1 As 81/2011 — Nejvyšší správní soud

1 As 81/2011- 42 - text 1 As 81/2011 - 45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nevyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Ing. P. H., zastoupen Mgr. Jiřím Šlencem, advokátem v Hradci Králové, Velké náměstí 148, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí ČR, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 – Vršovice, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2010, č. j. 9 Ca 17/2008 – 20, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2010, č. j. 9 Ca 17/2008 - 20 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í (1) Včas podanou kasační stížností napadá žalobce výše uvedený rozsudek městského soudu, kterým zamítl žalobu proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 15. 11. 2007, č. j. 560/3059/07 o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 6. 9. 2007, č. j. ŽP/47/OOP/0716611.010/07/BJR a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce byl v řízení před správními orgány uznán vinným ze dvou přestupků. Jednak ze spáchání přestupku „ve smyslu § 31 odst. 1 písm. i) zákona č. 100/2004 Sb.“, o obchodování s ohroženými druhy živočichů a rostlin a dále z přestupku dle § 87 odst. 3 písm. l) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. (2) Prvého přestupku se dopustil tím, že na internetových serverech www.zacatek.cz a www.ibazar.cz nabízel k prodeji 6 mláďat sokola stěhovavého /Falco peregrinus/, přestože neměl povolení k výjimce ze zákazu obchodních činností (s tímto chráněným druhem). Takové jednání je v rozporu s ust. čl. 8 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 338/1997 a týká se exemplářů druhů zařazených do přílohy „A“ Nařízení Komise ES č. 1332/2005. (3) Druhý přestupek spočíval v tom, že žalovaný nesplnil podmínku č. 4 výjimky ze zákazu č. j. ŽP /01/33/5407, vydané dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. k držení jestřábů lesních /Accipiter gentilus/. Žalobce totiž neoznámil Krajskému úřadu Jihomoravského kraje do 15 dnů úhyn konkrétního samce jestřába lesního. (4) Podle § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v tehdy platném znění, byla žalobci za oba přestupky uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 1000 Kč. Relevantní argumentace Městského soudu v Praze (5) Soud vycházel z důkazů, provedených v průběhu řízení před správními orgány. O žalobě rozhodl bez jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Vyšel ze spisového materiálu správních orgánů, z něhož vyplynulo: a/ při kontrole chovu ptáků u žalobce dne 30. 5. 2007 zjistila Česká inspekce životního prostředí (dále ČIŽP), že žalobce nabízí na internetu k prodeji šest mláďat sokola stěhovavého a to bez udělené výjimky ve smyslu Nařízení Rady (ES) č. 338/1997, b/ žalovanému byla rozhodnutím ČIŽP ze dne 23. 11. 2001, č. j. 7/12607/01/Pař uložena pokuta 8000 Kč za přestupky dle § 87 odst. 1 písm. c/, g/ (chování živočichů zvláště chráněných a neprokázání původu takových živočichů) a § 87 odst. 2 písm. c/ (chytání, usmrcování zvláště chráněných živočichů nebo způsobení jejich úhynu) dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v tehdy platném znění. Za poslední z přestupků bylo možné uložit pokutu až do výše 10 000 Kč. (6) Městský soud se ztotožnil s argumentací odvolacího správního orgánu k hodnocení tvrzení žalobce, že žádného chráněného živočicha k prodeji nenabízel, nýbrž jen zjišťoval zájem. Ze znění inzerátu („Prodám letošní chov mláďat sokola stěhovavého“, respektive „Prodám mláďata z letošního chovu sokola stěhovavého za dobrou cenu“) jasně vyplývá, že nabízí mláďata k prodeji a rozhodně text nelze vyložit tak, že jen zkoumá poptávku na trhu. Tak považuje soud za prokázané naplnění znaků přestupku podle § 31 odst. 21 písm. i) zákona č. 100/2004 Sb. ve spojení s čl. 8 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 338/97, neboť tato ustanovení postihují nejen prodej, ale také pouhou nabídku prodeje chráněného živočicha. Obě takové činnosti jsou proto, bez udělené výjimky, zakázány. Žalobce v době nabídky prodeje výjimku udělenou neměl a jen předpokládal, že ji později získá. Soud konstatoval, že šlo o jednání, obecně naplňující znaky přestupku dle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích, bylo zaviněné ve formě vědomé nedbalosti (§ 4 přestupkového zákona) a porušovalo definovaný společenský zájem. Skutková podstata deliktu je uvedena v § 31 odst. 1 písm. h/ zákona