8 As 6/2010 — Nejvyšší správní soud

8 As 6/2010- 246 - text 8 As 6/2010 - 254 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Občanské sdružení OBCHVAT, se sídlem Stojanova 7, Znojmo, zastoupeného JUDr. Jiřím Bílým, advokátem se sídlem Rudoleckého 25, Znojmo, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) L. K., 2) L. P., 3) I. Z., 4) J. P., zastoupená Z. P., 5) PhDr. M. S., 6) J. D., 7) D. D., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2005, čj. JMK 27288/2005 OÚPSŘ, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2009, čj. 31 Ca 159/2008  201, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2009, čj. 31 Ca 159/2008  201, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutím ze dne 10. 10. 2005, čj. JMK 27288/2005 OÚPSŘ, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Znojmo, odboru výstavby, ze dne 18. 4. 2005, čj. Výst.: 25d 1001517/2005-Hm Rozh, kterým byla umístěna veřejně prospěšná stavba „silnice I/38 Znojmo – obchvat, 1. stavba na pozemku v kat. území Znojmo – město, Dobšice u Znojma a Kuchařovice“ (dále také „územní rozhodnutí“). Obě rozhodnutí byla žalobci doručena veřejnou vyhláškou podle § 42 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) za použití § 26 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů. II. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Nejvyššího správního soudu, který ji usnesením ze dne 5. 1. 2006, čj. Na 383/2005  9, postoupil věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Brně. Krajský soud usnesením ze dne 15. 11. 2007, čj. 31 Ca 20/2006  94, žalobu odmítl jako opožděnou [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 8. 2008, čj. 8 As 2/2008  112, zrušil usnesení krajského soudu, kterému vrátil věc k dalšímu řízení. Poté krajský soud rozsudkem ze dne 6. 10. 2009, čj. 31 Ca 159/2008  201, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud konstatoval, že žalobce vznesl námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu pouze v obecné rovině, aniž by specifikoval, jaké skutečnosti nebyly správními orgány zjištěny, případně které materiály nebyly správním orgánům předloženy. Námitku poukazující na nezákonné doručování rozhodnutí veřejnou vyhláškou neshledal krajský soud důvodnou s odkazem rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2008, čj. 8 As 2/2008 – 112, a s tím, že § 42 odst. 2 stavebního zákona výslovně předpokládá u liniových staveb oznamování územního rozhodnutí veřejnou vyhláškou. K námitkám směřujícím proti procesu přijímání územního plánu města Znojma krajský soud uvedl, že nejsou projednatelné před správním soudem, který nemá podle § 4 s. ř. s. pravomoc přezkoumávat obecně závazné předpisy orgánů samosprávy. Ze shodného důvodu se krajský soud nezabýval námitkou vztahující se k hodnocení veřejné prospěšnosti stavby. V návaznosti na argumentaci žalobce plochami územního systému ekologické stability krajský soud poznamenal, že obecně závazná vyhláška č. 5/2000, o závazných částech Územního plánu města Znojma (dále jen „vyhláška“), nepřipouští umisťování staveb v těchto plochách, s výjimkou staveb liniových. Vyhláška jako celek s umístěním stavby obchvatu počítá, vymezuje pro ni území a územní rozhodnutí sleduje předmětný územní plán v podobě, v jaké byl schválen. K námitkám poukazujícím na kácení dřevin krajský soud uvedl, že se touto problematikou zabývalo již rozhodnutí vydané v prvním stupni. Podle podmínky č. 3.7 územního rozhodnutí bude provedeno vyhodnocení včetně ocenění stávající dřevinné vegetace v celém řešeném úseku stavby, které bude podkladem pro uložení náhradní výsadby. V případě, že žalobce nebude souhlasit se způsobem řešení náhradní výsadby, má možnost brojit proti tomuto rozhodnutí v samostatném řízení. Podle krajského soudu žalobce věcně nezpochybnil stanoviska a souhlasy vydané orgány pověřenými ochranou přírody a krajiny. Soud nemůže při svém rozhodování vycházet z domněnek žalobce. Žalobce nevyužil svého oprávnění a nebrojil v rámci žaloby proti podkladovým rozhodnutím, soud proto vycházel z listin založených ve správním spisu, proti kterým žalobce nebrojil samostatnými námitkami ani je nezpochybnil konkrétními důkazy. K námitce, že správní orgán vycházel při vydání územního rozhodnutí z posouzení vlivů na životní prostředí vypracovaného v roce 1994, které nebylo zpracováno podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“), krajský soud uvedl, že územní rozhodnutí bylo vydáno k návrhu ze dne 1. 