— Nejvyšší správní soud

14 Kse 7/2012- 70 - text 14 Kse 7/2012 - 78 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a členů JUDr. Zdeňka Novotného, Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Karla Urbana, JUDr. Jany Nowakové Těmínové a JUDr. Petra Škvaina, o návrhu ministra spravedlnosti ze dne 18. 7. 2012, č. j. 77/2012-OSD-ENA/17, na zahájení kárného řízení proti JUDr. Z. Z., soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Plzeň - město, se sídlem Palackého náměstí 28, Plzeň, zast. JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, se sídlem Rubešova 83/10, Praha 2 - Vinohrady, při ústním jednání konaném dne 30. 10. 2012, t a k t o : JUDr. Z. Z., nar. X, soudní exekutor Exekutorského úřadu Plzeň - město, j e v i n e n , ž e jako soudní exekutor v řízení vedeném u Exekutorského úřadu Plzeň - město pod sp. zn. 108 EX 4030/07 byl bezdůvodně nečinný v období od 15. 4. 2009, kdy naposledy kontaktoval povinného poté, kdy ten přestal dobrovolně splácet, do 13. 9. 2011, když 14. 9. 2011 jednal s povinným a poté pokračoval v exekuci vydáním exekučního příkazu č. j. 108 EX 4030/07-013, kterým rozhodl o provedení exekuce srážkami z důchodu, čímž závažně porušil právní předpis, zejména ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 46 odst. 1 exekučního řádu, čl. 5 Pravidel profesionální etiky a soutěže soudních exekutorů postupovat nezávisle, svědomitě a pečlivě (usnesení Sněmu exekutorské komory České republiky ze dne 28. února 2006), t í m s p á c h a l kárné provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. Podle § 116 odst. 3 písm. a) exekučního řádu se mu ukládá n a p o m e n u t í . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Ministr spravedlnosti podal návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. Z. Z., soudnímu exekutorovi pro tyto skutky: „1. jako soudní exekutor v řízení vedeném u Exekutorského úřadu Plzeň - město pod sp. zn. 108 EX 4030/07 byl bezdůvodně nečinný v období od 13. 11. 2008, kdy naposledy obdržel splátku od povinného, do 5. 10. 2011, kdy vydal exekuční příkaz č. j. 108 EX 04030/07-013, kterým rozhodl o provedení exekuce srážkami z důchodu, tímto postupem závažně porušil právní předpis, zejména ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 46 odst. 1 exekučního řádu, čl. 5 Pravidel profesionální etiky a soutěže soudních exekutorů postupovat nezávisle, svědomitě a pečlivě (usnesení Sněmu Exekutorské komory České republiky ze dne 28. února 2006), 2. jako soudní exekutor v řízení vedeném u Exekutorského úřadu Plzeň – město pod sp. zn. 108 EX 4030/07 byl bezdůvodně nečinný při provádění exekuce prodejem nemovitostí v období od 18. 6. 2008, kdy mohl přistoupit k realizaci exekučního příkazu č. j. 108 EX 4030/07-9, kterým rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí, do 30. 1. 2012, kdy vydal usnesení o přibrání znalce č. j. 108 EX 04030/07-18, tímto postupem závažně porušil právní předpis, zejména ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 46 odst. 1 exekučního řádu, čl. 5 Pravidel profesionální etiky a soutěže soudních exekutorů postupovat nezávisle, svědomitě a pečlivě (usnesení Sněmu Exekutorské komory České republiky ze dne 28. února 2006).“ II. Vyjádření kárně obviněného Kárně obviněný v písemném vyjádření ze dne 5. 9. 2012 odmítl, že by se dopustil kárného provinění. Zejména zdůraznil, že se nejedná o samostatné skutky, neboť judikaturní i doktrinální názory předpokládají u dělení skutkového děje na více skutků rozdílnost způsobených následků. Jeden skutek tak je tvořen všemi jednáními, která jsou v příčinné souvislosti k následku zahrnutému do skutkové podstaty kárného provinění. V daném případě je u obou skutků shodný tvrzený následek i okruh právních a stavovských předpisů, které měly být oběma skutky porušeny. Tvrdí-li kárný žalobce, že se liší okruh subjektů, jejichž práva mohla být porušena, poukazuje kárně obviněný na skutečnost, že okruh potenciálně poškozených subjektů skutkem 1 je zároveň součástí okruhu subjektů takto dotčených skutkem 2. Vytýkaná nečinnost může být chápána jen jako jedna trvající nečinnost v daném shodném exekučním řízení. Žalované jednání nenaplňuje základní podmínku kárného provinění, a to protiprávnost jednání, která v případě zdržení se jednání může být naplněna, jen pokud zde existuje zákonná povinnost konat. Takovou povinnost, nad rámec povinnosti realizovat exekuční příkaz prodejem nemovitostí popsanou ve skutku 2., exekutor neměl. Vydáním exekučního příkazu ke srážkám z důchodu dne 5. 