9 As 92/2012 — Nejvyšší správní soud

9 As 92/2012- 32 - text 9 As 92/2012 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: ALEXANDRIA, spol. s r.o., se sídlem Dělnická 1481/71, Praha 7, zast. JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pivovarská 8/58, Vyškov, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí ústřední ředitelky žalované ze dne 5. 5. 2008, č. j. ČOI 4569/2008/0100/1000/2007/2008/Tu/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2012, č. j. 7 Ca 185/2008  30, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí ústřední ředitelky žalované ze dne 5. 5. 2008. Uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí ředitele inspektorátu Středočeského a Hl. město Praha České obchodní inspekce (dále jen „inspektorát ČOI“) ze dne 27. 2. 2008, č. j. 3957-10-07, jímž byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 20 000 Kč pro porušení ustanovení § 8 odst. 1 a § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Dále byla stěžovatelce tímto rozhodnutím stanovena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu Ze správního spisu bylo ke skutkovému průběhu věci zjištěno, že při kontrole provedené dne 11. 10. 2007 v provozovně stěžovatelky pracovníci inspektorátu ČOI shledali porušení ustanovení § 8 odst. 1 a § 12 odst. 2 písm. a) zákona ochraně spotřebitele. Stěžovatelka se měla dopustit porušení ustanovení § 8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele tím, že klamala spotřebitele uvedením písemné informace v info-letáku LAST MOMENT, kde bylo „cestovní pojištění ČP“ (150 Kč/osoba/pobyt) označeno jako povinný příplatek k ceně zájezdu, ačkoliv tato informace nebyla pravdivá. Konkrétně byla spotřebiteli podávána nepravdivá informace o tom, že cestovní pojištění je povinný příplatek, ačkoliv využití služeb zájezdu tím dle zjištění inspektorátu ČOI ve skutečnosti nebylo podmíněno. Správního deliktu pro porušení § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele se měla stěžovatelka dopustit tím, že v postavení prodávajícího poskytla spotřebiteli neúplné informace o ceně v nabídkovém letáku LAST MOMENT, konkrétně zájezd destinace „Tunisko, z Prahy dne 12. 10. 2008 (8 dní) Hammamet **** Le Hammamet PL 4 990 Kč“. Tato nabízená cena zájezdu byla neúplná a vzbuzovala zdání, že cena zájezdu je nižší, než jaká je ve skutečnosti, neboť ve spodní uvedeného info-letáku LAST MOMENT byly uvedeny povinné příplatky, přesně letištní a bezpečností taxy EGYPT – 1 990 Kč, Tunisko – 1 600 Kč, palivový příplatek  EGYPT, TUNISKO  1 390 Kč, cestovní pojištění ČP 150 Kč/osoba/pobyt. Stěžovatelka tyto poplatky nezahrnula do celkové ceny zájezdu, a přestože je uvedla přímo na letáku, dopustila se tím záměrného snižování konečné ceny zájezdu v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele, jelikož nabízená cena byla neúplná a vzbuzovala zdání, že je nižší než ve skutečnosti. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka dne 17. 3. 2008 odvolání, ve kterém namítala soukromoprávní charakter cestovní smlouvy, na jehož základě se stěžovatelka mohla se spotřebiteli dohodnout na všem, co není zákonem zakázáno, tj. i na sjednání cestovního pojištění. Stěžovatelka dále namítala, že spotřebitel získal z letáku zcela pravdivé informace o ceně zájezdu a stěžovatelka má povinnost informovat spotřebitele o konečné ceně až v rámci kontraktačního procesu. Informování o konečné ceně zájezdu není dle stěžovatelky před uzavřením smlouvy možné a stěžovatelka ani takovou povinnost ze zákona nemá. Rozhodnutím žalované ze dne 5. 5. 2008, č. j. ČOI 4569/2008/0100/1000/2007/2008/Tu/Št, ústřední ředitelka žalované podané odvolání zamítla a potvrdila napadené rozhodnutí. III. Řízení před krajským soudem Stěžovatelka podala proti rozhodnutí žalované dne 15. 7. 