3 Ads 120/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 120/2012- 22 - text 3 Ads 120/2012 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: RSDr. J. Š., zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Šimákem, se sídlem Komenského 319, Písek, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2012, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2012, č. j. 2 Ad 30/2012 - 18, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) ze dne 1. 10. 2012, č. j. 2 Ads 30/2012 - 18 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2012, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“) o námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 30. 1. 2012, č. j. X. Prvostupňovým rozhodnutím bylo stěžovateli uloženo vrátit přeplatek na vdoveckém důchodu v částce 205.267 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Přeplatek na vdoveckém důchodu vznikl stěžovateli z důvodu souběhu výplaty tohoto důchodu se starobním důchodem vypláceným ode dne 23. 9. 2007. Stěžovateli proto náležel vdovecký důchod v období 23. 9. 2007 do 15. 9. 2011 pouze ve výši 106.716 Kč, ačkoliv mu byl vyplacen v nekrácené výši v částce 311.983 Kč. Stěžovatel v žádosti o uvolnění výplaty starobního důchodu ze dne 18. 7. 2007 podané u Vojenského úřadu sociálního zabezpečení Ministerstva obrany ČR neuvedl, že pobírá vdovecký důchod od žalované. Tím zavinil přeplatek na vdoveckém důchodu ve smyslu § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 582/1991 Sb.), který měl být v souběhu s vyšším starobním důchodem vyplácen ve výši poloviny procentní výměry. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí žalované změněno tak, že stěžovateli byla uložena povinnost vrátit žalované přeplatek na vdoveckém důchodu za dobu od 23. 9. 2007 do 15. 9. 2011 ve výši 205.267 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. V odůvodnění žalovaná uvedla, že vycházela z následujícího skutkového stavu. Stěžovateli byl přiznán ode dne 25. 3. 2005 vdovecký důchod podle § 49 zákona č. 155/1995 Sb. Zároveň ovšem stěžovateli svědčil nárok na starobní důchod, který mu byl přiznán ode dne 23. 9. 2002, ovšem bez výplaty. K uvolnění výplaty starobního důchodu došlo dne 23. 9. 2007. K souběhu nároku na důchod od žalované i Vojenského úřadu sociálního zabezpečení došlo od 23. 9. 2007. Rozhodnutím ze dne 15. 8. 2011, č. j. X došlo k zastavení výplaty vdoveckého důchodu ode dne 16. 9. 2011, přičemž zároveň byl stěžovatel informován o předání výplaty vdoveckého důchodu Vojenskému úřadu sociálního zabezpečení Ministerstva obrany ČR (dále jen „VÚSZ“). VÚSZ sloučil rozhodnutím ze dne 13. 9. 2011 ode dne 16. 9. 2011 vdovecký důchod ve výši 2.344 Kč měsíčně s přiznaným starobním důchodem ve výši 15.176 Kč podle ustanovení § 9 odst. 2 a § 59 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Žalovaná odkázala zejména na ustanovení § 115, § 51 odst. 2 tohoto zákona a § 59 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a uvedla, že stěžovatel pobíral ke dni uvolnění výplaty starobního důchodu (tj. 23. 9. 2007) vdovecký důchod, a bylo nutno postupovat podle § 59 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního důchodu a na výplatu vdoveckého důchodu, vyplácí se vyšší důchod v plné výši a z dalšího důchodu se vyplácí polovina procentní výměry. Z toho žalovaná dovodila, že k souběhu důchodu a vdoveckého důchodu došlo již k datu 23. 9. 2007, takže výplata vdoveckého důchodu ve výši poloviny procentní výměry náležela již od 23. 9. 2007. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vyčíslila celkový přeplatek za období od 23. 9. do 15. 9. 2011 konkrétně jako součet dílčích přeplatků za jednotlivá období výplaty vdoveckého důchodu mezi daty jeho valorizace, přičemž dospěla k závěru, že celková výše vyplaceného vdoveckého důchodu činila 311.983 Kč, ačkoliv důchod náležel pouze ve výši 106.716 Kč. Z toho vyplynulo, že za uvedené období tedy vznikl stěžovateli přeplatek ve výši 205.267 Kč. Žalovaná dále vyložila ustanovení § 50 odst. 1 (oznamovací povinnost oprávněného či jiného příjemce dávky) a § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. (odpovědnost za přeplatek), přičemž dospěla k závěru, že stěžovatel měl svou oznamovací povinnost splnit u žalované nebo u VÚSZ. Porušení oznamovací povinnosti spočívalo v tom, že stěžovatel do osmi dnů ode dne uvolnění výplaty starobního důchodu neoznámil, že pobírá vdovecký důchod, ačkoliv o tom věděl. K tomu žalovaná uvedla, že v žádosti o uvolnění výplaty starobního důchodu ze dne 18. 