3 Ads 163/2010 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 163/2010- 75 - text 3 Ads 163/2010 - 75 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: Mgr. L. D., zastoupené Mgr. Ivo Žižkovským, advokátem se sídlem Martinská 10, Plzeň, proti žalované: Česká lékárnická komora, se sídlem Antala Staška 80, Praha 4, zastoupené Mgr. Jiřím Švejnohou, DiS, advokátem, se sídlem Vinohradská 126, Praha 3, proti rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 23. 10. 2008, č. j. 208/ČR/2008, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2010, č. j. 11 Ca 64/2009 – 37, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 14. 7. 2010, č. j. 11 Ca 64/2009 – 37 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým městský soud zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory (dále jen „čestná rada“) ze dne 23. 10. 2008, č.j. 208/ČR/2008 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím bylo stěžovatelce uděleno disciplinární opatření podmíněného vyloučení z České lékárnické komory (dále také „ČLK“ nebo „žalovaná“) se zkušební dobou v trvání tří let. Napadeným rozhodnutím čestná rada žalované shledala stěžovatelku vinnou tím, že jako odborná zástupkyně v Lékárně H., K., O., připustila v době od 1. 10. 2007 do 15. 5. 2008 výdej léčivého přípravku Nurofen Stopgrip tbl 24 a Modafen tbl 24 v množství přesahujícím množství obvyklé, tedy v množství vzbuzujícím podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku, když opakovaně a po delší dobu umožnila výdej uvedených léčivých přípravků v počtu 5 balení na jeden nákup, v mnoha případech však i v počtu 20 a více balení na jeden nákup, čímž porušila svou povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, povinnost znát a dodržovat předpisy pro výkon povolání, včetně vnitřních stavovských předpisů ČLK a povinnost nevykonávat komerční činnosti neslučitelné s důstojností profese lékárníka ani výkon své profese s těmito činnostmi nespojovat, v obchodních vztazích pak vystupovat jako čestný člověk, který se vystříhá nepoctivého jednání. Tím se stěžovatelka podle § 1 odst. 2 disciplinárního řádu ČLK dopustila disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „zákon č. 220/1991 Sb.“), v § 7 odst. 1 písm. a), b) organizačního řádu ČLK a v bodě 11 a 12] Etického kodexu ČLK. V odůvodnění napadeného rozhodnutí čestná rada žalované v prvé řadě uvedla, že její věcná příslušnost k projednání porušení povinností ze strany žalobkyně byla založena v důsledku jeho závažnosti ve smyslu § 7 odst. 1 disciplinárního řádu, a zkoumala podmínky pro projednání věci. Dále shrnula výsledky provedeného dokazování, a to zejména ze zápisu o prohlídce provedené inspektorem ČLK v Lékárně H., K., O. dne 15. 5. 2008, přehledu pohybů přípravku Nurofen Stopgrip tbl 24 a Modafen tbl 24 v této lékárně za období 1. 10. 2007 v nepřiměřeném množství připadajícím na jeden výdej. Dále čestná rada vyhodnotila rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 30. 11. 2006, č. j. KUOK 119493/2006, o změně registrace nestátního zdravotnického zařízení, podle něhož se stěžovatelka stala odbornou zástupkyní, a dále také osvědčení ČLK ze dne 5. 12. 2006, č. 346/2006, podle něhož stěžovatelka splňovala podmínky pro samostatný výkon činností při vedení lékárny v Lékárně H., K., O. Dále čestná rada žalované shrnula skutečnosti zjištěné při ústním jednání dne 23. 10. 2008, kde stěžovatelka zejména uvedla, že kontrola v její lékárně byla provedena za účasti Státního ústavu pro kontrolu léčiv a ona jí osobně nebyla přítomna, protože prožívala velmi těžké období kvůli smrti své matky. Poukázala na to, že její lékárna má charakter velké hypermarketové lékárny, kde jsou úplně jiné prodeje než v poliklinické lékárně, neboť sem firmy chodí nakupovat léky pro své zaměstnance. Zákonem není stanoveno, kolik balení je možno prodat, SÚKL pochybení nezjistil. Na dotaz členů čestné rady stěžovatelka uvedla, že v obdobném množství prodává i léky Paralen či Ibalgin. Čestná rada aplikovala ustanovení § 2 odst. 2 písm. c), d) a f) a § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., které tvoří zákonný rámec pro uplatňování disciplinární pravomoci žalované a stanovují členům ČLK povinnosti, které jsou dále upraveny a konkretizovány v ustanovení § 7 odst. 1 písm. a), b) organizačního řádu ČLK. Dále čestná rada odkázala na ustanovení § 49 odst. 3 věty třetí a čtvrté zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech, ve znění platném do 31. 