2 Aps 5/2012 — Nejvyšší správní soud

2 Aps 5/2012- 52 - text  2 Aps 5/2012 - 56 pokračování [OBRÁZEK] ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce Z. H., zastoupeného JUDr. Markem Hastíkem, advokátem se sídlem Brno, Pellicova 33, proti žalovanému Úřadu městské části Praha 4, se sídlem Praha 4, Antala Staška 2059/80b, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2012, č. j. 11 A 261/2011 – 54, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2012, č. j. 11 A 261/2011 – 54, s e z r u š u j e . II. Žaloba s e o d m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného správního úřadu, přičemž se výslovně domáhal, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v úkonech znemožňujících, aby jeho rodiče ve správních řízeních před orgány veřejné moci „nesporně“ figurovali jako M. H., rozený H. a Z. H., rozená B. Současně požadoval, aby soud žalovanému přikázal opravit, ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 301/2000 Sb.“) v knize narození, vedené matričním úřadem Úřadu městské části Praha 4, ve svazku VI, ročníku 1953, na straně 42, řadovém čísle 1212, matriční zápis o narození žalobce dne 19. 11. 1953, v části označení jeho rodičů, na otec M. H., rozený H. a matka Z. H., rozená B., to vše do pěti dnů od právní moci rozsudku. Po detailní rekapitulaci skutkového stavu dospěl městský soud k závěru, že pokud jde o první část žalobního návrhu, soudům v rámci řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem nepřísluší rozhodovat ani bezprostředně zakazovat správnímu orgánu činit neurčité, nevymezené a nespecifikované úkony, neboť by tím zasahoval do jeho kompetencí. Je tomu tak proto, že zákon považuje za nezákonný zásah zcela konkrétní a určitý úkon správního úřadu, který je zaměřen přímo vůči žalobci, nebo v jehož důsledku je do práv žalobce zasaženo. Žalobce však v posuzované části žalobního návrhu žádný konkrétní úkon, kterým by bylo proti němu zasaženo, neuvedl. Ohledně druhé části žalobního návrhu, jímž se žalobce domáhal toho, aby bylo správnímu úřadu přikázáno opravit příjmení rodičů v knize narození týkající se jeho osoby, městský soud dovodil, že žaloba je v této části nepřípustná. Důvodem je, že podle zákona č. 301/2000 Sb., se žalobce může domáhat provedení opravy v knize narození, má-li za to, že je zápis příjmení jeho rodičů uveden nesprávně. O této žádosti musí být rozhodnuto; takové rozhodnutí by (po vyčerpání opravných prostředků v rámci správního řízení), mohlo být přezkoumáno soudem, ovšem v jiném procesním režimu (§ 65 a násl. s. ř. s.). Městský soud se dále ztotožnil s názorem žalovaného, že zápis příjmení rodičů žalobce je zápisem původním, vycházejícím z knihy narození církve římskokatolické v Dolních Jirčanech. Jak v knize narození otce žalobce v roce 1927, tak v knize narození žalobce v roce 1953, byly provedeny ručně psané zápisy tvaru příjmení rodičů žalobce v podobě H. a žalobce neprokázal, že je tento původní zápis proveden mylně či chybně. Soud dále dovodil, že jádro sporu je zcela jinde, protože žalobci se jedná o přepis ručně psaného (původního) zápisu do tištěné podoby. Tato problematika se však netýká opravy mylného či nesprávného zápisu do knihy narození. Je tak nutno vyřešit otázku, zda ručně psaný zápis příjmení otce žalobce ve tvaru H. lze z hlediska gramatického a jazykového přepsat do tištěné podoby H. Tato problematika však přesahuje rámec podané žaloby. Soud přesto (pouze obecně) konstatoval, že podstatná je nikoliv otázka národnosti žalobce, nýbrž pouze gramatická správnost přepisu ručně psaného záznamu do tištěné podoby. Je nepochybné, že vodítkem by měla být podoba příjmení uvedená v rodném listu žalobce, který byl vydán v době jeho narození, když lze předpokládat, že v té době vycházely matriční úřady z tehdy platných předpisů. S žalobcem tak soud souhlasil v tom, že na posouzení správnosti přepisu zápisů z roku 1927 a 1953 nelze aplikovat vyhlášku ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., ani nařízení vlády č., 594/2006 Sb., ale pouze předpisy platné a účinné v době vyhotovení těchto zápisů v ručně psané formě, neboť žádný z těchto předpisů úpravu přepisu ručně psaného zápisu do podoby tištěné neobsahuje. