5 Afs 21/2010 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 21/2010- 295 - text č. j. 5 Afs 21/2010 - 317 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobce: Česká Rafinérská, a. s., se sídlem Záluží 2, Litvínov, zast. JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem se sídlem Národní třída 10, Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 16. 5. 2003, č. j. R 73/2002, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, č. j. 62 Ca 2/2008 – 241, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, č. j. 62 Ca 2/2008 – 241, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda Úřadu“) svým rozhodnutím ze dne 16. 5. 2003, č. j. R 73/2002 ( dále též „druhostupňové rozhodnutí“) změnil rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) č.j. S 142/02-2186/02-VO II ze dne 31. 10. 2002 ( dále též „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že vyslovil, že účastník řízení, ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s., se sídlem Litvínov, Záluží 2, PSČ 436 70, IČ 62 74 17 72 (dále též „žalobce“) zneužil svého dominantního postavení na trhu petrochemických surovin (zahrnujícím subtrhy primárního benzínu, hydrokrakovaného vakuového destilátu, plynového oleje, LPG, vakuového/visbreakingového zbytku pro POX, černého destilátu, polymeračního hexanu, izopentanu a technického benzínu) tím, že v rámci vyjednávání o podmínkách dodávek těchto petrochemických surovin pro období od 1. 6. 2002 přerušil dne 31. 5. 2002 ve 24.00 hod. na dobu cca 39 hod. bez objektivně ospravedlnitelného důvodu dodávky těchto surovin svému dlouhodobému odběrateli – CHEMOPETROL, a. s., se sídlem Litvínov, Litvínov – Záluží 1, PSČ 436 70, IČ 25 00 38 87. Tímto jednáním porušil § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, na újmu CHEMOPETROL, a. s. Výrok II. prvostupňového rozhodnutí předseda Úřadu potvrdil a ve výroku III. snížil uloženou pokutu na 6 000 000 Kč. Na základě podané žaloby Krajský soud v Brně ( dále jen „krajský soud“) druhostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Proti rozsudku podal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost. V kasační stížnosti stěžovatel namítá nesprávné právní posouzení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a nepřezkoumatelnost rozsudku dle § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel je přesvědčen, že se krajský soud dopustil zásadního pochybení při svých úvahách stran přezkumu správnosti vymezení relevantního trhu. V prvé řadě skutkové zjištění soudu o tom, že rafinérským zpracováním ropy se na území ČR zabývají toliko dva subjekty, nelze v žádném případě považovat za skutečnost obecně známou, jako je třeba kalendář nebo způsob počítání. Jedná se o skutkovou otázku, jež má být předmětem dokazování, což se v projednávané věci nestalo. Pokud soud tuto skutečnost považoval za obecně známou, stíhala jej povinnost sdělit tento svůj názor účastníkům řízení, aby tito mohli vyjádřit své stanovisko. Ani k tomuto však soud nepřistoupil. Dále stěžovatel soudu vyčítá, že z citace učebnicové literatury, jež soud vtělil do odůvodnění rozsudku, vyvodil kategorický závěr o tom, že „ žalovaný při věcném vymezení relevantního trhu smísil dohromady hotové výrobky a suroviny, aniž jakkoli blíže odůvodnil, jaké důvody ho k tomuto postupu vedly.“ Z výše uvedeného závěru dle stěžovatele žádné jeho pochybení neplyne. Kromě toho stěžovatel vymezil v napadených rozhodnutích jednotlivé subtrhy, jež představují jednotlivé produkty odebírané CHEMOPETROL, a. s., od žalobce. Ve vztahu k těmto jednotlivým subtrhům pak zkoumal dominantní postavení žalobce. O žádném smíšení tak nemůže být ani řeč, natož aby stěžovatele stíhala povinnost toto údajné smíšení dále zdůvodňovat. Výše uvedený závěr považuje stěžovatel za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Obdobně závěr soudu dle kterého stěžovatel „ … z hlediska charakteristiky a zamýšleného použití nijak nezohlednil a ani nezkoumal možnost přímé obchodovatelnosti těchto hotových výrobků a surovin na dotčeném trhu a s tím související možnou zaměnitelnost či jejich vzájemnou zastupitelnost.