2 As 8/2008 — Nejvyšší správní soud

3 Ans 38/2010- 122 - text 3 Ans 38/2010 - 130 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: B. V., zastoupený Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: 1) Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 a 2) Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, na ochranu proti nečinnosti žalovaného 1) a 2), o kasační stížnosti žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2010, č. j. 5 Ca 169/2007 - 84, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Advokátce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 800 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalovaný 1) (dále také jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 23. 6. 2010, č. j. 5 Ca 169/2007 – 84 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž městský soud vyhověl žalobcově žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v tom směru, že výrokem I. žalovaného 1) zavázal do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnout o odvolání žalobce datovaném dnem 12. 12. 2006 proti rozhodnutí Města Čáslav ze dne 13. 7. 2005, č. j. 17741/2005 a o návrhu na obnovu řízení datovaném dnem 12. 12. 2006 ve věci téhož rozhodnutí. Ve vztahu k žalovanému 2) městský soud žalobu výrokem II. zamítl. Kromě toho žalobci na náhradě nákladů řízení vůči žalovanému 1) přiznal ve výroku III. částku 98 Kč. Proti žalovanému 2) městský soud žalobci nepřiznal žádnou náhradu nákladů řízení. V žalobě bylo uvedeno, že se žalobce obrátil na Městský úřad v Čáslavi, odbor sociálních věcí (dále také jen „MěÚ Čáslav“) dne 16. 12. 2006 s návrhem podle ustanovení § 100 správního řádu, případně § 94 správního řádu ve věci vedené pod č.j. 7/95. Dále žalobce tvrdil, že podal dne 13. 12. 2006 odvolání do rozhodnutí Města Čáslav č.j. 17741/5, jehož existenci žalobce měl zjistit až dne 12. 12. 2006. Uvedeným podáním žalobce podal rovněž návrh na obnovu řízení dle § 62 zákona č. 71/1967 Sb. a dle § 100 a §101 správního řádu. Do data podání žaloby nebylo podle žalobce o těchto podáních rozhodnuto. Žalovaný 1) odkazoval žalobce na žalovaného 2) a obráceně. Poté, co byl žalobci ustanoven advokát k ochraně jeho zájmů v této věci, žalobce doplnil žalobu o návrh petitu, v němž uvedl, že městský soud má rozhodnout tak, že (I.) žalovanému č. 1) se ukládá povinnost, aby ve lhůtě 14 dnů od právní moci rozsudku vydal rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí Města Čáslav, č.j. 17741/2005 ze dne 13. 7. 2005, dále (II.) tak, že žalovanému č. 1) se ukládá povinnost, aby ve lhůtě 14 dnů od právní moci rozsudku vydal rozhodnutí o návrhu žalobce na obnovu řízení ve věci rozhodnutí Města Čáslav, č.j. 17741/2005 ze dne 13. 7. 2005, a konečně (III.) tak, že žalovanému č. 2) ukládá povinnost, aby ve lhůtě 14 dnů od právní moci rozsudku vydal rozhodnutí o návrhu žalobce datovaném dnem 16. 12. 2006 na obnovu řízení a přezkoumání rozhodnutí o odejmutí dávky péče o osobu blízkou č.j. 07/05 ze dne 25. 7. 2005. O žalobě městský soud rozhodl napadeným rozsudkem, v němž vycházel z podkladů předložených žalobcem (kopie podání ze dne 12. 12. 2006 a 16. 12. 2006) a správního spisu předloženého stěžovatelem. V odůvodnění k výroku I. městský soud uvedl, že žalobce podáním datovaným dnem 12. 12. 2006 podal odvolání do rozhodnutí Města Čáslav ze dne 13. 7. 2005, č.j. 17741/2005 a zároveň podal návrh na obnovu řízení ve věci téhož rozhodnutí. Bylo na žalovaném 1), aby o tomto odvolání a návrhu na obnovu řízení rozhodl způsobem předvídaným správním řádem. Skutečnost, že odvolání bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení, neodůvodňuje nevydání rozhodnutí o odvolání postupem podle správního řádu (§ 60 zákona č. 71/1967 Sb., § 92 zákona č. 500/2004 Sb.). Stejně tak skutečnost, že nejsou splněny podmínky pro obnovu řízení, neodůvodňuje to, že správní orgán o podaném návrhu na obnovu řízení nerozhodl. Městský soud dodává, že podání žalobce datované dnem 12. 12. 2006 je jasně označeno jako odvolání i jako návrh na obnovu řízení a z jeho obsahu je i zřejmé, že žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Města Čáslavi ze dne 13. 7. 