9 As 41/2009 — Nejvyšší správní soud

9 As 41/2009- 109 - text 9 As 41/2009 - 117 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) Z. S., b) I. Ja., c) J. J., d) J. Tr., e) J. T., f) M. Sp., g) W. Spa., h) J. Kl., ch) Ing. V. K., i) P. M., j) M. Kra., k) I. Kr., l) P. Sv., m) J. St., všech zastoupených Mgr. Naděždou Priečinskou, advokátkou se sídlem Zborovská 49, Praha 5, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2006, č. j. S-MHMP 5814/2006/OST/Zá/Vá, o nařízení odstranění stavebních úprav, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2008, č. j. 10 Ca 264/2006 – 72, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2008, č. j. 10 Ca 264/2006 – 72, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba podaná žalobkyní a), odmítnuta žaloba podaná žalobci b), c), f), g), h), ch), i), l) a m) a k žalobě podané žalobci d), e), j) a k) byl zrušen výrok A) v záhlaví označeného rozhodnutí stěžovatele a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V předchozím správním řízení bylo spoluvlastníkům stavby – bytového domu na adrese K H., Praha 8, v areálu obytného souboru Velká Skála, rozhodnutím Úřadu městské části Praha 8, odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“), ze dne 4. 10. 2005, č. j. OV/2005/2915/Bá, nařízeno odstranění stavebních úprav postavených bez stavebního povolení, spočívajících v odstranění dvoukřídlových dveří a okna, vyzděné části jižního obvodového pláště a parapetu bytové jednotky ve vlastnictví R. D. Stěžovatel poté svým rozhodnutím ve výroku A) změnil rozhodnutí stavebního úřadu co do výčtu vlastníků, kterým bylo nařízeno odstranění stavby (aktualizoval jej ke dni svého rozhodnutí), a nahradil některé nesprávné formulace a výrokem B) zamítl jako opožděné odvolání podané žalobkyní a). Stěžovatel označil za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud dle jeho názoru nesprávně posoudil právní otázku, komu lze nařídit odstranění stavby (stavebních úprav), jedná-li se o bytový dům, v němž bytové jednotky vlastní jednotlivé osoby, které jsou současně spoluvlastníky společných částí domu, pokud nepovolenou stavbu (stavební úpravu) provedl jeden ze spoluvlastníků domu, a to v jeho bytové jednotce. Stěžovatel se neztotožňuje se závěrem městského soudu, že subjektem, jemuž lze nařídit odstranění části stavby, je i vlastník bytové jednotky, který danou úpravu provedl, byť současně zasáhl do společných částí domu. Dle stěžovatele je nutno vycházet ze znění příslušných právních předpisů. Tvrdí, že z dikce ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), lze usoudit na záměr zákonodárce, aby odstranění nepovolené stavby bylo nařízeno nikoliv tomu, kdo takový stav zapříčinil, tj. stavebníku, ale vlastníku stavby. Dále stěžovatel připouští, že nařizování odstranění staveb v případě stavebních úprav provedených v bytových domech s velkým počtem vlastníků jednotek, kteří jsou současně spoluvlastníky společných částí domu, může činit problémy při vlastním odstraňování stavby. Nemůže to však znamenat, že by mělo být postupováno tak, jak uvedl městský soud, neboť takový postup by byl v rozporu s právními předpisy. Nedůvodná je podle stěžovatele argumentace městského soudu odkazem na ustanovení § 135c občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů), neboť předmětem zrušeného rozhodnutí nebyla tzv. neoprávněná stavba. Stejně tak ani nová právní úprava [zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“)] účinná od 1. 1. 2007 vůbec nevnáší více jasno do otázky, komu se bude odstranění stavby nařizovat. Žalobci v úvodu svého vyjádření ke kasační stížnosti naopak konstatují, že městský soud správně posoudil právní otázku, komu lze nařídit odstranění neoprávněné stavby. V dané věci stavební úřad rozhodl o nařízení odstranění nepovolených stavebních úprav všem vlastníkům bytových jednotek dotčeného domu. Formálně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, když bylo nařízeno odstranění stavebních úprav vlastníku stavby. Stavební zákon však nepředpokládal, že vlastník stavby a stavebník mohou být dvě různé osoby. Nebyl kompatibilní se