6 Aps 7/2012 — Nejvyšší správní soud

6 Aps 7/2012- 12 - text 6 Aps 7/2012 - 20 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem ze dne 5. 3. 2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, č. j. 10 A 38/2012 - 10, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Návrh na přikázání věci jinému soudu se odmítá. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobce se žalobou ze dne 5. 3. 2012 domáhal toho, aby „Městský soud v Praze zakázal žalovanému, aby pokračoval v porušování žalobcova práva na doručení vyrozumění o stížnosti, aby Městský soud v Praze přikázal žalovanému, aby obnovil stav před zásahem k únoru 2012, kdy vypršela lhůta k vyřízení tohoto podání, doručeného poštovní cestou 6. 12. 2011 (vlastní značka MS051211/2), a aby Městský soud v Praze uložil žalovanému neprodleně vydat rozhodnutí o vznesené otázce (správnost nečinnosti ke stížnosti).“ Žalobu odůvodnil tak, že žalovaný musí vyřizovat „stížnosti na nečinnost ke stížnosti předsedou krajského soudu“ a odvolával se na ustanovení § 172 a 173 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Žalobce tvrdil, že má zájem na tom, aby věděl, jak bylo s jeho stížností naloženo, neboť Městský soud v Praze podle žalobce nečiní odpovídající úkony v procesech „3 Na 176/10, 3 Na 189/10, 3 Na 111/11“. [2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 3. 2012, č. j. 10 A 38/2012 - 6, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku ve výši 2000 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. [3] Podáním ze dne 26. 3. 2012 žalobce žádal o osvobození od soudních poplatků. [4] Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2012, č. j. 10 A 38/2012 - 10, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Městský soud konstatoval, že žalobce nemá dostatečné finanční prostředky, přesto však žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, neboť podle jeho názoru žalobce zneužívá toho, že byl v minulosti od soudních poplatků osvobozován, což jej povzbuzuje k další procesní aktivitě nesvědčící o snaze dobrat se vyřešení sporné právní otázky nebo o tom, že žalobce reflektuje předcházející rozhodnutí soudů. Městskému soudu je přitom z jeho činnosti známo, že žalobce např. vede řadu sporů s Českou advokátní komorou, které pramení z jeho žádosti o určení advokáta, se kterým však žalobce nehodlá spolupracovat víc, než sám uzná za vhodné. Následná soudní řízení jsou rovněž stereotypní, když žalobce napadá místní příslušnost Městského soudu v Praze, doručení písemností, se kterými se prokazatelně seznámil, označení správního orgánu. Smyslem jednotlivých řízení a návrhů tak není dle městského soudu ochrana práv žalobce, ale samotné vedení sporu s využitím jakýchkoli prostředků procesní obrany, zdůrazňováním všemožných nepřesností správního orgánu nebo správního soudu a se lpěním na jejich formálním odstraňování. Městský soud nechce žalobci upírat právo napadat úkony správního orgánu, na druhou stranu si městský soud všímá, jakým způsobem tak žalobce činí. Pokud žalobce hodlá svá práva bránit v takovém rozsahu a výše popsaným způsobem, dospívá městský soud k názoru, že je na místě, aby tak činil s vědomím existence nákladů řízení. Městský soud popsal i předmětný spor, kdy se žalobce domáhá vyřízení stížnosti žalovaným, neboť má za to, že nebyla vyřízena jeho původní stížnost adresovaná Městskému soudu v Praze na údajně nedovolenou manipulaci podáními Městským soudem v Praze. Městský soud dále popsal, kterých konkrétních věcí se týkala původní žalobcova stížnost, a uvedl, že všechny obtížně uchopitelné přípisy, s nimiž mělo být dle žalobce manipulováno, byly po vyjasnění situace řádně zapsány jako nové věci, případně byly zažurnalizovány do příslušných soudních spisů, v nichž byly v mezidobí činěny příslušné kroky. Předmětná věc je proto dle závěru městského soudu jen pokračování šikanózního postupu žalobce, který dává „stížnosti do stížností“, žalobci nejde o konkrétní ochranu před zásahem do práva žalobce, který by představoval újmu či dotčení jeho hmotného práva. II. Kasační stížnost [5] Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, č. j. 10 A 38/2012 - 10, podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ze dne 23. 4. 