3 Ads 111/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 111/2012- 24 - text 3 Ads 111/2012 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Ing. P. S., zast. JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem Hořovice, Husovo nám. 65/2, proti žalovanému: ministr vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2009, č. 71/2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2012, č. j. 9 Ca 161/2009 - 25, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. III. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Jaroslava Ortmana, CSc. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení Ředitel inspekce ministra vnitra rozhodnutím dne 19. 12. 2008, č. 323/2008 uznal žalobce vinným (dále též „stěžovatel“) ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. b) písm. d), písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích tím, že stěžovatel porušil ustanovení § 4 písm. a), písm. b), § 5 odst. 1 písm. b), písm. f), § 5 odst. 2 písm. b) a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, když dne 8. 10. 2008 od 7:15 hodin řídil služební motorové vozidlo - osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia, RZ X, v době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho vlivem. V 9:35 hodin se služebním vozidlem v místě silnice I. třídy č. 38 v km 161,848, katastru Červený kříž, obec Jihlava, vyjel mimo vozovku na středový pás svodidel, a po nárazu do svodidel s vozidlem skončil na pravé krajnici vozovky. Dechovou zkouškou provedenou v 10:12 hodin byla u Ing. Bc. P. S. zjištěna přítomnost alkoholu ve výši 0,48 promile a opakovanou zkouškou v 10:26 hodin byla zjištěna hladina alkoholu ve výši 0,46 promile. Ing. Bc. P. S. znemožnil a následně odmítl lékařské vyšetření spojené s odběrem krve, zda v době řízení motorového vozidla byl pod vlivem alkoholu. Na služebním vozidle byla způsobena škoda ve výši 76.100 Kč. Za uvedené jednání služební funkcionář stěžovateli uložil kázeňsky trest odnětí služební hodnosti rada. Ministr vnitra (dále též „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 23. 4. 2009, č. 71/2009 zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí ředitele inspekce ministra vnitra. Žalovaný měl za prokázané, že se policista vytýkaného jednání dopustil a že kázeňský trest odnětí služební hodnosti mu byl uložen v souladu s § 186 odst. 5 a 7 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného zamítl jako nedůvodnou. Městský soud ze správního spisu zjistil, že stěžovatel po dopravní nehodě bezprostředně po příjezdu policie absolvoval dvě dechové zkoušky v rozmezí 14 minut a poté i třetí dechovou zkoušku s odstupem přibližně dvou hodin od předchozích zkoušek. Při první a druhé dechové zkoušce byly zjištěny hodnoty alkoholu v krvi žalobce 0,48 promile resp. 0,46 promile. Tyto hodnoty podle soudu dokládají, že stěžovatel byl v době měření pod vlivem alkoholu; soud přitom zdůraznil, že hodnoty byly zjištěny měřicím přístrojem, jehož spolehlivost a přesnost byla v řízení doložena příslušnou certifikací. Městský soud konstatoval, že výsledek třetí dechové zkoušky, která již přítomnost alkoholu v krvi stěžovatele neprokázala, nemůže zpochybnit výsledky předchozích měření. Při průměrném odbourávání alkoholu 0,12 až 0,20 promile/hod je nezbytné hodnoty zjištěné při třetím měření považovat za důsledek přirozeného odbourávání alkoholu a nikoliv jako skutečnost, že stěžovatel v době nehody neřídil pod vlivem alkoholu. Městský soud dále konstatoval, že lékařské vyšetření MUDr. J. P. bylo v 11:25 provedeno již s výraznou časovou prodlevou jak od nehody, tak od první dechové zkoušky, výsledek vyšetření je tedy taktéž ovlivněn procesem odbourávání alkoholu v lidském těle. Skutečnost, že stěžovatel při vyšetření nejevil vnější známky požití alkoholu, není podstatná z hlediska spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Podle městského soudu je rozhodné, že pod vlivem alkoholu byl stěžovatel v době řízení vozidla, což bylo zjištěno dechovými zkouškami bezprostředně provedenými po nehodě. Nepřímým důkazem podle zjištění soudu bylo i tvrzení policejní hlídky, že z dechu stěžovatele byl cítit alkohol. Městský soud