6 Ads 136/2012 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 136/2012- 38 - text pokračování 6 Ads 136/2012 - 42 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Šimáčkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Stavební bytové družstvo Pernštejn, se sídlem třída Míru 2672, Pardubice, zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem, se sídlem třída Míru 92, Pardubice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové, se sídlem Slezská 839, Hradec Králové, za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. Š., proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2011, č. j. 46091/010-6312-5.4.2011-21171-7/2-TL, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 20. 9. 2012, č. j. 52 Ad 42/2011 - 107, takto: Věc se postupuje rozšířenému senátu. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Kasační stížnost směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 20. 9. 2012, č. j. 52 Ad 42/2011 - 107, kterým byla zamítnuta žalobcova žaloba napadající rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2011, č. j. 46091/010-6212-5.4.2011-21171-7/2-TL, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno odvoláním napadené rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Pardubice ze dne 22. 2. 2011, č. j. 46005/110631224.1.2011-1791/4/KD/2, o tom, že osobě zúčastněné na řízení trvala účast na nemocenském pojištění u žalobce coby jejího zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2002 do 13. 8. 2010. [2] Žalovaná v citovaném rozhodnutí konstatovala, že dne 1. 8. 2002 byla mezi žalobcem a osobou zúčastněnou na řízení uzavřena pracovní smlouva (na funkci předsedy družstva) s datem nástupu do zaměstnání téhož dne (dále též jen „pracovní smlouva ze dne 1. 8. 2002“), přičemž vzniklý pracovní poměr zanikl okamžitým zrušením ze strany zaměstnance (osoby zúčastněné na řízení), které bylo žalobci písemně doručeno dne 13. 8. 2010. Osoba zúčastněná na řízení sice byla již dne 4. 6. 2002 na členské schůzi žalobce zvolena členem představenstva žalobce a toto představenstvo si ji zároveň zvolilo také za předsedu; nicméně stanovy družstva tehdy platné umožňovaly vznik pracovněprávního vztahu u předsedy žalobce, a to na výkon dalších činností spojených s běžným řízením družstva. Osoba zúčastněná na řízení tedy pro žalobce vykonávala také činnosti přímo nesouvisející s výkonem funkce statutárního orgánu (předsedy) a jdoucí nad rámec výkonu uvedené funkce, proto jí (při splnění dalších zákonných podmínek) vznikla a trvala účast na nemocenském pojištění podle § 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění platném do 31. 12. 2008 (a podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů). [3] Proti rozhodnutí žalované žalobce brojil žalobou ke krajskému soudu, v níž zejména namítl, že pracovní smlouva ze dne 1. 8. 2002 je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem, tudíž ani nedošlo k platnému vzniku pracovního poměru mezi žalobcem a osobou zúčastněnou na řízení. Absolutní neplatnost uvedené pracovní smlouvy žalobce dovozoval ze dvou důvodů. Jednak tomu tak bylo proto, že daná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, přestože podle obchodního zákoníku určují funkční období jednotlivých členů představenstva stanovy, přičemž stanovy žalobce jej pro všechny členy představenstva určují na tři roky. Další důvod neplatnosti pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2002 pak podle žalobce spočíval v tom, že náplní daného pracovního poměru měl být výkon činností statutárního orgánu, respektive jeho člena, což je rovněž nezákonné; žalobce totiž nesouhlasil se závěrem žalované, že by osoba zúčastněná na řízení vykonávala vedle činností souvisejících s výkonem funkce předsedy družstva také jiné činnosti, a to činnosti podle zákoníku práce. Žalobce rovněž vytkl žalované, že se řádně nezabývala zásadní otázkou platnosti pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2002 coby předběžnou otázkou a nepostupovala podle § 57 správního řádu, jak měla, přičemž z toho důvodu nebyl ve správním řízení ani zjištěn pro rozhodnutí podstatný skutkový stav. Žalovaná podle žalobce pochybila také v tom, že ve svém rozhodnutí vycházela ze zcela nerelevantních listin. [4] Krajský soud se ve svém rozsudku s názorem žalobce neztotožnil a jeho žalobu zamítl. Krajský soud upozornil na povšechnou doslovnou shodu žalobních námitek s námitkami odvolacími (krom námitek neřešení předběžné otázky a nezjištění skutkového stavu žalovanou) a uvedl, že žalovaná se se všemi těmito námitkami