4 Ads 6/2012 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 6/2012- 57 - text 4 Ads 6/2012 - 65 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. M., zast. Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, se sídlem náměstí Míru 9, Šumperk, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, zast. JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem Riegrova 12, Olomouc, (dříve Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc), o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2011, č. j. 38 Cad 1/2006 - 268, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Zástupci žalobce Mgr. Františku Drlíkovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 960 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 13. 1. 2006, č. j. KUOK/37900/05/OSV-DS/7025/SD-256, Krajský úřad Olomouckého kraje (dále jen „krajský úřad“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Zábřeh ze dne 1. 12. 2005, č. j. Soc/552/7695/2005/Dv, kterým žalobci nebyla přiznána dávka sociální péče. V odůvodnění krajský úřad po obsáhlé rekapitulaci průběhu řízení a skutkových zjištění uvedl, že žalobce nelze v souladu s § 1 odst. 1 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění účinném do 31. 12. 2006, považovat za sociálně potřebného, neboť si odmítá zvýšit příjem vlastním přičiněním uplatněním nároku na dávky důchodového pojištění (nepožádal o plný invalidní důchod, ani o uvolnění výplaty částečného invalidního důchodu, která mu byla zastavena, protože se nepodrobil lékařskému vyšetření). Žalobce odmítá se správním orgánem spolupracovat (neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péče), proto není možné posoudit jeho sociální potřebnost. K námitce žalobce, že rozhodnutí je provedeno vyloučenými pracovníky městského úřadu, krajský úřad podotkl, že spisová dokumentace neobsahuje žádné podání, kterým by žalobce správnímu orgánu oznamoval skutečnosti nasvědčující vyloučení jakéhokoliv pracovníka, ani rozhodnutí o tom, že by jakýkoli pracovník městského úřadu byl z tohoto řízení vyloučen. Krajský úřad konstatoval, že není povinen ustanovit účastníku řízení advokáta, ani zasílat spis Krajskému soudu v Ostravě se žádostí žalobce o ustanovení advokáta. Krajský úřad připomněl, že řízení bylo zahájeno podáním žádosti dne 2. 11. 2005 a nebylo pravomocně skončeno před účinností zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, proto odvolací orgán postupuje podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád z roku 1967“). Krajský úřad rovněž poznamenal, že neobdržel žalobcem zmíněné usnesení, kterým by byli pracovníci krajského úřadu vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věcech odvolání žalobce proti rozhodnutím městského úřadu. Krajský úřad po přezkoumání napadeného rozhodnutí zjistil, že prvoinstanční orgán poté, co dal žalobci možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, doplnil ještě další podklady. Tuto vadu řízení odvolací orgán napravil, když žalobci v rámci odvolacího řízení poskytl možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ke všem jeho podkladům. Jelikož krajský úřad neshledal důvody pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí, odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce namítal, že je ve stavu hmotné nouze a krajský úřad mu odmítl poskytnout hmotné zabezpečení, čímž porušil jeho právo zaručené v čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poznamenal, že na krajském soudu je ve stejné věci nevyřízeno na 160 žalob. Žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil, a žádal o uhrazení majetkové a nemajetkové újmy. V doplnění žaloby ze dne 6. 2. 2009 žalobce uvedl, že krajský úřad nekriticky přejímá závěr městského úřadu, že si žalobce odmítá zvýšit příjem vlastním přičiněním a že neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávky. Krajský úřad podle žalobce blíže nezdůvodnil svůj závěr o zákonnosti prvoinstančního rozhodnutí a nepostupoval v odvolacím řízení v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu. Napadené rozhodnutí nesplňuje ani náležitosti uvedené v § 68 správního řádu, zejména zde chybí odkaz na podklady, ze kterých správní orgán vycházel, a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Žalobce uzavřel, že ve správním řízení náležitě osvědčil stav hmotné nouze a skutečnosti rozhodné pro přiznání dávky. Usnesením ze dne 2. 