10. 2011 kárně obviněný plnil svou povinnost plynoucí z § 46 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“). Žalobní tvrzení, že takovou povinnost měl již od 13. 11. 2008, kárný žalobce neodůvodnil a nemá ani oporu ve spise. Skutek 1. je tedy pouhou součástí skutkového děje, z něhož sestává skutek 2. a nejedná se ani o vícečinný souběh, neboť skutek 1. není samostatným skutkem. Nemůže jít ani o faktickou konzumpci, neboť ta předpokládá způsobení více následků. Současné rozhodnutí o obou skutcích by tak bylo porušením zásady ne bis in idem. Popis jednání kárně obviněného zahrnutý ve skutku 2., podle názoru kárně obviněného, obsahuje několik nepřesností. Nečinnost je počítána ode dne 18. 6. 2008, kdy došlo k výmazu jiného exekutorského příkazu z listu vlastnictví postižených nemovitostí. Nezohledňuje však vůbec skutečnost, kdy to mohl kárně obviněný zjistit. Kontrola stavu nemovitostí v katastru není nijak automatizována a není možné ji provádět prostřednictvím zaměstnanců denně; navíc se jednalo o dlouhodobě nerealizovatelný příkaz, u něhož nebyla předpokládána změna. Podstatnou informaci tak kárně obviněný obdržel až dne 29. 11. 2010 z přípisu zástupce Společenství vlastníků jednotek pro dům 300 a 301 v P. Kárný žalobce rovněž nevzal v úvahu, že povinný až do dne 13. 11. 2008 plnil dobrovolně. Kárně obviněný byl připraven k rychlejšímu vymožení povinnosti, pokud by to bylo nutné, ovšem musel mít na zřeteli § 14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb., stanovící pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. Kárně obviněný tedy důvodně očekával dobrovolné splnění povinnosti, a o tom, že se tak nestane, nemohl vědět v den 13. 11. 2008, kdy byla naposledy zaplacena dobrovolná splátka. Usuzovat, že nebude dále dobrovolně plněno, tak mohl nejdříve na počátku roku 2009. Zaměstnanec kárně obviněného dne 15. 4. 2009 s povinným jednal v jeho bydlišti o jeho možnostech dalšího splácení; k nečinnosti tak nemohlo dojít před tímto datem. Nečinnost vytýkanou skutkem 2. nelze posuzovat odděleně od jednání popsaného pod bodem 1. Postup exekutora v rámci jednoho případu je třeba vnímat komplexně a nelze nečinnost vztahovat pouze k tomu, že nebyl realizován první exekuční příkaz č. j. 108 Ex 4030/07-9. Pokud exekutor vyvíjel jakoukoliv činnost směřující k provedení exekuce, nemůže jít o nečinnost. Kárný žalobce, podle názoru kárně obviněného, nesprávně vykládá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 11 Kseo 4/2009 - 111. Nečinnost vytýkaná ve skutku 2. tak nemohla skončit vydáním usnesení o přibrání znalce ze dne 30. 1. 2012, ale nejpozději vydáním exekučního příkazu k srážkám z důchodu dne 5. 10. 2011; přitom ovšem vydání tohoto příkazu předcházelo prověření příjmů povinného, zejména zjištění, že je poživatelem důchodu, k němuž došlo dne 14. 9. 2011. Kárně obviněný dále poukázal na skutečnost, že kárný žalobce neodlišil nečinnost nedůvodnou od nečinnosti důvodné. Exekuční příkaz k prodeji nemovitostí nemohl být dlouhodobě realizován, nebylo možné častěji aktualizovat stav listu vlastnictví, a po určitou dobu bylo povinným dobrovolně plněno. Kárný žalobce argumentuje nezávazným rozhodnutím kárné komise Exekutorské komory ze dne 9. 10. 2007, č. j. KŽ 21/06-71, aniž by zohlednil některé aspekty výkladu průtahů provedeného Ústavním soudem, zejména příkaz zkoumat v každém jednotlivém případě konkrétní skutkové okolnosti s přihlédnutím ke složitosti věci, chování účastníků, potencionální újmě účastníků apod. V dané věci je oprávněným Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, která sama podala návrh na exekuci až po pěti letech od okamžiku, kdy tak mohla učinit. V počátku tvrzené nečinnosti kárně obviněného zbývala z původního dluhu k vymožení částka 30 636 Kč, přičemž po dobu této nečinnosti nebyl majetek povinného jinak postižen, neboť zástavní práva k nemovitostem, k jejichž prodeji byl vydán exekuční příkaz č. j. 108 EX 4030/07-9, byla zřizována postupně až v letech 2010 - 2011. Za takové situace nepřichází v úvahu žádná újma oprávněného ani jiných osob. K závěru o porušení práva je třeba zjištění určité intenzity protiprávního jednání a újmy způsobené účastníkům řízení, což zde dáno není. Kárně obviněný odmítá názor, že jeho jednání dosahuje intenzity závažného porušení povinností. Kritéria závažnosti spočívají ve významu chráněného zájmu, způsobu provedení činu a jeho následcích, v osobě kárně obviněného, míře zavinění a v pohnutce. Kárný žalob