2. 2005. Jednou z příloh předmětného návrhu bylo stanovisko Ministerstva životního prostředí (dále také „ministerstvo“) ze dne 26. 1. 2005, čj. 560/209/05-Ro. Podle něj předcházelo řízení v této věci vydání územního rozhodnutí pro předmětnou stavbu ze dne 16. 7. 2001, jehož platnost byla prodloužena rozhodnutím ze dne 27. 8. 2005, posledně uvedené rozhodnutí však bylo v mimoodvolacím řízení zrušeno a územní rozhodnutí pozbylo platnosti. Ze stanoviska dále plyne, že vzhledem k časově neomezené platnosti posouzení vlivů na životní prostředí provedeného podle zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí (dále jen „zákon č. 244/1992 Sb.“) a vzhledem k tomu, že trasa obchvatu zůstala nezměněna stejně jako charakter komunikace, zůstává v platnosti stanovisko ministerstva o posouzení vlivů stavby na životní prostředí ze dne 6. 6. 1994, čj. 200PD/403/2637/94. Z předložené spisové dokumentace je podle krajského soudu patrné, že v této věci byl posuzován zcela nový návrh na vydání nového územního rozhodnutí. Tomuto závěru odpovídají i přílohy návrhu, datované obecně po datu 1. 11. 2004. Návrh podaný dne 1. 2. 2005 přitom musel obsahovat veškeré nutné náležitosti stanovené stavebním zákonem, resp. prováděcími předpisy. Podle § 3 odst. 4 písm. e) vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, muselo být k návrhu připojeno i stanovisko k posouzení vlivu stavby na životní prostředí. V souladu s § 24 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí se posouzení zahájená před účinností tohoto zákona dokončí podle zákona č. 244/1992 Sb. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2007, čj. 5 As 9/2006  146, č. 1521/2008 Sb. NSS, krajský soud konstatoval, že v této věci došlo k posouzení záměru v roce 1994, přičemž platnost stanoviska příslušného orgánu nebyla časově omezena. Logickou konsekvencí úpravy § 24 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí je možnost uplatnit stanovisko vydané ve smyslu tohoto přechodného ustanovení následně v územním řízení. Krajský soud uzavřel, že posouzení je vázáno na konkrétní stavbu, proto dostačuje, pokud stavebník disponuje posouzením vlivů na životní prostředí vydaným podle zákona č. 244/1992 Sb. Opačným výkladem by došlo k nedůvodnému rozlišování mezi již dokončenými posouzeními vlivů na životní prostředí a posouzeními probíhajícími k 1. 1. 2002 ve smyslu § 24 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Tento závěr je podle krajského soudu vázán na to, že se jedná o shodnou stavbu, která již byla v předchozím územním řízení z hlediska možných vlivů na životní prostředí posuzována. Krajský soud považoval za zásadní, že žadatel o vydání územního rozhodnutí nepředložil novou projektovou dokumentaci, ale pouze její aktualizaci, přičemž na tento formální postup navazuje stanovisko ministerstva ze dne 26. 1. 2005, čj. 560/209/05-Ro, podle kterého nedošlo ke změnám stavby, které by odůvodňovaly její nové posouzení. Žalobce neuvedl, k jakým změnám stavby došlo, ani neposkytl důkazy o tom, že jejich charakter je natolik významný, aby v jejich důsledku bylo nutno přistoupit k novému posouzení. Ministerstvo ke změnám stavby podotklo, že bylo změněno řešení křižovatek na mimoúrovňové v souvislosti se změnami územního plánu a došlo k přemostění biokoridorů v souladu s požadavky původního stanoviska. Za této situace krajský soud přijal za zásadní stanovisko ministerstva, podle kterého předložený aktualizovaný projekt neobsahuje takové změny odůvodňující nové posouzení stavby podle aktuálně účinného zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. K námitce, jíž žalobce brojil proti posunu trasy obchvatu oproti schválenému územnímu plánu, krajský soud konstatoval, že se stavba podle stavebního zákona umisťuje až v rámci územního řízení, nikoliv v rámci pořizování územního plánu. Územní plán pouze stanovuje prostor, ve kterém má být stavba