českou republiku, prokázal pomocí JCD, které měl správce daně a žalovaný k dispozici. Zdůraznil, že mu nemůže být kladeno za vinu, jakým způsobem bylo se zbožím naloženo, případně jak bylo deklarováno odběratelem v místě dodání zboží. Krajský soud usnesením ze dne 30. 1. 2004, čj. 31 Ca 121/2003 - 23, spojil výše uvedené věci ke společnému projednání. Současně žaloby odmítl pro opožděnost a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 7. 2008, čj. 8 Afs 41/2008 - 50, usnesení krajského soudu ve výrocích o odmítnutí žaloby a o nákladech řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení krajský soud v záhlaví uvedenými rozsudky ze dne 26. 2. 2009 žaloby zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že spornou otázkou v posuzované věci bylo, zda žalobce přijatá zdanitelná plnění použil k dosažení obratu za svá zdanitelná plnění. Posoudil důkazní prostředky předložené žalobcem a uzavřel, že jejich důkazní síla nemůže svědčit ve prospěch žalobcova tvrzení, že splnil podmínky oprávněnosti nároku na odpočet daně. Vycházel přitom i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2005, čj. 5 Afs 23/2003 - 122 (č. 1254/2007 Sb. NSS, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Zdůraznil, že daňový subjekt má za povinnost prokázat, že byly splněny podmínky, za nichž lze odpočet uplatnit a povinnost vyvrátit pochybnosti správce daně. Žalobce byl ke splnění této povinnosti správcem daně vyzván, důkazní břemeno však neunesl. Bylo tedy na správci daně, aby v souladu s ustanovením § 31 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále též „daňový řád“, „d. ř.“), zjistil co nejúplněji skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně. Správce daně provedl šetření prostřednictvím Ministerstva financí - Generálního ředitelství cel a získal stanovisko Státní celní služby Ukrajiny, z něhož vyplynulo, že ukrajinská společnost PKVP-GELIOS neobdržela předmětné zboží, jež jí mělo být žalobcem dodáno. Správce daně rovněž získal písemné stanovisko Inspekce a vyšetřování celnic a akcízů v Gand, ze kterého vyplynulo, že společnost GUYLINE neměla nikdy obchodní styky s ČR, nikdy neprodávala vany, obuv a kompresory a jméno žalobce bylo zástupci této společnosti neznámé. Konečně pokud jde o dodávku na Kypr, upozornil soud na písemné stanovisko Vrchního vyšetřovatele ředitelství cel na Kypru, z něhož vyplynulo, že žalobce byl podílníkem a ředitelem společnosti MIRIOTY TRADING Co LTD. Proto vyjádřil pochybnosti, že informace o uvedené společnosti měl žalobce získávat na internetu a že nedokázal blíže identifikovat zaměstnankyni, která s ním za tuto společnost jednala. Jestliže tedy žalobce předloženými důkazy podporoval svá tvrzení, že zboží měly převzít právě zmíněné společnosti a správce daně předložil důkazy, které tato tvrzení a tudíž i na něj navazující důkazní prostředky popírají, nelze než konstatovat, že ž