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že se o nezákonný zásah nejednalo a žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, kterou explicitně opírá o důvody vyplývající z ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.; stěžovatel tak namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a též nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Stěžovatel předně uvádí, že rozsudek městského soudu se na osmi stranách zabývá popisem právních názorů procesních stran a poučením o opravném prostředku, věci samé je však věnována pouze strana a půl. Nepřezkoumatelnost rozsudku spatřuje zejména v tom, že soud přezkoumal pouze petit a meritum sporu v rozsudku nijak nerozebral. Nepřezkoumal ani ústavní konformitu nařízení vlády č. 594/2006 Sb., i když to stěžovatel požadoval. Nevypořádal se také s právním názorem stěžovatele, že se jedná o exces výkonné moci a (s ohledem na zákaz retroaktivity) posledně uvedené nařízení na historické matriční zápisy nedopadá. Pokud jde o právní hodnocení věci, stěžovatel nesouhlasí s názorem, že první část petitu, jíž se domáhal zákazu pokračovat v úkonech, jež znemožňují, aby jeho rodiče ve správních řízeních figurovali jako M. H. a Z. H., rozená B., je vágní či neurčitá. Dovozuje to z toho, že i v jiné věci vedené u Městského soudu v Praze, jež byla potvrzena i Nejvyšším správním soudem, byl petit znějící „Žalovanému se zakazuje pokračovat v úkonech znemožňujících užívat žalobci původní rodné číslo X (…)“ uznán za zcela dostačující. Poukazuje tak na nejednotnost judikatury městského soudu a má za to, že jeho petit je perfektní a vykonatelný. Pokud by stěžovatel petit více konkretizoval, zasahoval by do výkonu pravomoci žalovaného, ve smyslu zákona č. 301/2000 Sb., a zákona č. 133/2000 Sb., což nelze, neboť správní orgán je povinen své povinnosti vykonávat ex lege a ani soud mu to nemůže zakázat. Co se týče druhé části petitu, kde žádá o opravu matričního zápisu jmen rodičů v knize narození, zde stěžovatel považuje závěry městského soudu za zmatečné. Soud na straně jedné tvrdí, že stěžovatel může požádat o opravu matričního zápisu a nevyčerpal tak opravné prostředky, na straně druhé pak, že se jedná o problematiku přepisu německých příjmení z psané do tištěné formy, přičemž tato problematika se liší od problematiky oprav matričních údajů a nelze je směšovat. Z toho plyne, že stěžovatel nemůže řešit přepis svého německého příjmení žádostí o opravu a opravné prostředky jsou tedy vyčerpány. Stěžovatel dále vyslovuje nesouhlas se soudem naznačeným disproporčním modelem, tedy opravou matričních údajů ex officio, kdy správní orgán nezahájí správní řízení, provede opravu a dotčený subjekt pouze ex post vyrozumí obyčejným dopisem o jejím provedení. To znamená, že se na opravu ex officio, na rozdíl od opravy matričního zápisu na žádost, správní řád nevztahuje. Stěžovatel také nesouhlasí s tím, že opravným prostředkem pro opravu provedenou ex officio, jak bylo popsáno výše, by mělo být stejné správní řízení, pouze zahájené na žádost. Dle stěžovatele platí na úseku matrik konstrukce platná v celém správním právu a to, že správní řád je lex generalis; zde vůči zákonu č. 301/2000 Sb. Stěžovatel se tak domnívá, že opravu lze provést jak na žádost podle ustanovení § 87 zákona č. 301/2000 Sb., tak z moci úřední, za využití úpravy správního řádu, tzn. vždy pouze ve správním řízení, přičemž jsou si tato řízení rovna. Pokud tak nedojde k zahájení řízení z moci úřední podle § 46 správního řádu, nelze provedenou opravu vůbec považovat za správní řízení a jedná se o nezákonný zásah. Pokud jde dále o názor soudu na str. 9 rozsudku, stěžovatel souhlasí s tím, že jádrem věci je otázka přepisu ručně psaného zápisu v knize narození do tištěné podoby. Tato problematika však nebyla nikdy řešena právním předpisem, neboť toho nebylo třeba. Do 31. 12. 1949 byly matriky v gesci církví a církevní právo určilo za matriční jazyky češtinu a němčinu; proto je matriční zápis o narození otce stěžovatele česko-německý. Socialistická státní moc pak pokračovala v stejném systému, když v ručně psaných zápisech byla podoba jmen H., K., apod., a v tištěné formě H., K., neboť respektovala práva německé národností menšiny. Ručně psané občanské průkazy jsou stále u občanů narozených před 1. 1. 1936 v oběhu. Tato praxe však skončila účinností nařízení vlády č. 594/2006 Sb., kdy M