4 Ads 153/2011 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 153/2011- 75 - text 4 Ads 153/2011 - 86 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Ing. E. O., zast. JUDr. Alešem Pejchalem, advokátem, se sídlem Vyšehradská 21, Praha 2, proti žalovanému: Ministr vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2011, č. j. 11 Ca 230/2008 - 43, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2011, č. j. 11 Ca 230/2008 - 43, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 22. 4. 2008, č. 188/2008, a rozhodnutí ministra vnitra ze dne 20. 12. 2006, č. 242/2006, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 200 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Aleše Pejchala, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 27. 2. 2001, č. j. HSUL/166/01/UL/pers, ředitel Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje (dále jen „krajský ředitel“) přijal dnem 1. 2. 2001 žalobkyni do služebního poměru příslušníka Hasičského záchranného sboru České republiky, jmenoval ji do hodnosti podporučík, ustanovil do funkce vedoucí finančního odboru a stanovil jí plat ve výši 24 210 Kč. Rozhodnutím ze dne 16. 1. 2002, č. j. HSUL-134/KŘ-pers.-2002, krajský ředitel ustanovil žalobkyni dnem 1. 1. 2002 do funkce náměstkyně krajského ředitele pro ekonomický úsek a stanovil jí plat ve výši 28 860 Kč; v odůvodnění uvedl: „V souvislosti s obsazením volné funkce v souladu s organizačním řádem.“ Rozhodnutím ze dne 20. 1. 2003, č. j. HSUL-142/KŘ-KKŘ-Ží.-2003, krajský ředitel ukončil se zpětnou účinností ke dni 31. 12. 2002 dočasné pověření žalobkyně výkonem funkce náměstkyně krajského ředitele pro ekonomický úsek, žalobkyni se zpětnou účinností dnem 1. 1. 2003 zařadil do původní funkce ředitelka finančního odboru a stanovil jí plat ve výši 29 950 Kč. V odůvodnění konstatoval, že pominuly důvody, pro které byla žalobkyně pověřena výkonem funkce. Dne 2. 11. 2005 podala žalobkyně mimořádný opravný prostředek podle § 136 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém poukázala na vady naposledy zmíněného rozhodnutí. Namítala, že krajský ředitel tímto rozhodnutím realizoval její převedení na jinou funkci. Její pověření výkonem funkce nemohlo být ukončeno, protože byla do funkce ustanovena, nikoliv jen pověřena. Předmětné rozhodnutí navíc mělo nepřípustnou zpětnou účinnost. Žalobkyně žádala, aby toto rozhodnutí bylo zrušeno včetně rozhodnutí navazujících. Rozhodnutím ze dne 15. 5. 2006, č. 33/2006, žalovaný pod bodem 1. výroku zrušil pravomocné rozhodnutí krajského ředitele ve věcech služebního poměru ze dne 20. 1. 2003, č. j. HSUL-142/KŘ-KKŘ-Ží.-2003, a pod bodem 2. až 7. zrušil navazující pravomocná rozhodnutí upravující plat žalobkyně. V odůvodnění žalovaný poukázal na nepřípustnou retroaktivitu rozhodnutí ze dne 16. 1. 2002, které ačkoli je konstitutivní povahy, bylo vydáno s právními účinky dnem 1. 1. 2002; s ohledem na lhůtu uvedenou v § 136 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. již nebylo možné tento protiprávní stav napravit. Ve vztahu k rozhodnutí krajského ředitele ze dne 20. 1. 2003 žalovaný konstatoval, že žalobkyně byla ustanovena do funkce náměstkyně krajského ředitele pro ekonomický úsek, v žádném případě nedošlo k pověření výkonem funkce ve smyslu ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. Postupu krajského ředitele lze vytknout, že před ustanovením do funkce neodvolal žalobkyni z funkce ředitelky finančního odboru. Toto opomenutí však nezakládá neplatnost právního úkonu, neboť s ohledem na aplikaci ustanovení § 16 zákona č. 186/1992 Sb. a volné systemizované místo je zřejmý a nesporný úmysl služebního funkcionáře žalobkyni do funkce náměstkyně krajského ředitele pro ekonomický úsek ustanovit. Další vady spatřoval žalovaný v tom, že odůvodnění předmětného rozhodnutí je matoucí, nevychází ze skutečného stavu věci a odvolává se na právní úkon, který nikdy nebyl učiněn (pověření výkonem funkce). Rozhodnutí navíc obsahuje protiprávní retroaktivitu, neboť zakládá konstitutivní právní vztahy zpětně. V návaznosti na převedení žalobkyně do funkce ředitelky finančního odboru Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje bylo následně vydáno několik rozhodnutí týkajících se jejích platových náležitostí; také tato rozhodnutí žalovaný zrušil, neboť vycházela ze zrušeného rozhodnutí krajského ředitele ze dne 20. 