2 As 58/2013 — Nejvyšší správní soud

2 As 58/2013- 19 - text 2 As 58/2013 - 22 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce T. G., zastoupeného JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Prostějov, Sádky 1605/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem Zlín, tř. Tomáše Bati 21, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2013, č. j. 22 A 1/2013 - 38, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2013, č. j. 22 A 1/2013 - 38, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje (dále též jen „žalovaný“) ze dne 14. 11. 2012, č. j. KUZL-67173/2012 bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru dopravy (dále též jen „městský úřad“) ze dne 27. 9. 2012, č. j. MUUH-OD/60306/2012/VJ, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím městského úřadu byla žalobci podle § 60 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) uložena pořádková pokuta ve výši 500 Kč za to, že se bez závažných důvodů nedostavil na výzvu k městskému úřadu k podání vysvětlení ve věci oznámení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou navrhoval zrušení tohoto rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2013, č. j. 22 A 1/2013 - 38 (dále též jen „napadený rozsudek“) byla žaloba zamítnuta. Jak vyplynulo z odůvodnění tohoto rozsudku, krajský soud především uvedl, že prověřování došlého oznámení o přestupku se děje mimo správní řízení a že teprve z tohoto prověřování vzejde závěr, zda řízení o přestupku zahájit, nebo zda má být věc odložena ve smyslu § 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích. Pro uložení pokuty přitom postačuje, že se předvolaná osoba nedostavila ke správnímu orgánu, ač jí v tom nebránily závažné důvody. Krajský soud dále poukázal na formulaci § 60 odst. 2 zákona o přestupcích, z něhož, dle jeho názoru, vyplývá, že se uvedené pořádkové opatření uplatní až v průběhu řízení, nikoli před jeho zahájením, respektive ve fázi, kdy správní orgán teprve zvažuje, zda správní řízení vůbec zahájí. K podání vysvětlení správní orgány nevyzývají pouze tehdy, disponují-li jistotou, že se přestupek stal. Nezbytnou podmínkou rovněž je, aby důsledkem porušení povinnosti dostavit se k podání vysvětlení bylo ztížení postupu správního orgánu v řízení; postup v řízení bude ztížen všude tam, kde došlo k marnému vynaložení prostředků správního orgánu. Dopad ustanovení § 60 odst. 1 zákona o přestupcích je tedy poměrně široký a správní orgán předvolává k vysvětlení osoby čistě na základě vlastní úvahy, zda mají s věcí co do činění a zda by k ní mohly poskytnout důležité informace. Touto osobou byl i žalobce, neboť byl označen v oznámení Policie České republiky jako jediný možný pachatel přestupku. Krajský soud zdůraznil, že předvolání k podání vysvětlení nemá charakter rozhodnutí, a dodal, že tuto výzvu lze učinit ještě před zahájením řízení za účelem objasnění, zda ke spáchání přestupku skutečně došlo a zda ten, kdo je označen jako přestupce, se přestupku dopustil. Vysvětlení slouží k prověření došlého oznámení a je povinností každého jej podat. Pokud se předvolaná osoba bez závažného důvodu k podání vysvětlení nedostaví, je v souladu se zákonem, uloží-li jí správní orgán pořádkovou pokutu. S ohledem na datum doručení předvolání v daném konkrétním případě naznal krajský soud, že žalobce byl informován v dostatečném předstihu (cca měsíc předem). Týž den, kdy se měl k podání vysvětlení dostavit, byla městskému úřadu doručena prostřednictvím právního zástupce omluva, dle které se žalobce s ohledem na (blíže nespecifikované) služební povinnosti nemůže k podání vysvětlení dostavit. K podání vysvětlení se přitom nedostavil ani právní zástupce žalobce, přičemž ani důvod jeho nepřítomnosti znám nebyl. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrzené důvody nepodložil žádnými doklady, krajský úřad správně aproboval postup městského úřadu, který tuto omluvu nevyhodnotil jako náležitou a přistoupil k uložení pořádkové pokuty. Proti tomuto rozsudku brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, odkazující na důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel především namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Odůvodnění tohoto rozsudku obsahuje vzájemně rozporná tvrzení: jednak to, že se pořádkové opatření podle § 60 odst. 2 zákona o přestupcích uplatní až v průběhu správního řízení, jednak to, že lze toto pořádkové opatření uložit ještě před samotným zahájením řízení o přestupku. Dále krajský soud nijak neosvětlil, z jakého důvodu není předvolání k podání vysvětlení rozhodnutím ve smyslu správního řádu, byť se jednalo o nosný žalobní bod. Krajský soud se nadto nevypořádal ani s dalším žalobním bodem, jehož obsahem byl poukaz na nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro nesrozumitelnost; ta měla spočívat v tom, že žalovaný sice konstatoval, že právní zástupce stěžovatele nemohl k věci poskytnout žádnou relevantní informaci, ale posléze uvedl, že se k podání vysvětlení městskému úřadu nedostavil ani právní zástupce stěžovatele, i když byl povinen ve smyslu § 34 odst. 1 správního řádu vystupovat jeho jménem. Konečně se krajský soud nevyjádřil ani k namítané nepřiměřené výši uložené pořádkové pokuty a pouze bez bližšího upřesnění uzavřel, že v dané situaci bylo její uložení na místě. S odkazem na judikaturu zdejšího soudu (například rozsudek ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 2 Afs 67/2008, publikovaný pod č. 1697/2008 Sb. NSS; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz) proto stěžovatel uzavírá, že rozsudek krajského soudu trpí vadami předvídanými ustanovením § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V další části kasační stížnosti vyjadřuje stěžovatel svůj opětovný nesouhlas s uložením pořádkové pokuty, kterou považuje za nepřiměřenou. Uvádí, že správní trestání je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva oblastí, ve které se uplatňují zásady práva trestního, tedy mj. zásada ultima ratio, při jejímž vědomí je absurdní, aby správní orgány přistupovaly k ukládání pořádkových pokut jen proto, že jsou pro takový postup naplněny formální požadavky. Je-li hlavním smyslem pořádkového opatření zajištění hladkého průběhu řízení, je nutno zvážit, zda omluva z jednání, spojená s návrhem nového termínu následujícího jen o několik málo dní po jeho nařízení, narušuje průběh hlavního jednání tak závažným způsobem, aby uložení pořádkové pokuty vyžadovala. Dospěl-li proto krajský soud k závěru, že uložení pořádkové pokuty bylo na místě, je jeho rozsudek nezákonný pro nesprávné posouzení právní otázky [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Tutéž vadu vytýká stěžovatel závěru o neprokázání důvodů omluvy. Poukazuje na fakt, že jediným možným důkazním prostředkem k prokázání existence služebních povinností by byl výslech stěžovatele samotného, nicméně za situace, kdy tyto služební povinnosti souvisely s pozicí jednatele v jeho vlastní společnosti, by takový výslech byl přepjatě formalistický. Účelem omluv nebylo úmyslné protahování řízení. Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 3. 2013, č. j. 9 Aps 13/2012 - 42 současně žádá, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení, bez ohledu na konečný výsledek řízení před správními soudy. Žalovaný ke kasační stížnosti uvedl, že městský úřad byl oprávněn si stěžovatele předvolat k podání vysvětlení, protože stěžovatel byl policejní hlídkou zjištěn jako řidič vozidla, jehož prostřednictvím byl spáchán přestupek. Byl tedy osobou, která ve věci mohla podat potřebné vysvětlení. Ve zbytku žalovaný odkázal na obsah svých předchozích podání. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s. Kasační stížnost je důvodná. Zásadní stížnostní námitkou je námitka nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Z kasační stížnosti vyplývá, že v napadeném rozsudku absentuje řádné vypořádání hned čtyř žalobních bodů; zatímco k některým žalobním bodům krajský soud pouze nepodal srozumitelné odůvodnění, jinými se podle mí