7 Afs 78/2013 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 78/2013- 27 - text 7 Afs 78/2013 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: V. H., zastoupena Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 5, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2013, č. j. 57 Af 4/2012 – 31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobkyně V. H. domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2013, č. j. 57 Af 4/2012 – 31, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Plzni (dále také „krajský soud“) napadeným rozsudkem ze dne 31. 5. 2013, č. j. 57 Af 4/2012 – 31, zamítl žalobu V. H., kterou se domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni (dále též „finanční ředitelství“), ze dne 16. 12. 2011, č. j. 8428/11-1400-400136, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a současně potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu v Blovicích (dále také „správce daně“), ze dne 7. 9. 2011, č. j. 47342/11/141971401833, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na obnovu řízení zakončeného platebním výměrem správce daně ze dne 10. 8. 2004, č. j. 14242/04/141570, na daň z převodu nemovitostí ve výši 171.230 Kč (dále také „platební výměr“). Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že je dědičkou a právní nástupkyní po V. P., zemřelém dne 23. 3. 2011 (usnesení Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 10 D 211/2011, které nabylo právní moci dne 13. 7. 2011). V. P. uzavřel dne 18. 4. 2003 kupní smlouvu o převodu nemovitostí s L. J. a Finanční úřad v Blovicích nato vydal dne 10. 8. 2004 pod č. j. 14242/04/141570 platební výměr, kterým byla podle uvedené kupní smlouvy vyměřena daň z převodu nemovitostí. Následně pak byla Finančním úřadem v Blovicích vůči V. P. exekučně vymožena daň z převodu nemovitostí, včetně nákladů exekuce a příslušenství ve výši cca 180.000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 28. 7. 2008, č. j. 19 C 42/2007 – 87, bylo mimo jiné určeno, že převáděné nemovitosti podle kupní smlouvy ze dne 18. 4. 2003 jsou ve vlastnictví prodávajícího V. P. z důvodu neplatnosti uvedené kupní smlouvy od samého počátku. Z tohoto důvodu proto nedošlo ani k převodu vlastnictví k nemovitostem na kupujícího L. J., ani ke vzniku předmětu daně a daňové povinnosti a částka cca 180.000 Kč byla exekuovaná neoprávněně. Podle správních orgánů je však obnova řízení nepřípustná, protože marně, ke dni 31. 12. 2007, uplynula lhůta ke stanovení daně, a navíc daň z převodu nemovitosti byla vyměřena (v době vyměření) na základě nezpochybněné kupní smlouvy. Krajský soud především nesouhlasí s domněnkou žalobkyně, že v jejím případě byla dodržena subjektivní lhůta pro podání žádosti o obnovu řízení. Podle ust. § 118 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), lze návrh na povolení obnovy řízení podat do 6 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o důvodech obnovy řízení. V případě univerzální sukcese však nelze dospět k závěru, že tato lhůta běží od okamžiku smrti právního předchůdce žalobkyně V. P. (dále jen „právní předchůdce“). Žalobkyně vstoupila do všech práv a povinností svého předchůdce za stavu, ve kterém se tato práva a povinnosti v okamžiku smrti právního předchůdce žalobkyně nacházely. Ze žalobkyní předloženého rozsudku Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 28. 7. 2009, č. j. 19 C 42/2007 - 87, který nabyl právní moci dne 5. 8. 2008, vyplynulo, že předmětná kupní smlouva ze dne 18. 4. 2003 byla neplatná a že právní předchůdce žalobkyně byl v řízení zastoupen opatrovníkem – městem Nepomuk. V dané věci je tak nebytné počátek běhu subjektivní lhůty pro podání žádosti o obnovu odvozovat ode dne doručení tohoto rozsudku uvedenému opatrovníkovi, tj. nejpozději ode dne 5. 8. 2008. Uplynutím šesti měsíců od tohoto dne tak právnímu předchůdci žalobkyně uplynula subjektivní lhůta pro podání žádosti o obnovu daňového řízení. Žalobkyně však podala žádost o obnovu řízení i po marném uplynutí objektivní lhůty, neboť lhůta k vyměření daně uplynula již dnem 31. 12. 2007, a žádost o obnovu řízení byla podána až dne 27. 6. 2011. Krajský soud shledal neopodstatněnými i ostatní námitky žalobkyně, tj. že platební výměr doposud nenabyl právní moci, a že nemohly běžet žádné lhůty, neboť právní předchůdce žalobkyně neměl ustanoveného opatrovníka. Zcela nerozhodnou skutečností je okolnost, zda platební výměr ze dne 10. 