1. 2003. Zrušením všech uvedených rozhodnutí se obnovil právní stav platný přede dnem 1. 1. 2003. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 31. 5. 2006. Proti tomuto rozhodnutí podal krajský ředitel dne 4. 7. 2006 rozklad. Namítal, že rozhodnutí ze dne 16. 1. 2002 o ustanovení do funkce náměstkyně je nulitní, neboť k tomuto jmenování neměl pravomoc. Podle § 2 odst. 6 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, totiž náměstky krajského ředitele jmenuje a odvolává generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky na návrh krajského ředitele. Ze stejného důvodu považoval krajský ředitel za neplatné i rozhodnutí ze dne 20. 1. 2003, které tudíž nemohl žalovaný zrušit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nikdy nebyla do funkce náměstkyně jmenována, nemohla být ani z této funkce odvolána a platí její původní ustanovení do funkce ředitelky. Krajský ředitel dále poukázal na překročení tříleté lhůty od právní moci, ve které je žalovaný podle § 136 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. oprávněn pravomocné rozhodnutí zrušit. Připomněl také, že žalobkyně nevyužila řádné opravné prostředky. Přípisem ze dne 30. 8. 2006, č. j. KM-202/PK-2006, ministr vnitra Mgr. František Bublan krajskému řediteli sdělil, že neshledal důvod ani právní titul k tomu, aby své pravomocné rozhodnutí postupem podle § 136 zákona č. 186/1992 Sb. zrušil. Zdůraznil, že služební funkcionář není nadán pravomocí k podávání opravných prostředků. Nesouhlasil ani se závěrem o nicotnosti rozhodnutí, neboť nelze hovořit o absolutním nedostatku věcné příslušnosti, ale pouze o nepříslušnosti funkční. Žalovaný konstatoval, že podnět k přezkoumání rozhodnutí ze dne 20. 1. 2003 mu byl doručen dne 3. 11. 2005, tedy před uplynutím zákonné lhůty, poté došlo ke zjevným obstrukcím ze strany služebních funkcionářů, které nemohou jít k tíži příslušníka. Své rozhodnutí ze dne 15. 5. 2006, č. 33/2006, považoval ministr vnitra za správné. Dne 13. 9. 2006 požádal generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky nového ministra vnitra MUDr. Mgr. Ivana Langera o přezkoumání postupu v této věci. Rozhodnutím ze dne 20. 12. 2006, č. 242/2006, žalovaný zrušil samostatnou část výroku pravomocného rozhodnutí ze dne 15. 5. 2006, č. 33/2006, kterým byla zrušena pravomocná rozhodnutí uvedená pod body 2 až 7 výroku; současně vyslovil, že uvedená rozhodnutí zůstávají v platnosti. V odůvodnění uvedl, že rozhodnutí krajského ředitele ze dne 16. 1. 2002, jímž byla žalobkyně ustanovena dnem 1. 1. 2002 do funkce náměstkyně krajského ředitele pro ekonomický úsek, vykazuje retroaktivitu, která je v českém právním řádu nepřípustná. Služebním funkcionářem příslušným k převedení žalobkyně na jinou funkci byl podle § 2 odst. 6 zákona č. 238/2000 Sb. generální ředitel, který mohl žalobkyni odvolat z dosavadní funkce ředitelky finančního odboru a následně ustanovit do funkce náměstkyně. Žalovaný podotkl, že ustanovení do jiné funkce bez odvolání z předchozí je neuskutečnitelné, neboť policistu či hasiče nelze ustanovit do více než jedné funkce. Ve vztahu k rozhodnutí krajského ředitele ze dne 20. 1. 2003, žalovaný zopakoval výtky, které vznesl již ve svém rozhodnutí ze dne 15. 5. 2006. Dále se zabýval pojmem nicotnosti správního rozhodnutí z hlediska teorie, právní úpravy a judikatury. Rozhodnutí krajského ředitele ze dne 16. 1. 2002 označil žalovaný za nicotné s tím, že jeho vady jsou tak závažné, že nelze uplatnit princip presumpce správnosti. Vady spatřoval v tom, že právní věta výroku rozhodnutí se opírá o irelevantní ustanovení zákona a nereflektuje skutečnost, že se jednalo o převedení na jinou funkci. Ustanovení do funkce nepředcházelo odvolání z dosavadní funkce; žalobkyně tudíž byla nadále ustanovena ve funkci ředitelky finančního odboru a k jejímu ustanovení do funkce náměstkyně vůbec nemohlo dojít. Rozhodnutí vydal funkčně nepříslušný nižší služební funkcionář, neboť žalobkyně měla být jmenována do funkce generálním ředitelem. Z vad, které způsobují nicotnost, lze v tomto případě hovořit o nezhojitelné vadě nepříslušnosti, nedostatku právního podkladu k vydání rozhodnutí, vnitřní rozpornosti a právní neuskutečnitelnosti rozhodnutí (neobsahuje zákonné důvody převedení na jinou funkci, ustanovení do funkce nepředchá