9 Afs 83/2009 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 83/2009- 232 - text 9 Afs 83/2009 - 250 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: PRIMOSSA a.s., se sídlem Kozí 914/9, Praha 1, Staré Město, zastoupeného Mgr. Jiřím Hoňkem, advokátem se sídlem Senovážné nám. 23, Praha 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2007, č. j. FŘ-496/07-1300, ve věci daně z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2009, č. j. 10 Ca 86/2007  157, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného (dále také „odvolací orgán“) ze dne 12. 1. 2007, č. j. FŘ-496/07-1300. Uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 1 (dále jen „správce daně“) ze dne 20. 4. 2006, č. j. 140211/06/001511/4917, na daň z přidané hodnoty (dále také „DPH“) za zdaňovací období březen 2005. Napadeným rozsudkem městský soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji dle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Neztotožnil se s tvrzením stěžovatele, že v daném případě splnil veškeré zákonné předpoklady pro úspěšné uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Důvod, pro který nebyl stěžovateli nárok na odpočet daně uznán, spočívá v tom, že stěžovatelem deklarované transakce jako nákup zboží byly ve skutečnosti transakcemi formálními, jejichž jediným účelem bylo získání odpočtu na dani. Dle soudu správní orgány v posuzované věci nevycházely pouze ze skutečnosti, že na daňovém dokladu deklarovaný dodavatel, společnost TRADE CENTER PRAHA spol. s r.o. (dále také „Trade“), neprokázal přijetí a uskutečnění plnění týkajících se obchodu se zlatem, ale zejména z vyhodnocení způsobu uzavření obchodního vztahu mezi stěžovatelem a jím deklarovaným dodavatelem a vztahu mezi touto společností a jejím deklarovaným dodavatelem – společností DAPEX s.r.o. (dále také „Dapex“). Soud zdůraznil, že obchodní vztah mezi stěžovatelem a společností Trade byl postaven na skutečnosti, že ing. M. jako zástupce stěžovatele oslovil p. V., zástupce Trade, aby pro něho od konkrétního dodavatele nakoupil zboží, s tím, že se mu tento dodavatel ozve. Pan V. byl kontaktován p. Z., zástupcem dodavatele Dapex, cena za zboží navržená p. Z. byla odsouhlasena p. M., došlo k vystavení faktur jednak mezi Dapex a Trade a následně mezi Trade a stěžovatelem. Z výpovědi svědka V. pak vyplývá, že danou transakci nemohl nikterak ovlivnit a veškeré podrobnosti obchodu byly dohodnuty mezi p. M. a p. Z.. Svědek V. v této souvislosti vypověděl, že mu byla stěžovatelem vyplacena odměna, kterou nazval provizí za zprostředkování. K námitce stěžovatele, že v uvedeném období nebyla v důkazním řízení vyslechnuta jeho zaměstnankyně p. Vi., soud uvedl, že v daném období nebyla její svědecká výpověď jako důkaz navržena. Dále uvedl, že její případné svědectví a případné potvrzení, že předmětné dodávky zlata převzala přímo od p. V., by vzhledem k zjištěnému skutkovému stavu, dle kterého p. V. konal pouze na základě pokynů stěžovatele, nemohlo vést k závěru, že společnost Trade byla faktickým dodavatelem zboží. K námitce napadající závěr žalovaného o nezákonném obchodování v řetězci soud uvedl, že v daném případě se stěžovatel nemůže dovolávat judikatury Soudního dvora Evropské unie (dříve Soudní dvůr Evropských společenství, dále jen „Soudní dvůr“) ve spojených věcech C-354/03, C-355/03 a C-484/03 ve věci Optigen Ltd., Fulcrum Electronics Ltd. a Bond House Systéme Ltd., ani rozsudku ve spojených věcech C439/04 a C-440/04, Kittel. V daném případě zde totiž existují objektivní skutečnosti, které prokazují formálnost deklarované dodávky. Množství znaků plynoucích ze zavedeného způsobu obchodování mezi společnostmi zastupovanými p. Z. a stěžovatelem nasvědčuje obchodování za účelem čerpání nadměrných odpočtů DPH, kdy na počátku obchodování stojí vždy buď subjekt, který jakékoliv obchodování s touto komoditou popře (zde společnost MAJK s. r. o.), nebo nekontaktní subjekt, není odvedena DPH na výstupu, přesto dokladově zboží přechází na společnost většinou zastupovanou p. Z., která je pak přímo či prostřednictvím dalších (zde Trade) přeprodává stěžovateli. Stěžovatel dle soudu nevěnoval zvýšenou