8 Ao 1/2011 — Nejvyšší správní soud

8 Ao 1/2011- 107 - text 8 Ao 1/2011 - 107 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci navrhovatelů: a) RNDr. V. H., b) J. L., c) Ing. L. R., proti odpůrci: Město Rokytnice nad Jizerou, se sídlem úřadu Horní Rokytnice 197, Rokytnice nad Jizerou, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem Kořenského 15, Praha 5, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – dodatku č. 1 k územnímu plánu Města Rokytnice nad Jizerou schváleného usnesením zastupitelstva Města Rokytnice nad Jizerou ze dne 23. 6. 2010, č. 784, t a k t o : I. Opatření obecné povahy – dodatek č. 1 k územnímu plánu Města Rokytnice nad Jizerou, schválený usnesením zastupitelstva Města Rokytnice nad Jizerou, ze dne 23. 6. 2010, č. 784, s e z r u š u j e v části týkající se pozemku p. č. 2091/2 v k. ú. Horní Rokytnice nad Jizerou, dnem právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku s e návrh z a m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Návrh 1. Návrhem ze dne 24. 2. 2011, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu (dále též jen „NSS“, popř. „soud“) dne 25. 2. 2011, se navrhovatelé domáhali zrušení opatření obecné povahy – dodatku č. 1 k územnímu plánu Města Rokytnice nad Jizerou, schváleného usnesením zastupitelstva Města Rokytnice nad Jizerou, ze dne 23. 6. 2010, č. 784 (dále jen „dodatek č. 1 k ÚP“, popř. „napadené OOP“). 2. Uvedli, že rozsudkem soudu ze dne 18. 12. 2008, čj. 1 Ao 4/2008  110 [navrhovatelé měli dle všeho na mysli rozsudek ze dne 7. 1. 2009, čj. 2 Ao 2/2008  62, který se týkal jejich pozemku  poznámka NSS], byla k jejich návrhu zrušena část Územního plánu Města Rokytnice nad Jizerou (dále jen „ÚP“) týkající se mj. pozemku parc. č. 2091/2 v k. ú. Horní Rokytnice nad Jizerou, který je v jejich spoluvlastnictví (dále také „předmětný pozemek“). Dne 9. 3. 2010 proběhlo veřejné projednání, jehož předmětem byl dodatek č. 1 k ÚP, kterým odpůrce navrhoval regulovat území dotčené shora uvedeným zrušujícím rozsudkem. Navrhovatelé na veřejném projednání doplnili své námitky. Dotčené správní orgány přes vytýkané nedostatky setrvaly na svých původních stanoviscích. 3. Navrhovatelé poznamenali, že před přijetím ÚP, tedy podle Územního plánu sídelního útvaru Rokytnice nad Jizerou z roku 1993 (dále jen „ÚPSÚ 1993“) byl předmětný pozemek funkčně vymezen jako zastavitelná plocha. Navrhovatelům není známo, zda bylo napadené OOP doručeno v souladu se zákonem. (Neoznámení veřejného projednání) 4. Navrhovatelé namítli, že o napadeném OOP neproběhlo veřejné projednání, jak je předepsáno v § 52 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“, popř. „nový stavební zákon“). Oznámení o projednání nebylo doručeno veřejnou vyhláškou, nebyly přizvány sousední obce. Odpůrce tak svým postupem v rozporu s Aarhuskou úmluvou a stavebním zákonem vyloučil veřejnost, vlastníky sousedních nemovitostí a staveb na nich i sousední obce z projednání návrhu napadeného OOP. Již tato skutečnost způsobuje podle navrhovatelů jeho nezákonnost, neboť nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. (Formálnost veřejného projednání) 5. Navrhovatelé poukázali i na formálnost veřejného projednání. Uvedli, že v souladu s § 52 odst. 3 stavebního zákona doplnili a upřesnili námitky proti návrhu územního plánu (materiálně nejde podle navrhovatelů o návrh dodatku územního plánu, ale o řízení o přijetí územního plánu v části zrušené Nejvyšším správním soudem). Měli za to, že jejich námitky směřující proti stanovisku Správy Krkonošského národního parku coby dotčeného orgánu ochrany přírody a krajiny nebyly věcně projednány, neboť byly předneseny až na veřejném projednání. Stanovisko dotčeného orgánu však bylo předpřipraveno, předloženo v písemné podobě a tvoří přílohu č. 1 k zápisu z veřejného projednání. (Vada stanovisek dotčených orgánů k námitkám) 6. Dotčené orgány uplatňují na závěr veřejného projednání stanoviska k námitkám a připomínkám. Tato stanoviska nemají dle navrhovatelů vliv na zákonnost stanovisek k návrhu napadeného OOP, co do věcného obsahu nemohou jít nad jejich rámec ani je nemohou jakkoli doplňovat. (Ke stanoviskům dotčených orgánů - obecně) 7. Změna funkčního využití předmětného pozemku byla dle navrhovatelů způsobena zejména stanovisky dotčených orgánů na úseku ochrany přírody a krajiny a na úseku ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“). Nevylučují ovšem existenci dalších stanovisek, v jejichž důsledku byl návrh ÚP upraven. 