“ Stěžovateli není zřejmé, co má soud na mysli onou „přímou obchodovatelností“. Z obecného pohledu se jedná o terminus technicus. V rovině soutěžního práva se tento pojem v odborné literatuře nevyskytuje. Výše uvedené konstatování soudu popírá samotnou dikci § 2 odst. 2 zákona. Vymezení relevantního trhu po stránce věcné znamená zodpovězení otázky, které výrobky či služby jsou z pohledu konečného spotřebitele vzájemně zaměnitelné, a to vzhledem k jejich ceně, charakteristice a zamýšlenému použití. Zkoumání soudem blíže nespecifikované přímé obchodovatelnosti ve vztahu k věcnému vymezení relevantního trhu tak nemá zákonné opory a postrádá smysl. Ohledně údajně nesprávného vymezení relevantního trhu po stránce časové (trh trvalý) stěžovatel poukazuje na skutečnost, že výpověď předmětných kupních smluv na petrochemické produkty v tomto ohledu nemůže sama o sobě představovat rozhodnou skutečnost, ze které lze dovodit časový charakter relevantního trhu, jak to činí soud v napadeném rozsudku. Ten je dán obchodními potřebami jednotlivých soutěžitelů.Pokud jde o pravidelně se opakující poptávku a nabídku dotčeného zboží, je zjevné, že jde o trh trvalý. S ohledem na výše uvedené má stěžovatel za to, že stran vymezení relevantního trhu je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný pro nedostatek odůvodnění a taktéž pro nesrozumitelnost. Taktéž závěry soudu vyslovené v souvislosti s újmou způsobenou žalobcem CHEMOPETROL, a. s. jsou nezákonné a nesprávné. Krajský soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné konstatoval, že závěry žalovaného o újmě nejsou srozumitelné a přezkoumatelné, neboť není zřejmé, na základě jakých konkrétních zjištění žalovaný k tomuto závěru dospěl, a navíc není zřejmé, jaké konkrétní úkony musel CHEMOPETROL, a. s. činit, jež by bez přerušení dodávek činit nemusel. Stěžovatel cituje a odkazuje na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, kde je vymezeno, jaké úkony musel CHEMOPETROL, a. s činit v souvislosti s odstavením provozu z titulu přerušení dodávky. Stěžovatel k tomuto uvádí, že náklady, které v případě odstavení výroby CHEMOPETROL, a. s. vznikly, nemohou být pokryty z příjmů získaných prodejem vstupů výroby a představují tedy újmu. Zde se jedná o újmu ve formě náhrady skutečné škody ( náklady odstávky) a ušlého zisku (příjmy ztracené v důsledku přerušení dodávek a na to navazujícího prodeje produktů vzniklých zpracováním dodávaných produktů). Přitom z prvostupňového rozhodnutí jasně plyne, v čem újma způsobená žalobcem spočívá. Okolnost, že stěžovatel nevyčíslil vzniklou újmu a nečinil v tomto směru žádná konkrétní skutková zjištění, pak nemůže být na překážku zákonnosti závěru o způsobené újmě a zneužití dominantního postavení. Stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 40/2007-133 ze dne 3. 10. 2008 ve věci Sazka, a. s., kde soud citoval trefný závěr vyslovený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 192/05 ze dne 11. 7. 2007, dle něhož újmu není zapotřebí ve vztahu k jednotlivým účastníkům trhu přesně kvantifikovat. Stěžovatel dále odkazuje na vymezení pojmu újma, jenž provedl samotný Krajský soud v Brně ( totožný senát) ve věci sp. zn. 62 Ca 42/2007 - 337 ze dne 17. 9. 2008. Krajský soud tak v projednávané věci nejenže popřel svoji dřívější judikaturu, ale ani nevyložil, jaké důvody jej k takovému postupu vedly. V odkazované věci sp. zn. 62 Ca 42/2007 krajský soud řešil přerušení dodávek ze strany dominantního soutěžitele Dopravní podnik Ústeckého kraje, a.s., přičemž v tomto případě došlo k výpovědi smluv, na jejichž základě byly poskytovány přepravní služby, a to ne ze strany dominanta, nýbrž ze strany Ústeckého kraje. Krajský soud uzavřel, že „pod právní ochranou tedy nemůže být postup dominanta, který zastaví poskytování svých služeb, jež poskytoval dlouhodobě, neboť potenciální konkurenti z řad jiných soutěžitelů nejsou kapacitně schopni vykrýt výpadek v poskytování takových služeb, což se projeví negativně jak ve vztahu k objednateli těchto služeb, tak ve vztahu ke spotřebitelům… Nic na tom nemění, že vzájemný spor mezi žalobcem a Ústeckým krajem mohl spoluvyvolat Ústecký kraj.“ Krajský soud byl připraven tuto skutečnost zohlednit v rámci úvah o výši uložené sankce. Stěžovatel poznamenává, že právě k tomuto při určení výše pokuty přistoupil, jak je patrné z odůvodnění rozhodnutí ( str. 20 odst. 1 poslední věta). Mínění krajského soudu, že z odůvodnění rozhodnutí žalovaného nevyplývá jakékoli právní hodnocení jednání