7 As 2/2013 — Nejvyšší správní soud

7 As 2/2013- 39 - text  7 As 2/2013 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: Mgr. L. K., proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2012, č. j. 30 A 57/2011 – 49, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2012, č. j. 30 A 57/2011 – 49, byla zamítnuta žaloba podaná žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odbor dopravy a silničního hospodářství (dále jen „krajský úřad“) ze dne 31. 3. 2011, č. j. KUJI 26663/2011, ODSH 894/2010 – Šed/RODV, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a jejího manžela proti rozhodnutí Městského úřadu Nové Město na Moravě, odbor regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu ze dne 13. 5. 2010, č. j. MUNMNM/16369/2010-20, ve věci zřízení věcného břemene podle ust. § 17 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) pro část silnice 111/35319 na pozemcích p. č. 524/8, 524/9 a 524/12 v k. ú. Daňkovice. Krajský soud v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro zřízení věcného břemene. Bylo prokázáno, že se nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku. Dohoda o majetkoprávním vyrovnání a jí předcházející jednání týkající se zpravidla možnosti směny pozemků či otázky jejich kupní ceny, nejsou nijak limitovány předpisy veřejného práva. Mají tedy v režimu zákona o pozemních komunikacích charakter soukromoprávních úkonů, pro něž je typickým znakem smluvní volnost. Stěžovatelka s manželem neakceptovali nabízenou kupní cenu, která vycházela z ocenění provedeného soudním znalcem, přičemž správnost znaleckého posudku nebyla stěžovatelkou a jejím manželem zpochybňována. Pokud jde o pozemek nabízený krajským úřadem pro případ směny, stěžovatelka sice v žalobě tvrdila, že se jedná o pozemek podmočený s náletovými dřevinami, ovšem v reakci na nabídku tohoto pozemku uvedla jako důvod neakceptovatelnosti navržené směny, že se jedná o pozemek, který nelze v souladu s územním plánem využít k zastavění. Z pohledu zákonné úpravy není ani rozhodné tvrzení stěžovatelky, že by v jiných případech mělo docházet k výkupu podobných pozemků za ceny jiné než stanovené podle oceňovacích předpisů. Stěžovatelka navíc ani žádný konkrétní obdobný případ neoznačila. Postup krajského úřadu ohledně majetkoprávního vypořádání nelze ani označit jako obcházení zákona, protože k takovému závěru nejsou ve správním spise žádné podklady. Krajský úřad jednal v intencích rozhodnutí zastupitelstva Kraje Vysočina vycházejícího ze znaleckého posudku. Z obsahu správního spisu nevyplývá ani důvodnost stěžovatelčina tvrzení ohledně nátlakového jednání krajského úřadu. Ten měl v rámci smluvní volnosti možnost nepřistoupit na návrh stěžovatelky a jejího manžela na směnu pozemku ze svého vlastnictví, svůj postoj zdůvodnil a tvrzení stěžovatelky, že by tento pozemek nabízel k prodeji, nebylo prokázáno. Tvrzení stěžovatelky o porušení základních zásad činnosti správních orgánů a nevypořádání se se všemi námitkami jsou nekonkrétní. K žalobní námitce neurčitosti výroku rozhodnutí v důsledku uvedení parcelních čísel pozemků, které nejsou evidovány v katastru nemovitostí, krajský soud uvedl, že ve výroku prvostupňového správního rozhodnutí jsou pozemky stěžovatelky a jejího manžela označeny dostatečně, všechny jsou evidovány jako druh pozemku ostatní plocha, způsob využití silnice, přičemž u všech tří pozemků je zapsáno omezení vlastnického práva ve formě věcného břemene užívání. Z uvedených podkladů ani nevyplývá, že by část silnice III/35319 měla být zřízena pouze na části předmětných pozemků, a ani stěžovatelka nic takového netvrdila. Za takovéhoto stavu nebylo ani potřebné, aby byl geometrický plán součástí rozhodnutí o zřízení věcného břemene. Stěžovatelka v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě namítala, že nebyla splněna podmínka, že se Kraji Vysočina prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání. Stěžovatelka se svým manželem neměla zájem uzavřít kupní smlouvu za cenu podle znaleckého posudku, protože nebyl vypracován jako ocenění v místě a čase obvyklé, když nebylo použito porovnávací metody, při níž by znalec musel uvést, že prodeje za cenu obdobnou ceně navrhované stěžovatelkou a jejím manželem realizovaly i obec Daňkovice a Uřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Mimoto k prohlídce a zaměření nemovitosti nebyla stěžovatelka s manželem ani přizvána. Na návrh vypořádání formou směny reagoval krajský úřad neurčitou nabídkou části pozemku p. č. 159/1 v k. ú. Daňkovice, který je veden v katastru nemovitostí jako ostatní plocha – zeleň. Jedná se v podstatě o les a ke směně by muselo být vyřešeno ocenění porostu a částka doplatku není jasná. Z důvodu neurčitosti stěžovatelka s manželem tuto nabídku odmítla. Krajský soud tento žalobní bod téměř přešel a pouze odkázal na korespondenci, v níž se uvádí, že nabízený pozemek nelze v souladu s územním plánem využít k zastavění, což v pozměněné formě několikrát v odůvodnění opakuje. Na základě ust. § 43a odst. 1 o. z. lze konstatovat, že neurčitá nabídka návrhem na uzavření smlouvy nebyla. Z návrhu majetkoprávního odboru pro jednání rady Kraje Vysočina č. 29/2009 vyplývá, že krajský úřad ani nepočítal s tím, že by došlo k realizaci této směny, jinak by stěžovatelku o doplatku musel informovat. Podle krajského soudu měl Kraj Vysočina v rámci smluvní volnosti možnost na protinávrh nepřistoupit s tím, že svůj postoj zdůvodnil. Krajský soud majetkoprávní vypořádání omezil jen na výkup, který Kraj Vysočina od samého počátku preferoval. Vedoucí odboru majetkového v intencích rozhodnutí rady Kraje Vysočina nejednal a zásadně směnu odmítl, ačkoli stěžovatelka se svým manželem byli ochotni zvážit nabídky směny pozemků i v jiných katastrech, pokud by jim byly předloženy. O tom, že Kraj Vysočina má co nabídnout ke směně, se lze přesvědčit v katastru nemovitostí. Stěžovatelka vedle směny navrhovala i nájem pozemků, ale toto řešení bylo pro Kraj Vysočina nepřijatelné. U jiných osob však byl i tento způsob vypořádání ochoten akceptovat, což stěžovatelka doložila kopií uzavřené nájemní smlouvy. Napadený rozsudek dále nemá oporu ve spise a v rozporu se zákonem je i vyhodnocení žalobní námitky neurčitosti správního rozhodnutí. Ze spisu krajský soud ani nezjistil, že neexistuje usnesení rady Kraje Vysočina, kterým by byl zamítnut protinávrh stěžovatelky a jejího manžela ohledně směny pozemků. Nevzal ani v potaz, že odbor majetkový se neřídil usnesením 1342129120091RK ze zasedání rady kraje č. 29/2009 konaného dne 22. 9. 2009, kterým mu bylo uloženo jednat se stěžovatelkou a jejím manželem s cílem dosáhnout majetkoprávního vypořádání za kupní cenu odpovídající ceně v místě a čase obvyklé, eventuálně dosáhnout majetkoprávního vypořádání formou směny pozemků s přihlédnutím k hodnotě směňovaných pozemků. Přitom stěžovatelka při soudním jednání uvedla, že s ní a jejím manželem nikdo nejednal. Z korespondence odboru majetkového vyplývá, že tento odbor jen vyhrožoval a dával ultimáta. Z důkazů provedených při jednání elektronickou korespondencí pak vyplývá, že stěžovatelka a její manžel nebyli seznámeni s geometrickým plánem, kterým byla oddělena z jejich pozemků zapsaných ve zjednodušené evidenci nově vzniklá parcelní čísla, protože nebyl součástí správních rozhodnutí ani součástí návrhu kupní smlouvy, ani nebyl nenaskenován, jak bylo požadováno. Stěžovatelka rovněž poukázala na nepřipravenost krajského soudu na jednání, o čemž podle ní svědčí skutečnost, na základě níž vyhodnotil žalobní námitku neurčitosti správního rozhodnutí jako nedůvodnou. Krajský soud narychlo vyhotovil informace o parcelách, jež byly předmětem správních rozhodnutí, aniž by stěžovatelku a jejího manžela seznámil s tím, že tyto listiny mají sloužit jako důkaz k vyvrácení žalobní námitky týkající se neurčitosti rozhodnutí. Z logiky věci však vyplývá, že dne 12. 11. 2012 již byly nově vzniklé pozemky zapsány na základě pravomocného správního rozhodnutí o zřízení věcného břemene, k němuž musel správní orgán geometrický plán patrně přišpendlit, jinak by rozhodnutí katastrální úřad nezapsal. K zápisu rozhodnutí, jak vyplývá z mailové korespondence s katastrálním úřadem, došlo 7. 6. 2011. Podle stěžovatelky je nezákonné, že každý měl geometrický plán k dispozici a jenom ona se svým manželem ne, ačkoli se to dotýkalo jejich vlastnictví. Krajský soud musí neurčitost správního rozhodnutí posuzovat ke dni vydání rozhodnutí a k tomuto dni pozemky p. čísla 524/8, 524/9 a 524/12 v k. ú. Daňkovice s druhem p