2 As 72/2011 — Nejvyšší správní soud

2 As 72/2011- 181 - text 2 As 72/2011 - 181 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: TEKOSO  STK, spol. s r. o., se sídlem Praha 6, Nebušice, Nám. Padlých 20, zastoupeného Mgr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou se sídlem Veverkova 1101/1, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží L. Svobody 12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2011, č. j. 11 A 175/2010 - 132, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1.] Žalobce (dále také „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadl shora označený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba brojící proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva dopravy ze dne 16. 6. 2009, č. j. 28/2008-150-STK3/14. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 21. 7. 2008, č. j. 4064/DS/07-29, kterým bylo žalobci odejmuto oprávnění k provozování stanice technické kontroly pro osobní automobily podle ustanovení § 59 písm. a) a § 80 odst. 3 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 56/2001 Sb.). [2.] Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že stěžovatel v případě technické prohlídky vozidla Ford Fiesta, registrační značky x, provedené dne 16. 7. 2007, nezjistil blíže specifikované nebezpečné závady, které se na tomto vozidle prokazatelně vyskytovaly, a byly zjištěny pouze závady lehké. Dne 15. 9. 2007 pak došlo k dopravní nehodě, při níž řidička D. Ž. uplatňovala technickou závadu na vozidle. II. Obsah kasační stížnosti [3.] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu kasační stížností (argumentačně doplněnou dne 22. 6. 2011) v celém rozsahu z důvodů tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů  dále jen „s. ř. s.“], pro vady řízení, neboť skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, nemá oporu ve spisech [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a pro nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. [4.] Nezákonnost spatřuje stěžovatel v postupu podle vyhlášky č. 103/1995 Sb., o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel, která však byla k 31. 12. 2001 zrušena a dodnes nebyla nahrazena. V rozhodné době tak neexistoval právní předpis, který by stanovoval přesná pravidla pro zatřídění jednotlivých závad silničních vozidel toho kterého stupně. Proto nemohla být porušena ani vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel. [5.] Stěžovatel dále poukazuje na to, že Věstník dopravy sice považuje za závazný, nicméně v č. 4/2002 byl v instrukci obsažen odkaz na zrušenou vyhlášku a nikoliv pouze na její přílohu. Nelze odkazovat na zrušené předpisy s tím, že dokud nebudou nahrazeny novými, tak stále platí, jelikož k tomu je zapotřebí rozhodnutí zákonodárce a nikoliv exekutivy. Skutečnost, že žalovaný nevypracoval nový podzákonný předpis a pouze odkázal na předpis fakticky již neexistující pak nelze klást k tíži stěžovatele. Tyto mezery v právní úpravě totiž nelze vykládat v neprospěch soukromoprávního subjektu. Stěžovatel v této souvislosti vytýká městskému soudu, že se nedostatečně vypořádal s otázkou možnosti „oživit“ podzákonný předpis vázaný na již zrušený zákon. Soud totiž pouze cituje vyjádření žalovaného a konstatuje, že se ztotožňuje s jeho názorem. [6.] Stěžovatel zpochybňuje i správnost ztotožnění vozidla, které bylo přistaveno k technické kontrole, a které se účastnilo dopravní nehody. Stěžovatel k tomu navrhl důkazy, které však městský soud odmítl provést s poukazem na ustanovení § 75 s. ř. s. Za této situace však není zřejmé, jak jinak měl stěžovatel prokázat nedostatky v dokazování v průběhu správního řízení. Konkrétně poukazuje na znalecký posudek ing. B. M., z něhož je patrno, že identifikace vozidla byla provedena podle registrační značky x, což je lehce přenosný identifikační znak. Pokud by byla identifikace provedena podle dalšího identifikátoru, jako je např. VIN kód, mělo to být uvedeno ve znaleckém posudku, což se však nestalo. Z vyjádření Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně vyplývá, že znalecký posudek ing. M. byl vypracován pouze za účelem zhodnocení skutečností vedoucích k dopravní nehodě a není jej proto možno využít jako důkaz k prokázání totožnosti vozidla majícího účast na dopravní nehodě dne 15. 