rovněž shledal, že stěžovatel faktickým chováním neumožnil a nakonec zmařil provedení odběru krve; byl přitom názoru, že provedení tohoto odběru nebylo pro stěžovatele spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Městský soud poukázal na to, že odběr měl být proveden v nemocnici pod lékařským dohledem, a že podle sdělení praktického lékaře MUDr. Z. L. neměl stěžovatel v jeho ordinaci s odběrem krve nikdy problém. Městský soud měl dále za to, že technickou závadu na voze jako příčinu nehody vyloučil znalec Ing. Dušan Hasoň, eventuální vliv požitých ovocných džusů, mentolových bonbónů, pastilek na bolest v krku a tablety léku ENAP na vysoký krevní tlak vyloučil znalec MUDr. Zdeněk Šňupárek. Bez vlivu na uvedené závěry je podle soudu také skutečnost, že stěžovatel sám přivolal policii na místo nehody, neboť takovou povinnost mu ukládá § 47 odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu (účinného ke dni nehody, pozn. Nejvyšší správní soud) a jejím porušením by se dopustil stěžovatel dalšího jednání majícího znaky přestupku podle § 22 odst. 1 písm. k) ve spojení s § 22 odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu. Podle městského soudu se stěžovatel nepodrobil všem úkonům, které policie vyžádala, neboť znemožnil provedení odběru krve v rozporu s povinností danou § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu. Městský soud neuznal jako důvodnou námitku, že stěžovatel alkohol nepil bezprostředně před jízdou, neboť podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích se přestupku dopustí také ten, kdo řídí vozidlo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou je ještě pod jeho vlivem. Městský soud poukázal na to, že jednání stěžovatele má znaky přestupku, nikoliv trestného činu, a že pravomoc projednat takové jednání příslušníka bezpečnostního sboru svěřuje služebnímu funkcionáři § 10 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Ve shodě s názorem žalovaného městský soud krátce konstatoval, že jednání stěžovatele je způsobilé ohrozit v očích veřejnosti dobrou pověst policejního sboru a to tím spíše dopustil-li se takového jednání příslušník Inspekce ministerstva vnitra, jehož úkolem je postihování protiprávních jednání jiných policistů, a který má jít ostatním policistům příkladem. K návrhu stěžovatele na zrušení trestu městský soud shrnul, že podmínky pro zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně podle § 78 odst. 3 s. ř. s. příp. pro upuštění od trestu podle § 78 odst. 2 s. ř. s. naplněny nebyly. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného Proti rozsudku Městského soudu v Praze stěžovatel podal kasační stížnost, v níž uplatnil důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel nesouhlasí s argumentací a právními závěry Městského soudu v Praze; je přesvědčen, že tvrzení o zdravotních obtížích při odběru krve kvůli problémům s žílami je prokázáno lékařskou zprávou MUDr. Z. L. ze 4. 5. 2009. Z tohoto potvrzení podle stěžovatele vyplývá, že mu nebylo možné propíchnout žíly injekční stříkačkou. Podle stěžovatele nelze v zákoně o služebním poměru nalézt oporu pro závěry městského soudu, že příslušník inspekce ministra vnitra má jít všem policistům příkladem, že jsou na něj kladeny zvýšené nároky a má tak vyšší odpovědnost než ostatní policisté. Stěžovatel poukázal na to, že jak řadoví policisté, tak policisté zařazení v útvaru inspekce ministra vnitra skládají stejný služební slib, mají stejné povinnosti a mají stejnou odpovědnost. Stěžovatel je toho názoru, že Městský soud v Praze nebral v úvahu okolnosti případu, zejména snížil význam skutečnosti, že stěžovatel sám přivolal Policii České republiky, na pouhé konstatování, že je to ostatně jeho zákonná povinnost. Podle stěžovatele, kdyby policii nepřivolal, nebyl by trestný čin projednáván. Stěžovatel navrhl, aby byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Podle žalovaného stěžovatel v kasační stížnosti blíže neodůvodnil, v čem mělo spočívat nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; žalovaný proto pouze uvedl, že pokud měl stěžovatel za to, že celé jednání mělo být kvalifikováno jako přestupek a nikoliv jako trest