3 As 51/2012 — Nejvyšší správní soud

3 As 51/2012- 124 - text 3 As 51/2012 - 130 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobců: a) Město Kašperské Hory, Náměstí 1, 341 92 Kašperské Hory, c) Město Hartmanice, Hartmanice 75, 342 01 Hartmanice, n) Městské lesy Volary s. r. o., Nová kolonie 608, 384 51 Volary, všichni zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 57, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Přátelé Šumavy, Strašín 67, 342 01 Sušice, 2) Hnutí DUHA - Přátelé Země Česká republika, korespondenční adresa: Lublaňská 18, 120 00 Praha 2, 3) Šumava 21, Lhota 78, 252 47 Dolní Břežany, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2008, č.j. 1799/M/08, 26038/ENV/08, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2011, č. j. 6 Ca 213/2008 – 172, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení [1] Řízení bylo zahájeno z vlastního podnětu Ministerstva životního prostředí, které zahájení řízení oznámilo přípisem ze dne 8. 3. 2006. V oznámení jsou jako podklady obsažené ve správním spise označeny mapové podklady dotčených území a výpis jednotlivých dotčených porostních skupin ve II. zónách ochrany přírody. Po proběhlém řízení, kdy se účastníci řízení vyjadřovali k zamýšlenému obsahu rozhodnutí, vydalo Ministerstvo životního prostředí dne 5. 3. 2007 rozhodnutí č. j. 1851-ENV/06-972/620/06, kterým výroky I. až III. rozhodnutí podle § 84 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), změnilo částečně výrok rozhodnutí Správy NP a CHKO Šumava ze dne 13. 7. 1998, č.j. 51-Vi/1078/98 tak, že se pro označené porosty uděluje podle § 22 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny souhlas k použití § 32 zákona o lesích k zásahům proti hmyzím škůdcům (kůrovcům a klikorohu borovému) a k zásahům v případech vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod (například větrné a sněhové kalamity, přemnožení hmyzích škůdců) za stanovených podmínek. Dále ve výroku IV. bylo rozhodnutí ze dne 13. 7. 1998 změněno tak, že se podle § 22 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. neuděluje souhlas k použití § 33 odst. 1 zákona o lesích, kterým se stanoví povinnost přednostně provádět těžbu nahodilou v lesních porostech zařazených do II. zóny ochrany přírody NP Šumava. Výrokem V. rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutí Správy ze dne 10. 4. 2001, č.j. 51-Vi/672/01, o změně rozhodnutí ze dne 13. 7. 1998, č.j. 51-Vi/1078/98, a výrokem VI. rozhodnutí byl podle § 85 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) vyloučen odkladný účinek rozkladu. [2] Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci rozklady, které ministr rozhodnutím ze dne 8. 4. 2008, č.j. 1799/N/08, 26038/ENV/08, sp.zn. R/2062, zamítl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací orgán zrekapituloval průběh řízení a vypořádal se s námitkami obsaženými v rozkladech. Tyto námitky jsou obdobné jako v podané žalobě a nyní v kasační stížnosti. II. Napadený rozsudek [3] Soud se nejprve zabýval návrhem žalobců na předložení věci Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti § 84 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., neboť dle jejich názoru odporuje principu právní jistoty. Tomuto argumentu soud nepřisvědčil. Zákonem stanovená možnost změnit či zrušit dříve vydané rozhodnutí není podle soudu v rozporu s ústavními předpisy. Důvody, pro které lze takto činit, jsou zákonem stanoveny, nemůže se tedy jednat o libovůli orgánu ochrany přírody. [4] Dále se soud zabýval tvrzením žalobců, podle kterého nebylo prokázáno, že existují důvody pro změnu (zrušení) předcházejících rozhodnutí Správy. Ke změně či zrušení dříve vydaného rozhodnutí postačí podle soudu s ohledem na znění § 84 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., že v určitých lokalitách byl již vznik ekologické újmy zjištěn a že vzhledem ke způsobu plnění povinností podle zákona o lesích lze předpokládat, že by stejné následky měla další činnost, pokud by nedošlo k takové změně, která by mohla ovlivnit způsob přijímání opatření podle zákona o lesích. [5] Napadené rozhodnutí vycházelo z poznatků, podle kterých v některých lokalitách již ke změnám v důsledku aplikace příslušných ustanovení zákona o lesích došlo. Závěr, že by obdobné změny nastaly i v budoucnu při stejném způsobu činnosti, se soudu jeví jako