2 As 58/2011 — Nejvyšší správní soud

2 As 58/2011- 78 - text 2 As 58/2011 - 84 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: T. T. T., zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Hladíkem, se sídlem Příkop 6, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2010, č. j. 10 Ca 238/2009 - 49, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Průběh řízení [1.] S žalobcem (dále jen „stěžovatel“), jemuž bylo dne 19. 12. 2005 vydáno povolení k trvalému pobytu na území ČR podle § 87e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, bylo roku 2008 zahájeno správní řízení ve věci zrušení tohoto povolení, a to poté, co jeho manželka M. M. při podání vysvětlení dne 27. 6. 2008 uvedla, že s ním uzavřela manželství pro peníze, konkrétně pro 15 000 Kč, přestože nakonec dostala jen 5000 Kč, a to v době, kdy byla ve finanční tísni a přespávala na nádraží. S manželem ovšem poté nikdy nevedla společnou domácnost. Totéž uvedla následně i formou vyjádření účastníka správního řízení a totéž vypověděl i její otec jako svědek. Sám stěžovatel ve svém vyjádření uváděl, že se se svou manželkou seznámil v Ostravě na tržnici, pak musel odjet do Polska, ale během té doby si alespoň psali. Když přijel příště do ČR, rozhodli se, že se vezmou, protože se měli rádi. Od té doby vždycky do ČR za manželkou po několika týdnech jezdil, přispíval jí na oblečení a vybavení kuchyně a navštěvoval její rodinu a i nyní s ní chce žít a konečně založit společnou domácnost. [2.] Na tomto základě vydala Policie ČR – Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Ostrava, Inspektorát cizinecké policie Ostrava – detašované pracoviště Ostrava, Skupina povolování pobytu (dále jen „prvostupňový orgán“) rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, č. j. CPOV-4281/ČJ-2008-61PO-CI, jímž podle § 87l odst 1 písm. a) a b) zákona o pobytu cizinců zrušila stěžovateli povolení k trvalému pobytu na území ČR a stanovila mu dobu 30 dnů na vycestování z území ČR. Vyšla z toho, že podmínku k udělení povolení k trvalému pobytu podle § 87e odst. 1 zákona o pobytu cizinců splnil stěžovatel v roce 2005 díky tomu, že po velmi krátkodobé známosti uzavřel sňatek za úplatu. Prvostupňový orgán zhodnotil všechny okolnosti a rozpory ve výpovědích (stěžovatel například tvrdil, že navštěvuje manželku i její rodinu včetně bratra a sestry; naopak jeho manželka, která má ve skutečnosti pouze sestry, uvedla, že jej viděla jen v době vyřizování trvalého pobytu a od roku 2005 už nikdy) a dospěl k závěru, že stěžovatel uzavřel manželství účelově s cílem získat povolení k trvalému pobytu. To zároveň označil za závažné narušení veřejného pořádku, přičemž vyšel i z čl. 27 odst. 2 a 35 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Vzhledem k tomu, že stěžovatelovo manželství bylo od začátku čistě formální, jakkoli bylo právoplatně uzavřeno, shledal prvostupňový orgán zrušení povolení k trvalému pobytu přiměřeným i z hlediska zásahu do stěžovatelova soukromého nebo rodinného života. [3.] Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, v němž vytkl prvostupňovému orgánu neuvedení procesních předpisů, podle nichž postupoval, a nebylo tak jasné, o jaký druh řízení o zrušení pravomocného správního rozhodnutí ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, šlo, neboť o obnovu řízení podle jeho § 100 odst. 1 jít nemohlo. Dále vytkl prvostupňovému orgánu, že zákon o pobytu cizinců aplikoval retroaktivně, neboť měl postupovat podle úpravy platné v době, kdy mu bylo vydáno povolení k trvalému pobytu, a nikoli podle ustanovení § 87l ve znění platném od 27. 4. 2006. [4.] Policie České republiky, ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „odvolací orgán“) jeho odvolání zamítla rozhodnutím ze dne 23. 6. 