2008 žalobu dle části třetí, hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Zde namítala, že cestovní smlouvou se vytváří soukromoprávní vztah, v jehož rámci mají smluvní strany možnost dohodnout se na všem, co není zakázáno a sjednat si i cestovní pojištění. Stěžovatelce není zřejmé, proč žalované vadí způsob prezentace uzavření cestovního pojištění na letáku, když samotné uzavření tohoto pojištění jako nutný předpoklad pro uzavření cestovní smlouvy je dle žalované v pořádku. Žalobou bylo dále namítáno, že cenu uvedenou na letáku nelze považovat za neúplnou, neboť bylo vyčerpávajícím způsobem stanoveno, z jakých částek se cena zájezdu skládá. Stěžovatelka dovozovala možnost uvést povinné příplatky tímto způsobem z ustanovení § 852b zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „občanský zákoník“) a ze směrnice Rady ES č. 90/314/EHS (dále jen „směrnice Rady“). Dle stěžovatelky se nemohlo při zjištění ceny spotřebitelem jednat ani o početní příklad. Celkovou cenu zájezdu je totiž možné dovodit pouhým jednoduchým sčítáním. Stěžovatelka také namítala, že průměrní spotřebitelé se informují o tom, zda jsou v ceně zahrnuty všechny poplatky, a proto cena takto stanovená nemohla vzbudit u spotřebitelů zdání, že je nižší než ve skutečnosti. Městský soud shledal žalobu nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl. Z odůvodnění rozsudku městského soudu plyne, že stěžovatelka porušila ustanovení § 8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, pokud uvedla cestovní pojištění jako povinný příplatek, neboť z vyjádření samotné stěžovatelky plyne, že se ve skutečnosti nejedná o povinnou položku. Námitku soukromoprávního charakteru cestovní smlouvy nepovažoval městský soud za opodstatněnou, protože předmětem zákona o ochraně spotřebitele je veřejnoprávní ochrana spotřebitele jako slabšího subjektu závazkového právního vztahu. Soukromoprávní charakter cestovní smlouvy nezbavuje stěžovatelku povinností uložených veřejnoprávní normou. Cenu uváděnou v letáku nelze mít dle městského soudu za úplnou z důvodu potřeby připočtení všech uvedených povinných příplatků. Cena tak vzbuzovala zdání, že je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Odkazy stěžovatelky na ustanovení občanského zákoníku a směrnici Rady nejsou relevantní, protože se dotýkají úpravy obsahu cestovní smlouvy a nevztahují se na informaci o ceně obsaženou v nabídkovém letáku. K námitce týkající se početního příkladu městský soud uvedl, že stěžovatelka na letáku ani neuvedla vztah mezi cenou a povinnými příplatky, nebylo tedy zřejmé, jak s nimi naložit a spotřebitel ani nemusel zaznamenat údaj o povinných příplatcích. Stěžovatelka se nemůže vyvinit ze svého jednání poukazem na to, že spotřebitelům je známo, že je prodejci zájezdů klamou, a proto se musí sami zajímat o celkovou výši ceny. Zákon přímo stanoví povinnost informovat spotřebitele o konečné ceně před smluvním jednáním. V odůvodnění napadeného rozsudku městský soud odkázal na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího správního soudu. IV. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného Rozsudek městského soudu napadla stěžovatelka včas podanou kasační stížností z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť městský soud se dle jejího názoru nevypořádal se žalobními námitkami stěžovatelky ohledně toho, že správnímu orgánu nevadí podmínění uzavření cestovní smlouvy současným uzavřením cestovního pojištění, ale pouhá prezentace této skutečnosti na letáku. Městský soud se dle stěžovatelky také nevěnoval pojmu „povinný příplatek.“ Stěžovatelce taktéž není jasné, proč nelze zahrnout cestovní pojištění do ceny zájezdu. Obsah cestovní smlouvy je totiž věcí dohody smluvních stran. Dle stěžovatelky je nutné brát normy veřejného a soukromého práva ve vzájemné souvislosti. Cestovní smlouva je upravena občanským zákoníkem a vztahuje se na ni rovněž úprava veřejnoprávní. Tyto dvě skutečnosti nelze při posuzování předmětné záležitosti oddělit. V kasační stížnosti je dále uvedeno, že na základě informací z letáku není možné uzavřít cestovní smlouvu. Leták tak není cenovou nabídkou platnou v okamžiku nabídky dle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o cenách“). Cena by mohla být neúplná pouze v případě neuvedení povinných příplatků na letáku. Ze zákona dle stěžovatelky nelze dovodit její povinnost informovat spotřebitele o konečné ceně před je