2012, ve které poukazuje na to, že městský soud neměl popisovat v předmětné věci žaloby proti České advokátní komoře. Stěžovatel zastává názor, že nemůže zneužívat osvobození od soudních poplatků pro řízení vedená před Ústavním soudem, neboť ta nejsou ex lege zpoplatněna. Stoupající počet sporů nemůže být dle stěžovatele důvodem pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze se měl podle stěžovatele vyloučit, neboť žaloba se týká „činnosti orgánu státního MěS v Praze“. Stěžovatel dále podezříval městský soud z manipulace, neboť všechna jeho podání kromě jednoho týkající se žalovaného řeší jeden senát. Stěžovatel vytýkal městskému soudu, že se v procesním rozhodnutí zabýval obhajobou svého postupu v jiných věcech. Stěžovatel rovněž nesouhlasí s argumentací městského soudu ohledně toho, že všechny písemnosti, na jejichž manipulaci si stěžoval, byly vyřízeny „předáním do senátu či do věci“. Stěžovatel se teprve z napadeného rozhodnutí dozvěděl, jaké spisové značky byly jeho písemnostem přiděleny, ač se tak nestalo na jeho předchozí žádost. Stěžovatel upozorňoval na to, že mu bylo umožněno nahlédnout pouze do jeho soudního spisu, nikoli dalších. Stěžovatel namítal, že jeho žaloba ze dne 5. 3. 2012 se týkala právě nezákonných manipulací s jeho podáními. Hromadná podání stěžovatele nejsou neurčitá. Stěžovatel byl přesvědčen, že městský soud měl uvést, který právní předpis vylučuje soudní přezkum dané věci. Stěžovatel proto dovozoval, že městský soud fakticky dospěl k závěru, že se stěžovatel nemůže domáhat ochrany před nečinností žalovaného. Městský soud uvádí stěžovatele v omyl v tom, že není dotčen na svých právech. Městský soud se měl naopak dle stěžovatele zaměřit na to, zdali jeho žaloba může být zjevně neúspěšná, přičemž pouze tato okolnost odůvodňuje nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Na závěr stěžovatel uvádí, že městský soud jej nesprávně poučil o možnosti podat kasační stížnost, která však podle jeho názoru není přípustná, z důvodu nespravedlivosti procesu před městským soudem však požaduje zásah Nejvyššího správního soudu. Stěžoval proto navrhuje zrušení napadeného usnesení městského soudu a přikázání věci jinému soudu. [6] Vyjádření žalovaného nebylo vyžadováno s ohledem na skutečnost, že se jedná o kasační stížnost směřující proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, tudíž se z povahy věci týká výlučně právní sféry stěžovatele – srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 6 Ads 72/2009 - 144. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud hodnotí kasační stížnost jako přípustnou, neboť byla podána osobou oprávněnou (ustanovení § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „s. ř. s.“/), opírá se převážně o důvody uvedené v ustanovení § 103 s. ř. s., a není nepřípustná ani z jiných důvodů plynoucích z ustanovení § 104 s. ř. s. [8] Na okraj pak Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelův názor o nepřípustnosti kasační stížnosti proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků je nesprávný. Soud zde odkazuje na svou rozhodovací praxi (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, č. j. 7 As 40/2004 - 97, všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), podle kterých rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků nelze podřadit pod rozhodnutí podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. (rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení), neboť tímto rozhodnutím se rozhoduje o podstatném procesním právu účastníka řízení. Stěžovatel byl o přípustnosti kasační stížnosti opakovaně a řádně poučován, svého práva podat kasační stížnost ostatně hojně využívá (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 76/2011 - 22, z poslední doby rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2012, č. j. 6 Aps 5/2012 - 10, týkající se týchž účastníků), ačkoli tvrdí, že kasační stížnost proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků není přípustná. [9] Nejvyšší správní soud v posuzované věci nepožadoval zaplacení soudního poplatku ani zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti. Za situace, kdy je předmětem kasačního přezkumu usnesení, jímž nebylo přiznáno osvobození