1 As 82/2011 — Nejvyšší správní soud

1 As 82/2011- 117 - text 1 As 82/2011 - 117 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: A. A. zastoupeného JUDr. Jaromírem Harvánkem, advokátem se sídlem Borová 1, Brno, proti žalované: Police České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje České Budějovice, odbor cizinecké policie, se sídlem Pražská tř. 558, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 1. 2011, č. j. KRPC-6052/ČJ-2011-020022-CB, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2011, č. j. 10 A 25/2011 - 69, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované s e právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . IV. Odměna advokáta JUDr. Jaromíra Harvánka s e u r č u j e částkou 9013 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Rozhodnutím ze dne 25. 1. 2011 rozhodla žalovaná podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen zákon o pobytu cizinců) o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění z území České republiky. Dobu zajištění stanovila na 180 dní. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 6. 4. 2011, č. j. 10 A 25/2011 - 69, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení tohoto rozsudku krajského soudu. [2] Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že o správním vyhoštění stěžovatele rozhodlo pravomocně již dne 12. 1. 2006 Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie v Brně s tím, že doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území byla stanovena na pět let. Platnost tohoto rozhodnutí zahrnovala období od 21. 6. 2006 do 21. 6. 2011. Žalobce je evidován jako nežádoucí osoba v Schengenském informačním systému a doba vyhoštění je uvedena i v záznamu evidence nežádoucích osob. Rakouská republika a následně i Česká republika rozhodly o zamítnutí vstupu žalobce do schengenského prostoru. Žalobce opakovaně (třikrát) vycestoval do Rakouska, odkud byl vždy vrácen zpět do České republiky a existuje tedy odůvodněný předpoklad, že se takového jednání dopustí znovu. Nic nenasvědčuje tomu, že by se dobrovolně vrátil do svého domovského státu. Nadto v současnosti ani nedisponuje platným cestovním dokladem. Z uvedeného vyplývá, že u žalobce jsou splněny zákonné důvody pro jeho zajištění na základě § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. [3] Skutečnost, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu, není dle krajského soudu v dané věci rozhodná. Nevylučuje totiž možnost zajištění cizince za účelem správního vyhoštění. Žalobci nebyl do současné doby vystaven průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany ani víza a nadále existuje obava, že by pobýval na území ČR bez platných dokladů, neboť do současnosti nebyla jeho totožnost řádně ověřena. Žalobce svými argumenty nevyvrátil závěr správních orgánů o možnosti zajistit jej podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Problematikou řízení o udělení mezinárodní ochrany se však nadále stěžovatel v kasační stížnosti již nezabývá. [4] V podání předaném k poštovní přepravě dně 22. 3. 2011 namítá žalobce neoprávněnost svého převozu z Rakouska do České republiky, neboť podle čl. 16 odst. 3 Dublinského nařízení je státem odpovědným za posouzení jeho žádosti Rakousko. Krajský soud tuto námitku pro opožděnost odmítl. V rámci řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění se soud nemohl zabývat ani správností postupu rakouských státních orgánů při předání žalobce do ČR. Tyto námitky jsou použitelné v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Odkaz žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 8 A 94/2010 – 26 považuje krajský soud za nepřípadný, neboť nepojednává o zajištění osoby podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Krajský soud proto uzavřel, že důvody pro zajištění žalobce podle cit. ustanovení zákona o pobytu cizinců vyhodnotila žalovaná řádně, také soud je shledal důvodnými, a proto rozhodl o zamítnutí žaloby. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [5] Stěžovatel kasační stížností napadl rozsudek krajského soudu pro důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Rozsudek krajského soudu navrhuje zrušit a věc soudu vrátit k dalšímu řízení. [6] Žalobce především zdůraznil, že se nemůže vrátit zpět do Dagestánu, neboť byl ve své zemi pronásledován a patrně by došlo k jeho zatčení a uvěznění. Důvodem je zapojení jeho rodiny do konfliktu Rusko – Čečensko a následná opatření ze strany ruských státních orgánů. Jeho bratrům byl v Rakousku přiznán statut politických uprchlíků. V té souvislosti označil přístup krajského soudu, který se tvrzenými okolnostmi odmítl zabývat proto, že byly uplatněny po uplynutí lhůty dle § 72 odst. 1 s. ř. s. (vzhledem k § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 71odst. 2 s. ř. s.) za příliš formalistický. [7] Stěžovatel považuje za významné, že žalovaná ve svém rozhodnutí uvádí dvě nepravdivé okolnosti. Podle jeho tvrzení není pravda, že byl v Rakousku odsouzen za nelegální práci a dále ani to, že ilegálně přicestoval do České republiky, ačkoli mu bylo uloženo správní vyhoštění. Do České republiky jej eskortovala proti jeho vůli rakouská policie. Dále poukazuje na skutečnost, že účinky správního vyhoštění za několik dnů vyprší. [8] Stěžovatel dále upozorňuje na vady řízení, jež předcházely vydání napadeného rozsudku. Protokol o podání vysvětlení, rozhodnutí o zadržení, předvolání k soudnímu jednání a rozsudek byly stěžovateli předány pouze v českém jazyce s tím, že u tohoto jednání byl přítomen tlumočník, který mu jej přeložil. Stěžovatel neměl možnost hlubšího seznámení se s důvody rozhodnutí, a proto také nemohl v žalobě uplatnit všechny podstatné okolnosti, které by ve výsledku mohly vést k jinému rozhodnutí ve věci (viz dále bod [10]). Stěžovatel se domnívá, že krajský soud podal příliš formalistický výklad § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) při posuzování včasnosti některých žalobních námitek. [9] Nezákonnost rozhodnutí soudu dovozuje z toho, že se soud nezabýval existencí všech důvodů pro jeho zajištění. Podle stěžovatele při zajištění cizince nepostačuje konstatování, že je stěžovatel evidován v Schengenském informačním systému; k zajištění může dojít pouze, pokud je takový zásah nezbytný vzhledem ke všem okolnostem případu, např. pokud se lze důvodně domnívat, že cizinec představuje hrozbu pro bezpečnost a veřejný pořádek, což lze dovodit i z čl. 9 Paktu o občanských a politických právech. Dle stěžovatele u něj takové okolnosti dány nebyly. Krajský soud se měl vypořádat s námitkou, že žalobce nebude narušovat veřejný pořádek a posoudit, zda správní orgány dostatečně přihlédly ke všem rozhodným skutečnostem. Pokud tuto námitku označil za nedůvodnou, zatížil své rozhodnutí nezákonností spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. [10] Stěžovatel má za to, že napadený rozsudek je též nepřezkoumatelný, neboť není relevantně, transparentně a ve všech potřebných aspektech odůvodněn. Nic víc ke specifikaci této námitky neuvedl. [11] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se ztotožňuje s napadeným rozsudkem krajského soudu a v podrobnostech odkázala na své stanovisko k žalobě ze dne 22. 3. 2011. Přípisem ze dne 20. 7. 2011 doplnila, že předmětné zajištění stěžovatele bylo dne 19. 7. 2011 ukončeno a stěžovatel byl dopraven podle § 46 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), do azylového zařízení. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že při posuzování důvodnosti kasační stížnosti nenalezl žádné vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. [13] Žalobce byl rozhodnutím příslušného útvaru Policie ČR ze dne 25. 1. 2011zajištěn za účelem správního vyhoštění, a to dle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Tedy proto, že byl evidován v informačním systému smluvních států z důvodů, které jsou v rozhodnutí pečlivě uvedeny. Zajištění bylo nařízeno na maximální zákonem povolenou dobu 180 dnů. Na tomto místě je třeba zopakovat a zdůraznit, že existence důvodů zajištění žalobce byla v řízení před orgány Policie ČR náležitě prokázána a ostatně nebyla zpochybněna ani samotným žalobcem, který jen po svém a ve svůj prospěch tuto skutečnost interpretuje. [14] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že požádal o mezinárodní ochranu a řízení o jejím poskytnutí neskončilo. Důkaz o tom sice nebyl předložen, nikdo však t