12. 2007, podle něhož platilo, že má-li farmaceut pochybnost, že osoba, které léčivý přípravek vydává, není schopna zaručit správné zacházení s léčivým přípravkem či jej může zneužít, léčivý přípravek nevydá. Léčivý přípravek, jehož výdej není vázán na lékařský předpis, nevydá farmaceut také v případě podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku (obdobné ustanovení § 83 odst. 4 poslední věta zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, účinného od 1. 1. 2008). Čestná rada dále odkázala na příslušná ustanovení Etického kodexu ČLK a § 1 odst. 2 disciplinárního řádu ČLK, podle něhož jsou veškerá porušení povinností člena komory stanovených zákonem č. 220/1991 Sb. a právními předpisy upravujícími podmínky pro výkon lékárnického povolání a příslušnými předpisy ČLK, včetně chování poškozujícího dobrou pověst a vážnost lékárnického stavu, považována za disciplinární delikty, pro které se vede disciplinární řízení. Z uvedených premis čestná rada dovodila, že stěžovatelka jako odborný zástupce pro lékárnu je garantem činností v lékárně prováděných a odpovídá i za to, že všechny činnosti prováděné zaměstnanci lékárny jsou prováděny v souladu se zákonem, prováděcími předpisy i stavovskými předpisy. Z provedených důkazů čestná rada dovodila, že si stěžovatelka měla a mohla být vědoma, že výdeje léčivých přípravků Nurofen Stopgrip tbl 24 či Modafen tbl 24 nejsou činěny v souladu se zákonem o léčivech. Pokud stěžovatelka připustila výdej těchto léčivých přípravků v množství přesahujícím množství obvyklé, tedy množství vzbuzující podezření ze zneužití tohoto léčivého přípravku, porušila zákona o léčivech. Své povolání tak nevykonávala odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony [§ 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb.]. Současně nerespektovala ani etická pravidla pro výkon povolání lékárníka stanovená vnitřními stavovskými předpisy, když vykonávala komerční činnost neslučitelnou s důstojností profese lékárníka a v obchodních vztazích nevystupovala jako čestný člověk, který se vystříhá nepoctivého jednání. Ve smyslu citovaných zákonných ustanovení tak čestná rada shledala v jednání stěžovatelky disciplinární delikt spočívající v závažném porušení povinností člena ČLK uvedených v [§ 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., § 7 odst. 1 písm. a), b) organizačního řádu ČLK a také v bodě 11 a 12] Etického kodexu ČLK. Jednání stěžovatelky čestná rada vyhodnotila jako vysoce nebezpečné nejen ve vztahu k osobám ostatních lékárníků, členů ČLK, ale zejména ve vztahu k celé společnosti, neboť takové chování poškozuje dobrou pověst a vážnost lékárnického stavu v očích veřejnosti. Při stanovení druhu a výše disciplinárního opatření čestná rada hodnotila hlediska stanovená v ustanovení § 20 disciplinárního řádu ČLK a současně znovu pečlivě hodnotila všechny opatřené důkazy. Při ukládání disciplinárního opatření čestná rada přihlédla k tomu, že stěžovatelka v řízení nebyla ochotna připustit závažnost vzniklé situace v lékárně, která lékárnický stav velmi poškozuje u veřejnosti – pacientů a dále také vysokou závažnost jednání stěžovatelky. V žalobě proti napadenému rozhodnutí stěžovatelka uvedla, že se žádného porušení zákona nedopustila a neporušila ani Etický kodex ČLK. Uvedla, že v její lékárně jsou dodržovány veškeré zákony ČR i nařízení a předpisy ČLK. V případě konkrétních prodejů zmiňovaných léků neměla ani v jednom případě žádné podezření, že by mělo dojít k jejich zneužití. V některých případech si prodeje nevybavuje, ale domnívá se, že v těchto případech léky prodali jiní zaměstnanci lékárny k tomu oprávnění, a že tito zaměstnanci byli řádně poučení o všech předpisech, které se týkají výdeje léků. Stěžovatelka dále poukázala na stanovisko SÚKL, který na svých internetových stránkách uvedl, že zmíněné léky je možno prodávat neomezeně. Jedná se o léky, které se vydávají bez lékařského předpisu a u kterých se vede dlouhodobá evidence, kterou má pod kontrolou právě SÚKL