— Nejvyšší správní soud

Vol 49/2013- 59 - text Pokračování Vol 49/2013 - 63 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Jana Vyklického, v právní věci navrhovatele: F. K., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Ing. Miloš Zeman, bytem Brdičkova 1917/9, Praha 5, a 3) Ing. Vratislav Mynář, bytem Osvětimany 274, okr. Uherské Hradiště, odpůrci 2) a 3) zastoupeni JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem Zbraslavské nám. 458, Praha 5  Zbraslav, o návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky, t a k t o : I. Návrh s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1.] Nejvyšší správní soud obdržel dne 5. 2. 2013 návrh na neplatnost volby prezidenta republiky podle § 90 odst. 5 s. ř. s. a § 66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o volbě prezidenta republiky“). Navrhovatel se v něm domáhá vyslovení neplatnosti druhého kola volby prezidenta republiky konaného ve dnech 25. a 26. ledna 2013. [2.] Navrhovatel uvedl, že v průběhu volební kampaně došlo k porušení § 35 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky, podle něhož musí volební kampaň probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje. Podle názoru navrhovatele bylo uvedené ustanovení zákona o volbě prezidenta porušeno způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby prezidenta republiky. [3.] Navrhovatel konkrétně poukázal na to, že Miloš Zeman v průběhu kampaně desinterpretoval výrok Karla Schwarzenberga ohledně poválečného odsunu obyvatel německé národnosti. Poukázal též na prohlášení zveřejněné na internetových stránkách Miloše Zemana, v němž je poukazováno na vztahy rodičů Karla Schwarzenberga a jeho ženy k nacistickému režimu. Miloš Zeman dále nepravdivě uvedl v pořadu Prezidentské finále v České televizi, že v deníku Süddeutsche Zeitung vyjádřil Karlovi Schwarzenbergovi podporu B. P., představitel Sudetendeutsche Landsmannschaft. Výrazným porušením je podle navrhovatele uveřejnění jednostránkového inzerátu bez uvedení zadavatele a zpracovatele v deníku Blesk ve dnech 24. a 25. ledna 2013. Informace uveřejněné v tomto inzerátu jsou nepravdivé a umocňují dopad lží o podpoře B. P. Za nečestný a nepoctivý považuje navrhovatel i inzerát publikovaný týmem Miloše Zemana obsahující fotografii Miloše Zemana s Janem Fischerem a Vladimírem Franzem pod nápisem „Volte Zemana“. Ani jeden z těchto kandidátů ovšem nedal svým voličům přímé doporučení k volbě, uvedli pouze, že sami dají hlas Miloši Zemanovi. Nepoctivou a vlivnou součástí kampaně je také vystoupení rodiny současného prezidenta Václava Klause. Jako zavrženíhodný a nepřípustný hodnotí navrhovatel též výrok Miloše Zemana o rozdílech mezi knížaty a zemany. Závěrem navrhovatel uvedl, že volební kampaň vítězného kandidáta byla vystavěna na podněcování národnostní a sociální nesnášenlivosti, často za použití výslovně lživých prostředků (poukazování na asociálnost Karla Schwarzenberga; vytváření napětí mezi venkovem a „Prahou“, mezi sociálními vrstvami; hrozby, že se na Hradě ocitne Miroslav Kalousek; nepravdivé nebo zavádějící údaje o vlastní osobě a politickém působení). [4.] Odpůrce 1) ve vyjádření k podanému návrhu uvedl, že mu nepřísluší posuzovat, zda došlo v důsledku namítaného jednání k ovlivnění výsledku volby prezidenta republiky. Jako volební orgán nemá pravomoc zasahovat do průběhu volební kampaně a šetřit případná porušení volebního zákona. Posouzení této otázky je tedy ponecháno na rozhodnutí soudu. [5.] Odpůrci 2) a 3) ve vyjádření uvedli, že považují návrh za nedůvodný, a proto navrhli jeho zamítnutí. Odpůrci v prvé řadě namítali, že není dán právní základ pro vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky, neboť neexistuje norma, podle níž by soud mohl vyslovit neplatnost volby prezidenta. V § 66 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky je upravena pouze aktivní legitimace k podání návrhu. Pokud jde o uplatněné důvody návrhu, uvedli odpůrci, že uvedená jednání nelze kvalifikovat jako porušení zákona. Pokud jde o diskusi k tématu Benešových dekretů, uvedli, že se jedná o významné téma z hlediska české státnosti, a popírají, že by v rámci této legitimní diskuse uvedli nepravdy. Dále uvedli, že informace zveřejněná Milošem Zemanem o tom, že v sídle, kde pobývá manželka Karla Schwarzenberga, dosud visí obrazy s hákovými kříži a hajlujícími lidmi, byla nepřesná, nicméně Miloš Zeman