opodstatněný. [6] Soud nepřisvědčil námitce, podle níž bylo rozhodnutí vydáno bez projednání a posouzení věci v Radě národního parku (dále jen „Rada NP“ nebo „Rada“). Žalovaný nebyl podle soudu povinen předložit připravované rozhodnutí Radě, neboť k tomu je povinna, jde-li o důležité dokumenty, pouze Správa (srov. § 78 odst. 9 a § 20 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.). V dané souvislosti soud dále poznamenal, že žalobcům byl dán v rámci správního řízení prostor pro uplatnění námitek a vyjádření. Obce mohly uplatnit v plném rozsahu svá práva účastníků řízení. Skutečnost, že do rozhodnutí nebyly jejich návrhy a připomínky zahrnuty, pak nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí, neboť z odůvodnění je zřejmé, že se správní orgány obou stupňů těmito vyjádřeními zabývaly a v napadeném rozhodnutí na odvolací námitky reagovaly. [7] Žalobci dále argumentovali, že vydaným rozhodnutím byla fakticky rozšířena rozloha bezzásahových území a že to ve svém důsledku povede k podstatnému omezení nebo dokonce k zastavení realizace nahodilých těžeb v porostech nacházejících se ve II. zóně NP Šumava, neboť je paušálně vyloučena aplikace § 33 odst. 1 zákona o lesích. [8] Soud odkázal na § 33 odst. 1 zákona o lesích a § 22 odst. 1, § 79 odst. 3 písm. o) a § 90 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. Z těchto ustanovení vyplývá, že Ministerstvo životního prostředí je orgánem ochrany přírody příslušným k udělení či neudělení souhlasu k provádění nahodilé těžby podle zákona o lesích v souvislosti se zásahy proti škůdcům a v případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod. Toto oprávnění není nijak děleno z hlediska zón národního parku. Záleží tedy pouze na zhodnocení konkrétní situace v daném časovém úseku, zda lze přednostně bez jakýchkoli omezení provádět těžbu nahodilou tak, aby nedocházelo k narušení zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny. Ze stanovené speciality zákona o ochraně přírody a krajiny k zákonu o lesích je pak podle soudu třeba dovodit přednost zájmů na zachování prostředí v národním parku před zájmy při obhospodařování lesů podle zákona o lesích. Dospělo-li ministerstvo po zhodnocení skutečností zjištěných v uvedených lokalitách a poznatků o následcích orkánu Kyrill k závěru, že nelze souhlasit s neomezeným plněním povinností podle § 33 a § 32 zákona o lesích, a souhlas tedy neudělilo, nebo jej vázalo na stanovené podmínky, nelze vydané rozhodnutí považovat za nezákonné. K přijetí takového opatření bylo ministerstvo oprávněno. [9] Podle soudu je třeba přihlédnout k tomu, že rozhodnutí, které je předmětem přezkoumání, reagovalo na stav zjištěný v době jeho vydání. Podle tohoto stavu pod body I. až III. výroku stanovilo podmínky v souvislosti s použitím ustanovení § 32 zákona o lesích a pod bodem IV. vyslovilo nesouhlas k použití § 33 odst. 1 téhož zákona. Pokud se jedná o podmínky k provádění zásahů proti škůdcům, tyto byly stanoveny diferencovaně pro části území II. zóny NP Šumava s tím, že způsob uplatňování stanoví odborné stanovisko Správy, kterým budou zejména vyhodnoceny ve výroku uvedené skutečnosti, které jsou podstatné pro způsob provádění opatření. Ze stanovených podmínek lze dovodit, že se jedná o opatření, které má zajistit plnění účelu zákona o ochraně přírody a krajiny, aby nedocházelo k nežádoucím změnám v poměrech dané lokality. [10] Obecně lze odborné stanovisko Správy charakterizovat jako odborné posouzení situace v daném čase a místě a z toho vyplývající závěr o způsobu uplatňování povinností vyplývajících z § 32 zákona o lesích a provádění asanace napadených stromů. Podle rozhodnutí musí být toto odborné stanovisko ke způsobu provedení asanačního zásahu vydáno do 5 dnů od data přijetí žádosti zpracované vedoucím příslušného územního pracoviště. Po uplynutí této lhůty vydá požadované odborné stanovisko přímo vedoucí územního pracoviště. Tímto je dle názoru soudu dostatečně zajištěno, aby případné asanační zásahy mohly být provedeny včas. [11] Zmiňovaná odborná stanoviska pak dle názoru soudu nejsou rozhodnutími, nýbrž pouze odborným posouzením, které je Správa oprávněna činit podle § 78 odst. 7 zákona č. 114/1992 Sb. V tomto případě Správa vystupuje jako odborná organizace ochrany přírody. [12] Výroky I. a II. rozhodnutí jsou podle soudu dostatečně určité, neboť je z nich zřej