8. 2004 nabyl právní moci, či nikoliv. Běh lhůty k vyměření daně je odvislý od okamžiku zápisu práva do katastru nemovitostí a nikoliv od okamžiku nabytí právní moci tohoto výměru. Nadto z rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 19. 3. 2004, č. j. Nc 718/2003 - 43, vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně byl zbaven způsobilosti k právním úkonům pro duševní poruchu trvalého rázu, nebyl mu však současně ustanoven opatrovník. Právě z důvodu zachování práv právního předchůdce žalobkyně v daňovém řízení mu byl ustanoven zástupce podle § 10 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků). Platební výměr byl proto doručen tomuto zástupci (srov. ust. § 17 zákona o správě daní a poplatků) a tím v souladu se zákonem nabyl i právní moci. I kdyby však právnímu předchůdci započala běžet lhůta k podání daňového přiznání až ode dne 15. 3. 2007, tedy ode dne právní moci usnesení soudu ze dne 29. 9. 2006, kdy mu byl ustanoven opatrovník, a nikoliv ode dne 19. 5. 2003 (vznik zákonné povinnosti podat daňové přiznání a uhradit daň), neměla by tato okolnost na projednávanou věc žádný důsledek. Je tomu tak proto, že by konec lhůty k vyměření daně právnímu předchůdci žalobkyně připadl na 31. 12. 2010. Pokud však žádost o obnovu řízení podala žalobkyně až dne 27. 6. 2011, byla by i tak opožděná (mimo zákonné lhůty). Krajský soud proto neshledal žádný žalobní bod důvodným a proto žalobu V. H. zamítl. Proti tomuto rozsudku krajského soudu (žalobkyně nesprávně uvádí „usnesení“) podala žalobkyně jako stěžovatelka (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, kterou opřela o důvody obsažené v ust. § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. Stěžovatelka zásadně nesouhlasí s názorem, že pokud podala návrh na obnovu řízení dne 27. 6. 2011, stalo se tak opožděně, a že z tohoto důvodu řízení není možné obnovit. Kupní smlouva ze dne 18. 4. 2003 však byla absolutně neplatná podle § 38 odst. 2 občanského zákoníku. O tom rozhodl svým rozsudkem Okresní soud Plzeň - jih (dále jen „okresní soud“), ze dne 28. 7. 2008, č. j. 19 C 42/2007 - 87, když určil, že nemovitosti, které byly předmětem uvedené kupní smlouvy jsou ve vlastnictví jejího právního předchůdce. Pokud tedy nedošlo k převodu vlastnictví na kupujícího L. J., nemohlo dojít ani ke vzniku předmětu daně a daňové povinnosti. Z tohoto důvodu potom není oprávněná ani exekuce na cca 180.000 Kč. Byla-li tedy jejímu právnímu předchůdci vyměřena daňová povinnost neoprávněně, domáhá se jako jeho nástupkyně v souladu se zákonem obnovy řízení. K neplatnosti uvedené kupní smlouvy od samého počátku měly správní orgány přihlížet ex offo a nikoliv tuto okolnost popírat. Ze stejného důvodu není ani možno stanovit počátek běhu lhůty pro stanovení daně (§ 148 daňového řádu). Pokud ale není možno stanovit počátek této lhůty, není možno ani určit její konec. Dosud tak neuplynula lhůta k vyměření daně, ani se daň samotná nestala splatnou. Je proto nesprávný závěr finančního ředitelství, tak i krajského soudu, že lhůta k podání návrhu na povolení obnovy řízení uplynula již dne 31. 12. 2007 (objektivní lhůta). Krajský soud se rovněž mýlí, pokud dovozuje, že marně uplynula (nebyla dodržena) i subjektivní lhůta 6 - ti měsíců pro podání návrhu na obnovu daňového řízení. Je tomu tak proto, že se o důvodech obnovy řízení dozvěděla až po smrti V. P., který zemřel dne 23. 3. 2011. Konec subjektivní lhůty proto připadá až na den 23. 9. 2011, a do tohoto termínu svou žádost podala. Nezmeškala proto ani subjektivní lhůtu k podání návrhu na obnovu řízení. Ostatně platební výměr ani nenabyl právní moci, neboť nikdy nebyl doručen jejímu právnímu předchůdci. Řízení totiž bylo s jejím právním předchůdcem vedeno v mezidobí mezi rozhodnutím okresního soudu ze dne 19. 3. 2004, sp. zn. Nc 718/2003 (o zbavení způsobilosti k právním úkonům) a rozhodnutím ze dne 29. 9. 2006, sp. zn. 3 P 76/2004, které nabylo právní moci dne 15. 3. 2007, jímž byl právnímu předchůdci ustanoven opatrovník – město Nepomuk. V. P. proto nebyl způsobilý převzít platební výměr správce daně a ten tak nemohl nabýt právní moci. Na tom nic nemění ani poukazované rozhodnutí správce daně o ustanovení z