2009, č. j. CPR-3134-1/ČJ-2009-9CPR-C218. V něm odvolací orgán vysvětlil, že nešlo o přezkumné řízení nebo o obnovu řízení o udělení povolení k trvalému pobytu, nýbrž o speciální řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podle § 87l zákona o pobytu cizinců. Aplikace zákona o pobytu cizinců přitom nebyla retroaktivní, neboť prvostupňový orgán zjistil skutečnosti vedoucí k uzavření manželství až v roce 2008. Výsledné rozhodnutí přitom vycházelo z vymezení pojmu veřejný pořádek provedeného v judikatuře Městského soudu v Praze. Odvolací orgán shledal, že stěžovatelovo povolení k trvalému pobytu bylo možno zrušit jak podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, tak podle jeho písmene b), a toto rozhodnutí o zrušení nemělo ani dopad do stěžovatelova soukromého a rodinného života. [5.] Stěžovatel napadl rozhodnutí o odvolání žalobou k městskému soudu. V ní zopakoval námitku retroaktivity aplikace § 87l zákona o pobytu cizinců, navrhl dokonce městskému soudu předložení návrhu na zrušení tohoto ustanovení k Ústavnímu soudu a připomněl, že toto ustanovení je pouze hmotněprávní normou, neupravující samostatný druh řízení či procesní úpravu rušení trvalého pobytu, takže řízení vedené pouze podle tohoto ustanovení je nezákonné pro nepřezkoumatelnost. [6.] Následně městský soud zamítl rozsudkem ze dne 8. 12. 2010, č. j. 10 Ca 238/2009 - 49, i samotnou žalobu. Shledal, že procesní postup správních orgánů odpovídal zákonné úpravě obsažené ve správním řádu i v zákoně o pobytu cizinců. Šlo o samostatné správní řízení, na něž se podle obecného odkazu v § 168 zákona o pobytu cizinců použijí obecná ustanovení o správním řízení, nikoli přímo ustanovení upravující přezkumné řízení či obnovu řízení a nové rozhodnutí, neboť na ně zákonodárce pro případ řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu nijak výslovně neodkázal. V postupu správních orgánů nelze shledat ani retroaktivní aplikaci zákona, neboť už podle znění zákona o pobytu cizinců platného v době, kdy stěžovatel uzavřel svůj fiktivní sňatek a požádal o povolení k trvalému pobytu, byl fiktivní sňatek pokládán judikaturou městského soudu i Nejvyššího správního soudu za porušení veřejného pořádku závažným způsobem, takže již k nabytí stěžovatelova trvalého pobytu došlo v rozporu s tehdy platnou právní úpravou a nemohlo tak u něj dojít k porušení zásady ochrany nabytých práv. Správní orgány jsou navíc povinny rozhodovat v souladu s právní úpravou platnou v době jejich rozhodování, takže v daném případě nepochybily, když rozhodly dle platného ustanovení § 87l odst. 1 písm. a) a b) zákona o pobytu cizinců; ovšem zjištěný skutkový stav, spočívající v účelovém uzavření manželství dne 13. 12. 2005, kdy byl sňatek uzavřen, posoudily dle právní úpravy ve znění do 26. 4. 2006. Obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat povolení k trvalému pobytu formou účelového uzavření manželství nemůže založit nabytí práv v dobré víře, takže stěžovatelem nabytá práva nebyla hodna ochrany, jíž se dovolával. Nebylo ani důvodu předkládat věc k posouzení Ústavnímu soudu. II. Obsah kasační stížnosti [7.] Stěžovatel v kasační stížnosti směřující proti tomuto rozsudku uplatňuje důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), když namítá nesprávné posouzení právní otázky městským soudem a nepřezkoumatelnost jeho rozsudku. [8.] Stěžovatel v kasační stížnosti setrvává na stanovisku, že prvostupňový orgán měl postupovat v souladu se správním řádem, tedy v rámci přezkumného řízení podle jeho § 94 nebo v rámci obnovy řízení podle § 100, nikoli dle obecných ustanovení o správním řízení, neboť bylo přezkoumáváno a měněno dřívější pravomocné rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu. Pokud správní orgány neuvedly, podle jakých procesních ustanovení postupovaly, je jejich rozhodnutí nepřezkoumatelné. Stěžovatel také vytýká městskému soudu, že se snaží nahrazovat chybné argumenty odvolacího orgánu, který chybně označoval § 87l odst. 1 zákona o pobytu cizinců za ustanovení hmotněprávní i procesněprávní. Tím zatěžuje městský soud svůj rozsudek nepřezkoumatelností, jež plyne i z toho, že na jedné straně tvrdí, že se odvolací orgán vypořádal s námitkami stručně, a nikoli zcela vyčerpávajícím způsobem, na druhé straně však způsobem, z nějž je zřejmá správní úvaha odvolacího orgánu. [9.] Dále se prý městský soud nepřezkoumatelně vypořádal se stěžovatelovou námitkou, že skutečnosti vedoucí ke zrušení jeho pobytu existovaly již ke dni podání žádosti o povolení k trvalému pobytu. Nešlo tedy o skutečnost, která by vznikla až v roce 2008 jako nová, jak tvrdil odvolací orgán. To ostatně popíral i městský soud, když uvedl, že správní orgány posoudily zjištěný skutkový stav spočívající v účelovém uzavření manželství dne 13. 1