4 As 88/2013 — Nejvyšší správní soud

4 As 88/2013- 20 - text 4 As 88/2013 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: ČeHaVa s. r. o., se sídlem K Bohnicím 2, Praha 7, zast. Mgr. Janem Soukupem, advokátem, se sídlem Konviktská 12, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem, Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 2013, č. j. 30 A 29/2011 - 109, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 5. 2011, č. j. ŽP/3069/11 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobkyně (její právní předchůdkyně společnosti Zlatá Praha Salabka s.r.o) a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Přeštice ze dne 8. 2. 2011, č. j. ŽP-Dv/2208/2011, kterým byl žalobkyni podle ustanovení § 11 odst. 1 a 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), předepsán odvod finančních prostředků za trvalé odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro stavbu výrobně obchodní zóny Štěnovice na pozemku p. č. dle PK 666/1 d1, p. č. dle KN 1040 (nyní část pozemků p. č. 1040/3 a 1040/41 – č. p. 545) v katastrálním území Štěnovice o celkové výměře 3,69 ha ve výši 1950268 Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný neztotožnil s argumentací žalobkyně, že nositelem povinnosti zaplatit odvod za odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu je společnost ProLogis, ačkoli žalobkyně tvrdila, že na předmětných pozemích nikdy žádnou stavební činnost nevyvíjela. Byla to totiž žalobkyně, která v roce 2005 požádala o udělení souhlasu s trvalým odnětím 3,69 ha zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro výrobně obchodní zónu Štěnovice. Žalovaný považoval za stěžejní určit to, kdo byl žadatelem o udělení souhlasu v souladu s § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF; žadatelem byla v posuzované věci žalobkyně. Správní orgány nemají povinnost zjišťovat, kdo má v konečném důsledku z odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu užitek či prospěch. Prvostupňové rozhodnutí bylo podle žalovaného dostatečně a řádně odůvodněno. Pro areál Štěnovice sice byly uděleny celkem dva souhlasy s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu a oba zábory půdy tvoří jeden celek, ale jedním žadatelem byla žalobkyně a druhým byla společnost ProLogis. Pokud by místo společnosti ProLogis v příslušné části této obchodní zóny v žádosti o odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu vystupoval jiný subjekt, byl by právě on povinen zaplatit odvod podle zákona o ochraně ZPF, přestože by následně všechny stavby v areálu realizovala společnost ProLogis. Na určení povinného subjektu nemá podle žalovaného vliv ani mandátní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a společností ProLogis v době před nabytím právní moci územního rozhodnutí. [2] Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí brojila žalobou ze dne 14. 6. 2011, v níž tvrdila, že sice podala návrh na vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu, ale že souhlas sloužil výlučně zájmům společnosti ProLogis Czech Republik XX s.r.o., člena koncernu ProLogis. Ačkoli tedy byla žalobkyně v žádosti uvedena jako formální žadatel o vyjmutí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, na předmětných pozemcích žádnou podnikatelskou činnost neprováděla, přičemž vyvíjela pouze úsilí o získání pravomocného územního rozhodnutí na umístění infrastruktury a jejího napojení na areál distribuční a výrobně obchodní zóny Štěnovice pro prospěch skupiny ProLogis. V předmětné době nadto žalobkyně nebyla ani vlastníkem těchto pozemků, ale své kroky činila toliko za souhlasu tehdejšího vlastníka pozemků J. V. Správním orgánům doložila, že se společností ProLogis Czech Republik XX s.r.o., členem koncernu ProLogis, uzavřela mandátní smlouvu, na jejímž základě prováděla právní úkony směřující k vydání územního rozhodnutí pro umístění celé distribuční a výrobně obchodní zóny Štěnovice. Žalobkyně vždy jednala ve prospěch této společnosti, nikoli ve svůj. Povinnost hradit veškeré správní poplatky pak v souladu s mandátní smlouvou tíží společnost ProLogis Czech Republik XX s.r.o. Rovněž ve prospěch této společnosti byla vydána všechna navazující povolení a rozhodnutí. Územní rozhodnutí ze dne 12. 6. 2006, jež obsahuje podmínku o způsobu shrnutí ornice z plochy o výměře 36900 m2, je pouze dílčím rozhodnutím, jehož prostřednictvím mělo dojít k napojení na vnější infrastrukturu pro budoucí areál. K vydání vlastního územního rozhodnutí k tomuto areálu došlo dne 11. 