8. Návrh napadeného OOP podle navrhovatelů nelze posuzovat odděleně od návrhu ÚP jako celku, neboť stanoviska dotčených orgánů a odpůrce byla přijata při přípravě ÚP jako celku, nikoli při přípravě napadeného OOP. Posuzovat odděleně napadené OOP, bez zohlednění toho, v jakých souvislostech byla vydána stanoviska dotčených orgánů a zvolen postup odpůrce, by znamenalo pouze formální přezkoumání napadeného OOP. Nezákonnost stanovisek dotčených orgánů je podle navrhovatelů nutno posuzovat k době, kdy byla vydána, a v souvislostech, ve kterých byla vydána. Navrhovatelé podotkli, že případné zrušení stanoviska dotčeného orgánu pro jeho nezákonnost nemá vliv na soudem nezrušené části ÚP, neboť obnova řízení o vydání opatření obecné povahy se nepřipouští. 9. Navrhovatelé také tvrdili, že řízení o vydání ÚP bylo vráceno do stadia před veřejným projednáním o (části) ÚP, proto se nelze oprostit od postupu dotčených orgánů před stadiem, do kterého bylo řízení vráceno. (Nepřezkoumatelnost a nezákonnost stanoviska dotčeného orgánu na úseku ochrany zemědělského půdního fondu) 10. Navrhovatelé konstatovali, že dotčený orgán ochrany ZPF ve svém stanovisku uvádí, že z důvodu umístění, rozlohy a rozporu s § 4 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o ZPF“), nesouhlasí s rozvojem obce v lokalitách č. 524, tedy v lokalitě, kde je situován předmětný pozemek. 11. Navrhovatelé poukázali na dikci § 18 odst. 4, § 19 odst. 1 písm. e), o), § 55 odst. 3 stavebního zákona, § 4, § 9 odst. 2 zákona o ZPF a rovněž na znění § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Odpůrce podle nich v konceptu určil funkční využití předmětného pozemku jako zastavitelnou plochu, neboť s ohledem na charakter okolní zástavby a s ohledem na to, že pozemek leží v intravilánu a i podle původního územního plánu byl určen k zastavění, dospěl k závěru, že pozemek lze zastavět. V důsledku stanoviska orgánu ochrany ZPF však musel být návrh územního plánu, pokud jde o předmětný pozemek, změněn. Na tomto stanovisku dotčený orgán setrval i po zrušení části ÚP Nejvyšším správním soudem. 12. Orgán ochrany ZPF dle navrhovatelů překročil svou pravomoc, zavázal-li odpůrce ke změně jím navrhovaného funkčního využití předmětného pozemku ze zastavitelné plochy na nezastavitelnou. 13. Orgán ochrany ZPF je také limitován svým vyjádřením k předchozímu územnímu plánu  v souladu s kontinuitou veřejné správy nelze bez důvodů hodných zvláštního zřetele měnit funkční využití území. Nový územní plán reaguje na veřejné zájmy v území a na změny priorit, neznamená to ovšem, že je přijímán zcela bez ohledu na předchozí územní plán (který jako by nebyl). Pokud došlo ke změně okolností, je třeba takovou změnu náležitým způsobem odůvodnit. Ustanovení § 55 odst. 3 stavebního zákona nelze účelově vykládat tak, že se vztahuje pouze na změnu územního plánu. Sám odpůrce podle navrhovatelů požadoval shodné funkční vymezení předmětného pozemku jako podle ÚPSÚ 1993. Není v pravomoci dotčeného orgánu požadovat koncepční posun ve využití území. Navrhovatelé poukázali na to, že míru kontinuity dovodil v jimi blíže neoznačeném rozsudku i Nejvyšší správní soud, podle kterého lze měnit funkční využití pozemku pouze v odůvodněných případech, opodstatněných veřejným zájmem, kdy nutnost regulace území jiným způsobem převažuje nad jeho současným využitím. 14. Navrhovatelé zdůraznili, že v souladu s principem předvídatelnosti výkonu veřejné moci nelze v obdobných případech postupovat odlišně, resp. dokonce tak, že návrh na vymezení nově zastavitelných ploch byl shledán v souladu se zákonem, ale návrh na vymezení zastavitelných ploch, které byly zastavitelné podle dosavadního územního plánu, již nikoli. 15. Stanovisko dotčeného orgánu dle navrhovatelů postrádá jakékoli odůvodnění, což je činí samo o sobě nepřezkoumatelným a tedy nezákonným. Navrhovatelé v této souvislosti odkázali na § 2 odst. 4, § 158 odst. 1, § 154 odst. 1 a § 68 odst. 3 správního řádu a též na závěr Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 31/2006, str. 2, předposlední odstavec [dle tohoto závěru je „(d)o jisté míry…lhostejné, zda bude určitý podmiňující úkon (stanovisko, souhlas) učiněn postupem podle část