1 Afs 106/2012 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 106/2012- 45 - text 1 Afs 106/2012 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: město Domažlice, se sídlem náměstí Míru 1, Domažlice, zastoupen JUDr. Tomášem Nevečeřalem, advokátem se sídlem Římská 14, Praha 2, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 24. 5. 2011, čj. ÚOHS-R36/2011/VZ-8103/2011/310/EKu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2012, čj. 62 Af 46/2011 – 78, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalovaný jakožto správní orgán I. stupně uložil rozhodnutím ze dne 25. 1. 2011 čj. ÚOHS-S326/2010/VZ-16828/2010/520/Ema, žalobci (zadavatel) pokutu ve výši 200.000 Kč (výrok VI. uvedeného rozhodnutí) za to, že neuveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení v Úředním věstníku Evropské unie a nedodržel tak postup podle § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“). Tím se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) cit. zákona. Jako opatření k nápravě postupu žalobce žalovaný výrokem III. uvedeného rozhodnutí předmětné zadávací řízení zrušil. O rozkladu podaném žalobcem rozhodl předseda žalovaného dne 24. 5. 2011 rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku tak, že výrok o výši pokuty změnil a pokutu snížil na částku 150.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce ke krajskému soudu žalobu. [2] Krajský soud žalobu rozsudkem označeným v záhlaví zamítl jako nedůvodnou. Především vycházel z toho, že výše pokuty je výsledkem správního uvážení. Pro soudní přezkum je klíčové, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši a aby výše pokuty vyhověla podmínce přiměřenosti. Odkázal přitom na judikaturu zdejšího soudu (čj. 8 As 5/2005 - 53, čj. 4 As 51/2007 - 68). Krajský soud následně uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí pokutu uložil v rámci zákonného rozpětí, dostatečně přihlédl k závažnosti správního deliktu, k okolnostem, za nichž byl delikt spáchán, k relevantním polehčujícím okolnostem a k míře přiměřenosti uložené pokuty ve vztahu k ekonomické situaci žalobce. Žalovaný dle závěrů krajského soudu dále vzal jako polehčující okolnost v úvahu, že žalobce nebyl veden úmyslem obejít kogentní ustanovení zákona o veřejných zakázkách, ale že k pochybení zřejmě došlo z důvodu administrativního opomenutí. Žalovaný však dovodil, že orgán I. stupně nedostatečně zohlednil (zde polehčující) okolnost, že uložení opatření k nápravě ve formě zrušení zadávacího řízení je schopno účinně zhojit negativní důsledky způsobené předmětným správním deliktem. To bylo v napadeném rozhodnutí důvodem pro snížení pokuty z částky 200.000 Kč na částku 150.000 Kč. [3] S námitkou žalobce, že při posuzování výše pokuty měla být zohledněna také výše předpokládané hodnoty zakázky (zde 6.000.000 Kč), se krajský soud neztotožnil. Uvedl sice, že obecně nesdílí závěr žalovaného, že mohl přihlížet jen k hlediskům uvedeným v § 121 odst. 2 cit. zákona, v daném případě by však tato podmínka, která není v cit. ustanovení výslovně zakotvena, mohla být zohledněna pouze za situace, pokud by tato výše měla způsobovat zvláštní nahlížení na závažnost správního deliktu. Tak by tomu bylo typicky v případě, kdy by se předpokládaná hodnota veřejné zakázky limitně blížila hranici, která je určující pro rozlišení veřejné zakázky podle tohoto hlediska (tj. nadlimitní, podlimitní, malého rozsahu). Krajský soud konstatoval, že v daném případě tomu tak nebylo a dodal, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky není obecným, vždy nezbytně aplikovatelným kritériem přiměřenosti pokuty. Pokud jde o dřívější rozhodnutí, na která žalobce v žalobě odkazoval, dle nichž byla výše pokuty v poměru k předpokládané hodnotě příslušné veřejné zakázky výrazně nižší, krajský soud uvedl, že s ohledem na předchozí závěr nelze nijak dovodit jakékoliv legitimní očekávání, že pokuta za správní delikt dle § 120 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných zakázkách může dosáhnout pouze určitého podílu ve vztahu k předpokládané hodnotě veřejné zakázky. Krajský soud žalobci nepřisvědčil ani v námitce obecné nemožnosti průběžného zpřísňování sankcí za porušení zákona