podrobně vypořádala, přičemž odůvodnění rozhodnutí žalované soud rozsáhle citoval. Krajský soud dále konstatoval, že žalovaná se ve svém rozhodnutí fakticky zabývala i otázkou platnosti pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2002 a v souladu s § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu si o ní sama učinila úsudek, neboť dospěla k závěru, že v předmětné době nebylo nemožné, aby s předsedou představenstva byl uzavřen pracovněprávní vztah (na činnosti odlišné od výkonu funkce statutárního orgánu), a to v souladu se zákoníkem práce a se stanovami žalobce. [5] Rozsudek krajského soudu žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností. V ní zejména zdůraznil, že setrvává na svém názoru o absolutní neplatnosti pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2002 pro její rozpor se zákonem, což je klíčové při řešení sporu o účast na nemocenském pojištění osoby zúčastněné na řízení (na základě předmětné pracovní smlouvy). Stěžovatel rovněž doplnil, že otázka platnosti již v mezidobí byla jako předběžná otázka řešena krajským soudem v Hradci Králové v jiném, skutkově nesouvisejícím řízení, v němž krajský soud v rozsudku ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 36 Cm 201/2009, dospěl k závěru o neplatnosti uvedené pracovní smlouvy. Dále stěžovatel namítal, že krajský soud jeho žalobu zamítl ze zcela formalistických důvodů, především na základě shody žalobních a odvolacích námitek, přičemž u těchto námitek soud toliko zhodnotil, zda se žalovaná s nimi věcně vypořádala. Stěžovatel rovněž nesouhlasil s názorem krajského soudu, že žalovaná se otázkou platnosti pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2002 zabývala a smlouvu posoudila jako platnou. S ohledem na popsanou nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu a jeho nezákonnost pro nesprávné posouzení právní otázky tak stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] K podané kasační stížnosti se rovněž vyjádřily žalovaná a osoba zúčastněná na řízení. Žalovaná plně odkázala na své žalobou napadené rozhodnutí a na své vyjádření k žalobě v rámci řízení před krajským soudem a zdůraznila, že se platností pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2002 podrobně zabývala, učinila si o této otázce úsudek a následně rozhodla o účasti osoby zúčastněné na řízení na nemocenském pojištění v předmětném období. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné upozornila, že stěžovatelem odkazovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 36 Cm 201/2009 není pravomocný, neboť proti němu bylo osobou zúčastněnou na řízení podáno odvolání. II. Sporná otázka, právní úprava a prejudikatura Nejvyššího správního soudu [7] Po ověření včasnosti kasační stížnosti i splnění dalších zákonných náležitostí přistoupil rozhodující šestý senát Nejvyššího správního soudu k věcnému posouzení kasační stížnosti. Nejprve se šestý senát zabýval stížnostní námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu, ovšem tuto námitku shledal neodůvodněnou, neboť z celého obsahu a kontextu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se krajský soud všemi žalobními námitkami věcně zabýval, přičemž se ztotožnil se závěry žalované obsaženými v žalobou napadeném správním rozhodnutí, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Následně tak šestý senát přistoupil k předběžnému posouzení merita věci a přitom shledal, že na klíčovou právní otázku v projednávaném případě existují rozdílné právní názory jednotlivých senátů Nejvyššího správního soudu. Touto spornou otázkou je, zda do okruhu osob účastných nemocenského pojištění podle zákona č. 187/2006 Sb. ve zněních účinných před 1. 1. 2012 (a do 31. 12. 2008 podle zákona č. 54/1956 Sb.) spadají jako „zaměstnanci v pracovním poměru“ také osoby ve funkci statutárního orgánu či jeho člena obchodní společnosti nebo družstva, pokud byly v rozhodné době v dobré víře, že s danou právnickou osobou jsou zároveň v pracovněprávním vztahu (pro činnosti nesouvisející s výkonem uvedené funkce). Pro úplnost lze doplnit, že odpověď na uvedenou otázku by byla rozhodná i pro obdobný případ členů jiných kolektivních orgánů obchodních společností či družstev, například orgánů dozorčích. [8] Sama právní úprava vymezující okruh osob účastných nemocenského pojištění v průběhu rozhodného období doznala několika změn podstatných z pohledu postavení členů statutárních orgánů. Do 31. 12. 2008 byla problematika nemocenského pojištění upravena primárně zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, (dále jen