sám vyslovil politování a uvedl věc na pravou míru. Výrok Miloše Zemana o podpoře B. P. vycházel z relevantních zdrojů, které se nakonec ukázaly jako ne zcela přesné. V tomto výroku nelze spatřovat nečestnost či nepoctivost. Miloš Zeman navíc tuto informaci opakovaně uvedl na pravou míru. Dále popřeli, že by měli cokoliv společného s vydáním inzerátu v deníku Blesk a nenesou odpovědnost za jeho obsah. Pokud jde o inzerát s vyobrazením Jan Fischera a Vladimíra Franze, nejedná se podle odpůrců o jakékoliv zneužití, neboť se oba kandidáti vyslovili v tom smyslu, že budou volit Miloše Zemana. K vyjádřením prezidenta republiky Václava Klause a jeho rodiny uvedli, že se jedná o vyjádření osob, do nichž odpůrci nezasahovali ani nijak zasahovat nemohou. K výroku o rozdílech mezi knížaty a zemany odpůrci konstatovali, že šlo o nijak nepřiměřenou nadsázku, v žádném případě o porušení zákona. Nesouhlasí ani s tvrzením o podněcování národnostní a sociální nesnášenlivosti. Nadto ve vztahu ke všem shora vytýkaným skutkům odpůrci uvedli, že nebyly způsobilé ovlivnit celkový výsledek voleb. [6.] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou v dané volební věci splněny podmínky pro její projednání, a shledal, že návrh obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti (§ 37 odst. 3 s. ř. s.), byl podán ve lhůtě sedmi dnů po vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky (§ 66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky) oprávněnou osobou (§ 66 zákona o volbě prezidenta republiky a § 90 odst. 5 s. ř. s.) u věcně a místně příslušného soudu (§ 92 s. ř. s. a § 68 zákona o volbě prezidenta republiky). [7.] Po ověření, že jsou splněny podmínky k projednání a rozhodnutí věci, tedy Nejvyšší správní soud přistoupil k meritornímu posouzení návrhu. [8.] V prvé řadě Nejvyšší správní soud nesouhlasí s názorem odpůrců 2) a 3), podle nichž neexistuje právní základ pro vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky. Odpůrcům lze zčásti přisvědčit v tom, že relevantní právní předpisy, tedy soudní řád správní ani zákon o volbě prezidenta republiky, neobsahují ustanovení, které by přímo stanovilo, že v případě, že soud shledá návrh důvodným, rozhodne o neplatnosti volby prezidenta republiky. § 66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky ovšem upravuje soudní řízení o „návrhu na neplatnost volby prezidenta“ a definuje okruh osob či skupin osob k němu aktivně legitimovaných. Odstavec 2 téhož ustanovení navíc stanoví, že „[n]ávrh na neplatnost volby prezidenta může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby prezidenta“. Nabízí se tedy otázka, z jakého důvodu by zákonodárce dával stanovenému okruhu osob aktivní legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky, pokud by v pravomoci soudu příslušného k řízení o tomto návrhu (§ 68 zákona o volbě prezidenta republiky) nebylo v případě, že shledá návrh důvodným, právě vyslovit neplatnost volby prezidenta republiky. [9.] Na § 66 zákona o volbě prezidenta republiky pak navazuje § 90 odst. 5 s. ř. s., v jehož první větě se již přímo uvádí, že za podmínek stanovených zákonem o volbě prezidenta republiky se mohou k tomu legitimované osoby „domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti volby“. Pravomoc Nejvyššího správního soudu rozhodnout o neplatnosti volby prezidenta republiky tedy nepochybně vyplývá z § 90 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 66 zákona o volbě prezidenta republiky. Účelem daného řízení je zajistit účinnou ochranu proti takovým případným nezákonnostem v průběhu volby, které by mohly ovlivnit výsledek volby prezidenta. V případě důvodnosti návrhu bude tedy soudní ochrana zajištěna tak, že soud vysloví neplatnost volby prezidenta republiky nebo její části. O tom svědčí i § 90 odst. 5 věta pátá s. ř. s., jež stanoví, že „rozhodne-li soud o neplatnosti části volby prezidenta republiky, určí v usnesení, od kterého úkonu se volba prezidenta republiky bude opakovat“. Na uvedená ustanovení dále navazuje i § 59 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky upravující opakovanou volbu. Podle tohoto ustanovení „[o]pakovaná volba prezidenta nebo opakování části volby prezidenta se koná, shledá-li soud návrh na neplatnost volby prezidenta (§ 66) opodstatněným“. Upravuje-li zákon výslovně postup po vyslovení neplatnosti volby soudem, nelze tvrdit, že soud není oprávněn o neplatno