o ochraně ohrožených druhů zákona č. 100/2004 Sb. platném znění. Městský soud tak v části žalobcovy argumentace neshledal opodstatněnou jeho námitku, že jednání, kvalifikované jako přestupek, „nevykazuje žádnou společenskou nebezpečnost a přestupkem tak ani být nemůže“. (7) Žalobce namítal, že postupem správních orgánů došlo k nepřípustnému omezení jeho vlastnického práva. Městský soud v Praze se s námitkou vypořádal odkazem na princip vyplývající z čl. 11 odst. 3 Listiny, že vlastnictví nesmí poškozovat, mimo jiné, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Ochrana přírody a krajiny omezením prodeje chráněných (ohrožených) druhů živočichů představuje nepochybně obecný zájem celé společnosti, pro který lze vlastnické právo přiměřeně a na základě zákona omezit. (8) Soud se pro nekonkrétnost nezabýval námitkou žalobce o nesprávné aplikaci platného práva, neboť v námitce chyběly náležitosti podle § 71 odst. 1 s. ř. s. V té souvislosti je třeba doplnit, že ohledně druhého přestupku dle § 87 odst. 3 písm. l) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, skutkově spočívajícího v tom, že žalobce včas nesplnil podmínku č. 4 rozhodnutí o povolení chovu jestřábů lesních oznámit úhyn chovaného živočicha, se žalobce ani nedomáhal přezkoumání správního rozhodnutí žalobou a soud se tímto případem také nezabýval. Výhrady k posuzování okolností tohoto přestupku zmínil žalobce až v kasační stížnosti (viz dále). Argumenty kasační stížnosti (9) Žalobce (stěžovatel) vytýká soudu pochybení, spočívající v tom, že: - odmítl námitku, že omezuje jeho vlastnické právo, konkrétně právo vlastníka svobodně nakládat s vlastním majetkem, zaručené čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, - se nevypořádal s jeho názorem o vyloučení společenské nebezpečnosti jeho jednání, například jak by vlastní odchov sokolů mohl poškodit obecný zájem na ochraně přírody a jejich ohrožených živočišných druhů. Polemizoval rovněž se základním argumentem správních orgánů, který se týkal nedovoleného prodeje chráněných sokolů a setrval u tvrzení, že jednak pouze zjišťoval zájem na trhu a rovněž vycházel z toho, že mu bude udělena výjimka z obecného zákazu prodeje těchto živočichů, - ignoroval jeho námitku proti odůvodnění výše uložené pokuty včetně toho, že žalobci byl k tíži přičten přestupek, za který byl sankcionován před víc než šesti lety, - odmítl námitku porušení zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. ČIŽP žalobci kontrolu předem neoznámila a v důsledku toho žalobce neměl připraveny všechny požadované doklady a to mu bylo přičteno k tíži, - se soud nezabýval námitkou nesprávné aplikace platného práva. V kasační stížnosti polemizoval na téma včasného oznámení úhynu jestřába lesního z jeho chovu a rovněž o důkazní povinnosti v přestupkovém řízení. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti (10) Žalovaný předně odmítá stěžovatelovo tvrzení o omezení výkonu jeho vlastnického práva odkazem na důvody, které uvedl již městský soud v napadeném rozhodnutí (vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Takový zájem (a mezinárodní povinnost a odpovědnost státu) právě představuje ochrana druhů ohrožených vyhynutím nebo vyhubením a to, mimo jiné, prostřednictvím regulace obchodu s nimi. Žalovaný zdůraznil, že stěžovatel nebyl sankcionován za existenci vlastnictví, v tomto případě vlastního odchovu sokolů, nýbrž za to, že nedodržel pravidla, kterými se řídí obchodní transakce v daných případech. (11) Žalovaný odmítl rovněž stěžovatelovu kritiku nedostatečně odůvodněné výše sankce. Připomněl, že úvaha správních orgánů o výši sankce se pohybovala v intencích zákonných kriterií (§ 12 zákona o přestupcích). Sankce z minulosti byla zohledněna právě proto, že byla uložena za typově obdobné jednání (nedodržení pravidel týkajících se chráněných živočichů). (12) Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením stěžovatele, že mu provedení kontroly mělo být předem oznámeno, neboť ze zákona nic podobného nevyplývá. (13) Konečně tvrzení stěžovatele, že splnil telefonicky podmínku nahlášení úhynu chovaného exempláře, žalovaný zpochybnil odkazem na stanovisko krajského úřadu, že taková hlášení telefonicky nepřijímá a podle stanovených podmínek to ani není možné, neboť oznámení musí být podloženo zprávou veterinárního lékaře. Argumentace Nejvyššího správního soudu (14) Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že výhrady proti přestupku dle §