12. 2006, kde je jako účastník řízena správně uvedena ProLogis Czech Republik s.r.o., kterou zastupovala žalobkyně. Žalobkyně však zastupovala tuto společnost i v předcházejících řízeních. Žalobkyně vytýkala žalovanému, že nevzal v úvahu mandátní smlouvu ze dne 20. 6. 2006, na základě níž žalobkyně před správními orgány vystupovala ve prospěch skupiny ProLogis Czech Republik. Žalovaný naopak měl zjistit, kdo měl na vynětí zemědělské půdy skutečný zájem, zvláště když žalobkyně pouze pomáhala s administrativními postupy při získání příslušných úředních povolení a byla zástupkyní jiné společnosti. Žalobkyně v žalobě dále uváděla, že správní orgán se při vyřizování návrhu na odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu dopustil řady chyb a jednou z nejzávažnějších chyb bylo porušení principu právní jistoty. Správní orgán špatně uvážil celou situaci, když v řízení o stanovení odvodu vyměřil odvod žalobkyni. Ačkoli mu bylo známo, že již 20. 6. 2006 uzavřela žalobkyně se společností ProLogis mandátní smlouvu, tuto nerespektoval a absolutně pominul ustanovení § 566 a násl. obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., čímž porušil povinnost, kterou mu ukládá ust. § 2 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žalobkyně nesouhlasila s interpretací žalovaného, že v řízení o stanovení povinnosti k odvodům je jeho povinností toliko zjistit, kdo byl původním žadatelem a tomu vyměřit povinnost k odvodům. Naopak, zákon předpokládá, že správní orgán zjistí a řádně své zjištění odůvodní, kdo splňuje podmínky stanovení v § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF, tzn., která osoba měla na vynětí skutečný zájem. Tato skutečnost jasně vyplývá ze skutečné realizace územního rozhodnutí a následného stavebního povolení. Snadno lze zjistit, že příslušná infrastruktura, jejíž stavebník i vlastník je společnost ProLogis je používána výlučně pro zajištění potřeby přímo navazujícího logistického centra, rovněž ve vlastnictví a postaveného společností ProLogis. Žalobkyně nikdy nebyla ani vlastníkem předmětné půdy ani pozemků, jichž se toto řízení týká. Podle žalobkyně správní orgán příliš restriktivně vykládá ust. § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF, když vyměřil odvody žalobkyni, přestože v jejím zájmu souhlas s odnětím ze zemědělského půdního fondu vydán nebyl. [3] Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 21. 11. 2011, v němž trval na svém závěru, že žalobkyně byla povinna zaplatit odvod podle § 11 zákona o ochraně ZPF, protože podala dne 2. 8. 2005 žádost o udělení souhlasu s trvalým odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu. Žalovaný s odnětím souhlasil dne 26. 9. 2005; toto rozhodnutí bylo podkladem pro následné územní rozhodnutí vydané Obecním úřadem Štěnovice dne 12. 6. 2006, č. j. výst. 211/05, jež nabylo právní moci dne 7. 7. 2006. Žalovaný dále popsal průběh správního řízení a poukázal na to, že to byla žalobkyně, kdo podal žádost o udělení souhlasu s trvalým odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu; v jejím zájmu proto bylo o této žádosti rozhodnuto. Mandátní smlouva, na kterou se odvolává žalobkyně, byla nadto uzavřena až po vydání územního rozhodnutí. Žalovaný považoval za nepodstatné, že vlastní realizace záměru byla následně přenechána jinému subjektu. Skutečnost, že společnosti ProLogis bylo vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby ProLogis park Štěnovice – skladovací, distribuční a kompletační areál, není ve věci žalobkyně relevantní, jelikož tato společnost měla pro toto územní rozhodnutí jiný podklad – souhlas od Ministerstva životního prostředí s trvalým odnětím 12,2090 ha zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu. [4] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 3. 2013, č. j. 30 A 29/2011 - 109, žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění uvedl, že dne 5. 8. 2005 podala žalobkyně (její právní předchůdkyně společnost Zlatá Praha Salabka s.r.o) jako investor, zastoupená společností BOHEMIAPLAN, s.r.o., se sídlem Částkova 73, Plzeň, žádost o udělení souhlasu s trvalým odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro akci výrobně obchodní zóna Štěnovice 17,5 ha, přičemž vynětí se týkalo pozemků o ploše 36900 m2; se žádostí žalovaný souhlasil rozh