7. 2007 adresované VÚSZ nebyl uveden jakýkoliv údaj o pobírání vdoveckého důchodu stěžovatelem. Ani VÚSZ tedy nebyl jakožto orgán příslušný k rozhodování o sloučení starobního a vdoveckého důchodu podle § 115 zákona č. 582/1991 Sb. seznámen se skutečností, že účastník řízení pobírá vdovecký důchod u žalované, přestože měl stěžovatel tuto oznamovací povinnost splnit již v řízení o uvolnění výplaty starobního důchodu do 23. 9. 2007 pro účely sloučení těchto důchodů a neučinil tak ani později. Stran námitky stěžovatele, že toto měla žalovaná zjistit z evidenčních listů a dalších dokladů předaných zaměstnavatelem, žalovaná uvedla, že toto nelze považovat za splnění oznamovací povinnosti, neboť z těchto dokumentů žalovaná nemohla vyvodit rozhodnou skutečnost pro výši a výplatu vdoveckého důchodu, tzn. že je stěžovateli již starobní důchod vyplácen od 23. 9. 2007. Ani Okresní správa sociálního zabezpečení v Písku (dále jen „OSSZ v Písku“), ani žalovaná tedy s touto skutečností nebyly seznámeny. Na vzniku povinnosti stěžovatele vrátit přeplatek nemění nic ani skutečnost, že žádost o uvolnění výplaty nemá předepsanou formu a jednalo se o doplňující úkon k již podané žádosti o přiznání starobního důchodu. Nicméně, toto upozornění se nijak nedotýkalo zákonné povinnosti podle § 50 zákona č. 582/1991 Sb. Stěžovatel tak zavinil přeplatek na vdoveckém důchodu tím, že neoznámil rozhodné skutečnosti ve lhůtě do osmi dnů v souladu s § 50 zákona č. 582/1991 Sb., ačkoliv musel z okolností předpokládat, že takto učinit měl. Tím způsobil, že žalovaná vyplácela vdovecký důchod v nesprávné výši, a to v období od 23. 9. 2007 do 15. 9. 2011, čímž zavinil přeplatek ve výši 205.267 Kč. Stěžovatel tedy přijal, resp. bezodkladně nevrátil vdovecký důchod při vědomí jeho neoprávněného vyplácení. Podle žalované vyplývala vědomost stěžovatele o protiprávním pobírání vdoveckého důchodu jednak z toho, že ustanovení § 59 zákona č. 155/1995 Sb. uvádí, že při souběhu nároků na výplatu přímého důchodu a pozůstalostního důchodu vyplácí vyšší důchod v plné výši a z ostatních důchodů se vyplácí pouhá polovina procentní výměry, a jednak z toho, že mezi poživateli pozůstalostních důchodů je všeobecně známou skutečností, že při souběhu starobního důchodu a pozůstalostního důchodu dochází k jejich úpravě a na úhrnné výši náleží méně, než kolik bylo vypláceno. Vzhledem k nedostatku údajů v důsledku nesplnění oznamovací povinnosti nebylo v případě stěžovatele vůbec známo, u kterého orgánu, a zda takový důchod u jiného orgánu, stěžovatel pobírá. K tomu žalovaná podotkla, že orgány sociálního zabezpečení nejsou ze zákona povinny vést společnou evidenci výplat důchodů a není proveditelné u každého případu zjišťovat, zda může příjemce důchodu pobírat důchod i od jiného orgánu. Již z formuláře k žádosti o vdovecký důchod ze dne 8. 4. 2005, resp. v žádosti o starobní důchod ze dne 12. 8. 2002, je patrno, že žalovaná běžně požaduje od žadatele důchodu údaj, zda pobírá důchod a u kterého orgánu. Stěžovatel si měl být vědom toho, že pokud se změnily skutečnosti, které byly uvedeny v žádostech ze dne 12. 8. 2002 a 8. 4. 2005, je důležité je ohlásit v souladu s § 50 zákona č. 582/1991 Sb. Z uvedených důvodů žalovaná nevyhověla námitkám stěžovatele, nicméně výrok prvostupňového rozhodnutí změnila v tom směru, že doplnila dobu, za kterou se přeplatek na vdoveckém důchodu stěžovatele požaduje zpět. V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud vyhodnotil prokázaný skutkový stav z pohledu právní úpravy platné a účinné v den vydání napadeného rozhodnutí žalované a dospěl k následujícím právním závěrům. Předmětem řízení bylo v souzené věci učiněno rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek na vdoveckém důchodu. Odpovědnost příjemců dávek důchodového pojištění upravuje § 118a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Tento pře