— Nejvyšší správní soud

13 Kss 3/2012- 68 - text 13 Kss 3/2012 - 74 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu pro řízení ve věcech soudců rozhodl dne 13. 6. 2012, v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a jeho členů JUDr. Antonína Draštíka, Mgr. Pavla Punčocháře, JUDr. Stanislava Potužníka, JUDr. Milana Kyjovského a JUDr. Dany Hrabcové, Ph.D., o návrhu předsedy Okresního soudu v Teplicích, proti Mgr. L. D., soudkyni Okresního soudu v Teplicích, zastoupené Mgr. MUDr. Jaroslavem Maršíkem, advokátem se sídlem v Teplicích, nám Svobody 1, t a k t o : Mgr. L. D, narozená X, soudkyně Okresního soudu v Teplicích, s e podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, z p r o š ť u j e kárného obvinění pro skutek spočívající v tom, že jako soudkyně, jíž byly v souladu s rozvrhem práce přiděleny k vyřízení trestní věci, byla v níže uvedených třiceti sedmi věcech nečinná a nerespektováním § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, dále § 2 odst. 4 a § 181 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, a pořádkové lhůty uvedené v § 181 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, zapříčinila průtahy v řízení v rozpětí od tří měsíců do patnácti měsíců, v těchto konkrétních věcech sp. zn.: 3 T 204/2007, 3 T 60/2008, 3 T 210/2008, 3 T 230/2008, 3 T 250/2008, 3 T 307/2008, 3 T 26/2009, 3 T 99/2009, 3 T 107/2009, 3 T 125/2009, 3 T 126/2009, 3 T 142/2009, 3 T 148/2009, 3 T 186/2009, 3 T 203/2009, 1 T 233/2010, 3 T 5/2010, 3 T 12/2010, 3 T 36/2010, 3 T 50/2010, 3 T 58/2010, 3 T 60/2010, 3 T 66/2010, 3 T 68/2010, 3 T 69/2010, 3 T 71/2010, 3 T 75/2010, 3 T 85/2010, 3 T 86/2010, 3 T 91/2010, 7 T 48/2010, 7 T 72/2010, 7 T 110/2010, 7 T 136/2010, 7 T 142/2010, 7 T 171/2010 a 7 T 188/2010, jímž se měla dopustit kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, protože skutek n e n í kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel – předseda Okresního soudu v Teplicích podal návrh proti Mgr. L. D., soudkyni Okresního soudu v Teplicích z důvodu, že jako soudkyně, jíž byly v souladu s rozvrhem práce přiděleny k vyřízení trestní věci, byla v níže uvedených třiceti sedmi věcech nečinná a nerespektováním § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, dále § 2 odst. 4 a § 181 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, a pořádkové lhůty uvedené v § 181 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, zapříčinila průtahy v řízení v rozpětí od tří měsíců do patnácti měsíců. Jednalo se konkrétně o tyto věci: 3 T 204/2007, 3 T 60/2008, 3 T 210/2008, 3 T 230/2008, 3 T 250/2008, 3 T 307/2008, 3 T 26/2009, 3 T 99/2009, 3 T 107/2009, 3 T 125/2009, 3 T 126/2009, 3 T 142/2009, 3 T 148/2009, 3 T 186/2009, 3 T 203/2009, 1 T 233/2010, 3 T 5/2010, 3 T 12/2010, 3 T 36/2010, 3 T 50/2010, 3 T 58/2010, 3 T 60/2010, 3 T 66/2010, 3 T 68/2010, 3 T 69/2010, 3 T 71/2010, 3 T 75/2010, 3 T 85/2010, 3 T 86/2010, 3 T 91/2010, 7 T 48/2010, 7 T 72/2010, 7 T 110/2010, 7 T 136/2010, 7 T 142/2010, 7 T 171/2010 a 7 T 188/2010. Spisy sp. zn. 3 T byly kárně obviněné soudkyni přiděleny 15. 11. 2010, spisy 7 T jí byly přiděleny 27. 6. 2011. Následkem porušení právních povinností, tedy nerespektováním § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., a pořádkové lhůty uvedené v § 181 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., sice nedošlo k ohrožení důstojnosti soudcovské funkce, ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné a odborné rozhodování soudů, avšak byla ohrožena důvěra ve spravedlivé rozhodování. Pokud totiž obecně soudce v řízení nečiní úkony v odpovídajících lhůtách, je toto jednání způsobilé ohrozit důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů, přičemž zaviněná nečinnost je vždy závažným proviněním. Kárně obviněná soudkyně si nepočínala v průběhu trestního řízení v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, především nerespektovala zásadu včasného vyřizování věcí, nečinila efektivní úkony vedoucí k trestnímu stíhání, případně nepožádala o prodloužení lhůty k úkonům popsaným v § 181 odst. 3 tr. ř. Průtahy, k nimž došlo, jsou zcela bezdůvodné a neomluvitelné. Závažným porušením povinností soudkyně je i zkrácení práva obviněných na obhajobu a spravedlivý proces. Podle názoru navrhovatele kárně obviněná soudkyně svým jednáním naplnila skutkovou podstatu kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Mgr. L. D. byla přidělena k výkonu soudcovské funkce k Okresnímu soudu v Teplicích ode dne 13. 