9. 2007 s vozidlem, které prošlo technickou kontrolou u stěžovatele. Protože se jednalo o vrak, mělo dojít k přesné identifikaci znalcem ustanoveným za účelem ztotožnění vozidla. [7.] Jediný důkaz, prokazující totožnost předmětného vozidla, byla výpověď svědkyně K. (majitelky vozidla v době provedení technické prohlídky u stěžovatele), jejíž věrohodnost však stěžovatel zpochybňuje. Rozpory spatřuje v tom, že na straně jedné tvrdila, že byla na technické kontrole osobně, avšak ze spisu bylo zjištěno, že daného dne udělila plnou moc M. Š. za účelem opravy typu motoru v dokladech od vozidla. K přepisu typu motoru přitom došlo v mezidobí mezi technickou prohlídkou a opakovanou technickou prohlídkou. Notářský zápis obsahující výpověď svědka Š. byl sice pořízen až v roce 2010, ale tohoto svědka bylo možno vyhledat dříve. Svědkyně K. dále v trestním řízení nejprve vypověděla, že byla u stěžovatele na technické prohlídce i na měření emisí, nicméně s odstupem tří let uvedla, že na měření emisí byla téhož dne na jiné STK. Dále tato svědkyně sdělila, že viděla na linku, kde byly testovány brzdy jejího vozidla, nicméně pokud by bylo provedeno místní šetření, muselo by být zjištěno, že to není technicky možné. Všechny tyto důkazy byly k dispozici již v rámci původního správního řízení, případně ve spise trestním, a bylo možno je soudem provést. [8.] Stěžovatel dále tvrdí, že vozidlo mající účast na dopravní nehodě nebylo ani řádně zajištěno a ztotožněno, což umožnilo paní K. jeho předčasnou likvidaci ještě před zahájením správního i trestního řízení. Vozidel Ford Fiesta totožné registrační značky a VIN prý existuje více, o čemž svědčí to, že vozidlo stejné značky a VIN kódu prošlo dne 3. 12. 2009 technickou kontrolou na STK Konratice, spol. s r. o. a následně bylo dne 14. 1. 2010 ekologicky zlikvidováno. [9.] Bylo dále zjištěno, že osobní automobil Ford Fiesta zn. x byl paní K. prodán dne 30. 7. 2007 J. S. K tomuto prodeji došlo dříve, než došlo k prodeji totožného vozidl paní Ž., která vozidlem stejné registrační značky dne 16. 7. 2007 havarovala. K tomu stěžovatel soudu předložil kopii notářského zápisu NZ 253/2010 notáře JUDr. J. H. osvědčující prohlášení J. S., majitele vozidla Ford Fiesta zn. x ke dni provedení technické kontroly v roce 2009, který rovněž prokazuje, že v rámci správního řízení nebyla řádně zjištěna totožnost vozidla účastnícího se na předmětné dopravní nehodě. [10.] Stěžovatel získal znalecký posudek na osobní automobil totožného typu, značky (včetně registrační) a VIN kódu karoserie, avšak vypracovaný až v roce 2009, přičemž se nejednalo o vrak, nýbrž o provozuschopné vozidlo. Protože dotčené vozidlo mělo být sešrotováno již v roce 2007, zůstává nejasné, jak mohlo existovat ještě v roce 2009. [11.] K prokázání toho, že paní Ž. byly prodány pouze doklady od daného či jiného vozidla, než které prošlo technickou kontrolou u stěžovatele, svědčí i obsah spisu vozidla, jelikož při převodu na paní Ž. nebyla provedena evidenční kontrola, včetně kontroly identifikačních znaků tak, aby došlo k nezpochybnitelnému ztotožnění. Přes tento nedostatek Městský úřad Kraslice přepis vozidla v operátu evidence provedl, čímž porušil svoje povinnosti. Přitom podle ustanovení § 6 odst. 5 písm. d) zákona č. 56/2001 Sb. je k řádnému převodu vozidla, pokud se nejedná o vozidlo nové, třeba jeho evidenční technické kontroly. [12.] K důvodům odnětí oprávnění k provozování STK stěžovatel namítá, že ve dvou případech mu byly vytknuty pouze drobné nedostatky, o čemž svědčí i druh a výměra uložených sankcí (5 000 Kč). I pokud by se v daném případě jednalo o závažné porušení povinností při provádění technických kontrol, jednalo se o první přestupek svého druhu a nebyla tak splněna zákonná podmínka opakovaného porušení povinností. [13.] Ze všech těchto důvodů navrhuje stěžovatel napadený rozsudek městského soudu zrušit. III. Vyjádření žalovaného [14.] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že předložené důkazy nebyly uplatněny v průběhu správního řízení a neprokázaly pochybení správního or