9. 2011, č. j. 38 Cad 1/2006 - 242, Krajský soud v Ostravě ustanovil zástupcem žalobce Mgr. Františka Drlíka, advokáta. Podáním ze dne 9. 9. 2011 žalobce požádal opravu nesprávností v naposledy zmíněném usnesení. Dále požádal o odročení jednání a přerušení řízení s tím, že „v téže věci byla KS Ostrava ze dne 30. 11. 2010, č. j. 38 Cad 2/2004 - 272, zrušena prvotní žaloba na žalovaného a věc je ve správním řízení“. Současně žalobce poznamenal, že uplatňuje hmotněprávní nároky podle nařízení vlády k provedení zákona č. 198/1993 Sb. Žalobce poté v podání ze dne 14. 9. 2011 znovu požádal o opravu nesprávností a podotkl, že prvotní rozhodnutí krajského úřadu ve stejné věci zrušil dne 30. 11. 2010 krajský soud a věc je ve správním řízení. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 9. 2011, č. j. 38 Cad 1/2006 - 268, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Krajský soud současně přiznal ustanovenému zástupci odměnu, zamítl návrh žalobce na opravu usnesení ze dne 2. 9. 2011 a zamítl rovněž návrh na vydání předběžného opatření. Soud dále vyslovil, že žalobě se nepřiznává odkladný účinek. V odůvodnění soud uvedl, že zákon o sociální potřebnosti stanoví podmínky, které je třeba pro účely přiznání nároku na dávky sociální péče prokázat; vždy se musí hodnotit celkové sociální a majetkové poměry žadatele, neboť dávky mají pokrýt jen nejzákladnější lidské potřeby. Má-li žadatel schopnost či možnost zabezpečit své základní životní potřeby svými silami, není osobou sociálně potřebnou a nemá nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Žalobci byl přiznán částečný invalidní důchod, jehož výplata byla od 2. 12. 2003 zastavena, neboť se odmítl podrobit kontrole zdravotního stavu. Žalobce tak odmítl zvýšit si příjem vlastním přičiněním, a proto jej nelze považovat za sociálně potřebného [§ 1 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona o sociální potřebnosti]. Žalobce není osobou sociálně potřebnou ani podle § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona, neboť nebyl v pracovním nebo obdobném poměru, ani nevykonával samostatnou výdělečnou činnost a nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Pokud by krajský úřad nepřihlédl k tomu, že výplata důchodu byla zastavena z důvodu jednání žalobce, postup správního orgánu by neodrážel situaci žalobce a systém poskytování dávek sociální péče by ztratil význam uspokojovat životní potřeby osob v určité sociální situaci. Soud uzavřel, že správní orgány nepochybily, pokud vycházely z toho, že žalobci nárok na dávku sociální péče nevznikl. Vada řízení před správním orgánem prvního stupně, který doplňoval dokumentaci o další podklady i poté, kdy dal žalobci možnost se k podkladům vyjádřit, byla napravena v odvolacím řízení a podle názoru soudu neměla vliv na správnost napadeného rozhodnutí. Soud dále poukázal na to, že žalobce odmítl se správním orgánem spolupracovat a na výzvu neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši a výplatu. Návrh na vydání předběžného opatření označil soud za nepřípustný, neboť žalobě lze přiznat odkladný účinek. Návrh na přiznání odkladného účinku žalobce neodůvodnil; soud neshledal důvod pro jeho přiznání. Údaje v odůvodnění usnesení ze dne 2. 9. 2011 měl soud za správné, proto opravu neprovedl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) obtížně čitelnou kasační stížnost, ve které bez bližší konkretizace uplatnil kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Konstatoval, že napadený rozsudek je zmatečný, bludný, provedený v jeho nepřítomnosti. Zdůraznil, že prvotní rozhodnutí krajského úřadu bylo zrušeno. Dále podotkl, že uplatňuje své hmotněprávní nároky podle zákona č. 198/1993 Sb. Po odebrání důchodu v roce 1993 soud údajně zadržuje veškerou dokumentaci a Česká správa sociálního zabezpečení nemůže provádět žádné úkony. Doplnil, že patří pod železniční zdravotnictví a „ŽLPK“. Krajský soud se podle stěžovatele neřídil závazným právním názorem a pokynem Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel požadoval, aby soud prokázal, proč