12. 2000. Od té doby působila na trestním oddělení. Od 5. 12. 2007 byla na mateřské dovolené a od 23. 7. 2008 na rodičovské dovolené. S účinností od 15. 11. 2010 nastoupila výkon práce po rodičovské dovolené a nejprve pracovala na 50 % pracovní úvazek, od 1. 4. 2011 již na plný pracovní úvazek. Opatřením ze dne 15. 11. 2010 (Spr 1138/2010) bylo Mgr. L. D. přiděleno k vyřízení celkem 153 věcí) z toho 33 věcí Tm a 120 věcí T. Dlouhodobě stav nevyřízených věcí v agendě T podstatně nesnížila. Změnou rozvrhu práce účinnou od 1. 2. 2012 jí byl zastaven nápad nových nevazebních věcí zapisovaných do rejstříku T a Tm. Její výkonnost je ve srovnání s ostatními soudci vyřizující agendu T nízká, neboť v roce 2011 měla průměrný měsíční výkon pouze 20 osob. Celkově je však možno ji hodnotit jako pečlivou soudkyni, dosud nebyla kárně řešena. Navrhovatel navrhl, aby Mgr. L. D. byla uznána vinnou kárným proviněním podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., a aby jí bylo uloženo kárné opatření snížení platu o 20 % na dobu deseti měsíců. Kárně obviněná soudkyně se k podanému návrhu písemně vyjádřila. K porušení § 181 odst. 3 tr. ř. uvedla, že v žádné z uvedených věcí (s výjimkou věci pod bodem 16) se porušení povinnosti podle 181 odst. 3 tr. řádu nedopustila. Předmětné ustanovení dopadá výlučně na situaci nastalou po podání obžaloby. V průběhu dalšího řízení před soudem již znovu počátek této lhůty nenastává. Všechny uvedené věci jí byly přiděleny po odcházející soudkyni v době, kdy třítýdenní lhůta uplynula již této předchozí soudkyni. V žádné z těchto věcí přitom před jejich přidělením kárně obviněné nebyla navrhovatelem jako předsedou soudu prodlužována lhůta ani vytýkány průtahy v řízení. Běh třítýdenní lhůty je tak v případě kárně obviněné vyloučen. Veškeré jí za vinu kladené jednání lze tedy posuzovat pouze podle ustanovení 181 odst. 2 tr. řádu a 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Výjimkou z výše uvedeného je věc uvedená pod bodem 16 (sp. zn. 1 T 233/20 10), která nebyla kárně obviněné přidělena po odcházející soudkyni. Věc napadla rovněž jiné soudkyni, u níž byla ale následně vyslovena podjatost, a z tohoto důvodu došlo k přidělení věci kárně obviněné. Kárně obviněná ani toto přidělení nepovažuje za zcela odpovídající podání obžaloby, s nímž je spojen počátek běhu třítýdenní lhůty, nicméně připouští, že v této věci měla navrhovateli předložit spis s žádostí o prodloužení lhůty. Vyjma věci pod bodem 16 bylo všech ostatních 36 věcí kárně obviněné přiděleno mimo běžný nápad. Věci uvedené pod body 1 až 15 a 17 až 30 jí byly přiděleny po odcházející soudkyni dne 15. 11. 2010, tedy v den, kdy po tříleté mateřské a rodičovské dovolené nastoupila zpět k výkonu soudcovské funkce. V uvedený den jí bylo přiděleno 155 věcí různého stáří. Měla se věnovat vyřizování především těchto věcí a to v pořadí od nejstarších k novějším. Dne 27. 6. 2011 jí bylo rovněž po odcházející soudkyni přiděleno dalších 22 spisů. Od 15. 11. 2010 do 31. 3. 2011 pracovala na zkrácený 50% úvazek. Od ledna 2011 jí byl přidělen nový nápad. K výkonu funkce soudkyně se vrátila na žádost navrhovatele, který potřeboval řešit situaci po odchodu jiné soudkyně na mateřskou. Výkonu své funkce se chopila odpovědně a v duchu postupu navrženého navrhovatelem. Vyřizovala nejstarší věci, k nimž postupně přibírala novější věci. Plně využívala jednací dny. Poukázala na to, že obvinění z průtahů v celkem 29 věcech, které pocházejí z nápadu 155 věcí z 15. 11. 2010, mimo jiné znamená, že ostatních 126 věcí z 15. 11. 2010 vyřizovala bez průtahů. Dále poukázala na to, že 155 spisů je obrovské množství materiálu, které v rámci odpovědného přístupu soudce k trestnímu řízení nelze vyřídit jinak, než jeho důkladným prostudováním a zvolením správného procesního postupu. Proto je sice možné považovat nařízení hlavního líčení po dvou až dvanácti měsících od nápadu za průtahy, nikoliv však bezdůvodné a neoprávněné. K jí vytýkaným průtahům došlo výlučně (vyjma věci ad 16) ve věcech přidělených jednorázově po předchozích soudkyních. Ve všech věcech nového nápadu, v nichž nemohla nařídit hlavni líčení v třítýdenní lhůtě po podání obžaloby, podala včas navrhovateli žádost o prodloužení lhůty. Tímto poukazovala na to, že se v jejím případě nejedn