1 As 18/2014 — Nejvyšší správní soud

1 As 18/2014- 32 - text pokračování 1 As 18/2014 - 36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobců: a) H. V., b) M. M., c) M. K., všichni zastoupeni Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem Západní 449, Chýně, d) Mgr. J. G., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor vnitřních věcí a krajský živnostenský úřad, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2010, čj. 101983/2010/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2013, čj. 4 A 27/2010 – 36, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2013, čj. 4 A 27/2010 – 36, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobci podali dne 24. 9. 2009 Policii ČR Zdice (dále též „policejní orgán“) žádost o prověření, zda nedošlo ke spáchání trestného činu, kterého se měl dopustit J. Š. tím, že na svých webových stránkách uveřejňoval skutečnosti, jimiž se žalobci cítili uraženi na cti. Po prověření věci policejní orgán odevzdal věc Městskému úřadu Hořovice, Komisi k projednávání přestupků (dále jen „správní orgán I. stupně“) s tím, že nebylo zjištěno naplnění skutkové podstaty trestného činu a věc byla kvalifikována jako přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. [2] Správní orgán I. stupně svým usnesením ze dne 15. 3. 2010, čj. Pre71/2010, řízení o přestupku zastavil podle § 66 odst. 3 písm. f) zákona o přestupcích, neboť návrh na zahájení řízení byl podán opožděně. Řízení o tomto přestupku totiž může být zahájeno pouze na návrh, který lze podat příslušnému správnímu orgánu nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o přestupku nebo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení (§ 68 odst. 2 zákona o přestupcích). Správní orgán I. stupně považoval za začátek lhůty k podání návrhu na zahájení řízení o přestupku den, kdy se žalobci dozvěděli o údajném přestupku, což bylo nejpozději v den podání žádosti o prověření, zda nedošlo ke spáchání trestného činu. V daném případě se dle jeho názoru nejednalo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení, neboť nebyly zahájeny úkony trestního řízení a policie v této věci trestní řízení nevedla. [3] K odvolání žalobců žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím změnil usnesení správního orgánu I. stupně ve výroku tak, že věc projednávaného přestupku proti občanskému soužití se podle § 66 odst. 3 písm. f) zákona o přestupcích odkládá, neboť návrh na zahájení řízení o přestupku byl podán opožděně. Potvrdil tak závěry správního orgánu I. stupně týkající se běhu tříměsíční lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení o přestupku ve smyslu § 68 odst. 2 tohoto zákona. II. Závěry napadeného rozsudku městského soudu [4] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu k městskému soudu, který napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. [5] Městský soud dospěl k závěru, že správní orgány nesprávně a v rozporu s § 68 odst. 2 zákona o přestupcích posoudily běh lhůty k podání návrhu na zahájení řízení o přestupku. Žalobci se nejprve obrátili na policejní orgán s posouzením otázky, zda nedošlo ke spáchání trestného činu. Policie dospěla k závěru, že se o trestný čin nejedná, a proto nezahájila úkony trestního řízení, ale postoupila věc příslušnému správnímu orgánu k vyřízení přestupku proti občanskému soužití. O postoupení informovala žalobce a poučila ho o nutnosti podání návrhu na zahájení řízení podle § 68 odst. 2 zákona o přestupcích. Soud proto uzavřel, že policie v tomto případě prováděla přípravné řízení spočívající v prověřování. Policie ovšem nedospěla k tomu, že by došlo k trestnému činu, proto postupovala podle § 159a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), dle kterého v případě, kdy nejde o podezření z trestného činu, policejní orgán odevzdá věc příslušnému orgánu k projednání přestupku podle odst. 1 písm. a) tohoto ustanovení. Byla tak splněna podmínka podle § 68 odst. 2 zákona o přestupcích, podle níž je v takovém případě lhůta k podání návrhu příslušnému správnímu orgánu počítána od okamžiku, kdy se navrhovatel dozvěděl o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení. Oba správní orgány proto měly posoudit, zda žalobci podali návrh ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se dozvěděli o postoupení věci orgánem policie správnímu orgánu. III. Argumenty kasační