11 Co 144/2010 — Nejvyšší správní soud

14 Kse 4/2011- 79 - text 14 Kse 4/2011 - 83 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a členů JUDr. Zdeňka Novotného, Mgr. Ing. Josefa Cingroše, Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Jany Nowakové Těmínové a Mgr. Petra Škvaina, o návrhu ministra spravedlnosti ze dne 8. 3. 2011, č. j. 2506/2010-OD-DOH/7, na zahájení kárného řízení proti JUDr. S. P., zast. JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem, se sídlem Převrátilská 330, Tábor, při ústním jednání konaném dne 20. 6. 2011, t a k t o : JUDr. S. P., nar. X, soudní exekutor Exekutorského úřadu Písek, se sídlem Prokopova 339/14, Písek, j e v i n e n , ž e jako soudní exekutor v řízení vedeném pod sp. zn. 117 EX 237/10 po 21. 5. 2010, kdy mu byl doručen návrh povinných na odklad exekuce, nadále pokračoval v exekučním řízení a činil úkony směřující k provedení exekuce; dne 25. 10. 2010 vyhotovil a následně rozeslal tři vyrozumění č. j. 117 EX 237/10 - 137, č. j. 117 EX 237/10 - 139 a č. j. 117 EX 237/10 - 140 o právní moci usnesení o nařízení exekuce peněžním ústavům s žádostí o zaslání blokovaných peněžních prostředků a dne 25. 10. 2010 vyhotovil a následně zaslal zaměstnavateli povinného vyrozumění č. j. 117 EX 237/10 - 138 o právní moci usnesení o nařízení exekuce s žádostí o zaslání blokovaných peněžních prostředků, t e d y závažným způsobem porušil své povinnosti při výkonu exekuční činnosti stanovené právním předpisem, t í m s p á c h a l kárné provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Podle § 116 odst. 3 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb. s e m u u k l á d á kárné opatření ve formě n a p o m e n u t í . O d ů v o d n ě n í : Ministr spravedlnosti podal návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. S. P. pro kárné provinění, kterého se měl dopustit tím, že jako soudní exekutor v řízení vedeném pod sp. zn. 117 EX 237/10 po 21. 5. 2010, kdy mu byl doručen návrh povinných na odklad exekuce, nadále pokračoval v exekučním řízení a činil úkony směřující k provedení exekuce. Zejména dne 2. 6. 2010 vydal exekuční příkaz č. j. 117 EX 237/10 - 108 k postižení účtu povinné u ČSOB a. s., dne 25. 10. 2010 vydal dvě usnesení č. j. 117 EX 237/10 - 134 a č. j. 117 EX 237/10 - 135, kterými ustanovil znalce k ocenění nemovitostí povinných, dne 25. 10. 2010 vyhotovil a následně rozeslal tři vyrozumění č. j. 117 EX 237/10 - 137, č. j. 117 EX 237/10 - 139 a č. j. 117 EX 237/10 - 140 o právní moci usnesení o nařízení exekuce peněžním ústavům s žádostí o zaslání blokovaných peněžních prostředků a dne 25. 10. 2010 vyhotovil a následně zaslal zaměstnavateli povinného vyrozumění č. j. 117 EX 237/10 - 138 o právní moci usnesení o nařízení exekuce s žádostí o zaslání blokovaných peněžních prostředků, čímž měl porušit ustanovení § 54 odst. 2, § 46 odst. 1 a § 2 věty druhé exekučního řádu. Kárně obviněný ve svém vyjádření uvedl, že skutkový děj vylíčený v žalobě činí nesporným. Vyslovil však přesvědčení, že skutek, který je mu kladen za vinu, není kárným proviněním, neboť je věcí úvahy, kdy má návrh na odklad odkladné účinky a kdy nikoliv. Odkladný účinek návrhu na odklad exekuce ve smyslu § 54 odst. 2 exekučního řádu není ze zákona přiznán každému podání, ale pouze takovým, u nichž lze mít za to, že nejsou svévolná a nepředstavují zřejmě bezúspěšné uplatnění práva. Po posouzení návrhu na odklad exekuce dospěl k závěru, že návrh je návrhem zřejmě bezúspěšným, k čemuž ho vedly dva důvody, jeden skutkový a jeden právní. Pokud jde o skutkové okolnosti, vycházel z e-mailu, který mu dne 16. 2. 2010 zaslal člen představenstva oprávněného, v němž uvedl, že listina, na jejímž základě se povinní domáhají zastavení a eo ipso i odkladu pro případ zastavení, mu není známa, dokonce poukazoval na možné trestněprávní chování ze strany povinných, resp. bývalého člena představenstva oprávněného. Tyto skutečnosti dále nezkoumal, neboť bylo věcí soudu, aby případné nejasnosti odstranil. Pochybnost vyslovená oprávněným se mu jevila dostatečně intenzivní na to, aby se úvahami o účelnosti návrhu zabýval. Pokud jde o formu podání oprávněného, uvedl, že s panem D., členem představenstva, komunikuje e-mailem poměrně často, sepisuje pro tohoto oprávněného exekutorské zápisy a provádí pro něj několik exekucí. Neměl tudíž žádnou pochybnost o identitě či pravosti takového přípisu. Dohodu ze dne 16. 5. 