3 Ads 19/2014 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 19/2014- 26 - text 3 Ads 19/2014 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně O. H., zastoupené JUDr. Soňou Nathovou, advokátkou, se sídlem Spojovací 852, Trutnov, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2013, č. j. 32 Ad 2/2013 - 79, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2013, č. j. 32 Ad 2/2013 - 79 s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí o námitkách České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 11. 2012, č. j. X, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti a o žalobě proti rozhodnutí žalované ve výši 11.930,60 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Soni Nathové. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 12. 11. 2012, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2012, č. j. X, kterým přiznala žalobkyni od 26. 7. 2012 starobní důchod ve výši 10.285 Kč měsíčně podle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). V napadeném rozhodnutí žalovaná k námitkám žalobkyně uvedla, že se v její evidenci nenachází evidenční list důchodového pojištění za dobu od 1. 11. 1995 do 17. 5. 2000, po niž měla být žalobkyně zaměstnána u firmy Tomm Fashion. Poukázala na evidenci u Okresní správy sociální zabezpečení Trutnov (dále jen „OSSZ Trutnov“), z níž je zřejmé, že žalobkyně byla zaměstnána v období od 1. 11. 1995 do 31. 12. 1996 u zaměstnavatele L. T.; tato malá organizace byla od 1. 1. 1997 převedena na organizaci. Na základě žalobkyní předloženého zápočtového listu ze dne 16. 5. 2000, v němž bylo uvedeno, že výdělečná činnost žalobkyně u firmy Tomm Fashion trvala od 1. 11. 1995 do 17. 5. 2000 a že v období od 5. 11. 1999 do 19. 12. 1999 (45 kalendářních dnů) a od 17. 1. 2000 do 31. 1. 2000 (15 kalendářních dnů) pobírala dávky nemocenského, vyhotovila OSSZ Trutnov rekonstruované evidenční listy důchodového pojištění za období od 1. 11. 1995 do 31. 12. 1995 (správně do 31. 12. 1996, poznámka soudu), dále za období od 5. 11. 1999 do 19. 12. 1999 a za období od 17. 1. 2000 do 31. 1. 2000. V ostatních obdobích se podle žalované nepodařilo prokázat splnění podmínek ustanovení § 8 a § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto nemohl být evidenční list za dobu od 1. 1. 1996 (správně od 1. 1. 1997, poznámka soudu) do 17. 5. 2000, s výjimkou doby pracovní neschopnosti, vyhotoven. Proto také nebylo možné prokázat, zda byla žalobkyně po uvedenou dobu účastna nemocenského pojištění, což je však jedna z podmínek účasti na důchodovém pojištění dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Proto dobu od 1. 1. 1996 (správně 1. 1. 1997, poznámka soudu) do 17. 5. 2000, s vyjímkou doby, kdy žalobkyně pobírala dávky nemocenského pojištění, nebylo možno hodnotit jako dobu pojištění, a to ani jako dobu vyloučenou. V žalobě označila žalobkyně napadené, i jemu předcházející, rozhodnutí žalované za nezákonné, jelikož za období od 1. 11. 1995 do 17. 5. 2000, kdy pracovala ve firmě Tomm Fashion, byla doba jejího výkonu práce nezákonně zkrácena a stejně tak i její výdělek. Na podporu svých tvrzení označila žalobkyně listinné důkazy (zejména pracovní smlouvu, mzdový výměr a čestná prohlášení bývalého zaměstnavatele L. T. a bývalých spolupracovnic L. H. a M. L. a navrhla také jejich výslechy jako svědků. Navrhovala napadené rozhodnutí zrušit a vrátit žalované k dalšímu řízení. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen“krajský soud“) žalobu jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 16. 12. 2013, č. j. 32 Ad 2/2013 - 79 (dále je „napadený rozsudek“), který byl napaden nyní podanou kasační stížností. V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud shrnul podání účastníků i průběh řízení, v němž mimo jiné vyžádal vyjádření OSSZ Trutnov k žalobním námitkám, vyslechl žalobkyni, jakož i svědky L. T., M. L., L. H. a účetní R. K., obstaral také vyjádření ošetřujícího lékaře žalobkyně MUDr. T. V. k pracovním neschopnostem žalobkyně v období od 1. 11. 1995 do 17. 5. 