6 Ads 117/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 117/2011- 48 - text 6 Ads 117/2011 - 63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: R. P., zastoupena opatrovníkem L. L., pro řízení o kasační stížnosti zastoupena Mgr. Milanem Popelkou, advokátem, se sídlem nám. T. G. Masaryka 11, Prostějov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2010, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2011, č. j. 34 Ad 61/2010 - 16, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci Mgr. Milanu Popelkovi, advokátovi, se sídlem nám. T. G. Masaryka 11, Prostějov, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1920 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Odůvodnění: I. Správní řízení Rozhodnutím ze dne 20. 10. 2010, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla námitky a potvrdila rozhodnutí ze dne 4. 10. 2010, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 6. 9. 2010 o starobní důchod; žalobkyně žádala přiznat starobní důchod ke dni vzniku nároku, tj. ke dni 28. 3. 1998. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobkyně sice byla dne 3. 5. 1978 uznána plně invalidní, ale nárok na plný invalidní důchod jí nevznikl, neboť nesplnila podmínku nároku na důchod v podobě získání potřebné doby pojištění. Proto byl žalobkyni podle tehdejších právních předpisů (zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení) přiznán sociální důchod. Podle ustanovení § 91 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), se sociální důchod po 31. 12. 1995 transformoval na plný invalidní důchod. Protože žalobkyně dosáhla věku 65 let v roce 2005, žalovaná jí přiznala podle čl. II bodu 5 zákona č. 306/2008 Sb. od 1. 1. 2010 starobní důchod. Ke dni vzniku nároku na starobní důchod (28. 7. 1998) ale podle žalované nezískala žalobkyně potřebnou dobu pojištění v délce nejméně 25 let. Dobu pobírání sociálního důchodu nelze podle žalované klást na roveň dobám pojištění. K námitce ohledně údajné rasové diskriminace žadatelů romské národnosti žalovaná konstatovala, že ve skutkově obdobných případech jsou aplikována stejná zákonná ustanovení bez ohledu na rasu, původ či pohlaví účastníků řízení. II. Řízení před Krajským soudem v Brně Žalobou ze dne 8. 11. 2010 se žalobkyně prostřednictvím svého opatrovníka domáhala přezkumu napadeného rozhodnutí. Žalobkyně brojila proti závěru žalované, že nebyla důchodově pojištěna ve smyslu zákona o důchodovém pojištění. Podle jejího názoru naopak byla pojištěna podle ustanovení § 6 písm. b) zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení z roku 1975“). Žalobkyně byla přesvědčena, že jakýkoli důchod, který pobírá oprávněná osoba, zakládá její důchodové pojištění; v opačném případě by se jednalo diskriminaci z důvodu zdravotního stavu. Žalobkyně se dále domáhala toho, aby krajský soud v případě, že postup žalované byl v souladu se zákonem, předložil věc Ústavnímu soudu. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 14. 12. 2010, ve kterém rekapitulovala průběh dosavadního řízení o dávce; uvedla, že žalobkyně byla posudkem PKSZ v Prostějově ze dne 3. 5. 1978 uznána plně invalidní podle ustanovení § 25 odst. 3 písm. a) zákona o sociálním zabezpečení z roku 1975. Žalobkyni však invalidní důchod nemohl být přiznán, neboť nezískala v rozhodném období deseti let před vznikem invalidity potřebných pět let zaměstnání; žalobkyně proto pobírala sociální důchod podle ustanovení § 45 zákona o sociálním zabezpečení z roku 1975. V důsledku přijetí zákona o důchodovém pojištění žalovaná přiznala žalobkyni plný invalidní důchod od lednové splátky roku 1996. Pobírání sociálního důchodu se však dle názoru žalované nepovažovalo za dobu zaměstnání (případně za náhradní dobu), a proto tuto dobu nelze hodnotit jako dobu pojištění. Žalobkyni mohla být podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. t) zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném do 31. 12. 