o veřejných zakázkách. Odkázal při tom na rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008, a dále na rozsudek Soudu prvního stupně (dnešní Tribunál – pozn. NSS) ve věci Degussa AG proti Komisi, T-279/02. [4] Žalobní návrh na upuštění od trestu, příp. na snížení uložené pokuty, postupem podle § 78 odst. 2 s. ř. s., krajský soud neshledal důvodným, neboť s ohledem na funkci postihu a uložení sankce na samé spodní hranici sazby dospěl k závěru, že výše pokuty není zjevně nepřiměřená. II. Stručné shrnutí argumentů v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Včasnou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku krajského soudu z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Součástí kasační stížnosti byl také návrh na přiznání odkladného účinku. O tomto návrhu rozhodl zdejší soud usnesením ze dne 16. 1. 2013, čj. 1 Afs 106/2012 – 34 tak, že odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 18. 1. 2013. [6] Hlavní kasační námitkou stěžovatel namítá, že žalovaný, resp. následně krajský soud, měl při svém rozhodování o výši sankce zohlednit výši předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Domnívá se totiž, že v dané věci se její předpokládaná hodnota (6.000.000 Kč) do značné míry blíží hranici podlimitní veřejné zakázky na dodávky (4.997.000 Kč). Kdyby hodnota veřejné zakázky byla deseti či stonásobná než je předmětná předpokládaná hodnota, stále by se jednalo o nadlimitní veřejnou zakázku. Naopak, pokud by předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla nižší o částku mírně přesahující jeden milion korun českých, stěžovatel by neměl povinnost uveřejnění v Úředním věstníku EU a uložení jakékoliv sankce by vůbec nepřicházelo v úvahu. V této souvislosti je stěžovatel nadále přesvědčen, že je potřeba zohlednit závažnost následku způsobeného správním deliktem právě s ohledem na výši předpokládané hodnoty veřejné zakázky, neboť rozsah vzniklé či hrozící škody možno odvozovat zejména z této skutečnosti. Přestože se stěžovatel ztotožnil se závěrem krajského soudu, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky nemusí být nutně vždy aplikovatelným kritériem přiměřenosti pokuty, je přesvědčen, že škodlivý následek je v daném případě nízké závažnosti. Tuto okolnost ani krajský soud ani žalovaný nezohlednili ve prospěch stěžovatele. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [7] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 24. 1. 2013 předně neztotožnil se stěžovatelem, že předpokládaná hodnota předmětné veřejné zakázky se limitně blíží k hranici pro rozlišení veřejné zakázky nadlimitní a podlimitní (rozdíl cca. jeden milion korun českých). Toto tvrzení stěžovatele považuje za čistě subjektivní a spekulativní. Navíc dále zdůraznil, že toto kritérium nebylo v daném případě rozhodujícím prvkem v procesu posuzování okolností spáchání správního deliktu. Primárním důvodem stanovení finančních limitů v zákoně o veřejných zakázkách je totiž především rozlišení zakázek na nadlimitní, podlimitní a malého rozsahu a s nimi spojené zákonné postupy při zadávání veřejné zakázky, nikoliv určení výše pokuty v souvislosti s porušením zákona o veřejných zakázkách. Stanovení pokuty je výsledkem správního uvážení. Žalovaný v daném případě hodnotil všechna hlediska, která jsou pro posouzení konkrétní výše pokuty nezbytná, nadto zohlednil i další skutečnosti, které mohly mít vliv na konkrétní výši pokuty. Na základě těchto skutečností původně uloženou pokutu snížil. [8] K argumentu stěžovatele, že pokutu je nezbytné ukládat ve vztahu k předpokládané hodnotě veřejné zakázky, žalovaný uvedl, že ani Krajský soud v Brně ani Nejvyšší správní soud tuto otázku i přesto, že se obdobnými případy běžně zabývají, doposud neřekly, že by bylo nutné k této skutečnosti přihlížet. Navíc, žalovaný se v napadeném rozhodnutí touto otázkou výslovně zabýval i sám v odst. 18. Žalovaný dále upozornil, že předmětné zadávací řízení muselo být zrušeno, tj. porušení zákona o veřejných zakázkách bylo natolik závažné, že ho nebylo možno zhojit jiným způsobem a výše předpokládané hodnoty zakázky tedy nemůže být zohledněna. Závěrem žalovaný konstatoval, že právní názor, podle něhož bude