zákonem č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vlastnictví bytů), podle jehož § 13 odst. 2 je vlastník jednotky povinen na svůj náklad odstranit závady a poškození, které na jiných jednotkách nebo společných částech domu způsobil sám nebo ti, kteří s ním jednotku užívají. Nelze totiž opomenout, že neoprávněnou stavbu provedla R. D. a nikoli spoluvlastníci společných prostor. Zrušením žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného podle žalobců nastala změna situace a je možné postupovat podle nového stavebního zákona, který v § 129 umožňuje spravedlivé řešení sporu a nařízení odstranění neoprávněné stavby na náklad paní R. D., která celou situaci zapříčinila. V rozsudku městského soudu je správně konstatováno, že k odstranění neoprávněné (a dle stavebních předpisů nepovolené) stavby musí být povinen ten, kdo takový zásah učinil. Žalobci proto navrhují, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. Z předložené spisové dokumentace Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Stavební úřad vydal dne 20. 9. 2004 rozhodnutí, jímž nařídil všem vlastníkům domu na adrese K H., Praha 8, odstranit nepovolené stavební úpravy. Žalovaný toto rozhodnutí zrušil svým rozhodnutím ze dne 18. 4. 2005, jelikož dospěl k závěru, že ve výroku rozhodnutí stavebního úřadu chybí podmínka, ze které by vyplývalo, do jakého stavu (podle kterého kolaudačního rozhodnutí, resp. podle které ověřené dokumentace) má být stavba po odstranění nepovolených stavebních úprav uvedena. Ve spisovém materiálu předloženém k odvolacímu řízení nebylo ani obsaženo kolaudační rozhodnutí s ověřenou projektovou dokumentací a neúplnou shledal žalovaný také podmínku s uvedením, kým má být provedeno odstranění stavebních úprav. Věc tak znovu projednával stavební úřad. Nové konečné rozhodnutí se shodným výrokem vydal dne 4. 10. 2005. Proti němu podali odvolání Ing. I. Kr. [žalobkyně k)], Ing. J. Tr. [žalobce d)] a Ing. J. T. [žalobkyně e)]. Namítli, že povinnost odstranit stavební úpravy je uložena spoluvlastníkům společných prostor objektu, avšak týká se nepovolené stavby, která se nachází v konkrétním bytu jednotlivce, R. D. Splnění nařízení odstranění stavby bez její součinnosti považují za nevykonatelné a nesplnitelné. Odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu podala i JUDr. Z. S. [žalobkyně a)]. Žalovaný jej však posoudil jako opožděné. Posledním, který se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal, byl Ing. M. Kra. [žalobce j)], který poukázal na to, že nebyl uveden na seznamu spoluvlastníků, neobdržel rozhodnutí ve věci a nemohl se k němu vyjádřit. Žalovaný zjistil, že pochybením stavebního úřadu posledně jmenovaný skutečně nebyl zahrnut do okruhu účastníků řízení. Stavební úřad však tuto chybu napravil již dne 24. 10. 2005 vydáním opatření o opravě chyby v písemném vyhotovení rozhodnutí a doručením svého rozhodnutí ze dne 4. 10. 2005 Ing. Kra. Ten na doručení rozhodnutí dále žádným způsobem nereagoval. Žalovaný na základě odvolání žalobců d), e), j) a k) přezkoumal napadené rozhodnutí stavebního úřadu v celém rozsahu. Konstatoval, že ačkoli byt R. D. nebyl zpřístupněn, bylo v řízení řádně ověřeno, že nepovolené stavební úpravy nebyly odstraněny. Řízení tak stavební úřad ukončil rozhodnutím o nařízení odstranění nepovolených stavebních úprav, v jehož výroku zcela konkrétně formuloval, jaké stavební části mají být odstraněny. Podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídil odstranění stavby vlastníku stavby. V daném případě se nepovolené úpravy dotkly obvodového zdiva, což je nutno považovat za zásah do společného vlastnictví všech vlastníků bytových jednotek v předmětném domě. Proto odstranění takových stavebních úprav bylo dle žalovaného možno nařídit pouze všem vlastníkům bytových jednotek, kteří jsou současně spoluvlastníky společných částí předmětného domu. Jiný postup v daném případě nebylo možné aplikovat. Na základě žaloby některých ze spoluvlastníků dotčeného domu, jimž byla uložena povinnost odstranit nepovolené stavební úpravy, ve věci rozhodoval městský soud. Ten předně dosp