9 As 8/2011 — Nejvyšší správní soud

9 As 8/2011- 63 - text 9 As 8/2011 - 70 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: ELEKTRON spol. s r.o., se sídlem Komenského 151, Ústí nad Orlicí, zastoupené JUDr. Josefem Corradini, advokátem se sídlem Válova 24/1106, Ostrava, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2008, č. j. ČOI 10773/2008/0100/2600/2008/Pe/Št, ve věci správního deliktu, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2010, č. j. 10 Ca 294/2008  24, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí ústřední ředitelky ústředního inspektorátu České obchodní inspekce (dále jen „žalovaná“) ze dne 1. 10. 2008, č. j. ČOI 10773/2008/0100/2600/2008/Pe/Št. Tímto rozhodnutím žalovaná změnila rozhodnutí ředitele Královéhradeckého a Pardubického inspektorátu České obchodní inspekce (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 7. 2008, č. j. R 34 0294 2608, tak, že změnila rozhodnutí správního orgánu I. stupně v právní kvalifikaci správního deliktu z deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 36/2008 Sb. (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), na delikt podle § 24 odst. 7 písm. i) téhož zákona, kterého se dopustila stěžovatelka dne 7. 5. 2008 v provozovně Elektron-expert v Komenského ul. 151 v Ústí nad Orlicí tím, že spotřebitele řádně neinformovala o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (dále též „reklamace“) spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav a požadovala uhradit částku za diagnostiku vady, přepravné a balné při reklamaci ze dne 22. 4. 2008. V ostatní části žalovaná rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. Stěžovatelce tak byla uložena pokuta ve výši 5000 Kč. Městský soud výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalované. V odůvodnění vycházel z toho, že podle § 13 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb včetně údajů o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. V daném případě nebylo sporu o tom, že se jednalo o vztah v režimu tzv. spotřebitelských smluv, přičemž ve smyslu § 55 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Zákon o ochraně spotřebitele tedy v § 13 ukládá poskytovateli služeb mj. i povinnost řádně informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb včetně údajů o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav, přičemž se zavádí legislativní zkratka „reklamace“, kterou se podle zákona o ochraně spotřebitele rozumí uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb. Pokud jde o informační povinnost poskytovatele služeb, pak informací o podmínkách, rozsahu a způsobu uplatnění reklamace jsou veškeré údaje vyplývající z právních předpisů. Podmínky a způsob uplatnění odpovědnosti prodávajícího za vady prodané věci jsou upraveny zákonem a v režimu spotřebitelských smluv se od nich nelze v neprospěch spotřebitele odchýlit. Městský soud se neztotožnil s argumentací stěžovatelky, že ohledně všech vad, které prodávající neshledá vadami záručními, musí spotřebitel nést náklady prodávajícího spojené se zjištěním, zda se jedná o vadu záruční či nikoli. Již citovaný § 55 odst. 1 občanského zákoníku zakazuje, aby se spotřebitelské smlouvy odchýlily od zákona v neprospěch stěžovatelky. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran. Podle § 56 odst. 3 písm. b) občanského zákoníku jsou nepřípustná také smluvní ujednání vylučující nebo omezující práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu. Postup stěžovatelky, která poté, co autorizovaný servis vyhodnotil vadu telefonního přístroje jako mimozáruční, požadovala po spotřebiteli uhradit náklady vzniklé v souvislosti s odborným posouzením reklamované vady, byl způsobilý omezit výše uvedená práva spotřebitele. Tento postup de facto vedl k omezení její vlastní odpovědnosti za vady prodávané věci podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku. Městský