pozornost interním kontrolním mechanismům, které by v daném případě nepochybně odhalily podvodné jednání, a to nejen z důvodu neověřování svých obchodních partnerů v registru výrobců a obchodníků se zlatem, vedeném Puncovním úřadem, který je veřejným seznamem, ale vzhledem k návaznosti na předchozí opakované obchody s dodavateli zastupovanými p. Z. si již měl být vědom, že jednání jeho dodavatelů potencionálně naplňuje znaky podvodu na dani z přidané hodnoty. Formální deklarace dodávky přes společnost Trade měla v souzené věci zastřít skutečnost, že dodavatelem je opět společnost zastupovaná p. Z. O nedostatečné pozornosti stěžovatele svědčí právě četnost případů vykazujících shora uvedené shodné znaky (ve zhruba 40 správními orgány prověřovaných zdaňovacích obdobích). Pro úplnost soud odkázal také na judikaturu Soudního dvora (C-255/02 Halifax plc), dle které představují činnosti daňových subjektů, jejichž hlavním účelem a zároveň i výsledkem je - i přes formální dodržení podmínek vyplývajících z příslušných právních předpisů - získání daňového zvýhodnění, jehož poskytnutí by bylo v rozporu s cílem sledovaným danou právní úpravou, zneužití daňového práva. V kasační stížnosti uplatnil stěžovatel zákonné důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel v kasační stížnosti napadá hodnocení své stěžejní žalobní námitky, tj. unesení důkazního břemene ohledně jím deklarovaného nároku na odpočet daně. Uvádí, že k doložení důkazního břemene předložil přijaté daňové doklady, výdajové pokladní doklady, příjemky zlata na sklad, doklady o skladové evidenci, posudky laboratoře (zkoušky ryzosti), vydané faktury dokládající prodej zlata, svědecké výpovědi vedoucí skladu drahých kovů p. Vi. z předchozích daňových řízení, výpověď jednatele společnosti Trade p. V. Všechny důkazní prostředky se shodují a vzájemně potvrzují. Takto předložené důkazní prostředky proto nelze odmítnou en bloc s poukazem na to, že existují pochybnosti správce daně vyvolané podezřelým chováním vzdáleného dodavatele dodavatele, který dodával zlato dodavateli stěžovatele, který neplní své daňové povinnosti. Stěžovatel argumentuje tím, že právně i skutkově téměř identickými případy se již opakovaně zabýval i Nejvyšší správní soud (např. rozhodnutí č. j. 9 Afs 67/2007  147 a č. j. 9 Afs 47/2007  172 a rovněž v případech jiného postiženého plátce DPH ve věcech sp. zn. 2 Afs 35/2007 a 2 Afs 37/2007), přičemž dospěl k závěru, že stěžovatel své důkazní břemeno unesl. Stěžovatel cituje z rozhodnutí 9 Afs 67/2007  41: Skutečnost, že dodavatel účastnice řízení – STAVREK s. r. o. – neprokázal přijetí zboží (od firmy LICANA spol. s r. o., jako dodavatele deklarovaného na příslušných dokladech) se dotýká toliko vztahu mezi těmito společnostmi, avšak není důkazem toho, že předmětné zboží (zlato) účastnici řízení nedodala skutečně společnost STAVREK s. r. o. Důkazní břemeno totiž stíhá daňový subjekt pouze ohledně skutečností, které tvrdí a uvádí ve svém daňovém přiznání, resp. účetnictví, což ve své rozhodovací praxi potvrdil Nejvyšší správní soud, jenž opakovaně vyslovil, že důkazní břemeno nelze pojímat extenzivně a rozšiřovat je na prokázání všech, resp. jakýchkoliv skutečností, tedy i těch, ohledně kterých taková povinnost stíhá zcela jiný subjekt (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2005, č. j. 5 Afs 131/2004  45, publikovaný pod č. 599/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz), Požadavek dalších důkazních prostředků za účelem prokázání uvedených skutečností přesahuje reálné a očekávané důkazní možnosti účastnice řízení a že v konečném důsledku po ní správce daně a stěžovatel požadoval prokázání, resp. vyvrácení něčeho, co se vymyká sféře jejího vlivu a co měl ve skutečnosti prokazovat její dodavatel. Stěžovatel nesouhlasí s právním posouzením předmětné obchodní transakce a zdůrazňuje, že bez ohledu na formulace použité při svědecké výpovědi p. V., který nemá právní vzdělání, je nepochybné, že vlastnické právo ke zlatu na společnost Trade přešlo a proto se nemohlo jednat o zprostředkování. Stěžovatel jako důvod začlenění této společnosti do dodávek zlata v kasační stížnosti výslovně