2009 zhodnocena pouze doba pobírání invalidního důchodu do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod. Žalovaná proto žalobkyni uznala jako dobu pojištění pouze 2 620 dnů, tj. 7 roků a 65 dnů pojištění. Žalobkyně dle názoru žalované proto nesplnila podmínky pro přiznání starobního důchodu. V námitkách žalobkyně žalovaná neshledala nové skutečnosti odůvodňující přiznání nároku na starobní důchod. Žalovaná poukazovala na to, že se opakovaně snažila žalobkyni osvětlit, že nebyla důchodově pojištěna, neboť pobírala sociální důchod, a nikoli invalidní důchod. K námitce žalobkyně dovolávající se použití ustanovení § 6 zákona o sociálním zabezpečení z roku 1975 žalovaná poukázala na to, že žalobkyně přesně nespecifikovala, které doby se měly takto zhodnotit. Ustanovení § 6 zákona o sociálním zabezpečení hovoří dle žalované pouze o tom, že tam uvedené osoby budou za splnění příslušných podmínek sociálně zabezpečeny (v podobě sociálního důchodu, invalidního důchodu z mládí). Žalovaná v neposlední řadě poukázala na čl. II bod 5 zákona č. 306/2008 Sb., podle kterého vzniká poživateli invalidního důchodu po 1. 1. 2010 nárok na starobní důchod, pokud dosáhl věku 65 let před tímto datem. V souladu s tímto ustanovením tedy žalobkyni vznikl nárok na starobní důchod až od 1. 1. 2010, který je jí po příslušné srážce žalovanou také vyplácen. Podáním ze dne 23. 12. 2010 žalobkyně požádala o ustanovení zástupce, advokáta, za účelem podání kasační stížnosti a ústavní stížnosti. O žádosti rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 2. 2011, č. j. 34 Ad 61/2010 - 14, tak, že ji zamítl z důvodu nedoložení příjmů žalobkyní. Krajský soud v Brně ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 34 Ad 61/2010 - 16 ze dne 30. 3. 2011, kterým žalobu zamítl. Krajský soud uvedl, že žalobkyně sice byla uznána v roce 1978 plně invalidní, ale invalidní důchod ji nebyl přiznán, neboť žalobkyně nezískala potřebných 5 let zaměstnání. Žalobkyně proto pobírala sociální důchod, který byl z důvodu přijetí zákona o důchodovém pojištění transformován na invalidní důchod. V případě žalobkyně navíc nešlo dle krajského soudu o invaliditu vzniklou mládí, neboť byla uznána plně invalidní v roce 1978 ve věku 37 let. Nelze tudíž dle názoru krajského soudu aplikovat ustanovení § 6 zákona o sociálním zabezpečení z roku 1975. Žalobkyně byla poživatelkou sociálního důchodu, který byl v roce 1995 transformován na invalidní důchod. Ke dni 27. 3. 1998 žalobkyně získala pouze 7 roků a 65 dnů pojištění a nesplnila tudíž podmínky pro přiznání starobního důchodu k tomuto datu. Žalovaná proto dle krajského soudu rozhodla správně. V neposlední řadě krajský soud poukázal na novelizaci provedenou zákonem 306/2008 Sb., na základě které byl teprve žalobkyni přiznán starobní důchod. III. Kasační stížnost, vyjádření žalované Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 34 Ad 61/2010 - 16 ze dne 30. 3. 2011 podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) prostřednictvím svého opatrovníka kasační stížnost podle ustanovení § 103 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka uvedla, že rozsudek krajského soudu neobsahuje všechny náležitosti stanovené s. ř. s. a zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Z rozsudku není dle stěžovatelky zřejmé, čeho se stěžovatelka v řízení před krajským soudem domáhala, došlo tudíž ke zkreslení věci krajským soudem. Soud se dle stěžovatelky dále nevypořádal s jejími námitkami směřujícími do protiústavnosti příslušné právní úpravy a postupu žalované. Ačkoli je dle stěžovatelky formálně subjektům přiznáno právo na přístup k soudu, je toto právo odpíráno dle jejího přesvědčení osobám romské národnosti. Stěžovatelka dále obecně konstatuje nezákonnost rozhodování správních soudů z rasových důvodů. Stěžovatelka v neposlední řadě brojila proti tomu, že jí nebyl přes její žádost ustanoven advokát, ačkoli své majetkové poměry doložila. Stěžovatelka dále vznesla námitku podjatosti směřující vůči soudkyni JUDr. Miladě Haplové. Krajský soud stěžovatelce ustanovil usnesením č. j. 34 Ad 61/2010 - 31 ze dne 12. 5. 2011 zástupcem pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Milana Popelku, advokáta. Stěžovatelka doplnila kasační stížnost prostřednictvím soudem ustanoveného zástupce podáním ze dne 20. 6. 2011. Uvedla, že rozsudek krajského soudu napadá v celém rozsahu z důvodů podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatelka nesouhlasila s tím, že v případě její plné invalidity přiznané podle ustanovení § 25 odst. 3 písm. a) zákona o sociálním zabezpečení z roku 1975 nešlo o plnou invali