soud podotkl, že spotřebitele nelze znevýhodňovat vzhledem k platné právní úpravě, která zajišťuje určité minimální standardy pro spotřebitele, a případná smluvní ustanovení mohou spotřebitelům poskytnout toliko více práv, nesmějí však práva spotřebitelů daná zákonem omezit, jak učinila stěžovatelka. Ujednání o tom, že náklady spojené s případnou mimozáruční opravou nese zákazník, je proto třeba považovat za neplatné, neboť odpovědnost prodávajícího za vady věci nemůže být omezena smluvně ani jednostranným prohlášením. Stěžovatelka napadla rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž uvádí, že se městský soud nedostatečně zabýval zjištěním skutkového stavu, resp. hodnocením skutkového zjištění ve vztahu k namítané protiprávnosti jednání spotřebitele J. B. Má za to, že postrádá-li odůvodnění rozsudku, z jakých úvah a důkazů městský soud při hodnocení skutkových zjištění vycházel, jedná se o nepřezkoumatelný rozsudek. Poukazuje přitom na protiprávní jednání spotřebitele, které spatřuje v tom, že J. B. neoprávněně opakovaně uplatňoval reklamaci výrobku, přestože byl po první opravě přístroje uplatněné v rámci reklamace ze dne 25. 10. 2007 poučen o tom, že ztratil záruku z důvodů mechanického poškození přístroje. Při uplatnění následné opravy dne 22. 4. 2008 se proto se spotřebitelem dohodla, že náklady spojené s případnou mimozáruční opravou nese zákazník ze svého. Vzhledem k tomu, že autorizovaný servis stěžovatelku dne 24. 4. 2008 zpravil o tom, že přístroj byl poškozen vniknutím kapaliny, a proto výrobce na takto poškozený přístroj neuznává záruku, nabídl opravu přístroje za 4500 Kč, vrácení přístroje bez opravy za cenu diagnostiky a poštovného v celkové výši 440 Kč nebo ekologickou likvidaci v servise. S těmito možnostmi stěžovatelka seznámila spotřebitele na prodejně dne 28. 4. 2008, přičemž ten žádnou nepřijal a prodejnu opustil. Dne 29. 5. 2008 se spotřebitel k vyřízení věci do prodejny vrátil v doprovodu pracovníků správního orgánu I. stupně. Spotřebiteli byl vydán neopravený přístroj, přičemž byl požádán o zaplacení nákladů, které stěžovatelce s vyřízením mimozáruční opravy vznikly, tj. o zaplacení nákladů ve výši 440 Kč, s čímž spotřebitel předem souhlasil při sepsání dokladu o reklamaci ze dne 22. 4. 2008. S tímto postupem byl spotřebitel ostatně srozuměn již dne 29. 10. 2007 při prvním uplatnění reklamace. Na okamžitý zásah pracovníků správního orgánu I. stupně byla zákazníkovi tato částka vrácena a o události sepsán kontrolní protokol. Stěžovatelka trvá na tom, že J. B. jednal protiprávně, když uplatňoval neoprávněnou reklamaci, přičemž takové jeho jednání nepožívá právní ochrany platného právního řádu České republiky. Za neoprávněnou reklamaci je totiž nutno považovat případy, kdy kupující věděl (nebo vědět měl a mohl), že se nejedná o záruční vadu, např. proto, že k vadě došlo jeho jednáním, a snažil se tak zneužít své oprávnění. V takovém případě by byl kupující povinen k náhradě škody, kterou způsobil jednáním v rozporu s dobrými mravy. Právní ochrana spotřebitele proti postavení dodavatele v rámci spotřebitelských smluv, jak ji žalovaná uplatňuje, je nepřiměřená. Stěžovatelce totiž není poskytnuta žádná ochrana před protiprávním jednáním spotřebitele, naopak protiprávní jednání spotřebitele je podporováno nedůvodným a necitlivým posouzením ze strany žalované jako právně relevantní. Spotřebitel se tak může dle žalované domáhat práv na odstranění „záruční vady“ tohoto přístroje, která mu opakovaně nebyla přiznána, do nekonečna bez jakékoli účasti na náhradě nákladů s tím spojených, čímž je zcela narušena zásada rovnosti účastníků před zákonem. Stěžovatelka má za to, že jí je nepřiměřeně vytýkáno, že při druhém pokusu o uplatnění práva plynoucího z odpovědnosti za vady J. B. měla odmítnout přijetí přístroje pro provedení záruční opravy, když měla vědět, že další va