stížnosti žalovaného [6] Proti rozsudku městského soudu brojil žalovaný (stěžovatel) kasační stížností z důvodů jeho nezákonnosti ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a nepřezkoumatelnosti podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pro které navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. Zároveň podal návrh na přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti. [7] Podle stěžovatele soud nevycházel ze skutkových zjištění a úvah obsažených v rozhodnutích a ve spisech správních orgánů a jednal tak v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, např. nálezem sp. zn. II. ÚS 156/2000 či sp. zn. II. ÚS 361/2000. [8] Stěžovatel zejména zdůrazňuje, že správní spis obsahuje dopis orgánu policie ze dne 18. 11. 2009, ve kterém je výslovně uvedeno, že jde o odevzdání věci podle § 58 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích. Dále je ve spise založeno vyrozumění o odevzdání spisové dokumentace správnímu orgánu spolu s poučením žalobců, že projednání přestupku musí navrhnout u příslušného správního orgánu. Založeno je také oznámení policie, že ve věci žalobců nebyly zahájeny úkony trestního řízení. Stěžovatel má za to, že soud se nijak se zjištěným skutkovým stavem nevypořádal, nechal tyto listiny bez hodnocení a naopak přijal opačný závěr, než z těchto listin jednoznačně vyplývá. [9] Kasační stížnost dále odkazuje na relevantní ustanovení zákona o přestupcích a trestního řádu. Soud podle stěžovatele nijak neodůvodnil, proč spatřuje v jakýchkoliv úkonech orgánu Policie ČR úkony orgánu činného v trestním řízení. Nevypořádal se ani s § 67 odst. 2 zákona o přestupcích, který výslovně rozlišuje mezi „oznámením“ a „postoupením“ činěným vždy orgánem Policie ČR. Stejně tak trestní řád výslovně rozlišuje „postoupení věci“ a „odevzdání věci“ a váže je na rozdílný stav řízení. Zatímco postoupení věci je ve stadiu po provedení přípravného řízení, odevzdání věci je ve stadiu zjišťování ještě před sepsáním záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení. Soud zcela opomněl odůvodnit, proč dospěl k závěru, že ve věci byly zahájeny úkony trestního řízení, přestože pro takový závěr nemá oporu ve správním spise. Úkony orgánu Policie ČR byly prováděny pouze podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky a podle zákona o přestupcích, nikoliv však podle trestního řádu. Stěžovatel uvedl, že trestní řád úkony „prověřování“ a „objasňování“ definuje ke stádiu trestního řízení přípravného, jež je zahájeno až sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, který však v této právní věci sepsán nebyl. Na základě uvedených poznatků shrnul, že na všechny úkony orgánů Policie ČR nelze hledět jako na úkony prováděné v trestním řízení. Pro podporu svého výkladu § 68 odst. 2 zákona o přestupcích odkázal stěžovatel také na stanovisko Veřejného ochránce práv týkající se přestupků. [10] Podle stěžovatele tedy určujícím okamžikem zákonné tříměsíční lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení o přestupku bylo datum, kdy se žalobci o přestupku dozvěděli. V případě výkladu § 68 odst. 2 zákona o přestupcích provedeného městským soudem by toto ustanovení ztrácelo smysl, neboť navrhovateli by těsně před uplynutím lhůty stačilo, aby učinil obecné trestní oznámení o předmětném skutku na Policii ČR, čímž by si zajistil další tříměsíční lhůtu pro podání návrhu na projednání přestupku. IV. Vyjádření žalobců ke kasační stížnosti [11] Žalobci ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předně zdůraznili, že stěžovatel v rámci odůvodnění kasační stížnosti zcela mate pojmy vztahující se k trestnímu řízení a vytýká městskému soudu, co soud nikdy neuvedl, resp. čím nikdy neargumentoval. Správní orgány vybočily z mezí a hledisek stanovených zákonem, pokud dospěly k závěru, že žalobci měli podat návrh na zahájení řízení o přestupku ve tříměsíční lhůtě ode dne, kdy se o přestupku dozvěděli, a nikoliv od okamžiku, kdy jim bylo policií oznámeno, že věc byla odevzdána k projednání přestupku. [12] Co se týče citací jednotlivých ustanovení trestního řádu, zásadní je podle žalobců § 12 odst. 10, podle kterého se trestním řízením rozumí řízení podle trestního řádu, na což upozorňoval i stěžovatel, který však nechápe celý obsah a rozsah trestního řízení. Policejní orgán jako orgán činný v trestním řízení nepochybně činil v soul