2000 a provedl důkazy listinami vztahujícím se k existenci a trvání pracovního poměru žalobkyně u podnikatele L. T., i evidenčními listy důchodového pojištění L. H. a M. L. o dobách pojištění těchto svědkyň. Po tomto obsáhlém dokazování uzavřel, že žalobkyně neprokázala skutečnosti rozhodné k prokázání doby pojištění v období od 1. 1. 1997 do 17. 5. 2000 s výjimkou doby dvou pracovních neschopností v letech 1999 a 2000 u zaměstnavatele L. T. ve smyslu § 8 a § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jelikož nebyly prokázány výše vyměřovacích základů v každém jednotlivém měsíci tohoto období. V kasační stížnosti se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) neztotožnila se závěry krajského soudu, uplatnila kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a setrvala na argumentaci uplatněné již v námitkách v řízení před žalovanou a poté i v žalobě. Stěžovatelka tvrdila, že starobní důchod jí byl přiznán v nesprávné výši, jelikož žalovaná neuznala jako dobu zaměstnání a jako dobu účasti na důchodovém a nemocenském pojištění převážnou část doby trvání pracovního poměru u firmy Tomm Fashion, ačkoliv její pracovní poměr zde trval nepřetržitě od 1. 11. 1995 do 17. 5. 2000. Podle stěžovatelky nebylo prokázáno, že zaměstnavatel neodevzdal evidenční listy, správcem této dokumentace byla žalovaná a ze strany OSSZ Trutnov také byly prováděny kontroly, při kterých bylo možnost zjistit, že evidenční listy nebyly odevzdány. Poukázala na provedené dokazování v řízení před krajským soudem, z něhož vyplynulo, že její zaměstnavatel L. T. neměl ke dni ukončení své podnikatelské činnosti žádné dluhy na pojištění vůči OSSZ Trutnov, z čehož plyne, že za stěžovatelku odváděl veškeré pojištění a v takovém případě také musí mít stěžovatelka za celou dobu pracovního poměru nárok na starobní důchod, jinak by státu vzniklo bezdůvodné obohacení. Dále poukázala na kartu pojištěnce připojenou ke kasační stížnosti, kterou vystavila na žádost stěžovatelky Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, svědčící o evidenci rozhodných údajů touto pojišťovnou. Obdobnou evidenci proto lze podle stěžovatelky očekávat i u žalované. Stěžovatelka také namítala, že pokud byla žalovaná schopna rekonstruovat evidenční listy za dobu jejích pracovních neschopností, měla k tomu potřebné mzdové podklady, její základní mzda byla prokázána také pracovní smlouvou a mzdovým výměrem a naopak nebylo prokázáno, že za ni pojištění nebylo placeno. Současně byly prokázány dny pracovní neschopnosti zprávou lékaře a byly vyloučeny absence v práci výpovědí svědků. Z toho lze přesně a spolehlivě určit alespoň základní výši mzdy stěžovatelky a jako pomocné a kontrolní údaje je možno použít údaje v osobním listě svědkyně L., která pracovala na podobné pracovní pozici jako stěžovatelka, přičemž je možno vyjít i z přepisů o minimální mzdě v daném období. Stěžovatelka má za to, že pokud za ni stát pobíral pojištění, je povinen z tohoto pojištění také plnit. Za nepřípustnou považovala stěžovatelka, že z doložených důkazů nelze vypočíst její mzdu v přesné výši za každý měsíc a navrhla, aby soud analogicky aplikoval § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. K tomu poukázala i na čl. 30 Listiny základních práv a svobod, který deklaruje právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří. Stěžovatelka tak navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ke kasační stížnosti ve stručnosti uvedla, že nepochybuje o zákonnosti a objektivitě napadeného rozsudku a s právním názorem krajského soudu se ztotožňuje. Navrhla proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek, vázán rozsahem (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a důvody (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.), které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Zkoumal přitom také, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4, věta první za středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení § 109 odst. 2, věty první s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Nejvyšší správní soud předně rekapituluje pro věc významné skutečnosti. Stěžovatelka dne 23. 5. 2012 uplatnila u žalované prostřednictvím O