2005, č.j. 17741/2005 z důvodů, které v tomto podání uvádí. Na žalovaném 1) bylo zhodnotit, zda podané odvolání je odvoláním přípustným, eventuálně důvodným, a též posoudit, zda žalobcem uvedené důvody splňují zákonné podmínky pro obnovu řízení. Nemůže přitom podle městského soudu obstát tvrzení žalovaného 1), že předmětné podání bylo posuzováno podle svého obsahu jako jiné (blíže nespecifikované) podání proto, že je podala osoba, která nebyla účastníkem řízení, a též proto, že neobsahuje žádný důvod, pro který by mělo být rozhodnutí přezkoumáváno. Žalovaný 1) pochybil, pokud toto podání opakovaně vyřizoval neformálními přípisy, nevydal rozhodnutí o odvolání žalobce datovaném dne 12. 12. 2006 proti rozhodnutí města Čáslav ze dne 13. 7. 2005, č.j. 17741/2005 a o návrhu žalobce na obnovu řízení datovaném dne 12. 12. 2006 ve věci téhož rozhodnutí, a nepostupoval tak v souladu se správním řádem. K výroku č. II., kterým městský soud zamítl návrh žalobce na uložení povinnosti žalovanému 2) rozhodnout o jeho návrhu datovaném dnem 16. 12. 2006 na obnovu řízení ve věci rozhodnutí MěÚ v Čáslavi ze dne 25. 7. 2005, č.j. 7/05, uvedl, že toto rozhodnutí bylo již dříve zrušeno k odvolání žalobce již dne 7. 11. 2005 žalovaným 1) jeho rozhodnutím č.j. 7207/2005/SOC, které bylo následně potvrzeno rozhodnutím žalovaného 2) ze dne 5. 1. 2006. Žalobcem požadované povolení obnovy řízení tedy nebylo z povahy věci možné, neboť napadené rozhodnutí již bylo zrušeno. V kasační stížnosti a jejím doplnění stěžovatel uvedl, že brojí proti napadenému rozsudku z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a ), d) s. ř. s. a napadá výroky č. I. a III. v celém rozsahu těchto výroků. K jednotlivým uplatněným kasačním důvodům stěžovatel v prvé řadě namítl, že nebyl pasivně legitimován v tomto řízení a nemohl tak být nečinný. Podle ustanovení § 80 odst. 5 správního řádu nebyl oprávněn podle § 84 odst. 4 písm. b), c) rozhodnout za správní orgán prvního stupně. Rozhodnutí MěÚ Čáslav ze dne 13. 7. 2005, č.j. 17741/2005 je podle § 32 zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení rozhodnutím obce v samostatné působnosti, a proto nebyl stěžovatel jako nadřízený správní orgán oprávněn rozhodnout za orgán územního samosprávného celku ani pověřit jiný správní orgán či přisvojit si rozhodovací pravomoc. V době vydání rozhodnutí č. 17741/2005 bylo toto rozhodnutí vyloučeno ze soudního přezkumu. Stran žádosti o povolení obnovy řízení stěžovatel odkázal na ustanovení § 100 odst. 2 správního řádu, podle něhož rozhoduje o obnově řízení orgán, který rozhodl v posledním stupni. Rozhodnutí ze dne 13. 7. 2005, č.j. 17741/2005 vydalo Město Čáslav a jiné řízení ve věci nebylo vedeno. Proto bylo věcně příslušným správním orgánem k vydání rozhodnutí o obnově řízení právě město Čáslav a nemohla tak být dána pasivní legitimace žalovaného 1). Dále stěžovatel namítl, že pokyn městského soudu (uložení povinnosti rozhodnout ve věci) je značně zmatečný a nesrozumitelný. Městský soud měl podle jeho názoru nejprve správnímu orgánu uložit, aby rozhodl o účastenství žalobce ve správním řízení, a teprve na základě výsledku uložit případnou povinnost k vydání rozhodnutí ve věci. Podání, které musí být vyřizováno jako odvolání, může podat pouze účastník řízení (§ 81 odst. 1 správního řádu). Podle stěžovatele tak neobstojí tvrzení soudu, že správní orgán měl posoudit podání ze dne 12. 12. 2006 podle jeho názvu a vyřizovat je jako kvalifikované podání odvolání. K tomu stěžovatel podotkl, že řízení o přijetí do ústavu sociální péče (domova důchodců) je účastníkem pouze žadatel. V tomto případě byla žadatelkou matka žalobce, a proto by pouze ona mohla ve věci podat odvolání. Žalovaný 1) tak správně posoudil podání žalobce ze dne 12. 12. 2006 jako jiné podání a jako takové je i řádně vyřídil. K tomuto postupu stěžovatel odkázal na výklad ke správnímu řádu uveřejněný v ASPI pod č. LIT33686CZ (Vedral, J. K odvolacímu řízení – vybrané otázky), a také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 2 As 8/2008. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu, přičemž požádal i o náhradu nákladů řízení. Žalobce se ke kasační stížnosti stěžovatele vyjádřil v tom směru, že není důvodná. V prvé řadě poukázal na to, že stěžovatel otázku své pasivní legitimace v tomto řízení namítl poprvé až v rámci podané kasační stížno