8 As 40/2013 — Nejvyšší správní soud

8 As 40/2013- 27 - text 8 As 40/2013 - 27 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Ing. G. L., zastoupené JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem se sídlem Biskupcova 78, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 5, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2013, čj. 301745/2013-KKM, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2013, čj. 10 A 86/2013 – 24, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Velvyslanectví České republiky v Káhiře zamítlo dne 3. 1. 2013 žádost M. H. M. A. o udělení krátkodobého víza. 2. Rozhodnutím ze dne 22. 3. 2013, čj. 301745/2013-KKM, žalovaný nevyhověl žádosti M. H. M. A. o nové posouzení důvodů neudělení víza podle § 180e zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). II. 3. Žalobkyně, manželka M. H. M. A., napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 15. 5. 2013, čj. 10 A 86/2013 – 24, odmítl. Usnesení městského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupné na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje. III. 4. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti usnesení městského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s. 5. Stěžovatelka upřesnila, že její manžel obdržel rozhodnutí žalovaného písemně poštou dne 22. 4. 2013, nikoliv 22. 3. 2013, jak bylo nesprávně uvedeno v žalobě v důsledku tiskové chyby. 6. Žalovaný nerespektoval, že stěžovatelka je manželkou M. H. M. A., který má platný egyptský pas do 11. 4. 2019. Podle stěžovatelky neexistoval žádný problém, který by bránil udělení víza jejímu manželovi pro pobyt v České republice. 7. Městský soud nesprávně uzavřel, že osobní práva stěžovatelky nebyla porušena. V této souvislosti stěžovatelka citovala § 33, § 46 a § 65 s. ř. s., § 18 až § 21 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 116 občanského zákoníku, čl. 1, čl. 4 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod. 8. Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem městského soudu, že žalovaný nerozhodl o jejích právech a povinnostech. Všechny písemnosti ve věci žádosti jejího manžela byly posílány v češtině. Stěžovatelka je překládala manželovi a psala jeho vyjádření úřadům v češtině. Proto byla účastnicí řízení od samého počátku. 9. Dále stěžovatelka zdůraznila, že Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu a Egypt je silným strategickým partnerem NATO. Nejedná se tedy o zemi, která by byla s Českou republikou ve válečném stavu, nebo jejíž občané by Českou republiku ohrožovali. Nic takového nebylo v posuzované věci zjištěno. 10. Podle stěžovatelky je nepochopitelné, proč žalovaný použil obstrukce a urážky a vyslovil nedůvěru ke svým občanům a jejich rodinným příslušníkům. Český úřad nejprve posvětil uzavření manželství, ale poté popřel jeho platnost a zákonnost. Nikdo nemůže stěžovatelce vytýkat, že se provdala za muže podle svých představ. 11. Městský soud nesprávně posoudil právní otázky i to, že skutková podstata, z níž správní orgán vyšel, neměla oporu ve spisu nebo s ním byla v rozporu. IV. 12. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že řízení o udělení krátkodobého víza je v případě rodinného příslušníka (stejně jako u ostatních žadatelů) upraveno přímo použitelným nařízením č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex). Zákon o pobytu cizinců vylučuje v § 168 použití části druhé a třetí správního řádu na řízení o udělení krátkodobého víza. Na procesní otázky neupravené vízovým kodexem se subsidiárně použije zákon o pobytu cizinců, případně i část čtvrtá správního řádu a základní zásady správního řízení. 13. Účastníkem řízení o udělení víza je podle vízového kodexu pouze žadatel. Účastenství stěžovatelky v předmětném řízení nelze dovodit z toho, že všechny písemnosti jsou zasílány v češtině. To ostatně ani není pravda, protože žádost o vízum M. H. M. A. byla podána na tiskopisu v anglickém jazyce. Ani žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza není nutné podat v češtině. Rozhodnutí zastupitelských úřadů o neudělení víz a následné rozhodnutí žalovaného jsou v případě rodinných příslušníků vydávána v češtině, protože žadatel má v případě těchto rozhodnutí právo na soudní přezkum. V. 14. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). 15. Kasační stížnost není důvodná. 16. Nejvyšší správní soud předně připomíná, že proti usnesení o odmítnutí žaloby lze namítat pouze důvody podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod zmíněné ustanovení spadají také případy, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, nebo kdy vada řízení spočívala v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (srov. např. rozsudky ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004 – 98, č. 625/2005 Sb. NSS, ze dne 31. 5. 2004, čj. 3 Azs 43/2003 – 48, nebo ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 43/2003 – 38, č. 524/2005 Sb. NSS). 17. Stěžovatelka tak mohla uplatnit pouze námitky, kterými by brojila proti nezákonnosti rozhodnutí městského soudu o odmítnutí žaloby. Námitky směřující proti rozhodnutí správního orgánu nebyly předmětem věcného přezkumu městským soudem a Nejvyšší správní soud se jimi nemohl zabývat. Stejně tak se nemohl zabývat obecnými úvahami stěžovatelky o politickém postavení Egypta a jeho občanů. 18. Soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu vymezeném důvodem podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Městský soud odmítl žalobu z důvodu chybějící aktivní procesní legitimace stěžovatelky, která nebyla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Jedinou námitkou, která směřovala proti tomuto závěru, bylo tvrzení stěžovatelky, že byla účastnicí řízení, protože překládala všechny písemnosti manželovi a psala jeho vyjádření úřadům v češtině. 19. Tato skutečnost ovšem není způsobilá založit účastenství stěžovatelky v řízení o udělení víza jejímu manželovi, a následně ani oprávnění k podání žaloby v řízení před správním soudem podle § 65 s. ř. s. 20. Podle odstavce 1 zmíněného ustanovení je k podání žaloby oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl rozhodnutím správního orgánu zkrácen na svých právech. Toto zkrácení, tj. porušení nebo ohrožení subjektivních práv žalobce, mohlo být způsobeno přímo samotným rozhodnutím nebo tím, že správní orgán v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, porušil žalobcova procesní práva. V každém případě však žalobce musí tvrdit zkrácení na svých vlastních subjektivních právech, tj. musí jít o subjektivní práva náležející žalobci, nikoliv třetí osobě (blíže viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002 – 42, č. 906/2006 Sb. NSS, srov. také např. rozsudek ze dne 26. 11. 2009, čj. 5 As 95/2008 – 73). 21. S ohledem na uvedené podmínky Nejvyšší správní soud nepochyboval, že stěžovatelka nebyla oprávněna k podání žaloby podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Přímé zkrácení na svých vlastních právech stěžovatelka netvrdila. Vyjádřila pouze nesouhlas se zamítnutím žádosti o udělení krátkodobého víza jejího manžela. Aktivní žalobní legitimace podle odstavce 1 přitom vyžaduje, aby tvrzený zásah do práv byl způsoben rozhodnutím, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti toho, kdo žalobu podal. V řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí žalovaného, ovšem o právech ani povinnostech stěžovatelky rozhodováno vůbec nebylo. Předmětné řízení se týkalo žádosti o krátkodobé vízum manžela stěžovatelky, nikoliv stěžovatelky samotné, která je státní příslušnicí České republiky. Rozhodnutím o neudělení víza manželovi stěžovatelka nebyla přímo dotčena ve svých právech nebo povinnostech. Dotčení práv stěžovatelky mohlo být nanejvýš nepřímé, to však aktivní žalobní legitimaci nezakládá. 22. Odstavec 2 téhož ustanovení rozšiřuje aktivní žalobní legitimaci i na účastníky řízení před správním orgánem, kteří nejsou k žalobě legitimováni podle odstavce 1, pokud tvrdí, že byli postupem správního orgánu zkráceni na svých právech takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Na rozdíl od žalobní legitimace podle předchozího odstavce je předpokladem pro podání žaloby podle odstavce 2 účastenství v předcházejícím správním řízení. Tuto otá