2007 považoval za soukromou listinu, neboť její legalizací se neosvědčuje ani pravdivost ani správnost údajů, které jsou v listině obsaženy. Pokud jde o právní důvody, vyslovil pochybnosti o tom, zda je možné účinky a důsledky exekučního titulu derogovat dohodou účastníků ve formě soukromé listiny. Není doposud dostatečně literárně ani v soudní praxi deklarováno, zda k tomu, aby exekutorský zápis s přímou vykonatelností ztratil tuto vlastnost, postačí prostá dohoda stran nebo zda projev vůle k jeho derogaci musí být učiněn stejnou formou. S ohledem na závažnost ujednání obsažených v exekutorském zápisu měl za to, že k odnětí účinnosti exekučního titulu může dojít toliko formou, v jaké takový titul vznikl. Dále namítal, že důvodně očekával, že soud, který o návrhu na zastavení rozhodoval již od února 2010 a od 28. 5. 2010 o návrhu na odklad, rozhodne v zákonem stanovené lhůtě, tedy do patnácti dnů. Soud zůstal ve věci nečinný a o návrhu na odklad a zastavení rozhodl teprve dne 5. 11. 2010, aniž se zabýval právními otázkami a aniž provedl skutková zjištění, kterými by postavil najisto existenci dohody. Kárně obviněný dále uvedl, že nepovažuje za možné, aby v případě pochybností o existenci dohody provedl další zjišťování, jak požaduje kárný žalobce. Zdůraznil, že jeho úvahy nebyly vedeny svévolně, ale byly limitovány skutkovými okolnostmi a právním hodnocením. Kárný žalobce ve vyjádření k obhajobě kárně obviněného uvedl, že ověřovací doložka notáře je veřejnou listinou a soudní exekutor měl mít za prokázané, že statutární orgán dohodu skutečně uzavřel, než by případně byl prokázán opak. Vyslovil názor, že pro vzdání se práva uplatnit nárok z uvedeného titulu není předepsána žádná obligatorní forma a nastupuje tedy prostá úvaha, že později učiněná dohoda stran mění dohodu předcházející. Uvedenou dohodu bez výhrad přijal i Okresní soud v Domažlicích a označil ji za důvod, pro který byla exekuce nepřípustná. Podle názoru kárného žalobce důvody uváděné kárně obviněným mohly vzbudit pochybnosti o úspěšnosti návrhu povinných v řízení před soudem. Nemohly však být důvodem zřejmě bezúspěšného uplatňování práva. Kárný žalobce připojil podání zástupce povinných, v němž se uvádějí skutečnosti charakterizující majetkovou újmu a újmu na pověsti povinných. Kárně obviněný v podání ze dne 7. 5. 2011 uvedl, že jestliže vyšly najevo pochybnosti o pravdivosti podaného návrhu, což ve své replice připouští i kárný žalobce, pak nebylo na místě odkladný účinek návrhu přiznávat. Otázky sporné a pochybné má v exekučním řízení řešit a odstraňovat soud. Namítal dále, že kárný žalobce pomíjí, že v době, kdy byl návrh podán, běželo zároveň řízení o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce. V této době nebylo možné činit žádné úkony k realizaci exekuce. Pokud byly vydávány exekuční příkazy, pak se jedná o úkony, které jsou před právní moci usnesení i po podání návrhu na odklad exekuce přípustné. K listině předložené kárným žalobcem (dopis stěžovatelů ze dne 11. 4. 2011), kárně obviněný uvedl, že její předložení považuje za zcela zmatečné, neboť listina nemá vztah k žalovanému skutku a je založena na značně difamujících tvrzeních. Při jednání kárného soudu setrvali kárně obviněný i kárný žalobce na svých stanoviscích. Kárný žalobce navrhoval, aby byl kárně obviněný uznán vinným a bylo mu uloženo kárné opatření ve formě písemného napomenutí. Kárně obviněný navrhoval, aby byl kárné žaloby zproštěn, neboť skutek, který je mu kladen za vinu, není kárným proviněním. Kárný senát především zjistil, že návrh byl z hlediska subjektivní i objektivní lhůty podán včas a účinně, neboť byl podán osobou k tomu oprávněnou do šesti měsíců poté, kdy se navrhovatel dozvěděl o kárném provinění (listopad 2010) a nejpozději do tří let poté, kdy mělo ke spáchání kárného provinění dojít (říjen 2010). Návrh na zahájení kárného řízení došel Nejvyššímu správnímu soudu dne 16. 3. 2011. Ze spisu Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 7 Nc 3566/2009 bylo zjištěno, že oprávněný SINCOM leasing a. s. podal dne 16. 11. 2009 u Okresního soudu v Domažlicích návrh na nařízení exekuce proti pěti povinným: 1. DREVSKOM, s. r. o., 2. Ing. V. B., 3. K. B., 4. Ing. I. J., 5. M. S. Exekučním titulem byl exekutorský zápis č. j. 017 EZ 17/07 se svolením k vykonatelnosti sepsaný dne 20. 4. 2007 Mgr. M. D., soudní exekutorkou. Usnesením ze dne 11. 1. 2010, č. j. 7 Nc 3566/2009 - 46, nařídil okresní soud exekuci proti pěti povinným k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 6 370 275 Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení a pro náklady exekuce a n